Romantika

Dívka s dlouhými vlasy, tmavými jako uhel a s očima ocelově chladné modři pomalu kráčela po opuštěné ulici. Dlouhá katana ve světle modrém pouzdře se jí houpala u boku a na sobě měla tmavě modré triko ve stylu kimona, v pase ovázané šedou stuhou. Dále pak měla černé tříčtvrteční kalhoty a vysoké tmavě modré boty. Katanu měla přidělanou na světle modrém pásu, který měla napevno uvázaný přes boky. Vlasy, které ji sahali skoro přes celá záda, měla volně rozpuštěné a ofina ji mírně padala do očí.

Černé pláště, za kterými jsem se krčila, se najednou odsunuly na jednu stranu. Do temné skříně proniklo světlo svíčky, na chvilku mi znemožnilo pořádně vidět. Rychle jsem si objala hrudník a přitiskla nohy těsněji k tělu. Zamrkala jsem, aby se mé oči přizpůsobily. Strašně jsem se klepala, plná obav, kdo to stál před mým úkrytem a civěl na mě. Další důvod byl taky ten, že ve skříni byla hrozná zima. Vůbec jsem nevěděla, co dělat, jak reagovat nebo jestli bych měla něco říct. Jen jsem se ukrutně modlila, aby ten dotyčný nebyl muž.

Další spolupráce s Ailenkou je na světě :)

Řeka dává, řeka bere...

Jako ve filmu, nemyslíte?

„Jedna se o misi typu S,“ oznámil jí. „Setkáte se tam s Akatsuki.“
„Akatsuki? Posíláte mě s geniny na misi S?“ vyhrkla. „Ale to je nemožné,“
„Věřím vám Soro a doufám, že se blíž poznáte se svým bratrem.“
„Ale…“ snažila se vymyslet nějakou výmluvu, ale nepovedlo se jí to. „Nemůže jít někdo jiný?“ Zkusila to ještě jednou, avšak marně.
„Kdybych mohl někoho jiného vyslat, tak si vás nevolám.“ Pokýval hlavou Sarutobi-sama.

Situaci ještě zhoršilo zjištění, že Sen je těhotná.
„Ty jsi těhotná?“ divil se Naruto, když mu to Sen spolu s Itachim řekli.
„Ano, ale podle těch výsledků bych neměla být schopná otěhotnět, ale jak vidno je to možné,“ řekla Sen.
„To je divné, ještě jednou zajdu do nemocnice a podívám se na ty výsledky,“ hned Naruto sršel aktivitou.
„To je dobrý nápad, ale já mám lepší, co kdyby Sen šla ještě jednou na vyšetření, abychom se ujistili,“ navrhl Itachi.
„Hoši, jste k nezaplacení,“ pronesla Sen se slzami v očích.

Hned jak se Kushina s Minatem probudili, bleskově se oblékli a zamířili ke Kazekagemu. Když Minato zaklepal a na pozvání vstoupili dovnitř. Kazekage zhlédnul od papíru.
„Takže už odcházíte?“ řekl na uvítanou.
„Ano. Chceme vyrazit, co nejdřív, aby jsme se do Konohy dostaly, co nejrychleji!“ přisvědčil Minato. Kage přikývl.
„Hodně štěstí! A dávejte na ten svitek velký pozor!“ nabádal je Kage.

Tenhle dílek bych chtěla věnovat třem lidem, kteří mi neuvěřitelně pomohli a povzbudili mě je to:Amy-chan, Ivanescence a Antisha Uchiha. Za to, že čtete všechny moje povídky a pod každou zanecháte milý komentík, že mě berete jako spisovatelku vážně a za všechnu podporu!! Jen jedno upozornění, kdo nemá rád romantiku, rychla odsud pryč! tenhle dílek je romantikou nabitý až po okraj, někde už to přetéká!! :D

Temari se otočila a šla cestou ke svému domu.
„TEMARI!! TEMARI!! POČKEJ!! Potřebujeme tě!!“ křičel za ní její známí Akanari.
„Co je? Co stalo?“ zeptala se Temari, když uviděla jeho vystrašený výraz.
„Orochimaru... je před bránou a řekl, že jestli mu do půl hodiny nevydáme tebe a Kesidy tak, že zaútočí a nebude milosrdný ani k dětem.“ řekl Akanari a podíval se jí do očí.
„Ne.. nepřemýšlej nad tím. My za tebe budeme bojovat, jen tak tě nedáme.“ řekl Akanari.

"Tak, tady se rozdělíme." rozhodnul bělovlasý učitel, když dorazili na místo uprostřed lesa.
Všichni přikývli a vydali se určeným směrem.
Růžovovlasé děvče běželo lesem na západ. V hlavě se jí vybavovali všechny vzpomínky na tu dobu, kdy byli tým a teď se za jedním z nich ženou i stovky kilometrů. Jen proto, aby se s ním setkali a donutili ho k rozumu.

Setkání plné paniky

,,Takže už jsme u cíle.'' řekl si sám pro sebe Shino, když jsem jemu a Hinatě pověděla své náhlé zjištění. Bylo více než krizové, že se člen Akatsuki pohyboval jen pár hodin od Konohy.
,,Co uděláme teď?'' zeptala se Hinata.
,,Nejprve musíme zjitit, jestli je tam doopravdy jejich skrýš a nebo tudy jenom prochází.'' To byla pro Hinatu jasná výzva a hned zapla svůj Byakugan.
Chvíli se dívala směrem k němu a pak se otočila zpět na nás: ,,V jejich okolí žádná větší skrýš není.''

Ptáčci si zpívají. Další známka toho že jaro je tu. Další rok se přehoupl a on tu stále není. Vrátí se někdy? Už tomu nevěřím, nechápu proč mne vždy při vzpomínce na něj začnou pálit oči od slz. Vždy když si vzpomenu na jeho úsměv, tvář, tělo a ten pocit, pocit bezpečí. Jenže já pro něj nikdy neexistovala. Už jsem na něj nechtěla myslet ale nomahla jsem si pomoci. Pořád při vzpomínce na něj pláču a to už je to tak dlouho co...

Dívka seděla pod hvězdami posázeným nebem a z očí ji na tváře kanuly dva potůčky slaných slz. Tiše něco šeptala. Jako kdyby někdo seděl vedle ní, vyprávěla prázdnu příběh o lásce a bolest. Každé slovo odříkávala opatrně a s rozmyslem. Povídala si s tichem noci, které odpovídalo šustěním větví ve větru. V teplém větru, co utěšoval její malou dušičku. Měkce kolem ní vířil a balil ji do sebe, jako nejkřehčí poklad. Větve šeptaly písničku o naději. Ta ji ještě více rozplakala. Sama věděla, že naděje už není.

Minulost

Miharu si nejdřív myslela, že zešílela, když si myslela, že slyší svého otce, ale pak se otočila a její otec tam stál s dalšími lidmi, které hned poznala.
„Spíš co tu děláte vy!“ obořila se Miharu.
„To máš jedno a neměli by jste být teď náhodou v Suně?“ zeptal se Gaara.
„Měli, ale tady díky Inoshimu jsme se ocitli zde a máme zde prý úkol,“ sdělil Shimaki.
„Jaký úkol?“ zajímal se Nagato.
Neyou vše vysvětlil a Rin s ním naprosto souhlasila a podotkla, že je to jedna z věcí, které chtěla říct.

Sakura a Sasuke sa tvárili ako keby sa večer nič nestalo, respektíve Sakura úplne ignorovala Sasukeho. Itachi len potichučky išiel za všetkými ostatnými posledný a všetkých pozoroval. Naruto si nič nevšímal, lebo bol prvý a udával smer.
Po dlhšom čase sa rozhodli utáboriť, pretože bola taká tma, že až nadmerne často narážali do stromov. Prvú hliadku mal Naruto. Všetci ostatní išli zatiaľ spať.

Slunce bylo už vysoko, ale malá Liv stále spala pod stromem, kam si lehla celá vyděšená po událostech včerejší noci. Spala tam až nepřirozeně dlouho, ani jí neprobudili děti hrající si na sousedním kopci.

,, …, 60, 70, 80. 90, 100, už jdu.“ Kori se rozeběhl k nejbližšímu keři ,, 10, 20, Yomi!!!“
,,To není fér, ty ses koukal!!!“hádal se Yomi.
,, Nedíval se, já ho sledovala,“ ozvalo se z blízkého keře.
,, Tinto to jsi neměla, teď jses prozradila, náš tým prohraje,“ naštvaně zařval Yomi.

Sasuke sa najprv zatváril trocha rozpačito ale potom sa pomaly otočil smerom k nej a venoval jej vysvetľujúci pohľad. Sakure to konečne doplo. To dievča je ona.

„Pôjdeš so mnou na rande Sakura?“
„Ja nemám slov Sasuke. Ja neviem čo na to povedať.“ Zarazene odpovedala Sakura.
„Nemusíš mi hneď odpovedať. Ja som trpezlivý.“

Ružovo-vlasé dievča sa rozbehlo k domu Uchihov. Chodieva tam často. Prečo?
Lebo čiernovlasí chlapec z čiernymi očami Uchiha Sasuke je jeden z jej tímových partnerov a kamarát. Kedysi sa jej veľmi páčil ale ignoroval ju tak to vzdala a začala sa orientovať na svoju kariéru medika ninji.

Proměna, část první: Feministka útočí

"Konan kde se sakra flákáš?" ozvalo se sídlem neblaze známé organizace Akatsuki.
"Přesně tak!" ozval se další pobouřený hlas.
"Možná na to nevypadáme, ale už fakt máme hlad!" ozval se klidnější hlas, ale který se nesl jak vítr celým sídlem.
"Jo už to bude!" vykřikla Konan z kuchyně.

"To chce klid holka," uklidňovala se Konan,
"Je to jen banda buranů."
"Nemá to cenu."
"Klid."