Minatův příběh lásky - Kap. 1

Kapitola 1.

Hřejivé sluneční paprsky v brzkém dopoledni zalévaly Konohu. Na ulicích bylo jen minimum lidí, jen několik dětí se jimi za veselého smíchu prohánělo. Všichni si užívali krásného a poklidného dopoledne.
Na starém cvičišti tomu však bylo jinak. Uprostřed louky stál mladý, osmnáctiletý muž, s jehož polodlouhými vlasy barvy zralé pšenice si pohrával mírný vítr.

Jeho oděv sestával z tmavě modrého trička s krátkým rukávem a tříčtvrtečních kalhot téže barvy. Obut měl černé ninja sandály. Neměl u sebe žádné viditelné zbraně, jen na pravém stehně spočívalo pouzdro na kunaie. Vzadu na opasku visela ledvinová brašna s ostatním vybavení. Okolo hlavy měl uvázanou ochrannou čelenku se znakem své vesnice.

Mladík stál nehnutě se zavřenýma očima. Ruce měl sepjaté v póze soustředění. Po chvíli otevřel své blankytně modré oči a lehce se pousmál.

„Yosh, můžu začít,“ pronesl tiše.

Natáhl pravou ruku před sebe, široce roztáhl prsty a mírně je pokrčil. V dlani se mu záhy vytvořila modře zářící koule z koncentrované rotující chakry. Nyní nastává ta horší část.

Ponořil se hluboko do sebe a přestal vnímat okolí. Vytěsnil veškeré zvukové a pocitové vjemy. Cvrlikání ptáků, zurčení blízkého potoka, šumění trávy i dotek vlahého vánku na tváři. Svraštil obočí soustředěním.

Tohle bylo důležité. Tu rotující kouli chakry, Rasengan, vytvořil už před několika lety. Věděl, že není kompletní. Jednalo se jen o zformování chakry pomocí tvarové manipulace. Nyní se pokoušel vytvořit novou techniku za pomoci elementární podstaty. Cítil, že už je blízko.

Svraštil obočí úsilím a začal rasengan napouštět větrnou chakrou. Na povrchu dosud hladké koule se začaly objevovat jemné vrásy. Mladíkova jemně řezaná, pohledná tvář stáhla těžkým úsilím. Jako by tam byla nějaká bariéra, kterou nemůžu překonat. Ještě víc se soustředil a vrásy se změnily v jednu, která začala rotovat okolo rasenganu. Začala se rozšiřovat a okolím se rozlehl hlasitý, skřípavý zvuk. V mladíkově nitru se rozlil pocit triumfu. Dokončení techniky měl na dosah ruky!

„...to!!“

Snažil se ten zvuk ignorovat.

„…nato!!“

Někdo se ho snažil vyrušit. Soustředění zakolísalo a rodící se technika se stala nestabilní.

„Minato! Hej, Minato!!! Slyšíš mě?!“

To už se jeho koncentrace rozpadla definitivně a stejně dopadla i jeho technika. Okolím se prohnal silný vítr a po kolena vysokou trávu ohnul až k zemi.

Minato pohledem našel narušitele jeho snažení a jeho obličej se stáhl podrážděním. Blížil se k němu o něco menší, černovlasý kluk. Poznal v něm svého týmového partnera a nejlepšího přítele Sachio Takashiho.

„Zatraceně! Takashi! Nevidíš, že trénuju?! Už jsem to skoro měl,“ vykřikl naštvaně. „Teď abych začal znova,“ dodal žalostně.
„Pořád se snažíš vylepšit rasengan? Že se na to nevykašleš. Už takhle je to dobrá technika,“ mávl rukou Takashi.
„To je důvod rozdílu mezi náma. Já se snažím, ale ty se nesnažíš jít dopředu,“ pronesl Minato.
„No, rozhodně nejsem tak talentovaný jako ty,“ přisvědčil jeho přítel.
„Proč jsi vlastně přišel?“
„Jo, vidíš. Málem bych zapomněl. Za deset minut máme být před budovou Hokage-sama.“
„Proč?“ Minatovo obočí vylétlo vzhůru.
„Nemám tušení. Sensei mi toho moc neřekl. Jen, že tě mám sehnat a za deset minut, že je sraz u budovy Hokage,“ pokrčil rameny Takashi.
„Pravděpodobně nějaká mise,“ přemítal Minato.
„Nejspíš. Pojď, ať nepřijdeme pozdě. Víš jak sensei vždycky vyvádí, když přijdeme pozdě.“
„Pravda. Tak pojďme,“ přisvědčil blonďák.

Oba mladíci vyrazili k místu srazu.

Uzumaki Kushina seděla v kanceláři Hokage a neustále se vrtěla nervozitou. Dneska jí měl být představen její nový sensei a tým. V Konoze žila už dva roky, ale tajně. O jejím pobytu zde věděl jen Hokage a tři nejvýše postavení anbu.

Přivedli ji sem ze Skryté Vířivé na žádost samotné Uzumaki Mito, manželky prvního Hokage, Senju Hashiramy. Mito byla jinchuuriki Kyuubiho, démonické devítiocasé lišky. Stará paní se dožila úctyhodného věku, ale na sklonku života začala rychle fyzický scházet a již nedokázala Kyuubiho udržet na uzdě. Proto, nechala povolat Kushinu, aby se stala novou jinchuuriki.

Klan Uzumaki, z něhož obě pocházely, se vyznačoval zvláštní, silnou chakrou, jež dokázala démona a jeho působení potlačit, aby nebyl nebezpečný okolí. Dva roky tvrdě dřela pod dohledem elitních anbu, aby se s Kyuubim sžila a naučila se potlačovat jeho vliv.

„No tak, Kushino-chan, přestaň se vrtět. Je to znervózňující,“ pronesl káravě Hokage.
„Omlouvám se, Hokage-sama. Já ale jsem strašně nervózní,“ tiše pronesla Kushina omluvně.
„Z čeho? Z toho, že se dneska setkáš se svým novým týmem?“ Z hlasu Hokageho zněla upřímná starost.
„Ano. Už jsem tu dva roky a oni budou první lidé, které uvidím po vás a těch třech anbu. Obávám se toho, jak mě přijmou mezi sebe.“
„Jiraiya-kun je muž na svém místě a velmi schopný shinobi. A jeho tým, Sachio Takashi a Namikaze Minato jsou též schopní a správní hoši. Uvidíš, že se s nimi spřátelíš,“ laskavě pronesl Hokage. „Hlavně nezapomeň, že o Kyuubim se nemusejí dozvědět hned. Vědět to bude jen tvůj sensei.“
„Doufám. Ale uvidíte, že jim a ani vám hanbu nepřinesu,“ rozohnila se najednou Kushina a v její tváři se objevil tak horlivý výraz, až musel Hokage skrýt široký úsměv. Její prudkou povahu už dobře znal.

Ozvalo se tiché zaklepání, jež upoutalo plnou pozornost Kushiny. Že by už konečně? Sedím tady už dobře půl hodiny. Ve svém nitru byla napnutá jako struna. Nevěděla, co může očekávat. Jen doufám, že to nejsou nějací pitomci.

Na tichou výzvu vůdce Konohy do místnosti vešel vysoký muž statné postavy s impozantní hřívou jako právě padlý sníh bílých vlasů. Za ním následovali dva mladíci v jejím věku. Pokud o nějaké dvojici hochů mohla říci, že jsou jako den a noc, byla to tahle.

Vyšší z nich, oblečený celý v modrém, měl světlou pleť a zlatavé blond vlasy. V obličeji jemných rysů se zračila zvědavost. Druhý hoch byl o něco nižší než jeho společník, ale měl černé vlasy a snědou pleť, na níž se dal vidět náznak budoucího vousu. I on vypadal zvědavě.

Sotva ji spatřili, oba mládenci se zarazili a zvědavost se z jejich obličejů vytratila. Nahradil ji šok, nevíra a překvapení.
„No, to si ze mě děláte pr…“ vyhrkl ten černovlasý, ale když si uvědomil, kde je, poslední slovo spolkl.

Blonďák nevydal ani hlásku. Jen na ni strnule zíral. Necítila se příjemně pod tím upřeným pohledem. Co na mě tak zírá? Vypadá, jak kdyby viděl ducha. V místnosti vládlo napjaté ticho. Dokonce i ten bělovlasý tiše zíral. Jen jeho pohled přeskakoval z blonďáka na ni. Zavrtěla se na židli a trochu zčervenala.

„Co je? Co na mě tak koukáte?“ zeptala se a hlas jí trochu přeskočil nervozitou.
„Kushino-chan, tohle je tvůj nový tým. Velitelem týmu je jounin Jiraiya-kun, tvůj nový sensei,“ pronesl Hokage vlídně.
„Ráda vás poznávám, Jiraiyo-senseii,“ usmála se Kushina a uklonila se.
„Vítej v týmu, Kushino. Tihle dva pacholci jsou Sachio Takashi a Namikaze Minato,“ představil zbytek týmu Jiraya.
„Ráda vás poznávám, Takashi-kun, Minato-kun,“ pozdravila je a uklonila se.

Takashi jí věnoval zářivý úsměv a pozdrav opětoval. Jen Minato dosud stál jako zařezaný. Vzápětí se otřásl, jako by se probral z transu.

„Hokage-sama, to nemyslíte vážně?! Ona přeci nemůže být členem týmu 13,“ rozčílil se Minato.
„Minato,“ varovně zasyčel Jiraiya.
„Co je na mě špatného, že nemůžu být s vámi v týmu?!“ Rozzuřila se Kushina.
„Všechno!“ Odsekl blonďák.
„Minato, Kushina bude členem týmu 13, ať se ti to líbí nebo ne. Jste jediný nekompletní tým a není nikdo, koho bych vám mohl dát,“ odvětil klidně Hokage, ale v jeho hlase se skrývalo snadno poznatelné ostří.

Uražená Kushina došla k Minatovi, chytla jej za rameno a prudce otočila k sobě. Lomcoval s ní pořádný vztek. Tolik se těšila na svůj nový tým a tenhle kluk, co vypadá skoro jako holka, se chová, jako kdyby byla nějakej odpad. To si líbit nenechám.

„Tak poslouchej ty arogantní blbečku. Slyšel jsi Hokage-sama. Budu s vámi v týmu, a pokud se ti to nelíbí, tak je to tvůj problém. Nejsem snad tak špatná, abys nade mnou hned při prvním setkání ohrnoval nos, ty jeden zženštilej hošánku,“ ječela. Její do pasu dlouhé, rusé vlasy se přitom vznášely okolo její hlavy. Vypadaly jako Medúzini hadi.
„Děsivá,“ naprázdno polkl Takashi.

Jiraiya zoufale svěsil hlavu. „Tohle nebude fungovat,“ pomyslel si hořce.

Minato se urazil. Nebyl zvyklý, aby s ním takhle mluvila dívka. Neobtěžoval se s odpovědí. Pohlédl na ostatní v místnosti a Kushinu záměrně vynechal. Okamžitě se roztřásla hněvem nad novou urážkou. Už se napřahovala k ráně, když ji zarazil Jiraiyův hlas.

„Tak dost. Tady se prát nebudete. Minato, omluv se jí,“ přikázal.
„Senseii, už jsme tu skončili?“ opáčil mladík.
„Ne, dokud se jí neomluvíš.“
„To se nestane,“ vzepřel se student svému mistru.
„Proč?“
„Vy to víte. Je to všechno?“
„Dobře. Ve dvě na cvičišti tři.“
„Hai, senseii. Hokage-sama, na viděnou. Takashi, uvidíme se později,“ pronesl Minato a zmizel.
„A je fuč,“ podotkl celkem zbytečně Takashi, zkormouceným hlasem.
„Co… co… co tohle bylo za arogantního bastarda?“ sípala rozzuřená Kushina. Takhle mě už dlouho nikdo nevytočil.
„To byl tvůj novej parťák a můj kámoš Namikaze Minato,“ odvětil Takashi.
„No, to máš teda pěknýho kamaráda, to ti povím,“ jízlivě zavrčela.
„On není takový. Jenom nebyl… nějak ve své kůži,“ kroutil se pod přísným pohledem dívčiných šedomodrých očí.
„To jsem viděla. Bože, jak ten mě vytočil,“ zhluboka vydechla.
„Tak dost, vy dva. Můžete jít. Až do dvou máte volno, jak řekl váš sensei. Jiraiyo-kun, ty tu ještě zůstaň. Musíme si promluvit,“ vyhnal oba mladé ze své kanceláře Hokage.

Rozloučili se a odešli z kanceláře.

„Hiruzen-sensei, o čem chcete mluvit,“ pronesl Jiraiya, když za jeho studenty zaklaply dveře.
„O Kushině,“ suše pronesl Hokage.
„O té dívce?“ podivil se bělovlasý ninja.
„Je tu pár věcí, které bys měl vědět,“ přikývl jeho mistr. „Jak jistě víš, žena Prvního, Uzumaki Mito-sama byla jinchuuriki Kyuubiho, a když se blížil její konec, nechala ze své rodné vesnice přivést ji. Přenesli jsme Kyuubiho do Kushiny a zapečetili jej.“
„O tom, že Mito-sama zemřela, jsem slyšel, ale nevěděl jsem, co jste s liškou udělali. Ale vždyť je to již dva roky. Kde byla?“
„Tady, v Konoze. Tvrdě trénovala pod dohledem mým a speciálně vybraných elitních anbu.“
„Chápu,“ přikývl Jiraya. „Je nebezpečná svému okolí?“
„Ne. Díky zvláštní chakře Uzumaki klanu a výcviku, který podstoupila, dokáže Kyuubiho vliv úplně potlačit. Taky dokáže využívat jeho chakru. Jako jinchuuriki je naprosto stabilní.“
„To je dobrá zpráva. Je ještě něco, co bych měl vědět?“
„Ano. Tady je její shinobi karta. Přečti si to. Je na hodnosti chuunina, ovládá živel vody a pečetící techniky. Má hodně prudkou povahu a nenechá si nic líbit.“
„To jsem viděl,“ kysele poznamenal Jiraiya. „Senseii, tenhle tým možná nebude fungovat. Minato ji nepřijme.“
„Zvykne si. Už se přes to konečně musí přenést,“ poznamenal Hokage a vyhlédl z okna.
„Je už jouninem. Měl by dostat na starost vlastní tým,“ pronesl po chvíli ticha Jiraiya.
„Ne, na to je ještě brzo. Potřebuje zkušenosti,“ zamítl Hokage návrh svého někdejšího studenta.
„Zkušenosti? Je jouninem už tři roky. Vodí týmy na mise a vím i o tom, že je velitelem týmu anbu. Do té elitní špičky nejspíš ještě nepatří, ale jsem si jistý, že brzy bude. Senseii, oba jsou tvrdohlaví jako mezci a působí na sebe jako oheň a voda,“ snažil se obhájit svůj názor Jiraya.
„Řekl jsem ne. Máš pravdu, že jako jounin už vodí týmy a funguje i jako velitel anbu. Máš pravdu i v tom, že bude brzy povýšen mezi tu elitní špičku. Jeho techniky, způsob myšlení, schopnost rychlého uvažování a bleskového rozhodování, schopnost analýzy situace, to vše z něj dělá elitního ninju, ale pořád je mladý na to, aby vodil svůj tým geninů.“
„Jednou začít musí,“ namítl Jiraiya.
„Jistě. Nejdřív však příští rok. Minato je nejtalentovanější shinobi, který se tu narodil za posledních dvacet, možná třicet let. Uvidím. Nechám si to projít hlavou,“ přikývl Hokage.
„Do té doby se mi ti dva pozabíjí,“ hořce pronesl bělovlasý.
„Od toho jsi tam ty, abys tomu zabránil, ne?“ pousmál se Hokage a zapálil si dýmku.
„Toho se právě bojím,“ potřásl hlavou Jiraiya, rozloučil se a opustil svého senseie.
„Ještě tady,“ pronesl Hokage a v ruce držel hrst drobných papírků.
„Co je to?“ zeptal se zvědavě Jiraiya.
„Kdyby se Kyuubi vymkl kontrole.“
„Chápu,“ přikývl bělovlasý ninja a papírky strčil do brašny s vybavením.