Romantika

Bylo krásné slunečné ráno a růžovovlasá dívenka si kráčela po tenké stezce podél Listové vesnice. Pohybovala se velmi ladně a bylo zřejmé, že je velmi zadumaná…

,,Haloo!‘‘ Sakura se lekla a spadla na zem, za ní stál Kakashi, ale jen, jak uviděl, co provedl, rozběhl se k Sakuře a podal jí ruku, aby ji zvedl, jenže Sakuře se podlomily kolena a bolestně zasténala.

„Reina-sama! Neříkali jsme vám, že nesmíte chodit sama ven?“ hlas pečovatelky se linul zahradou, která stála za nemocnicí. Sníh byl všude kolem kam se jen člověk podíval.
„Nejsem nemocná,“ namítla Reina. „Děláte jakoby se mi mělo stát něco hrozného,“
„Váš otec o vás bude mít strach,“ Reina pohodila hlavou a postavila se k jednomu z mnoha stromů v zahradě. „Nad čím přemýšlíte?“
„Snažím si vzpomenout, co se stalo..“ skousla si spodní ret. „A kdo je on,“ dodala šeptem.

Konoha

Kakashi společně s Rin opustili kancelář hokageho a vydali se směrem k místu, které pro ně znamenalo hodně. Jejich staré tréninkové hřiště a zrovna tam trénoval nový tým, který byl utvořen teprve nedávno. Tak Kakashi s Rin vzpomínali na staré časy, kdy s nimi byli ještě Uchiha Obito a jejich velectěný sensei Namikaze Minato…
„Dobrý den, Kakashi-senpai,“ pozdravil Yamato, který pořád odmítal jít do kanceláře. Nebavilo ho být zavřený mezi čtyřmi zdmi a nejradši měl mise a hlavně volný pohyb.

Ráno jsem byl jako na trní, čekal jsem, jestli pojede autobusem i dnes. Nezklamala mě. Seděla na zastávce a jakmile mě zahlédla, usmála se. Seděl jsem sám, přesto si ke mně nesedla. Dělala to schválně, udržovala mě v napětí, toužil jsem po tom sedět s ní...v těch okamžicích kdy se naše oči setkaly jsem cítil horkost po celém těle, srdce mi bušilo trochu splašeněji než obvykle.

5-Díl

Thampir neměla ani čas se rozhodnout jestli to opětuje nebo ne, protože v tu chvíli otevřel dveře Itachi se slovy:
„Sežen Thampir a jděte hned za šéfem.“
Hidan zkameněl v té póze, ve které se v tu chvíli nacházel. Když to Itachi zpozoroval ještě dodal:
„Hm... Vydím, že už si ji našel.“ s těmito slovy se otočil a zmizel.

Kimm a Kiba

Oba dva zůstali s pusou otevřenou dokořán a nemohli tomu uvěřit, ale i to by dávalo smysl. Měli to před nosem, ovšem oni to neviděli, protože byli zaujati jak toho druhého naštvat a nedávali pozor co se děje kolem nich.
„Jak vidno v některých věcech se člověk nezmění a ta vlčí řeč je jen dalším dědictvím,“ poodhalila něco nového.
„Dalším?“ ujišťoval se Kiba.
„Ano, existuje příběh, který je vyprávěn po mnoha generací a je teď na mě, abych ho předala dál.“

8. Nemocnice

Naruto stál na chodbě a čekal na nějaké zprávy, holedně Ino a na Sakuru. Teď byla, jak Sakura, tak i Tsunade zaměstnány ošetřováním Ino.
"Naruto-kun." Ozval sa hlas za ním.
"Ahoj Hinato." odpověděl jí Naruto a ani se na ní nepodívala.
"Naruto-kun slyšela jsem o výbuchu v Sakuřiným apartmá, je mi to líto. Doufám, že je v pořádku." řekla Hinata a ani si neuvědomila, že Naruto poznal, že lže.
"Hinato, Sakura je v pořádku. Měla štěstí, že tam nabyla v době výbuchu, už byla pryč." řekl a Hinatiným tělem projela zlost.

Malé návrší se tyčí nad mělkým dolíkem mezi kopci. V něm stojí malé stavení a hned vedle něj třpytící se rybník. Z komína se vinul vzhůru tenký proužek dýmu. Cíl jejich cesty. Na tom nízkém návrší stáli spolu. Držel jí ruku a úzkostně se na ní díval. Ona naopak sledovala očima plnýma odhodlání to stavení. V očí měla kovový lesk. Rysy ztuhlé soustředěním. Koutky úst zvednuté ve zvláštním posměšku. Kvůli tomuhle to všechno dělala. Čekala na tento okamžik. Okamžik, kdy se s ním setká. Kdy jednomu z nich přinese smrt.

V Konoze:

Jakmile Gaara s Temari vstoupili do Kirigakure, tak jim shodou okolností pomohl jejich ne zrovna přítel. Nebyl to nikdo jiný než Maero alias Matsuo.
Temari se vcelku líbil, ale něco jí říkalo, že se s ním nevidí naposledy. Tušení ji nezklamalo, protože jak odešli od mizukageho, který na konci jejich rozhovoru projevil nebývalou aktivitu se s tím mužem potkala znovu.
Ovšem k rozhovoru nedošlo, protože měl evidentně naspěch.
Temari sledovala bratrův pohled a vše ji bylo jasné.
„Jen běž, já půjdu do svého pokoje.“

Tak a je to tady vážení a milí! Poslední díl a tím myslím OPRAVDU poslední. Ještě vás v něm naposledy potrápím .
Vychutnejte si poslední díl...

„To je moje cesta ninji!“
Čas vypršel. Vše zahalila oslepující záře. V momentě výbuchu vše shořelo na prach.

Kapitola:4

Hinata jen pozoruje co vychází z úst Kiby. Ale najednou se mu vrhne kolem krku a vrazí mu polibek!

Kiba je v šoku. Než se stačí vzpamatovat Hinata se od něho odtrhne.
,,C-Co?´´ nechápe Kiba a v hlavě se mu přehrává co se tu stalo.

V týhle kapitole se toho dosta stane, jak už název napovídá. Ale mám jedno upozornění... kdo má rád Nejiho, tak ať to nečte.

„Ahoj, Mayo,“ usmál se Kakashi na svou dceru o týden později ráno.
„Čau,“ kývla a zamyšleně si sedla ke stolu.
„Co se stalo?“ zeptal se jí Kakashi. Už dlouho mu připadala, že není ve své kůži. Bál se o ni. Neměl rád, když nebyl informovaný o tom, co se děje.
„Nic. Jen… stále se mi neozvali z organizace,“ povzdechla si Maya.

Tímto děkuji své věrné čtenářce jménem Kaia-chan, že tak hezky komentuje každou kapitolu. Snad se jí bude líbit i tahle!

Tenshi dostala dvoutýdenní misi se svým strýčkem… zjistit cokoli o pohybu Akatsuki. A zjistili, že Itachi a Kisame míří do Země trávy. Jenže je nemohli najít, a tak se vrátili zpátky do vesnice a podali Tsunade hlášení.
Jiraya byl zraněný, a tak ho Tsunade poslala do nemocnice a řekla mu, aby za ní poslal Sakuru i s jejím týmem.

„Nomuke!“ volala babča Niko z okna na svého vnuka, „vrať se, večeře už je na stole!“
Malý Nomuke si odpoledne šel hrát do lesa, jak to ostatně dělával často. Byl sice od domu dost daleko a neměl dovoleno chodit si ven hrát samotný, kvůli stále hrozícímu nebezpečí, přesto však venku byl a babiččin hlas slyšel jasně a zřetelně.
„Vypadá to, že tě babička už shání, Nomuke-kun,“ ozval se hlas, patřící pestře oděné vysoké ženě.
Nomuke, již zvyklý na její přítomnost, kývl hlavou.

Díval se smutně na její chladné tělo které měl na rukách a cítil obrovský žal.
„Naruto poslouchej mě, je ještě možnost jí zachránit,“ ozval se najednou Mirego.
Všichni se najednou otočili k němu a zpozorněli.
„Já umírám ale mohu jí darovat nový život.“
„Jsi si jistý brácho?“ zeptal se ho hned Tuara.
„Už není možnost jak zachránit mě ale jí bych mohl zachránit já,“ odpověděl Mirego.

Asi po roce jsem odněkut vyhrabala moji starou povídku, kterou jsem z nudy napsala o fyziku. Byla rozdělena na 4 kratší části a já jsem se rozhodla, že ji spojím do jedné a "pochlubím" xD se s ní ostatním. Upozorňuji, že začátek je poněkud nudný a jak jsem řekla, bylo to složené ze 4 částí, takže je tam trochu znýt ten "napínavý konec". Takže přeji příjemné čtení a pokuste se neumřít nudou (to bych vás pak měla na svědomí a to si na krk rozhodně nevezmu xD). Takže: historicky první sepsané FF by _SakuraHaruno_

„Naruto!“
Sakury hlas se roznesl po celé louce, dokonce i vyplašila hejno ptáků, které právě odpočívalo na jednom z nedalekých stromů. Ptáci se rozlétli do všech světových stran a raději se ani nedívali na osoby pod nimi.
Svým výkřikem vyrušila i zamilovanou dvojici ležící uprostřed louky.
„Co to do ní zas vlejo?!?!“ Ino se rozeběhla za svou kamarádkou, která vyskočila zpoza křoví a uháněla za Narutem.

Bolo ráno. Sakura s Ayme vstali, umyli sa, najedli a vyrazili na tréning. Zistili, že sa majú dostaviť na rovnaké miesto, čo bolo zvláštne. Keď prichádzali, zbadali Choujiho a Saia.
“Čo sa deje?” Kričala na nich Sakura.
“Asi budeme mať spoločný tréning…” Odpovedal Sai.
“A to prečo?” Nechápala Sakura.
“Neviem, nie som si istý...”
V priebehu pol hodiny dorazil aj Naruto a Shikamaru. Spoločne čakali na príchod niekoho, kto im to vysvetlí. Po pár hodinách sa objavil Kakashi..

Myšlienky v texte som sa rozhodla zvýrazniť, aby sa text zdal priehľadnejší...
A tu je už sľúbený druhý diel...
Dúfam, že sa bude páčiť...

„Sasuke?“, prehovorila pevným hlasom, plným odhodlania...
No tak Sakura pošli ho preč, no tak! Počuješ? SAKURA! Ty hlupaňa toto budeš ľutovať! HARUNO!!! Hej HARUNOOOOOO!„Ostaň. Ostaň aspoň dnes Sasuke, prosím...“, odvetila, aj keď ho pôvodne chcela poslať tam, odkiaľ prišiel.
„Sakura...“, už nedopovedal, len sa opäť nenásytne zmocnil jej úst.