Papírová jehla XXI.-Budeš lepší, než Jiraiya-sensei

Itachi se pomalu blížil k sídlu. Slunce zapadalo a sníh, který byl všude napadaný pomalu tál. Slunce krásně hřálo. Z rampouchů rostoucích na větvích kapala voda. Dlouho tomu tak nebylo. Itachiho ofoukl chladný vítr. Teplo, které bylo, je pryč. Nastala chladná noc.
Itachi zrychlil, aby byl v sídle dřív a nemusel cestovat v téhle zimě. Pomalu se začali snášet vločky sněhu. Vločky začínaly být hustější a padalo jich více a více. Pomalu se také snesla mlha a na cestu bylo méně vidět.
Po pár minutách se před Itachim objevil obrys skály.Čím více se přibližoval, tím více se mu objevoval obrys vchodu a uvnitř světla loučí. Uvnitř zářili dvě louče po obou stranách dveří. Osvětlovali veliké mramorové dveře.
,,Nino..." Otevřel Itachi hlavní bránu sídla Akatsuki.
Sídlem se rozlehla, rána zavření dveří. Otevřely se dřevěné dveře a z nich vyšel Pein.
,,Kde máš Kakuzu?" Hledal ho Pein po místnosti, ale neviděl ho.
,,Zabil jsem ho. Rupli mu nervy a začal na mě útočit." S lehkou lží a ledovým hlasem odpovídal na Peinovu otázku.
,,Itachi!" S rozzuřeným hlasem a pohledem, před kterým by každý utíkal hleděl Pein na Itachiho, s kterým to nic neudělalo. Jeho klidný postoj si dokázal udržet i před Peinem. Pein pro něj moc neznamenal. Věděl, že se ho Pein i bojí, ale dneska to nejspíš hodlal risknout. Itachi ale věděl, že nemá už moc času. Nezbývalo mu už ani moc sil. V souboji s Kakuzou ho to stálo hodně.
,,Za tohle Itachi zaplatíš!" Zužili se Peinovi zorničky a před Itachim místo jednoho Peina, jich stálo šest.
,,Hmm.." Pohrdavým tónem kývnul a rozepnul si plášť. Z pochvy vytáhl katanu a připravil se k boji.

Pět Peinů leželo mrtvých na zemi a poslední, hlavní Pein stál za nimi a s maximálním rozzuřením hleděl na Itachiho. Měl vztek, ale hlavně strach. Když Itachi dokázal tohle, co udělá s nim?
Do sálu se mezi tím seběhli všichni, zbývající členové Akatsuki.
,,Peine. Itachi." Zírala na zničený sál Konan a dva udýchané členy Akatsuki. S touto společností, to bylo už špatné. Několik členů mrtvých a ještě souboje mezi sebou.
,,Shine!" Rozkřikl se Pein a rozběhl se proti Itachimu.
,,Peine! Nee..Přestaň!" Chtěla ho alespoň nějak zastavit Konan, ale nedalo se.
,, Nimpou Chōjū Giga" Rozlehl se místností Genmův hlas a Pein i Itachi byly obmotáni inkoustovými hady a pomocí ptáků se vznášeli nad zemí, aby nemohli dál běžet.
,,Aaa..Jak se opovažuješ!?" Zlověstným pohledem na něj Pein koukal.
,,Nebýt mě, tak se tady pozabíjíte a z Akatsuki nic nezbyde."
,,Genmo." Oddychla si Konan a sedla si na zem.
,,Když vás pustím, přestanete?" Povolil jim maličko jejich pouta a nechal je snést na zem.
Itachi na to jenom souhlasně kývl a Peinovi nezbývalo nic jiného, než souhlasit, protože jeho chakra byla skoro pryč.
,,Tohle bylo naposledy!" Odešel Pein zpátky do pracovny a zabuchl za sebou dveře.
Itachi se podíval na Genmu a vydal se nahoru do pokoje.
,,No tak vstávej." Podal ruku Konan, aby mohla vstát.
,,Máš jediný štěstí, že měl Pein tak málo chakry. Kdyby ne...nejsem si jistá, jak by to skončilo." Pevně Genmu objala a políbila na tvář.
,,Pojď. Dojíme si to jídlo." Vyrazili po schodech nahoru a zavřeli se v pokoji.
V sídle bylo více chladněji, než dříve. Genma rozdělal v krbu oheň a s Konan si před něj sedli na kůži, která byla natažená na zemi. V objetí seděli a koukali do krbu, jak praská dříví. Pokoj se jim rychle vytopil. V náruči přenesl Genma Konan do postele, když mu usnula na rameni.
Nemohl se nabažit jejího nevinného obličeje, když spí. Její lesklé, modré vlasy, jemně narůžovělé rty, modré stíny kolem očí. Dal jí něžný polibek na její rty a lehl si vedle ni. Po pár minutách také usnul.
V pokoji se odráželo světlo z ohně, teplo které oheň vytvářel bylo příjemné a hřející. Oba spali na posteli s úsměvem na tváři.

Akatsuki se rychle zmenšovalo. Spousta členů je pryč a jen polovina zůstala.
Pein seděl zavřený v pracovně a připravoval plán na zničení Konohy. Jeho zlost byla v nejvyšší formě. Jeho těla se zotavovala pomalu.
,,Bude to chtít čas." Položil si na stůl lokty a podepřel si rukama bradu.

V Konoze se všichni pomalu probouzeli. Pro Naruta si poslala Tsunade-sama.
Pomalým krokem se blížil k sídlu Hokage. Hlavou se mu honili myšlenky z poslední mise. Zastavil se před bránou a zvedl hlavu víš. Pět hlav nejvýznamnějších ninjů v Konoze, Naruto vždy snil, že i jeho hlava bude do monumentálu vytesána a všichni ho budou uznávat. Sklopil zpátky hlavu a pokračoval v cestě.

,,Jsem vám moc vděčná Fukusaku-sama, že budete Naruta učit." Děkovala Tsunade žabímu šéfovi.
,,Jiraiya, by byl jedině rád. Vždy Naruta chválil a říkal, že je to jeho nejlepší student a že je už skoro lepší, než-li on sám." Opakovala Jiraiyova slova žába sedící na stole.
Ozvalo se zabouchání na dveře a do místnosti vešel Naruto.
,,Tsunade-baa-chan jsem tu." Skleslým hlasem dal na vědomí, že se dostavil. Jeho pohled spočinul na žábě, která seděla na stole.
,,Tohle je Fukusaku-sama. Učil Jiraiyu Poustevníkovi techniky. A teď bude učit Tebe Naruto." Oznámila mu Hokage a Fukusaku-sama se na Naruta otočil.
,,Tak to jsi ty. Ten, kterého si Jiraiya tak moc vychvaloval a tvrdil, že je jeho nejlepší student a také ten, který bude i lepší než on sám už v takhle brzkém věku." S úsměvem si Naruta prohlížel od hlavy až k patě a zase zpátky.
,,Jirayia-sensei? Tohle říkal?" Zavřel na chvíli oči Naruto a vybavil si svého senseie, ale také toho zvrhlíka.
,,To je jasný, že budu lepší než on. Přivedu Genmu i Sasukeho zpět a všem ukážu, co ve mně je!" Sevřel ruce v pěst a Fukusaku-sama jen se souhlasem a zájmem kývl.