Lepší budoucnost 2

Lepší budoucnost

2. kapitola

Setkání s Kazekagem

Ráno se vzbudila, ale bylo ještě docela brzo, ale jí to nevadilo. Vstala z postele, šla do koupelny umyla se, oblékla a učesala. Když byla hotová, šla dolů a našla svou tetu jak něco pozoruje z okna. Na nic nečekala a přišla k ní a chtěla se zeptat na co kouká, ale než to stačila říct, tak se na ní její teta podívala a řekla:
„Dneska k nám do vesnice dorazil kazekage z písečné.“
„Já vím a ty ho vyhlížíš nebo co?“
„Jak víš, že je tady?“
„Včera jsem potkala Shikamara s jeho ženou Temari, která je sestra kazekageho, tak mi to řekla a ještě mi slíbila, že mě s ním seznámí.“
„Tak Shikamaru už je ženatý a s kazekageho sestrou, to jsou mi noviny.“ Najednou někdo zaklepal na dveře, San je otevřela a za nimi stál Kiba s Akamarem.
„Ahoj San, posílá mě za tebou hokage, pojď semnou.“ Než stačila něco říct, Kiba ji chytil za ruku a běželi spolu k sídlu hokage. Když doběhli, Kiba ji pustil a šel jako první. Zastavil se přede dveřmi do kanceláře hokageke a zaklepal. Ozvalo se „dále“, tak Kiba na nic nečekal, vzal za kliku a otevřel. Vešel dovnitř a San šla kousek za ním. V kanceláři bylo hodně lidí, všechny znala až na jednoho muže. Jen co ji zahlédl hokage, tak hned k ní přišel a řekl:
„Ahoj San, jak se máš?“ V tu chvíli se na ni všichni otočili a svou pozornost věnovali pouze jí. Chvilku se koukala po všech těch lidech co měla ráda a potom si uvědomila, že na ní hokage pořád kouká a čeká na odpověď. Usmála se na něj a odpověděla:
„Ahoj Naruto, mám se celkem dobře a jak se máš ty?“
„No, tak dobrý, nestěžuju si. Příští týden se budem s Hinatou brát.“
„Vážně? Tak to vám moc přeju.“
„Ale kvůli tomuhle jsem tě sem nevolal. Chtěl bych ti představit mého dlouholetého přítele.“ A ukázal na muže s rudými vlasy, světlounce zelenýma očima, pod kterými měl černé kruhy, ale ty mu vůbec na kráse neubraly a na čele měl znaménko Láska a ten si San se zájmem prohlížel, až se z toho trochu začervenala. Jeho oči ji doslova hypnotizovaly, nemohla od něho odtrhnou ty své. Najednou se k ní přibližoval, kousek od ní se zastavil a podával jí ruku, stiskla ji tou svojí a on řekl:
„Jmenuji se Sabaku no Gaara.“ Chvilku na něho koukala, protože se jí nadostávalo slov, ale potom řekla:
„Těší mě, já jsem San.“ To bylo vše víc si říct nestihli, protože se k nim přiřítil Naruto, usmál se tím svým úsměvem a řekl:
„Jsem rád, že jste se seznámili a teď bys mohla vzít Gaaru ven a ukázat mu naší vesnici.“ Koukla se na Gaaru, a když kývl na souhlas, tak spolu vyrazili ven. Když vyšli před budovu hokage, nevěděla co má dělat nebo dokonce říkat. Chtěla si ho trochu víc prohlédnout, ale copak to šlo, když šel vedle ní a ona na něho nechtěla nějak civět. Z myšlenek ji vytrhnul jeho hlas:
„Tak kam půjdeme nebo co budeme dělat?“ Podívala se na něj, stále si jí prohlížel tim svým pohledem, připadala si jako, kdyby jí viděl až do žaludku. Vzpamatovala se a řekla:
„Já nevím, řekněte mi co by jste chtěl dělat.“
„Tak hlavně bych chtěl, aby si mi tykala."
"Dobře."

San si všimla, že má na zádech podivnou tykev, hrozně moc se na ni chtěla zeptat, ale nevěděla jestli může. Ale Gaara něco tušil.
"Klidně se ptej, jestli chceš."
"Můžu?"
"Jistě."
"Moc by mě zajímalo na co ta tykev?"
"Tušil jsem, že to bude nějaká taková otázka. A proč tě to zajímá?
"No, chtěla jsem se o tobě něco dozvědět, seš takovej tajemnej, ale jestli mi to nechceš říct, tak nemusíš." Znovu se na ni podíval tim svým tipickým pohledem a jako by chtěl něco říct, ale rychle svou pusu zase zavřel. Nechápala jeho chování, ale nic neřekla. Od té doby spolu už nic nepromluvili. Najednou za sebou uslyšeli velmi známý hlas, který na ně křičel:
"Gaaro, San pojďte honem ke mě, potřebuju se s váma na něčem domluvit." volal za nimi Naruto. Oba se na sebe podívali a šli za Narutem, který se na ně smál. Když k němu došli čekali co jim řekne, ale když se k ničemu neměl, tak se ho San zeptala:
"Tak co si potřeboval?"
"No, musíme se domluvit, kde bude Gaara zatím bydlet a tak mě napadlo, jestli by zatím nemohl být u vás San?"
"No to nevím, musela bych se zeptat."
"Tak se běž zeptat, mi tady zatím počkáme."
"A proč nemůže být u vás?"
"No, to by bylo na delší povídání, běž se zeptat, jo" San se na to moc netvářila, ale stejně nakonec šla.
Po chvíli přišla zpátky a tvářila se ještě hůř, než když odcházela. Došla ke dvěma mužům a něž stačil jeden z nich něco říct, tak začala ona:
"Tetička řekla, že to pro nás bude čest, když u sebe budeme mít kazekageho, takže ano." Gaara jen kývnul a Naruto se usmál, no a tím to bylo vyřešené. Rozloučili se spolu a San s Gaarou vyrazili směr tetiččin dům, dorazili tam za chvilku a San chtěla Gaarovi ukázat kde bude spát. Vešli do domu, San mu ukázala celý dům, aby věděl kde všechno najde. Horší bylo, kde bude spát, protože žádný pokoj pro hosty nebo tak něco neměly a s tetičkou by to nešlo v kuchyni taky ne, jediný pokoj, který připadal v úvahu byl ten její. Když ho dovedla do svého pokoje, tak mu řekla:
"Budeš spát na mé posteli a já budu spát na zemi."
"Tak to ne, nenechám tě spát na zemi. Na zem si lehnu já."
San chtěla něco namítnout, ale než stačila něco říct, tak jí Gaara dal ruku před pusu a naznačil ji, že nemá odporovat, tak raději nic neřekla a souhlasila. Poslala Gaaru do kuchyně, aby se najedl a sama zamířila do koupelny se umýt. Když byla hotová, zabalila se do ručníku, otevřela dveře od koupelny a vešla do svého pokoje, už si chtěla ručník sundat a převléct se do noční košile, ale v tu chvíli si všimla Gaarovo zvědavého pohledu. Křečovitě si chytila ručník a barva jejího obličeje by se dala přirovnat k vařenému rakovi. V pokoji zavládlo nesnesitelné ticho, první se vzpamatoval Gaara a zamířil ke koupelně, vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře. San se bleskurychle oblíkla, připravila Gaarovi provizorní lůžko a zalezla do postele, zhasla světlo a snažila se co nejdřív usnout. Po chvíli vyšel Gaara a rozhlížel se po pokoji, potom zamířil ke "své posteli" a lehl si. San se na posteli zavrtěla, Gaara ji chvilku pozoroval a za chvilku také usnul.