Sladká Nevědomost 09 - Nevyslyšená prosba

Zůstala v bezvědomí dalších několik hodin. Probudila se brzy ráno. Neklidně se posadila na posteli a zadívala se směrem ke dveřím. Připadala si jako pták v kleci.
Nebyla v pokoji Orochimaru. Spatřila okno, které bylo však zamřížované, jakmile se jej dotkla, udeřila do ní chakra, byl to velice silný proud.
Znovu se poposadila na posteli a začala mlít palci, jak to vždy dělávala, když byla opravdu nervózní.
Vtom jí mysli padla jedna věc, kterou za každou cenu hodlala změnit.
„Už jsi vzhůru?“
Málem vyskočila z kůže. Orochimaru seděl celou dobu vedle ní!
„Jak dlouho tu jste?“ zeptala se udiveně.
„Nějakou tu vteřinku to bude,“ uznal a vstal.
Hinata se zamračila: „Kam odcházíte?“
Orochimaru se otočil: „Chceš ode mne snad něco?“
Hinata zamrkala a sklopila hlavu: „Chtěla bych s vámi o něčem mluvit.“
„Obvyklá sprcha otázek?“ zeptal se pobaveně.
„Jen pár, prosím!“ žadonila, div před ním nepadla na kolena. Orochimaru si vzal židli a obkročmo se na ni posadil.
„Můžeš mluvit,“ řekl klidně.
Hinata se nadechla: „Nejdřív se vás chci vlastně zeptat,“ odmlčela se. „Vrátil jste mi můj pokoj.“
„S ne mála opatřeními, stačila sis všimnout mříží, dále dveře s poplachem.“
„Co takto kamerový systém?“ pomyslela si Hinata pro sebe.
Orochimaru se uchechtl. „Po tvém zhroucení jsem došel k názoru, že by jsi moc dlouho nevydržela. Jsi přece jen ještě malá dívenka…“ šeptl, položil jí ruku na tvář. „Je to pro tebe ponaučení, doufám.“
„Ano, Orochimaru-sama…“ špitla Hinata tiše a trochu zčervenala.
„Tak co jsi chtěla probrat?“
„J-Já bych chtěla změnit nějaké odstavce ve smlouvě.“
Tentokrát zamrkal Orochimaru. Pohladil ji po tváři. „To si ještě rozmyslím. Podle tvého chování.“
„Prozatím jsou pravidla jako předtím. Ovšem se zvýšenou ostrahou. Pro teď se dej do kupy, bude to jako dříve.“
Hinata sebou plácla na posteli a zavrtala se do peřin. Neměla teď náladu na staronová pravidla.
„Odpoledne budeš trénovat se Sasuke-kun.“
***
Když se schovávala ve větvích vysokých stromů, nemyslela na nic jiného, než na milosrdnou smrt, kterou jí mohl mladý Uchiha snadno poskytnout. Bohužel pro ni, Orochimaru zakázal sebevraždy a samotné vraždy na bojišti, takže nezbývalo nic jiného, než si vybít vztek.
Zalezla za větev a zaktivovala byakugan. Ještě ji nenašel a toho se bezděčně držela.
„No tak Hinato-san!“ vykřikl Kabuto z mýtinky. „Přece nebudeš pořád schovávat!“
„A Budu!“ vykřikla Hinata a rychle změnila směr, neuvědomila si, že se prozradila.
Sasuke vyrazil, bral to jen jako malou hru. Hinata seskočila z větví a zamířila k jednomu kmeni, kde nechala bundu.
Uchiha chladně vytáhl ostří meče, minul bundu a běžel dál.
Hinata se poté přeměnila z bundy na člověka a utíkala opačně, než Sasuke. Schovala se ve větvích a poprvé za tu dlouhou dobu použila svou největší zbraň- ledabyle vystřelila několik šípů k Uchihovi, který je však odrazil-až směšně snadno.
„Všechno co umíš?“ zeptal se pobaveně, vůbec to nebral vážně.
Na rozdíl od Hinaty, která byla tak vystrašená, že se pod ní samotná větev třásla.
„Co se schováváme?“
„O-Orochimaru-sama!“ vykřikla slabě, když spatřila muže za sebou, div nespadla ze stromu.
„Copak jsem ti neříkal, abys bojovala?“ zeptal se Orochimaru. Z jeho hlasu byl slyšet malý hněv.
Hinata kývla, než se nadála, zmizel. Jeho hlas se však nesl po lese.
„Použij ten dárek, Hinato.“
Zamračila se. Ani náhodou! Nepoužije ho, dokud to nebude nezbytně nutné! Ani bych se nemusela proměnit zpátky, pomyslela si.
„Hele bílá vlajka!“ zavrčela Hinata na Uchihu, který byl za ní a držel jí u hrdla katanu.
Seskočila z větve a běžela směrem k levačce na mýtince.
„Orochimaru-sama?“
Zvedl k ní oči.
„Nemohlo by se to o pár týdnů odložit?“