Dědictví Bílé vlčice - Komplikace - část 8.

Kimm a Kiba

Oba dva zůstali s pusou otevřenou dokořán a nemohli tomu uvěřit, ale i to by dávalo smysl. Měli to před nosem, ovšem oni to neviděli, protože byli zaujati jak toho druhého naštvat a nedávali pozor co se děje kolem nich.
„Jak vidno v některých věcech se člověk nezmění a ta vlčí řeč je jen dalším dědictvím,“ poodhalila něco nového.
„Dalším?“ ujišťoval se Kiba.
„Ano, existuje příběh, který je vyprávěn po mnoha generací a je teď na mě, abych ho předala dál.“
Než začalo skutečné vyprávění, tak se k nim přidali Neya a Akamaru, kteří se také podezřele sblížili.
Bya začala: „Tento příběh je velice starý, ale pořád tak živý jako by se stal včera. Kdysi dávno tu žili lidé a vlci v harmonii, každý se učil od každého. Dokonce se tu vyskytlo pár jedinců, kteří se mohli měnit do vlčí podoby a zpět na člověka. Tím se přátelství ještě posílilo, ale byl tu jeden člověk a vlk, kteří chtěli všechnu moc pro sebe, ale byli včas zastaveni. Jenže ne dostatečně rychle, už nestačili zabránit úplnému rozpadu spojenectví mezi vlky a lidmi a tak vlci uvrhli na ty lidi, co se umí přeměnit a rozumí vlčí řeči a mají v sobě krev svých předků, strašlivou kletbu. Kletba spočívá v tom, že nikdy žádná žena s vlčími schopnostmi nebude schopná si udržet manžela a rodinu pohromadě. A kletba trvá dodnes, mě ani mému manželovi se to nepovedlo. Opustil mě, když jsem přišla o naše druhé dítě a jednou jsem se probudila ve vlčí podobě a bylo mi hned jasné, že Kay zemřel a nikdy jsem nepřišla na to jakým způsobem nebo proč. Až teď si uvědomuji, že vy jste poslední co mohou tuto kletbu zrušit a Neyo, vím, že jsi moje dcera, která se dobrovolně vzdala lidství, ale je na tobě, kterou podobu si ponecháš. Ale stejně tuším, že budeš chtít být s Akamarem a ty Kimm, i když nejsi moje pokrevní dcera, tak srdcem jsi a ty také máš možnost volby. Vím, ty a Kiba jste si byli již při narození souzeni. Umírám už mi zbývají poslední dny života. Jak to vím? Cítím to a v noci, když nemůžu spát, tak mě Kay volá ať jdu za ním. Tomu hlasu nedokáži odolat a je to čím dál silnější než já. Tak jenom jsem chtěla strávit poslední dny s mou rodinou a doufám, že vám se to podaří a zlomíte tu odvěkou kletbu a usmíříte tak duše těch, kteří nemohou dojít klidu a bloudí v temnotách. Já vím, že je toho moc, ale musíte se s tím vyrovnat a zapamatovat si toto poselství a jednou to předat svým dětem. A dneškem ukončuji váš trénink a vše je teď na vás.“ Zakončila velice nečekaný příběh. Nikdo nebyl mocen slova. Až na Kimm, která se vzpamatovala jako první a zeptala se: „Já nechci, abys umřela.“
„Já vím, ale strávila jsem na tomto světě už moc dlouhou dobu a chci mít konečně klid.“
„Stejně to nechci,“ Kimm to už nevydržela a rozplakala se.
„Kimm, neplač,“ snažil se Kiba ji utěšit a Kimm to přijala s vděkem.
„A ještě maličkost, chci být pohřbená na tomto místě. Tady jsem strávila skoro celý život a je to můj jediný domov.“ Požádala je Bya a ostatní souhlasili.

Za několik dní

Bya nakonec uposlechla ten Kayův hlas a vydala se za ním, když nemohli být v tomto životě spolu snad budou na jiném místě a v jiném čase konečně šťastni.
Kimm a Kiba společně s Neyou a Akamarem Byu pohřbili na jejím výsostném místě a všichni byli pohrouženi do společného zármutku, ale tušili, že je teď na lepším místě.
„Ať už jsi kdekoli nikdy nezapomeneme na tvoji památku a zlomíme tu kletbu jednou provždy a občas na nás hoď oko, ano?“ řekli všichni zároveň.
Bya se spolu s Kayem z nebe na ně dívali a usmívali se a zašeptali: „Nebojte, my vás ochráníme.“

Kazemi a Kankurou

„Jaký klíče?“ zajímal se Baki nově příchozí.
„Od domu, jaké jste myslel?“ divila se Kazemi a teprve teď si uvědomila, že Kankura a sebe uvrhla do velmi trapné situace.
„Takže…“ ani víc nemusela Kirana říkat a bylo jasno.
„Ano, Kir, já a Kaze spolu chodíme a ode dneška i bydlíme, že lásko?“ využil toho Kankurou a děkoval náhodě, že mu to umožnila.
„Jistě, miláčku, ale je potřeba udělat ještě jeden klíč,“ Kazemi to hrála, ale věděla, že se bude muset k němu nastěhovat, jinak by kolovaly řeči a to nechtěla a navíc může odejít kdykoli.
„Není potřeba, dokud se nevrátí Gaara a znovu nepřevezme úřad, tak budu věčně zavřený mezi těmito stěnami a domů k tobě se budu vracet hodně pozdě, tak nevidím důvod proč opatřovat nový klíč,“ Kankurou musel opět využít situace.
„Tak dobře,“ souhlasila Kazemi.
„Abych nezapomněl, tak tohle jsou Baki, můj sensei bývalý, a tady ta žena je jeho snoubenka Kirana. Baki, Kirano, tohle je moje láska Kazemi.“
„Moc mě těší, Kazemi netušila jsem, že Kankurou má také přítelkyni a navíc takhle pěknou,“ řekl Baki a Kirana ho praštila, ale vzápětí se mu hned omluvila.
„Tak mi nebudeme rušit,“ řekli a odešli. Kazemi toho hned využila a dala Kankurovi takovou ránu, že málem vyletěl oknem.
„Za co? Nejdřív Shira a teď i ty?“ zaskuhral Kankurou.
„Shira na tebe byla moc měkká, ale já nebudu, jak si to jako představuješ? Sotva se naskytne nějaká příležitost a ty ji musíš hned využít? Jasně, to jste vy chlapi!“ nadávala Kazemi.
„Počkej, vždyť jsem ti řekl, že tě miluju a chci tě, to jsem ti to včera dokázal nebo chceš včerejšek zopakovat?“ Kankurovi otrnulo, ale schytal další ránu.
„Ne a je mi jedno! Běž si za to svou silikonovou kráskou a mě nech na pokoji!“ kazemi se měla na odchodu.
„Stůj ženská jedna! Už toho tvého odmítání mám plné zuby. Pořád se tváříš, že mě nenávidíš, ale stačí jenom abych tě políbil a jsi mi hned po vůli. Udělej si konečně jasno! Když to uděláš, tak tě možná přijmu!“ to už i Kankurou ztrácel pevnou půdu pod nohama.
Za ta slova mu vlepila facku nic neřekla a odešla. Kankurou se sesul na bratrovo křeslo a rozplakal se.
Kazemi také to nevydržela a dala se do pláče a duchu se plísnila: Co jsem to udělala? Já husa, ale pořád si musím připomínat, že chodí s tou kráskou. Teď už to nejde vrátit zpět, ale něco v jeho hlase jí napovídalo, že toho měl vážně plné zuby a kdo by se mu divil?
Tak se Kazemi rozhodla pro tohle…

Kankurou seděl celý den v té jedné poloze a díval se do nikam, ovšem to netušil, že se mu život zkomplikuje ještě víc.

Kara se rozhodla, že si promluví s Kankurem a buď budou spolu nebo rozpoutá takový skandál, který Suna ještě nezažila.

Jak tak Kankurou seděl, tak něčí ruce se mu omotaly kolem očí a on řekl: „Jsi to ty?“ a ta osoba odpověděla: „Ano jsem.“