Lepší budoucnost 1

Lepší budoucnost
1. kapitola
Smutný život
„Mami, tati“ volá malé děvčátko. Rozhlíží se kolem sebe, ale své rodiče nevidí. Až po chvíli její zrak upoutají dvě zkrvavená těla, která nehybně leží na zemi. Děvčátko se rozběhne tím směrem ,a když se přiblíží, zjistí, že ta těla patří jejím rodičům. Přesně v tu chvíli se probudí mladá dívka, úplně zpocená a uplakaná. Tenhle sen se jí opakuje už patnáct let každou noc, od té doby co její rodiče zemřeli. Když se toto neštěstí odehrálo, bylo jí pouhých pět let.

Od té doby žije se svou tetou v Listové, která ji bere jako svou vlastní dceru. Pokaždé, když se takto probudí, jde se podívat ven, kde kouká na hvězdy a přemýšlí nad všemi věcmi co se stalo. Je velmi smutná, ale když si vzpomene na svou tetu, hned se musí usmát. Teta ji vždy umí rozesmát a ráda ji poradí, když ji něco trápí, proto má taky svou tetu tak ráda. Teta vždy říká:
„San, prožila sis mnoho zlých věcí, ale teď už bude všechno jen dobré, věř mi, vím to.“ A potom se vždy usměje. Najednou ji z přemýšlení vytrhl studený větřík, až se otřásla zimou, napadlo ji, že by se měla vrátit domů do postele a tak se vydala zpátky. Vešla do domu, kde bylo ticho a tak šla velmi opatrně, aby nevzbudila svou tetu. Došla ke svému pokoji, vzala za kliku a otevřela dveře, když vešla do pokoje zavřela za sebou dveře a šla k posteli, zula si boty a lehla si na svou postel, téměř za chvilku usnula.
Ráno ji vzbudily sluneční paprsky, které ji hladily po tváři. Vstala z postele, oblékla se a šla do koupelny, kde si stoupla před zrcadlo a začala si česat své dlouhé černé vlasy, když byla učesaná, prohlédla si svůj obraz v zrcadle, který byl jako vždy stejně hezký. Usmála se na sebe a vyrazila do kuchyně za svou tetou, která zrovna myla nádobí. Našlapovala velmi potichu, aby si ji teta nevšimla, a když už byla těsně u ní, objala ji kolem krku.
„San už jsi vzhůru, to je dobře a jak ses vyspala?“ San obešla svou tetu a vzala ji z ruky talíř a naznačila ji, že si má jít sednout, že nádobí umyje sama. Jen co teta odešla ke stolu a sedla si na židli, San se na ni otočila a usmála se na ni svým veselým úsměvem a řekla:
„Spalo se mi dobře jako vždy, akorát……………“ nedokončila větu. Teta se na ni podívala.
„Akorát co?"
„Zase se mi zdál ten sen, myslela jsem, že už to konečně skončí, ale pořád mě nenechá na pokoji. Nevím co mám dělat.“ A rozplakala se, teta k ní hned přišla a objala ji. Po chvíli už pláč ustal a San se uslzenýma očima podívala na svou tetu, ta se na ni povzbudivě usmála a pohladila po vlasech. San se vrátila k nádobí a teta ke stolu a po chvíli ticha řekla:
„Vím, že ti to říkám pořád, ale tvá budoucnost bude mnohem lepší. Daleko odsud na tebe čeká muž, který tě bude milovat, a kterého si vezmeš. Jednoho dne přijde k nám do vesnice a potom si tě odvede sebou.“ Nevěděla co na to má své tetě říct, tak raději nic neříkala, domyla nádobí a šla připravovat oběd.

Když byl oběd hotov, nandala jídlo své tetě a potom sobě. San byla dobrá kuchařka a také jí vaření velmi bavilo. Za nedlouho byly obě najedené, když sklidily ze stolu, tak se San zeptala:
„Ráda bych se šla projít po vesnici, teda jestli nepotřebuješ s něčím pomoct."
„Ale jen běž, venku je hezky a svítí slunce, měla bys vystavovat svou tvář víc na slunci, aby nebyla tak bledá.“ řekla teta a San tedy vyrazila ven. Venku bylo vážně krásně, všude pobíhaly malé děti a už z dálky byl slyšet jejich veselý smích, také se musela usmát. Šla dál ulicí, když za sebou najednou uslyšela mužský hlas.
„Ahoj San.“ Otočila se za tím hlasem a před ní stál muž s černými vlasy, které měl svázané do culíku a držel za ruku blondýnku se čtyřmi culíky, na které bylo vidět, že je v pokročilém stádiu těhotenství.
„Shikamaru, jsem ráda, že tě vidím, tak už ses vrátil?“
„Ano a jak vidíš, nevrátil jsem se sám. Dovol, abych ti představil svou ženu Temari.“ Obě se na sebe usmály a podaly si ruce. San byla zvědavá a tak se musela zeptat:
„Ty jsi z písečné?“
„Ano, můj nejmladší bratr je tam kazekage, zítra ti ho představím, protože váš hokage je jeho přítel, tak ho chce navštívit.“ Ještě chvilku se bavili, ale Shikamaru s Temari pak už museli jít, tak se spolu rozloučili a San zamířila na své oblíbené místo. Cestou přemýšlela, že je asi jediná kdo nikoho nemá, protože Naruto má Hinatu, Sakura má Sasukeho, Ino má Saie, Shikamaru má Temari, Neji má Tenten a tak dále by mohla pokračovat, ale zrovna došla ke svému oblíbenému místu. Bylo tam menší jezírko a všude kolem byl klid, tak ráda sem chodila, tady zapomínala na své starosti a problémy.

Za několik minut si uvědomila, že už by měla jít domů, protože už se začínalo stmívat, aby neměla tetička strach. Vyrazila tedy na cestu a za chvilku uviděla tetin dům. Otevřela dveře, ale byl tam klid a ticho, podle toho usoudila, že šla teta spát. Vyběhla schody nahoru, které vedly k jejímu pokoji, otevřela dveře a za sebou je zavřela. Šla do koupelny, tam se umyla a vzala si na sebe věci na spaní. Přišla do pokoje a lehla si na postel, chvilku ještě přemýšlela, ale za nedlouho ji přemohl spánek.