Romantika

4. kapitola: Návštěva

,,Sensei!“ vykřikl Obito a tím na Minata, který zrovna mířil do své kanceláře okamžitě upoutal pozornost svých kamarádů. Změnili směr a přidali se k němu. Už uběhly tak dva týdny od té doby, co se vrátil z Kiri, ale s těmihle třemi se ještě neviděl, protože jim ještě před odchodem stihl zadat misi.
,,Namlátila vám ta Mizukage?“ zeptal se Kakashi místo pozdravu a zkoumavě si Minata prohlížel. Ten mu to oplatil tázavým pohledem.
,,No, samozřejmě že ne, na našeho Hokageho nikdo nemá!“ řekla trochu v ironii Rin.

[i]Víš, když jsou dva lidé spolu, dělají věci, které milují. Ale…Ty si mě nevšímáš. Odvracíš ode mě pohled, nepromluvíš se mnou i slovo. Děláš, že jsem vzduch. Ty nevíš… Nevíš, jak to bolí. Nechci po tobě nic těžkého, chci jen, abys mi něco řekl. Totiž… Když jsem s tebou, jsem v sedmém nebi. Cítím ten zvláštní pocit. Pocit štěstí i samoty. Vzdaluješ se mi a já s tím nemůžu nic dělat. Nechci, abys odešel pryč. Jen chci, abys byl se mnou.
Žádný slib…

Tak za chvíli je tu první máj, že? Tak sem se rozhodl, že bych na něj mohl něco napsat. Je to na pár, který strašně zbožňuju... no, snad se vám to bude líbit... a omlouvám se, ale prostě v romantice nedokážu dát špatný konec xD

Opatrně vešel pod mohutnou korunu právě rozkvetlé třešně. Pyl z jejích květů ho nepříjemně dráždil v nose, zatím však neměl potřebu kýchnout. Rozhlédl se kolem sebe a zpod stromu spatřil pouze malý kousek celého třešňového sadu.

Ahoj Hazure!
Omlouvám se, že píšu po takové dlouhé době. Ne snad, že bych na tebe zapomněla, to ne. Byla jsem na misi! Otec mě nechtěl pustit, ale poté, co mu Hokage-sama domluvila, svolil.

Když je znovu otevřela bylo už šero. Naruto nebyl nikde poblíž a tak se zvedla a vydala se ho hledat. Po několika krocích se jí udělalo mdlo a řítila se k zemi. Těsně nad zemí jí však někdo zachytil. Naruto ji zvedl do náručí. Ai se k němu pevně přitiskla. Posadil k ohni a začal připravovat rýži.
,,Promiň, já nebudu.“
,,Ale měla by si něco sníst,“odporoval jí starostlivě Naruto.
,,Ne, já se na to necítím.“Povzdechla si dívka.
,,Fajn, tak já si taky nedám, nějak mě přešla chuť.“
,,Ty si přaštěný.“

Nastalo trapné ticho. Nikdo se nepohnul, já se ani neodvažovala dýchat. Všichni jsme spočinuli jako sochy. Do úst se mi nahrnuly sliny, úplně jasně jsem slyšela tlukot svého srdce, krev mi divoce bušila ve spáncích... začala jsem se cítit jako idiot.
Pak se Mrkváček jakoby probral z tranzu a krátce se nadechl. „V tom případě...“

[b],,Naruto?‘‘ Vykřikli společně Kiba a Hinata, Shino jen překvapeně otevřel pusu.
,,Uzumaki.. Naruto.. Hmm...‘‘ Usmál se pokřiveně Sasuke a výsměšně koukal na Naruta, ten se zatřásl při pohledu na zuboženého Gaaru a pak na Sasukeho hodil vražedný pohled plný nenávisti, vzteku a smutku zároveň.

Město Daimora v severní části Diamantové země
Na velkém, rozlehlém náměstí uprostřed vesnice se právě sešla početná skupina obyvatel tohoto velkého města. Všude se rozléhaly hlasy překřikované jeden druhým. Panoval zmatek, který byl jen těžko někdo dokázal srovnat. Ale i přesto se před skupinu lidí postavila odvážná jednotka vojáků v černém s dlouhými, bílými plášti.

„Tak, teď tu začnou nové pořádky,‘‘ řekla paní Haruno a přecházela celou místnost s rukama v bok. Na pohovce teď seděla Nami s radostným výrazem, ovšem já měl na tváři naprosto opačný výraz. Moje tvář teď spíš připomínala barevný míč. Červené, fialové už i nahnědlé monokly teď zdobily moji tvář a to nemluvím o tom vyraženém zubu. Vztekle jsem se postavil a chystal jsem se Sakuřinu mámu vyhodit, ale její ruka mě zatlačila zpět na pohovku.

Iba s tebou
sa mi oplatí žiť,
život čo mám už za sebou
mi dáva šancu sa zmeniť.

Ved aj môj život sa odrazu zmenil,
ja našiel som v ňom lásku,
predtým som sa s tým nikomu nezmienil,
že ťa milujem a dávam si dole masku.

Masku ktorá ma skrývala pred svetom
ktorá mi oči a srdce zatienila,
zhadzujem ju na zem ku kvetom,
ktoré láskou ku mne si ty zahodila.

Teraz ležím na posteli
a rozmýšľam
prečo môj život bol
predtým iba klam,
a prečo ani teraz vlastne
lásku nepoznám,
avšak viem,
že len teba v srdci ukrývam.

Když jsem vešla dovnitř, Deidara-kun rozespale seděl na posteli a vlasy mu padaly do obličeje. Svítila pouze lampa u stolu.
„Sakuro… Kde jsi byla?“ řekl smutně a podíval se na mě psíma, modrýma očima.
„Promiň, Deidaro-kun, šla jsem se jen trochu projít,“ pokusila jsem se o úsměv. Deidara si trochu odsedl a pokynul mi, abych se posadila vedle něj. Učinila jsem tak. Dal přeze mě ruku.
„Byla jsi s Narutem, hm?“
„Ale Deidara-kun, jen jsem si potřebovala s někým promluvit a ty jsi spal a já tě nechtěla vz-“

Co je to láska? A k čemu nám vůbec je? K čemu nám je zabývat se někým jiným než sám sebou? Není to zbytečný? Nejsou city svazující? K čemu nám vlastně je, že spolu dva třeba chodí?
On. Všechno se to točí kolem něj. Všichni ho mají rádi. I jejich sestra se pořád stará víc o něj, než o mně. Já ji miluju víc než svůj život. Já bych pro ni klidně zemřel. On ani neví co jsou city, co je láska. Ale ona si vybrala jeho. Nenávidím ho za to...

“Ne..Nepůjdeš na oběd?“zeptal se Naruto ostíchavě.
Hinata zaskočená jeho otázkou a souhlasně kývne.
Když tak šli po vesnici a hledali nějaký dobrý hostinec tak potkali Soru.
“Ahoj Soro.“pozdravili oba.
“Ahoj Naruto a Hinato“
“Ty Soro nevíš kde se tu de dobře najíst?“
“A víš... že vím támhle tudy a pak dobrava.“
“Díky Soro.“
“Ale to nic.“
Vyrazili směr Hostinec.
Došli obědnali si a museli uznat že je to pěkné.
Už dojedli zaplatili a šli ven a tam potkali pár.

„Kakashi! Co se stalo Tenshi?“ nechápal Jiraya, když uviděl Kakashiho u brány vesnice, jak nese v náručí jeho neteř.
„Myslím si, že jen omdlela… Itachi jí dal pěknou ránu,“ odvětil Kakashi. Pak se otočil.
„Sasuke… jdi za Tsunade. Všechno jí řekni, určitě ti dovolí se vrátit do vesnice,“ kývl na modrovlasého Kakashi. Sasuke se usmál, ukázal mu zdvižený palec a odběhl do budovy Hokage.
„To byl Sasuke?“ podivil se Jiraya, když s Kakashim běželi do nemocnice.
„Ano,“ přikývl Kakashi.

Konoha

Kushina obdržela dopis od jedné hodně staré známé, lépe řečeno od Rin, která se po třiceti letech vrací do Konohy. Kushina samozřejmě hned běžela za Kakashim, aby mu sdělila tu dobrou zprávu.
Jakmile ji vyslechl, tak se opět v něm rozvířil příval vzpomínek na minulé události a myslel si, že už k Rin nic necítí, tak jeho láska náhle ožila, ale čest mu nedovolovala opustit manželku a děti, i když Ayame miloval, tak Rin miloval mnohem déle.
Čekal, že už bude mít klid, ale to se spletl. Jeho nové dobrodružství začalo…

„Nezastavíš ma Naruto, teraz už nie!“ skríkol Sasuke a spravil naňho niekoľko výpadov.
„Ja ťa nechcem zastaviť Sasuke, ja ťa chcem vyslobodiť!“ zvolal a oplatil mu rovnakou mincou.
„Vyslobodiť a odkiaľ, veď som slobodný, nevidíš?!“ a sústredil do čepele chidori a znovu zaútočil.

„Ahoj, tak co dnes podnikneme?“ zeptala se Maya den po návratu z mise Naruta a Sakury, s nimiž si vyšla na oběd. Ale oba byli zamlklí.
„Asi nic. Strávíme den spolu,“ odpověděla Sakura. V poslední době se moc upjala na svého přítele. Už jej dokonce ani nebila.
„Nechcete si zatancovat? Vymyslela jsem něco nového,“ navrhla Maya.
„Dneska fakt ne. Jindy,“ odvětil Naruto zasmušile. Sakura mu povzbudivě stiskla ruku a usmála se na něj. Úsměv jí oplatil, ale ne tak vesele, jako dřív.

Tehdy to začalo krásným jarním dnem. Venku lítali motýli, cvrlikali ptáčci, a Konoha zažívala krásné slunečné dny. Z Akatsuki už nezbylo nic a Narutovi se splnil jeho životní sen stát se Hokagem a taky sen, žít se svou nejmilejší a nejbližší osobou, kterou kdy poznal, Hinatou. Ta zase byla asi nejšťastnějším člověkem na této planetě, protože se s Narutem konečně usadila a koupila společný byt a vroucně a nepřetržitě se milovali.

,,Dobré ráno miláčku‘‘ Řekla Hinata Narutovi, který právě vstal.

Dívka neúspěšně bloudila ulicemi Konohy. Noční život byl slyšet daleko od svých zdrojů. Hudba se rozléhala i těmi nejmenšími uličkami. Aki se ztrácely v davech lidí, většinou mužů. Všichni mířili do zábavních podniků. Už nevěděla kam jít. Probrouzdala snad všechny putyky, které našla. Už byly dvě hodiny ranní a Aki nevěděla kam jít. Vydala se směrem k jejich dočasnému domovu. Procházela temnou čtvrtí. Domů už to byl jen kousek. Únavou se jí skoro zavíraly oči.

„Jéminkote! Sotva člověk vytáhne paty ze sídla, už je tu překvapení!“ rozplývala se modrovláska nad novorozenětem. „Jak jste to zvládli? Pomáhali ti aspoň?“ Ihned začala vyzvídat.
„No… snažili se. Ale mám dojem, že byli vystrašenější ještě víc než já,“ přiznala zelenooká se smíchem. Teď už jí bylo dobře. Ninjové se začali vykrucovat, že toho udělali až přespříliš, a pak vyčetli své parťačce, proč nebyla doma.