**Nový pohled na svět 4**

Ráno jsem byl jako na trní, čekal jsem, jestli pojede autobusem i dnes. Nezklamala mě. Seděla na zastávce a jakmile mě zahlédla, usmála se. Seděl jsem sám, přesto si ke mně nesedla. Dělala to schválně, udržovala mě v napětí, toužil jsem po tom sedět s ní...v těch okamžicích kdy se naše oči setkaly jsem cítil horkost po celém těle, srdce mi bušilo trochu splašeněji než obvykle.
Do školy jsme přijeli dřív než ostatní, myslel jsem že bychom spolu mohli mluvit, ale ona mi během vystupování ztratila a já ji neviděl. Šel jsem do uličky za školou kde minule postávala Narutova parta, ale byla liduprázdná. Sedl jsem si na chodník.
,,Jsi tu novej, co?“ uslyšel jsem hlas a vzhlédl jsem. Stála tam, opírala se o zeď a vypadalo to, že ve tmavé uličce vydávala matnou záři. Neslyšel jsem ji přijít a byl jsem si naprosto jistý, že když jsem přišel tak tu nebyla.
,,Jo...“ nezmohl jsem se na jinou odpověď.
,,Hmm...“ usmála se a vypadala hrozně sexy. Šla ke mně pomalými kroky a moje srdce začalo bušit o trochu rychleji.
,,Mě předpokládám neznáš...“ podala mi ruku. Nevěděl jsem nic, co bych jí odpověděl, tak jsem ji jen chytil za ruku. Vytáhla mě za ni na nohy, čímž mě překvapila a začal balancovat. Přitáhla si mě k sobě a ruce mi položila kolem krku. Moje srdce se rozbušilo rychleji. Naklonila se a zašeptala mi do ucha.
,,Jsem Maiya...Sasuke.“ její rty se mi otřely o ucho a já se zachvěl. Opatrně jsem položil ruce kolem jejích boků. Trochu se odtáhla, bál jsem se, že jsem to přehnal ale ona se usmívala.
Zase se ke mně naklonila, její rty byly kousek od mých.
,,Vítej, Sasuke...“ šeptla a políbila mě. Líbali jsme se, přímo jsem cítil, jak mezi námi probíjí elektřina napětí a vzrušení. Líbal jsem se se spoustou holek ale s žádnou to nebylo takové. Přitáhl jsem si jí blíž a ona mi rukou zajela do vlasů. Nevnímal jsem nic jiného než ji...jakoby všude byla temnota, jen ona a já, nic jiného.
Nevěděl jsem jak dlouho to trvalo, ale vyrušily nás veselé hlasy. Odtrhla se ode mě, rozhlédla se o vběhla do dveří naproti.
,,Hej, Sasuke, co tu děláš?“ křičel Naruto už z dálky.
,Už nic´ pomyslel jsem si.
,,Co myslíš...čekam tu na vás.“ zasmál jsem se.
,,Jo. Tak jdem dovnitř.“ kývl na mě.
,,Za chvíli sem tam.“ odpověděl jsem mu a čekal až zajde za roh. Pak jsem šel ke dveřím a otevřel je. Byla tam malá místnost se spoustou krámů. Co mě ale překvapilo víc bylo to, že Maiya tam nebyla přestože jsem nenašel jediný způsob jak se odtud dostat než dveřmi, kterými jsem přišel. Přemýšlel jsem o tom a nikomu to samozřejmě neuniklo.
,,Co ti je, člověče? Celej den jenom mlčíš.“ strčil do mě Naruto při obědě.
,,To víš, každej toho nenakecá tolik co ty...“ pokrčil rameny Kiba.
To už jsem je ale zase nevnímal, dveře se otevřely a dovnitř vcházelo šest stejných lidí jako včera. U dveří stály i Ino s Karin a čekaly na poslední dvojici. Když uviděly Maiyu a Nejiho, vyšla Karin ze dveří a do Maiyi strčila.
,,Hej, co děláš?“ zeptala se Maiya nakvašeně.
,,Já? Spíš co děláš ty, ne?“ obrátila Karin. Chvilku stály naproti sobě a navzájem se nenávistně měřily. Najednou se venku zablesklo a zničeho nic začalo pršet, přestože byl krásný den. Karin se vítězně zasmála. Maiya jí ustoupila z cesty aby mohla projít. Najednou se přes déšť rozsvítilo slunce a vytvořila se nádherná duha. Karin se ušklíbla a odešla.
Po škole jsem se stavil u Naruta a pučil si od něj hry na počítač, abych měl co dělat a šel na zastávku. Ujel mi autobus, kterým jsem jezdil domů, takže jsem tam čekal hodinu na další a když měl jet tak za deset minut, uslyšel jsem klapot kopyt. Divil jsem se co se děje, když jsem uviděl skupinu asi pěti lidí na koních. První osobu, která skupinu evidentně řídila a mluvila ke všem melodickým hlasem bych poznal i po slepu.
,,Hano, prošlápni si víc paty, aby ti nevyjížděly nohy ze třmenu. Tady za zastávkou zahneme doprava a pojedeme do lesa.“ řekla o otočila se dopředu. Když mě uviděla na zastávce, zeširoka se usmála.
,,Hin, vezmeš je tam prosím. Za chvilku jsem tam.“ řekla poslední osobě, ve které jsem poznal Hinatu. Ta jen kývla, ale nevypadala moc nadšeně. Maiya zastavila svého koně a seskočila.
,,Ahoj.“ pozdravila mě.
,,Čau...“ vydechl jsem.¨
,,Ujel ti autobus, co?“ usmála se.
,,Jo. Byl jsem ještě u Naruta. Co ty tu děláš?“ zeptal jsem se překvapeně.
,,Často vodím hodiny. Na koni jezdím už dlouho.“ řekla a poplácala svého koně na krku. Stejně jako ona byl nevýslovně krásný-vysoký, celý bílý s naleštěnými kopyty a krásně klenutým krkem.
,,Tak já musím. Mohl bys ho prosím podržet.“ řekla a podala mi do ruky otěž. Kývl jsem a stoupl si na místo, kde předtím stála ona. Nasedla (já jsem jí radši ustoupil z cesty), přešla silnici a na cestě vedoucí k lesu se kůň rozeběhl a oba mi zmizeli z dohledu.
Večer,když jsem seděl u okna a díval se ven (na Narutovy hry jsem se ani nepodíval) jsem si už byl jistý. Maiya není jen tak obyčejná holka. A ta Karin, ačkoli jsem si to nechtěl přiznat taky ne.