Přítel z písku... (04) Prudit či neprudit? Toť otázka...

Už byli skoro v Listové, když se Kimiko podařilo je dohonit.
Sípala a sotva se držela na nohou, ale byla šťastná, že dokázala to, co prve považovala za nemožné.
Potřebovala si co nejdříve promluvit se strýčkem, jenže ten měl nejspíš na práci něco úplně jiného. Ať na něj během cesty volala jak chtěla, ať se jakkoliv snažila upoutat jeho pozornost, všechna snaha přišla nazmar. Zdálo se, že Baki je duchem naprosto nepřítomný. A to nebylo dobré, vůbec ne, vždyť se něco chystá, ten falešný Kazekage...

"Kde je tvoje pozitivní energie, hm?" ozvalo se náhle za dívkou.
"Jáááj!" vykřikla, přestala se soustředit, ztratila rovnováhu a zřítila se ze stromu.
"Jestli zase omdlíš, už se na zkoušky nedostaneš..." poznamenal rusovlasý mladík s jemným úšklebkem.
Dnes měl nečekaně dobrou náladu, sám ani nevěděl proč. Možná to bylo tou holkou, její naprostou stupiditou a nemotorností... nutila ho se smát.
"A ty na mě jako mluvíš?" podivila se, hrabajíc se ze země.
"To je snad zakázaný?" zasmál se.
Jak často se v poslední době smál, jak moc to uvádělo ostatní do údivu... sám to nemohl pochopit.
"No...není," připustila, "já totiž nejsem ty!" a vyplázla na písečného Jinchuurikiho jazyk.
"Já ti dám že nejsi já!" začertil se, popadl dívku a začal ji lechtat.
Smála se, byla ráda, že se z něj stává celkem "normální" kluk. Alespoň v to doufala.
Ale díky tomuhle všemu, úplně zapomněla na falešného Kazekageho... už jí to připadalo jen jako sen. Opravdu, nebyla si vůbec jistá, jestli to opravdu viděla, nebo ne. A když se tady tak skvěle baví provokováním toho "strááášně nebezpečnýho" kluka, tak přeci nebude myslet na takové věci...

Temari a Kankurou ty dva pozorovali.
"Já teda fakt nevim, jestli ta holka chce umřít, nebo co," zakroutil hlavou.
"Já bych řekla, že je mentálně jaksi mimo," odvětila jeho sestra.
"Tak jako tak, hraje si s ohněm," bručel si Kankurou pro sebe dál.
Opravdu, měl o tu malou strach. Jestli se Gaara moc uvolní, což by se klidně mohlo stát, když ho takhle provokuje, možná bude neschopen se dál kontrolovat... a pak bude mít ta holka smůlu.

"Hééj, nemračte se!" Kimiko už zase zářila jako sluníčko.
Poskakovala z jedné větve na druhou a dělala podivné obličeje.
"Tak a je to v háji, já to říkal," zakýval hnědovlasý mladík hlavou, když zjistil, jak se jeho mladší bratr momentálně tváří.
Sabaku no Gaara propaloval blondýnku pohledem, který kdyby měl tu moc, určitě by ji už několikrát seslal k zemi. Očividně mu došla trpělivost.
"Můžeš...bejt...chvíli...v klidu?" procedil mezi zuby a vrhl další odstrašující pohled.
Kimiko to ale buď nevnímala, nebo se rozhodla chlapci ukázat, co to je ignorace.
Kdyby to bylo možné, zrzkovi by teď určitě z hlavy stoupal kouř. Všechno, všecičko se v něm vařilo, jakou měl chuť tý holce zlomit krk vejpůl.
"Myslím to vážně!" zastavil se, ruce v pěst, ztěžka oddechoval.
Všichni byli nuceni zastavit také, a až na Kimiko ho pozorovali vyděšenými pohledy.
"Klid, Gaaro..." zašeptala Temari, ve snaze zachránit situaci, "ona to tak určitě..."
Zastavil ji mávnutím ruky. Klopýtla a poodstoupila o krok zpátky. Mladík se otočil na Kimiko, v očích se mu odrážela smrt.
"Řekl jsem ti to už jednou," pronesl tichým, temným hlasem, "mělas jen štěstí. A jestli se ti to nedokázalo do tý tvojí palice vrýt, tak ti to tam třebas i vtluču!"
"Co prosím?" zeptala se hláskem malé holčičky, sladkým a nevinným, a vykulila na něj svá modrá očiska. Ani teď se v nich nezračil strach.
"Takhle si zahrávat s osudem... je neodpustitelné."
"Tak si do mě bouchni, jestli ti to pomůže," pokrčila rameny a popostoupila k chlapci blíž, "ty jeden bručoune."
"Che, ty se vážně nebojíš?" zasmál se.
"Proč bych měla?" pozdvihla obočí a postoupila o další krok.
Snad všichni kromě ní teď viděli, že si skutečně hraje se svým vlastním životem. Temari se hrnuly slzy do očí, Kankurovi se klepaly paže rozčílením (přeci jen se o tu křehkou dívenku bál), Baki to vše pozoroval odevzdaně, jako kdyby čekal na úder krutého osudu. Už ani nedoufal...
"Neexistuje důvod, proč bych se tě měla bát," došla až k němu, teď by ji mohl zasáhnout, ani by se nemusel moc snažit. Nestáli od sebe dál než půl metru.
Nevěřícně na ni zíral. Co že to právě řekla?
Neexistuje důvod, proč bych se tě měla bát...
To mu ještě nikdy nikdo neřekl! Nikdy, ani jedinkrát za jeho život, se někdo nesnažil předstírat, že z něj nemá strach... a tahle holka...
"Ty...se mě vážně nebojíš?" jeho vztek jako by se najednou vypařil.
"Opravdu," usmála se. Poté položila ruku na jeho srdce.
"Pořád bije. Stále jsi člověk, víš?"
"To-tomu se nedá věřit..." svěsil hlavu.
Vzala jeho obličej do svých dlaní.
"Mě věřit můžeš, Gaaro."
A pak se stalo zase něco, co by nikdo právě od Sabaku no Gaary pravděpodobně nikdy nečekal. Zašeptal "děkuji," a sevřel dívku v náručí.

"Tak bych řek, že mu ta pruda dost prospěla," zaculil se Kankurou.
"A já z toho měla málem srdeční zástavu," setřela si jeho sestra pot z čela a klesla na zem.
Jeidný Baki pořád nic neříkal. Je snad možné, že by se lord Kazekage mýlil? Existuje snad naděje, že jeho neteř nezemře?

"V pořádku?" zeptala se dívka, když ji konečně pustil.
"Hmm... pravděpodobně," tohle bylo poprvé, co se pískový Jinchuuriki začervenal.
"Kdykoliv budeš potřebovat," usmála se na něj, "jsem tu pro tebe."
Na to už chlapec nic neřekl. Ještě stále totálně rudý v obličeji pokynul hlavou, aby se pokračovalo v cestě.
Netrvalo dlouho, a už celá skupinka šťastně dorazila k branám Konohagakure no Sato.
A Kimiko si teď u byla stoprocentně jistá, že ten falešný Kazekage byl jen sen. Přelud, který ji vyděsil v té noční tmě.