Romantika

Bojiště

Hiashi sice vyhrál, ale umíral, protože ztratil hodně krve a teď mu ještě v těle koloval jed.
„Sasuke?“ zeptal se ho, když padl na kolena.
„Ano,“ Sasuke věděl naprosto přesně co se děje.
„Chci, aby jsi se postaral o Kaze a děti,“ vyslovil své poslední přání, i když chtěl Kaze a děti ještě naposledy vidět, ale věděl, že je to nemožné.
„To nemůžu, navíc ty se o ně máš správně starat,“ řekl Sasuke, ale jeho prosba se mu zdála pochopitelná, ale něco uvnitř mu říkalo, že stejně vše bude jinak…

Hanabi sa postavila do obrannej pozícii.
Udon sa na ňu rozbehol stále si hmkajúc.
„Musím sa uistiť, že nepoužije byakugan,“ upozornil sa v duchu.
Útočil no ona sa zľahka vyhýbala a aj mu zopár úderov uštedrila.
Odskočil a hodil pár shurikenov.
Niektorým sa vyhla, ale jeden ju zasiahol do stehna.
Chvíľu čakal ako jeho súperka zareaguje.
„Byakugan!“ šepla a navreli jej žilky pri očiach. Opäť nasadila obranný postoj.
„Sakra! Nemal som čakať,“ karhal sa za svoje džentlmenstvo, „No nič budem to musieť pozmeniť.“

Kazemi a Kankurou

Kazemi celý rozhovor mezi Kankurem, Shirou a Sasukem vyslechla, a když slyšela kroky, tak se hned vypařila a zrovna do Gaarova pokoje, díkyjashinovi byl teď v Mlžné a tak tu nebyl.
A co jashin nechtěl v okamžiku, kdy vylézala z kazekageho pokoje narazila na toho muže, na kterého se snažila zapomenout.
„Co tady děláš?“ divil se Kankurou.
„Já?“ dělala nechápavou.
„Ano, ty,“ potvrdil Kankurou a byl to pro něho šok, že je tady a vůbec si neuvědomil, že je do půlky těla nahý.

Ayme prišla domov, bola unavená ale inak spokojná. Mala dobrý pocit vďaka dobre odvedenej práci a ešte kôli čomusi ďalšiemu, totiž Itachimu. Konečne spolu vychádzajú z čoho mala naozaj dobrý pocit. Zvalila sa na posteľ a chvíľku len tak ležala, užívala si mäkké, čisté a voňavé lôžko, v ktorom nespala takmer týždeň.

Několik dní Sakura strávila ve skoro stejném stereotypu, akademie, nemocnice, kamarádky, hlavně nebýt sama. Někdy zašla i za Kibou, nebo si popovídat s jinými kluky. Takhle to šlo nějaké dva týdny až do dne, kdy se všechno změnilo. Bylo to začátkem října. Ten den bylo na tu dobu ještě teplé počasí a Sakura se právě vracela z bojové mise se svou třídou. Její a vedlejší třída plus učitelé, několik chininů a dva Jounini šli s nimi.

Stáli v tichu lesa proti sobě. Ruce měla jeho tvářích a usmívala se. Vypadala šťastná. Oči upřené na jeho víčka. Čekala. Nesnažila se pospíchat. Nemělo to smysl. Také se trochu bála. Nevěděla jestli se jí to povedlo, ale on musel dostat čas. Čas na to, aby pochopil co se stalo. Čas na to, aby překonal strach. V jejích očích byla jakási podivná radost. Jako kdyby všechno čím dosud trpěla, zmizelo, jen proto že se rozhodla to udělat. Ovšem byl v nich i stín nejistoty, očekávání, možná i strachu.

Byla asi už půlnoc, ale zdálo se že nikdo z našeho nevelikého baráčku ještě nespí.Od Kaori z pokoje se ozývala nějaká hudba, což se dalo vysvětlit jedině tím, že jim ta diskotéka v Apollku nestačila.U nás v pokoji byl klid.Se Saskem jsme jenom leželi na posteli a mazlili sme se.
,,Sasuke..můžu se tě na něco zeptat?‘‘ zeptám se a ještě víc se k němu přitulím.
,,Ty na všechno..copak, něco tě trápí?‘‘ koukne na mě Sasuke.
,,no já jen..že už mi neodletíš do Ameriky?'' zeptám se a cítím jak se mi do očí ženou slzy.

Dnes v noci jsem ležela na matraci a koukala zamyšleně do stropu.
„Jaktože tam nikdo nebyl?“ přemýšlela jsem.
„Jestli chceš, zjistíme to,“ řekl Černý, „pojď, podíváme se ven!“
„Jo a ty zase někoho zabiješ! Já už tě znám!“ řekla jsem a převalila se na bok.
„Přísahám ti, nikdo nepřijde o život, nikoho nezraním, pokud to nebud nutné,“ řekl. Trochu jsem se na něj otočila.
„Slibuješ?“

Stála u zábradlí a dívala se na velký nezkrotný oceán. Vál vítr, štiplavý a ledový, který obyčejně přinášel špatné počasí. Vál a rozfoukával jí dlouhé rusé vlasy. Koukala se do dáli, kamsi za obzor, tam kde tušila svoji zem, vesnici a svůj dům. Musela to všechno opustit, tak náhle jako vítr unáší červené okvětní lístky z pole vlčího máku, své přátele, rodiče, domov. Nic jí nezbylo a to jí bylo jen šestnáct let. Tak málo a přeci dost. Po tváři jí stekla slza. Jen jedna jediná, připomínající perlu, co maminka nosila v náušnicích.

Slzy zouflaství a odhodlání

Probrala se s krutou bolestí hlavy. Otevřela oči, ale hned je zavřela před přímým sluncem. Bolest jí stále bránila pořádně myslet, ale poslední události jí proběhly myslí jako blesk.
„Itachi!“ vykřikla a prudce se zvedla. Zjistila, že se nachází v prosluněném pokoji na velké posteli a na sobě má čistě bílé, lehké kimono.

Haha! Pořád jsi tak sám,co Zeku? ozval se známý hlas v jeho hlavě. Zek byl hned na nohách.
„Ty?! Dej mi už pokoj! Nechci s tebou nic mít!“ rozčiloval se Zek.
Klid... Nechci ti ublížit... To ti to ještě nedošlo? Kdo tě naposled zachránil? Byl jsem to já no jistě...
„A co ode mne chceš?“ tázal se.
Není to snad jasné? Chci ti pomoct!
„Pomoct? Nepotřebuju pomoc, ne od tebe.“ řekl Zek chladně.

„Dokázali jsme to!!“ radovala se Kesidy a podívala se na Temari.
„AAAAA!!!!“ zakřičela, když ji uviděla. Temari měla břicho probodnuté katanou a krvácela. Temari povolila stisk Kesidyiny ruky a spadla na zem.
„POMOC!! POMOC!!“ křičela Kesidy na všechny strany. Po chvíli se před bránou objevil Shikamaru. Jakmile uviděl Temari rozběhl se k ní.
„Temari! Prober se, prosím. Podívej se na mě.. prosím, Temari!!“ křičel Shikamaru a podepřel jí hlavu.

Kapitola:3

Kiba neváhá s skočí dovnitř.
Jenomže co spatřil nikdy neměl vidět.Hinata se LÍBÁ s NARUTEM!

,,Hinato? Co to děláš?´´ nechápe Kiba.
,,K-Kibo-kun! Já ti to vysvětlím!´´ koktá překvapená Hinata.
,,Kibo prosím tě hlavně nezačni bláznit,´´ zapojí se Naruto.
,,Jak nezačni bláznit! Ty se mi tu líbeš s holkou kterou MILUJU! Jak my to vysvětlíš?´´ pokračuje už rozzuřený Kiba.

„Co zase ta bábinka chce?“povzdychl si Naruto a dál pomalým krokem kráčel k její kanceláři. Hlasitě zaklepal a vešel dovnitř. Tam s úsměvem seděla Tsunade.
„Naruto, mám pro tebe skvělou zprávu ze které budeš mít určitě obrovskou radost,“ pronesla a upřela na něj oči.
„Hmm a jakou?“zeptal se vcelku lhostejným hlasem.
„Uchiha Sasuke se vrátil do vesnice,“ dostalo se mu strohé odpovědi.
„A jak se mu vede?“ znovu ten hlas typu nebuďte-mě-před-polednem.
Tsunade se na tváři rozhostil úsměv: „Na to se ho budeš moct zeptat sám.“

Vyrušení

„To je vše co jsem vám chtěla,“ukončila jejich konverzaci na téma tým geninů Tsunade a poslala je pryč ze své kanceláře.
„Naruto! Postarej se o to, abys ty i Hinata byli zítra na cvičišti číslo tři. Budeme pokračovat v tréninku,“ křikla za ním Hanaya.
Naruto se překvapeně otočil a chvíli nechápal co vlastně řekla.
„Hinata?“ zopakoval.
„No ano. Hinata bude trénovat s námi,“ vysvětlila mu trochu zaraženě. „Přijďte něco kolem poledne, abychom mohli začít.“

,,A kdo je tohle?“ zeptal jsem se Naruta.
,,Tohle? To je předseda školní rady Hyuuga Neji, Hinatin bratranec.“ odpověděl jen tak.
,,Aha...“ kývl jsem. Ti dva přešli celou jídelnu a sedli si ke zbytku ke stolu pod okno.

7.Ino

Sakura šla ke svému domu s úsměvem na tváři a Juno v náručí. Hned, když Sakura otevřela dveře, Juno jí vyskočila z náručí a utíkala na gauč, kde vesele zaštěkala. Sakura se začala smát. Po hodně dlouhé době, přestala Juno skákat po všech různývh věcech a vesele štěkat a šla k Sakuřa, která si četla knihu o lékařském jutsu. Juno si vylezla na stůl a "četla" s ní. Okolo desáte se sakura podívala na hodinky.

Trochec to trvalo, ale už to tady máte...

Naruto se celý zpocený probral z tranzu. To co viděl bylo strašné. Ale co to vlastně bylo?
„Shion měla vlastně schopnost předvídat budoucnost. Část své síly mi dala. Takže jsem viděl budoucnost? Ne! Takhle to neskončí! S tím se omítám smířit! Takhle to neskončí!!!“ říkal si a začal přemýšlet co dál.