Jednou se pomstím aneb hledání ztracené pravdy 001

Asi po roce jsem odněkut vyhrabala moji starou povídku, kterou jsem z nudy napsala o fyziku. Byla rozdělena na 4 kratší části a já jsem se rozhodla, že ji spojím do jedné a "pochlubím" xD se s ní ostatním. Upozorňuji, že začátek je poněkud nudný a jak jsem řekla, bylo to složené ze 4 částí, takže je tam trochu znýt ten "napínavý konec". Takže přeji příjemné čtení a pokuste se neumřít nudou (to bych vás pak měla na svědomí a to si na krk rozhodně nevezmu xD). Takže: historicky první sepsané FF by _SakuraHaruno_

Slunce zapadlo. Na kraji skály se mihotala silueta dospívajícího kluka. Vlasy mu vlály v rytmu chladného podvečerního větru. Byl to Sasuke. Za ním ležely dvě zakrvavělé postavy.
"Itachi, proč?". Pomyslel si Sasuke. "proč jsi ot udělal ?! Zabil jsi mého největšího rivala, ale zároveň nejlepšího přítele, a............................." Pohlédl na dívku, která ležela za ním-Sakura. postavila se Itachiho útoku proti Sasukemu.......zemřela. Z tmavého oka vytekla Sasukemu nostalgická slza. Otočil se zpátky k obzoru. Slunce už skoro zapadlo.
"Tak odpověz! proč jsi to udělal!?" zakřičel Sasuke kamsi do od slunce krvavě zbarveného údolí a jeho hlas na chvíli probudil mrtvolné ticho, které tu vládlo. "Pomstím se ti" proběhla mu hlavou myšlenka "to slibuji" Sasuke svraštil čelo vztekem ke svému bratrovi. Najednou za sebou uslyšel slabý hlas: "Sasuke?"
Sasuke se zprudka otočil. Ten hlas patřil Sakuře. Sasukeho nohy se bezmyšlenkovitě (vážně nechápu, jak se nohy můžou bezmyšlenkovitě rozběhnout, ale neřešte) rozběhly směrem k Sakuře. Ležela bezvládně na studené skále a šaty měla potřísněné krví.
"Sasuke?" ozvalo se opět "Jsi to ty?" Sasuke si klekl na zem vedle Sakury a bezmocně hleděl na její tělo.
"Ano, jsem to já" řekl Sasuke a pohledem prozkoumával detaily Sakuřina obličeje, na kterém bylo několik menších jizev, ze kterých vedly pramínky krve. Sakura otevřela nádherné, smaragdově zelené oči, které na zlomek vteřiny projasnily šero, které leželo nad krajinou.
"Co,...co se stalo..Sasuke?" řekla přidušeným hlasem Sakura.
"To až později......teď musíš do nemocnice a....." zastavil se Sasuke nad hloupostí vlastních slov.
"Co je Sasuke?....co se děje?" zeptala Sakura, překvapena Sasukeho zmateným chováním.
"Ale neměla bys jít sama. Už se stmívá a se svým rozsahem zranění sama daleko nedojdeš............jenomže....."
"Jenomže co?" zaptala se Sakura, znervózněna Sasuke podivným chováním
"Jenomže s tebou nemá kdo jít"
"Jak to myslíš -nemá kdo jít-?!" řekla rozhořčeně Sakura
"Já nemohu. Slíbil jsem pomstu Itachimu. Teprve až tento slib splním, budu se moci vrátit do listové vesnice"
"To je sice hezký, že dodržuješ slib, který si dal pře lety bratříčkovi, ale být tebou, nepřeháním to tak. A navíc tu je ještě Naruto........kde vůbec je?" zaptala se zvláštím tónem v hlase Sakura "On..................noo..........on je...."
"Naruto!!!!!!!!!!!!!!!"
Sakuře se naskytl příšerný pohled. Naruto ležel jen pár metrů od ní. Oblečení měl roztrhané a jeho tělo bylo celé od krve. Vprostřed hrudníku měl velkou krvavou ránu, s roztřepenými okraji. Nohy i ruce měl pořezané, s největší pravděpodobností od kunaie. Bylo na první pohled jasné, že je mrtvý.
"Tak řekneš mi už konečně, co se tady stalo!!!!!!!!!?" zaječela Sakura na Sasukeho a z očí se jí začali koulet obrovské slzy. Sasukeho pohled směřoval do země.
"......noo......my.....jsme....totiž......Naruto.......eee......" Sasuke nebyl schopen dostat ze sebe jedinou větu.
"Proč, Sasuke, proč?" řekla do smutného ticha zničeho nic Sakura."Proč se to muselo stát zrovna Narutovi.....celý život šel za svým snem. Chtěl se stát hokage listové vesnice. Teď už si ten sen nikdy nesplní................tak proč se muselo stát zrovna jemu?" Sakury se zmocňovalo zoufalství. Z očí jí tekly proudy slz."Tak proč?"
"já.......já................na tuhle otázku neznám odpověď. Ale vím o člověku, který ano."
"A kd................aa.aaaa...."
"Sakuro?"
"Co........coooo...........kde to jsem?"
Sakura otevřela oči. Její zrak byl zprvu zamžený, postupně se rozjasňoval.
"Co...se tady stalo?.........a co vůbec dělám v nemocnici?"
Sakura pomalu vstala s postele, na které momentálně ležela. Rozhlédla se po malém, vcelku útulném pokoji. Její pohled najednou upoutala poněkud postarší, odřená skříň. Přišla k ní blíž a pomalu ji otevřela.
"A hele, moje oblečení..." Sakura vzala do ruky úhledně složený balíček.
"Hmmmm.........a dokonce vypraný" všimla, si když ucítila jemnou vůni pracího prášku.
Sakura se pomalu oblékla. Pak si opět sedla na postel. Chvíli přemýšlela, co bude vlastně dělat. Najednou někdo zaťukal na dveře pokoje:
"Sakuro, můžu dál?"
"A..aano.....jistě" řekla Sakura poněkud zaskočena něčí přítomností
Dveře se pomalu otevřely.
"Nesu ti svačinu Sakuro" usmála se zdravotní sestřička s vozíčkem jídla pro pacienty včetně Sakury.
"Děkuju" usmála se rozpačitě Sakura
"Vidím, že už jsi oblečená......ale měla by si ještě ležet......po těch tvých zraněních."
Sestřička podala Sakuře tácek se svačinou. Pak se rozešla zpět ke dveřím.
"Sestři?" řekla zničehonic Sakura
"Ano Sakuro?"
"Jak…jak jsem se sem vlastně dostala?"
"No, já jen vím, že tě našli v noci, jak si polomrtvá ležela na lavičce před nemocnicí."
"Aha..........a víc nic?"
"Ne.to je všechno.........vlastně ne!....něco tu pro tebe mám..."
Sakura zvedla hlavu směrem k sestřičce, která hrabala něco ve své kapse
"Tady je to!" řekla nadšena z toho, že to našla. Vztáhla z kapsy bílou obálku. Vlastně úplně bílou. Bylo na ní napsáno "Sakura Haruno". Podala ji Sakuře.
"Od koho je?" zeptala se Sakura
"To nevím. Ráno ležela na stole u recepce."
"Děkuju" řekla Sakura a začala si obálku prohlížet.
"A.....co....coo se stalo s Narutem?" zeptala se smutně Sakura, když si vzpoměla na děsivý pohled.
"S Narutem?...tooo je ten bloňdák?" zeptala se nejistě sestřička.
"Jo.To je on"
"Nevím. Neslyšela jsem o něm už dost dlouho."
"Dlouho?" napadlo Sakuru.
"Jak dlouho už tu vlastně ležím?"
"Noo...jak tak počítám......4 dny"
"4 dny?! Tak dlouho?!" rozkřikla se najednou Sakura, když si uvědomila, jaká časová ztráta to pro ni je.
"V porovnání s tím týdnem, který si tu ještě poležíš, je to o 3 dny kratší."
"Týden? jaký týden? já myslela, že mě pustíte už dnes!"
"Už dnes?" podivila se sestřička nad takovým hloupým nápadem "kdepak děvče. ty si tu ještě minimálně týden poležíš" pak se podívala na Sakuru, která střídala barvy rudou ze vsteku a bílou ze smutku. Pak s úsměvem odešla.
"Tak dlouho ztrácet čas nemůžu" pomyslela si Sakura, hned ja se za zdravotní sestrou zavřely dveře.
"Musím se odtud co nejdříve dostat." řekla si Sakura.
Vstala z postele, do "taštičky", kterou měla zaháklou za pasem strčila rohlík ze svačiny.
Popošla směrem k oknu o rozhlédla se. Pak se ještě jednou otočila směrem k pokoji, jestli zde po ní nezůstaly nějaké stopy, které by mohly prozradit její očividný úmysl. Najednou její pohled upoutala bílá obálka s jejím jménem, kterou si odložila na noční stolek. Přišla k ní a pak ji strčila do "ledvinky" k rohlíku a několika osobním věcem. Otočila se zpět k oknu.
"Fajn.........tak jo lidi, jde se na to!!!"

::::::::::Pokračování příště::::::::::

Pozn: ráda bych ještě upozornila, že to "příště" bude za hodně, hodně dlouho.