Záhada tváře - 11.kapitola - Nevraživý Sasuke

Tímto děkuji své věrné čtenářce jménem Kaia-chan, že tak hezky komentuje každou kapitolu. Snad se jí bude líbit i tahle!

Tenshi dostala dvoutýdenní misi se svým strýčkem… zjistit cokoli o pohybu Akatsuki. A zjistili, že Itachi a Kisame míří do Země trávy. Jenže je nemohli najít, a tak se vrátili zpátky do vesnice a podali Tsunade hlášení.
Jiraya byl zraněný, a tak ho Tsunade poslala do nemocnice a řekla mu, aby za ní poslal Sakuru i s jejím týmem.
„Tenshi-chan, myslím si, že to má souvislost s tvou předchozí ANBU misí právě do Země trávy,“ zamyslela se Tsunade.
„Možná… buď se Akatsuki snaží Šermíře vyhubit nebo je dostat na svou stranu,“ opáčila hlasem bez emocí Tenshi a povytáhla si rukavice na svých rukou. Vždy je nosila. Ani nevěděla proč.
„Přesně. A právě to musíte zjistit,“ kývla hlavou Tsunade.
Tenshi sklopila hlavu. Nelíbila se jí představa, že zase potká Akatsuki. Už jen čekala, kdy zjistí její největší tajemství.
„Děje se něco, Tenshi-chan?“ zeptala se dívky mile Tsunade. Neměla ráda, když se trápila. Byla to milá a hodná dívka a skvělá kunoichi. Pro Konohu byla velkým přínosem, což Hokage každý, kdo s ní byl na misi, potvrzoval. A také to byla neteř jejího týmového kolegy, kterého si vážila. A díky němuž se stala Hokage.
„Ne, jsem v pořádku, Godaime-sama,“ zavrtěla hlavou Tenshi, ale nezvedla ji.
Tsunade neváhala, zvedla se, obešla stůl a přistoupila k ní. Dala jí mateřsky ruku na rameno a řekla: „Kdykoli budeš něco potřebovat, přijď za mnou, Tenshi-chan a já se vynasnažím ti pomoci. Budu tu pro tebe, stejně jako Jiraya a tví přátelé.“
„Děkuji vám za milá slova, Godaime-sama. Jsem vám za ně opravdu vděčná,“ usmála se pod maskou Tenshi, ale to Tsunade nemohla vědět, a tak se klidně vrátila zpátky na své místo.
„Ráda pomáhám, Tenshi-chan,“ pokrčila rameny Tsunade. Už na začátku její věty se ozval zvuk otevíraných dveří, ale nyní bylo ticho. Nově příchozí Shinobi se šokovaně dívali na jejich Hokage. A mysleli si, že se přeslechli.
„Tsunade-baachan, nemáš horečku?“ ozvalo se od dveří a Tenshi se otočila. Ve dveřích viděla stát Naruta, Sakuru a… toho černovlasého, na kterého se snažila zapomenout.
„Naruto! Jak se opovažuješ vstoupit bez zaklepání!“ rozeřvala se na něj Tsunade a hodila po něm první, co našla na stole… a ke vší smůle to byly papíry s hlášením z misí. Ty se rozletěly po pracovně jako listí na podzim a Tsunade zbrunátněla ještě víc.
‚Ven!‘ ozvalo se v myslích členů týmu 7 a oni neváhali a zdrhli před budovu Hokage. A i tam slyšeli hrůzostrašný ryk milé Hokage.
Pryč z dosahu nebezpečné Tsunade vyletěla i Tenshi, ale uklouzla na schodech. Než se stačili její kolegové rozesmát, tak se ve vzduchu překulila a ladně jako kočka dopadla vedle nich.
Postavila se do pozoru a podala Narutovi složku, kterou jí už předtím dala Hokage.
„Kdo je vedoucí mise?“ zajímalo Sasukeho.
„Já,“ odvětil klidně Naruto a dál si četl v papírech od Tsunade. Sasuke si ho jen šokovaně měřil.
„Kdo by tebe udělal velitelem mise?“ nechápal Sasuke a ošklivě se na kamaráda ušklíbl. Pak se ale stalo něco nečekaného. Sakura mu jednu vrazila.
„Za co?!“ Nevěřícně si ji měřil Sasuke, když se držel za tvář a zvedal se ze země.
„Za to, že jsi odešel. Kdybys zůstal, tak bys viděl, jak moc se Naruto snažil. Až mu dokonce i sama Tsunade začala důvěřovat,“ odsekla přísně Sakura.
Tenshi se celé scéně jen smála pod maskou. Naruto uslyšel její smích a mrkl na ni. Pak se rozesmáli oba dva naplno a přidala se k nim i Sakura. Sasukeho výraz byl k nezaplacení. Sakura už k němu asi necítila to, co dřív.
Sasuke se od nich uraženě odvrátil.
„To by stačilo, týme,“ zarazil dívky Naruto, když se dosyta zasmál a obě ho ihned poslechly. Sasuke opět nemohl uvěřit svým očím. Naruto se změnil. Hodně se změnil. Dokonce i Sasuke z něj měl respekt. Jen by to nikdy nikomu nepřiznal.
„Běžte si domů pro věci na dlouhou misi. Sejdeme se u brány za dvacet minut… kdo se zpozdí na toho se nečeká. Leda tak na Tenshi… bez ní bysme nevěděli, kam se máme vydat,“ pousmál se Naruto.
„I já umím číst v mapě,“ ucedil skrz zuby naštvaně Sasuke.
„Tenshi byla na misi s Jirayou a přinesli nám odtamtud informace o Akatsuki. Jako jediná kromě Akatsuki zná Tenshi nynější směr pohybu Itachiho a Kisameho!“ bránil svou kamarádku Naruto. Chtěl ještě něco dodat, ale Tenshi mu položila ruku na rameno a zavrtěla hlavou.
„Dvacet minut,“ sykl Naruto na své přátele a spolu s Tenshi se rozběhli k sobě domů pro věci na misi.
„Co na ní vidí?! To se zamiloval nebo co?“ prohodil Sasuke směrem k Sakuře. Pak se ale překvapeně zastavil. Takovým zhnuseným pohledem dřív probodávala jenom Naruta.
„No a co?! Tobě do toho nic není. Sám by ses o to měl snažit, snad bys pak ostatní lépe pochopil! A přestaň už být tak hnusný k Tenshi… prostě s tebou nechce mluvit no a co! Se mnou taky ne!“ seřvala ho pěkně od plic Sakura. Uvědomila si, že když byla mladší, tak si ho pěkně idealizovala. Takhle se vlastně choval vždy. Jako rozmazlený spratek.
„Tak hele to mi na ní nevadí!“ odsekl také zvýšeným hlasem Sasuke. Cítil se podivně zmatený… v poslední mu nic nevycházelo.
„A nemluv přede mnou o lásce…“ šeptl Sasuke. Sklopil hlavu, otočil se a zmizel. Nechtěl, aby viděla, jak se mu začaly lesknout oči.

Na místo srazu dorazila první Tenshi a chvilku po ní tam byla i Sakura.
„Sasuke mě nenávidí?“ ozvalo se tiché zašeptání od zahalené kamarádky s maskou na tváři a Sakura se vyděšeně otočila. Nevěřila vlastním uším. Ten hlas byl tak… krásný. Ihned se jí zalíbil a měla chuť konverzovat s kamarádkou do aleluja.
Tenshi zvedla hlavu a Sakura se probrala z údivu. Pak se zamyslela nad odpovědí.
„Vlastně nevím… řekl mi, že mu nevadí, že se s ním nebavíš, ale nic víc,“ odvětila Sakura.
„Zdá se být… naštvaný když mě vidí,“ namítla Tenshi. Pořád mluvila šeptem. Nedokázala se o něm bavit nahlas. Ale prostě musela vědět, co si myslí o její druhé identitě.
„To určitě není… vždyť tě ani nezná. Možná je to v tom, že byl tak dlouho bez nás a závidí ti zážitky s námi,“ pokrčila rameny Sakura.
„Díky, Sakura-chan,“ odvětila Tenshi.
„V pohodě… jsem ráda, že už ses rozpovídala,“ usmála se Sakura.
„Mluvím jen s lidmi, kterým skutečně věřím,“ řekla Tenshi. Sakura nevěděla co říct.
„Jsi hodná,“ usmála se znovu Sakura na kamarádku. V té chvíli k nim dorazil Naruto.
„Nějaké návrhy k misi?“ optal se jich nadšeně Naruto. Ta mise ho zaujala.
„Jo… půjdeme tam bez toho brblala,“ podotkla Tenshi.
Její prohlášení Sakuru a Naruta tak neuvěřitelně rozesmálo, že se museli navzájem podpírat, aby nespadli na zem.
„Asi bysme se měli chovat víc dospěle,“ řekla Sakura, když se na ně lidé, kteří procházeli kolem, dívali jako na blázny.
„My dva jo, ale Tenshi nemusí… to je náš benjamínek,“ uchechtl se Naruto.
„Odvolej to!“ rozkřikla se na něj Tenshi.
„Ani mě nehne,“ zakroutil hlavou odmítavě Naruto a s potěšením sledoval, jak jeho kamarádka tasí kunai a rozbíhá se proti němu.
„Odvolej to!“ řvala za ním Tenshi, když ho honila po střechách ve vesnici.
„Nikdy!“ odsekl Naruto se smíchem a stále před ní utíkal.
Už oběhli vesnici a byli zase u brány, když Naruto zpomalil a Tenshi toho využila. Vrhla se na něj a strhla ho pod sebe. Ležel na zemi a ona seděla na něm s rozkročenýma nohama a kunaiem u jeho krku.
„A to si říkáš adept na post Hokage, když tě porazí i benjamínek týmu!“ posmívala se mu Tenshi.
V tu chvíli tam dorazil udýchaný Sasuke, který se s nadějí jasně vepsanou ve svých černých očích díval kolem sebe.
„Co se děje?“ zeptala se ho Sakura.
„Zdálo se mi, že jsem slyšel an… prostě, že jsem někoho slyšel. No asi to byl jen blud,“ zarmouceně se stáhl do sebe Sasuke. Až tehdy si všiml Naruta, na němž seděla Tenshi.
„Co tady nacvičujete?! Ona tě dostala na lopatky, Naruto?“ vykulil oči Sasuke.
„Jo, nechal jsem ji,“ ukázal mu zdvižený palec Naruto, ale pak ho Tenshi jednou rukou chytla za obě dlaně a dala mu je nad hlavu, takže se nemohl hýbat. Pak mu něco zašeptala do ucha.
„Jo, jasně,“ kývl Naruto. Zvedla se z něj a pomohla mu na nohy.
„Konečně jsme všichni tady,“ pousmál se nadšeně Naruto a mrkl na Sasukeho. „Vepředu poběží Tenshi a povede nás a my ostatní poběžíme za ní. Sakura bude zjišťovat jestli nejsme v nějakém genjutsu, já jestli kolem nás někdo neběží a Sasuke to, jestli je Tenshi v bezpečí. Jinak by nás zabil nejen Jiraya, ale i Tsunade a Gaara. Jdeme na to! Hlavně musíme být opatrní a rychlí. Aby nezměnili plány.“
„Počkejte!“ zarazil je Sasuke, když vyběhli z vesnice.
„No?“ otočili se na něj všichni. I Tenshi se na něj podívala, i když ji ten pohled bolel. A stále jí vrtalo hlavou, co chtěl předtím říct… co slyšel předtím než přišel k nim před tou bránou?!
„Ty sám jsi říkal, Naruto, že můžou změnit plány… co nám zaručí, že je už nezměnili?“ zajímalo Sasukeho. Přitom se tázavě díval na Naruta.
„Taky nevím… prostě je naše mise držet se předpokladu, že tam budou a že budeme mít šanci je zabít,“ odvětil Naruto.
„A když tam nebudou? Tak se vrátíme zpátky a necháme mého bratra utéct?!“ optal se ho přísně Sasuke.
„Zkusíme se po něm podívat… když tak se budeme muset spolehnout na jinou misi, Sasuke. Myslím si, že ta tvá pomsta ještě nějaký čas počká,“ pokrčil rameny Naruto.
„Ale já…“ chtěl něco namítnout Sasuke, ale nezbyl mu čas. Ozval se hvizd a oni za ním otočili hlavy. Daleko před nimi byla Tenshi. Už se jim skoro ztrácela z dohledu. Rychle se za ní rozběhli a snažili se ji dostihnout.