Proud osudu 5

5-Díl

Thampir neměla ani čas se rozhodnout jestli to opětuje nebo ne, protože v tu chvíli otevřel dveře Itachi se slovy:
„Sežen Thampir a jděte hned za šéfem.“
Hidan zkameněl v té póze, ve které se v tu chvíli nacházel. Když to Itachi zpozoroval ještě dodal:
„Hm... Vydím, že už si ji našel.“ s těmito slovy se otočil a zmizel.
Hidan se odtrhl od Thampir a vyšel k šéfovi. Thampir v pokoji osaměla. Najednou se pěkně zastyděla, že se nechala zase tak oblbnout, ale jedno měla jisté, Konan je mrtvá (tedy jestli Hidan nekecal) což znamená, že je přijata k Akatsuki. Díky této myšlence se jí nálada zvýšila. Pomalu s pobrukováním si neznámé písničky vyšla z pokoje a zamířila si to směrem k šéfovi.

Orino seděla ve svém novém pokoji, který jí nepřipadal ani trošičku útulný. Zdál se cizí a nepřátelský. Měla už jasno. Hned jak to bude možné zmizí odtuď, ale... Co s Thampir? Poprvé za celou dobu zalitovala, že ji sem přivedla. Co jí tady čeká? Pravděpodobně jen smrt. A za všechno může jen její sestra, která ji sem přivedla bez hlubšího rozmyslu. Orino se zvedla, protože někdo zaklepal na dveře.
„Dále“ pokynula směrem ke dveřím. Do pokoje vstoupil známý žraločí obličej nazývaný Kisame.
„Hned se dostav k šéfovi.“ vyřídil a zase odešel. Orino si povzdychla a vydala se k šéfovi.

V jeho kanceláři už stáli Hidan a Thampir. Při jejím příchodu se na ni Thampir pousmála. Orino ji však úsměv neopětovala ani sama přesně nevěděla proč.
„Tak...“ začal Pein. „... Nejdřív bych rád uvítal mezi nás Thampir...“ Thampir se pousmála. „... Ale Thampir, budeš muset každý den trénovat s... tady Hidanem.“a poukázal na Hidana.
„Cože? Jak to že von?! Proč ne Orino? Přece nemůžu trénovat s Hidanem! Proč ne s Orino? No tak proč?“rozčilovala se Thampir a dávala pěknou nakládačku Peinovu stolu. Ten už ji chtěl okřiknout, ale předehnal ho někdo jiný. Někdo od koho by to nikdo z nich nečekal.
„Buď zticha a přestaň se chovat jak rozmazlenej fracek!“sesadila ji Orino tím nejtvrdším hlasem, který Thampir kdy slyšela.. Thampir vyjeveně hleděla sestře přímo do očí. Její oči byly najednou plné zlosti. K tomu by přísahala, že jsou temnější než obvykle. Takhle svou sestru neznala. Vlastně až teď si uvědomila, že ji nikdy neznala. S krutou pravdou v mysli sklonila hlavu a poslouchala dál.
Pein si odkašlal a znovu se dal do řeči. „Tak jestli nikdo z vás nemá žadné námitky tak Hidan i Thampir můžou odejít s tréninkem zečněte hned jak odejdete.“ Oba se tedy sebrali a odešli z kanceláře.

Thampir vyšla z Peinovy kanceláře naštvaná a navíc zklamaná. Orino ji zatím vždycky podržela, ale teď ji nechává samotnou s tím hnusákem. Šla dlouhou chodbou i když vůbec nevěděla kam. Za sebou slyšela jeho kroky. Byl to zvláštní zvuk. Stejně zvláštní jako člověk který ho způsoboval. Nic o něm vlastně nevěděla. Proč se o ni tolik zajímal? Proč ji prostě nenechal na pokoji. Kvůli němu si není ničím jistá. Ani neví jestli ho opravdu nenávidí. Vždyť jí přece pomohl s Konan. Z myšlenek ji vytrhl jeho hlas.
„Jdeš špatně. Ven na cvičiště se jde tudy“ Hidan se mile usmála a strčil ji do jedněch dveří. Ocitli se na lesní mýtině. Tráva nebyla moc vysoká, ale všude se válely borové šišky. Thampir došla na konec mýtiny a čekala co její „trenér“ udělá. Hidan se postavil asi dvacet metrů od ní.
„Chytej!“ Hidan se znova usmál a hodil po ní tři shurikeny. Thampir se vyhnula, jeden ji trochu škrábnul do ruky.
„To není fér. Já nemám zbraň“ Začala se rozilovat, ale vůbec jí to nepomohlo, protože Hidan na ni začal útočit kosou. Thampir nejdřív chtěla utéct, ale potom zakopla a spadla na zem. Než k ní, ale stačil doběhnout, zvedla ze země větev o kterou zakopla a použila ji jako zbraň. Jenomže dřevo nemělo proti Hidanově kose šanci. Tři ostří se zaryly Thampir do břicha. Ta jenom bezmocně vykřikla s spadla na zem. Hidan se k ní sklonil. Díval se na ni. Po chvilce ji políbil. Nevěděl co to dělal. Prostě to udělal.

„... vydáš se tam, protože...“
„Šéfe, potřebujem medica. Thampir je na tom zle.“ Vběhnul do Peinovi kanceláře udýchaný Deidara a tak přrušil jeho řeč k Orininy misi. Pein vstal.
„Zaveď nás k ní.“ zavelel Pein a společně s Orino následoval Deidaru.

Došli na mýtinku kde předtím „trénoval“ Hidan s Thampir. Skoro na konci mýtinky ležela postava. Všem bylo jasné, že je to Thampir. U ní stál Hidan s kamenným výrazem. Když k nim přikráčeli ostatní, tak se na ně Hidan podíval.
„Já nevěděl, že je tak slabá. Jashin jí moc síly asi nedal.“ ucedil a podrbal se na hlavě.
Orino se k ní sehla a zhodnotila situaci.
„Bude v pohodě, ale bude muset tak čtyři dny zůstat ležet.“ Poté ji začala léčit.
Hidan ji pak odnes do jejího pokoje a položil ji na postel.
„Hidane poď za mnou musím s tebou mluvit.“ oznamila Hidanovi Orino a naznačila mu, že má jít za ní. Zastavili se někde na chodbě a Orino začala.
„Vím jak si s ní chtěl trénovat, ale to nepůjde. Je silná jako student akademie a nedostane se dál dokuď si neudělá víc svalové hmoty. Takže začněte s posilováním.“ poradila mu rozkazovacím tónem, který nepřipouštěl námitky.
„Dobře.“ souhlasil s ní Hidan. Měl z ní respekt. Znal ji sice už dlouho, ale nikdy se mu nepovedlo se s ní pořádně spřátelit. Orino se otočila a zády k němu ještě ucedila: „Jo a během tréninku není dobré své žáky líbat.“ a vyšla na odchod. Hidan se naštval a chytil ji za paži tak, aby nemohla odejít.
„Co to kecáš?!“ vyjel na ni naštvaně.
„To co říkám. Měla mokré rty. Je mi jedno jestli spolu něco budete mít, ale jestli jí něco uděláš... Tak tě zabiju!“ řekla s klidem v hlase. Hidanovi prsty povolili a Orino odešla.

Thampir se pomalu probudila. Zkusila si sednout, ale břichem jí projela silná bolest takže si zase lehla.
„Bolí to co?“ uchechtl se kdosi. Thampir se rozhlédla a zrak ji padnel na Hidana, který seděl na židli vedle její postele. Toho tu teda fakt nečekala.
„Co po mně zase chceš?“ vyjela na něj.
„Já?“ dělal hloupýho Hidan.
„Jo ty.“ rozčilovala se Thampir.
„Neměla bys na mě být tak drzá mohl sem tě v klidu zabít.“
„To možná ale ty bys to schytal mnohem víc.“
„Jo? A odkoho?“ zeptal se jí vysměšně.
„To je jasný že od O....“ nedořekla a sklonila hlavu. Nebyla si tím jistá jestli by jí její sestra vůbec chtěla pomstít. Ještě před nedávnem by za to vsadila krk, ale teď?
„Hm. To sem si myslel.“ vysmíval se jí Hidan. Thampirbyla na sestru naštvaná. Proč se tak změnila? Proč se k ní tak chová? A vůbec co se to s ní poslední dobu děje?
V tu chvíli vstoupila do pokoje Orino a v ruce nesla sklenici plnou něčeho divného zeleno modré barvy.
„Hidane ven.“ poručila Orino a Hidan s neslyšitelným mumlaním a úšklebkama vyšel z pokoje.
„Jak ti je?“ zeptala se chladně Orino a otočila se na Thampir.
„No de to.“ usmála se Thampir.
„Vyhrň si triko, musím ti vyměnit obvazy.“ Thampir poslechla a Orino jí vyměnila obvazy.
Thampir bedlivě sledovala Orininy oči. Byly pořád tak chladné a temné. Znovu ji praštil úder nejistoty.
Co já o ní vlastně vím?