Trosečníci, Odměna za Soutěž v Líbání 03

„Ten hlas -“ Zašeptala překvapeně Sakura.

„Ero-sennin!“ Vyhrkl Naruto a namířil na Jiraiyu ukazováčkem. Ten ho ale v nejmenším nevnímal, měl oči jen pro Hinatu. Z koutku úst mu začala téct slina a v očkách měl hvězdičky.

„Eh-?“ Zamrkala Hin, chvilku jí trvalo, než jí došlo, kam Zvrhlík kouká. „Já – N-Naruto-kun!“ Mňoukla, červená jako lokomotiva vlaku odjíždějícího každoročně z nádraží Devět a tři čtvrtě, a běžela se schovat za svého hrdinu. Sakura si taky pro jistotu pevněji utáhla župan a ustoupila kousek dozadu.

„Emm… pardon, tak tedy,“ S menšími obtížemi se od tmavovlásky odtrhnul a pohledem přelétl všechny přítomné. U Tenten se zastavil a pečlivě si prohlížel její namodralé kolínko. „ano, myslím, že bude nejlepší začít tímhle.“ Dořekl si spíše sám pro sebe.

„V první řadě, Gai mi před chvílí – tím myslím pár hodin – poslal zprávu, že se vám přihodilo něco nemilého. Takže, pojďte za mnou.“ Provedl je přes vstupní halu do obývacího pokoje, ze kterého zároveň vedly schody nahoru do patra.

„Tak, Tenten, posaď se sem,“ kývnul směrem k velkému rudému křeslu, „a vy ostatní se naskládejte, jak to půjde. Jsem tady za tre- tedy, chci říct, jsem tady, abych vám vysvětlil co a jak. V první řadě, tady je mapka vily, tedy, jsou to spíše okótované a popsané všechny pokoje, ovšem bez nábytku, ten jsem dorýsovat nestihl,“ řekl, když plánek pokládal na stůl. Kriticky se zamračil na své ne vždy rovné čáry, otočil se k osazenstvu zády a ze svého batůžku začal vytahovat lékárničku.

Shikamaru už-už po plánku šahal, Uchiha měl ale daleko vytrénovanější reflexy, přitáhl si ho k sobě a nastavil ho tak, aby na něj viděla i Sakura sedící na pohovce vedle něj.

„Hm… tady!“ Ukázali najednou na jednu místnost na plánku. Tedy, na největší ložnici v horním patře. Zachytili pohledy ostatních a nevinně se usmáli. „Tradice,“ dodali. Ano, opravdu, na každém výletě, či jakékoli jiné akci, byli Sasuke se Sakurou první, kdo si přečetli mapku a pokaždé měli zabrány nejlepší pokoje či stany.

„Sasuke, ty…“ Naru zjevně nevěděl, jestli má být naštvaný, nebo se smát. Koneckonců, on s Hinatou měli také jakési ´tradice´, ať už to bylo ´nenápadné´ hlídání ledničky vždy, když měli na návštěvě více než dva lidi, nebo mít za každou cenu nejlepší místa v letadlech, když nastalo léto a Konoha se hromadně rozhodla vyjet si někam za moře. „Dej to sem.“ Dořekl pak, a spolu s Hinou si začali prohlížet jednotlivé pokoje.

„To jsou ale sakra velký pokoje, vždyť jedna strana má snad šest kilometrů!“ Podivil se blonďák.

„Naruto, ty rozměry jsou okótovány v milimetrech, to už bys měl vědět.“ Zamumlala znuděně Temari, která si dosud povídala s Ten a snažila se ji uklidnit, když se k ní blížil Jiraiya s injekční stříkačkou.

„No tak, Tenten, musíme dát včeličku, abys nic necítila -“ Promlouval k ní otcovsky.

„Vče-včeličku?! Tohle je nejmíň sršeň!“ Začala se klepat.

´Doktůrek´ si povzdechl. „Neji, pojď mi jí podržet.“ Požádal mladíka sedícího vedle na opěrce křesla.

„Ne-ne, Neji, já -“ otočila se na něj prosebně. Neji samozřejmě věděl, jak se Ten děsí jehel, a jen strašně nerad zavřel oči a chytil Tenten ruce, aby se nemohla bránit.

„Neji! Já – ne – já nechci!“ Začala sebou cukat.

„Tak, kam to píchneme… a jak hluboko… měl jsem Tsunade poslouchat, když mi dělala tu přednášku, jak se ty věcičky používaj…“ Mumlal si pro sebe.

„M-můžeme si zatím jít prohlédnout dům?“ Zeptala se tichounce Hinata, skoro tak bílá jako Tenten. Naru ji objal kolem ramen.

„To je dobrý nápad.“ Přidal se. Ostatní začali horlivě přikyvovat, vidět kamarádku trpět se jim vážně nechtělo a věděli, že by tu stejně nebyli k ničemu.

„No, já… Dobře, jo. Počkejte…“ Opět se začal přehrabovat v batohu a vytáhl fialový letáček. „Tady je napsané všechno, co jsem vám měl říct já. Jen tady ošetřím Tenten, a zmizím, je mě potřeba jinde.“ Nenápadně zastrčil hlouběji do kapsy VIP vstupenku na čtyřiadvaceti hodinovou péči o tělo v největších lázních v Konoze, ze které se na něj usmívala žena téměř stejných proporcí jako Pátá Hokage.

„Nešlo by to bez toho ošetření?“ Pípla tiše Ten.

„Alé, my jšme ale fňukňa, že?“ Zašišlal Ero-sennin, kývnul na Nejiho, který Tenten opět zpacifikoval ruce, a ostatní se pomalu odporoučeli do vedlejšího pokoje.

Jak brzy poznali, ocitli se v kuchyni. Všichni se okamžitě nahnali k ledničce a mrazáku, jelikož jejich poslední jídlo byla více či méně skromná snídaně před více než jedenácti hodinami. Po otevření dvířek, za kterými se nepochybně ukrývalo jejich zasloužené jídlo, se odevšad začaly ozývat šťastné výkřiky.

„Rámen!“

„Špagety!“

„Čína!“

„Brokolice!“ Po této poznámce se na Shikamara všichni překvapeně otočili. „Totiž… jen mi hezky voní, nic víc,“ snažil se to zamluvit.

„Hele,“ Tentokrát se všichni otočili na Sakuru. „podívejte, tohle je nejspíš ta tabule.“ Ukázala na protější stěnu. Přes celou tabuli, velkou asi jako ´stříbrné plátno´ v kinech, se táhl obrovský zelený nápis ´PRVNÍ ÚKOL´. Všichni na tabuli ohromeně civěli, dokud je z transu neprobral Tentenin výkřik, který sice vycházel z vedlejší místnosti, nicméně se zdálo, jako by stála přímo vedle nich.

„No… rozhodně je tu skvělá akustika,“ snažil se Sasu odlehčit situaci.

„A nejen to,“ ozvala se Hina, „podívejte.“ Ukázala na několik míst – vnitřní stranu dvířek ledničky, lustr a pravý horní roh kuchyně. „Kamery.“ Dodala na vysvětlenou. „A určitě to nejsou všechny.“

Ohromené ticho přerušil až Naruto.

„Možná bychom si měli přečíst ten letáček od Jiraiyi.“ Navrhl. Odpovědí mu bylo souhlasné přikývnutí, takže začal číst:

„Milí Trosečníci. Vila, ve které se právě nacházíte, byla vystavěna speciálně pro vás. Nahoře v patře se nachází čtyři ložnice, ke každé patří i jedna koupelna. V ložnicích najdete všichni knihovničku s knihami, které by se vám mohly hodit při různých úkolech, je jen na vás, jestli si je přečtete, nebo ne. V dolním patře se nalézají ostatní pokoje, které si můžete projít všechny sami. Zaměříme se ale na kuchyň. Nepochybně si všimnete tabule na stěně. Ona tabule vám bude ohlašovat kdy, a kde bude váš úkol a co zhruba můžete čekat. Některé úkoly půjdete plnit všichni najednou, jiné budou v jeden čas plnit pouze dva páry. Někdy vám dáme možnost si přímo vybrat, jaké dva to budou. Jak se tabule ovládá vám vysvětlovat nebudeme, máte koneckonců Shikamara.

Tsunade a kolektiv.“

„Páni…“ Zašeptala Temari.

„No, vysvětlování bych nechal na jindy, zatím musím sám zjistit, jak to funguje.“ Povzdechl si Shikamaru a odebral se ke zkoumání tabule. Neuběhlo ani deset vteřin a nápis ´PRVNÍ ÚKOL´ zmizel. Místo něj tam naskočily čtyři kolonky, každá měla v záhlaví jméno jednoho páru, pod tím bylo sedm řádků označených čísly. V každé tabulce začalo blikat číslo ´1´ a vedle něj naskočil zmenšený obrázek skalpelu a černý text.

„Zpět do školy, přesně za patnáct hodin.“ Četla nahlas Sakura. „Proboha.“ Dodala, když se vedle úkolu navíc objevily jakési ´hodiny´ a začaly odpočítávat zbývající čas.

Sasuke byl snad jediný, se kterým tato informace ani nehla, nebo to na sobě alespoň nedal znát.

„Asi je čas jít si lehnout.“ Pronesl jen a v čele se Sakurou se vydali po schodech nahoru. Rychle vlezli do jejich vyhlídnuté ložnice a zavřeli za sebou dveře. Saky si povzdechla a sedla si na postel.

„Děje se něco?“ Zeptal se s obavami v hlase a přisedl si k ní.

„C-co? Ne, nic, jenom… Začínám mít trochu strach, Tsunade-sama přece říkala, že si zjistili, čeho se nejvíc bojíme a já… Promiň, je to hloupost, už toho nechám,“ zčervenala a ani se na Sasukeho nepodívala. Ucítila pak jen opatrný dotek na zádech a jemné zatahání za vlasy. Sasu se k ní přiklonil. „Neboj se,“ pošeptal jí do ucha a políbil ji na tvář.

Tuto romantickou chvilku ale za chvilku sám přerušil a začal rychle přecházet po místnosti.

„První věc, kterou je třeba udělat, je zbavit se všech kamer alespoň v tomhle pokoji,“ usmál se a odpojil jednu kameru, na kterou narazil zastrčenou kousek za skříní. Saky ho jen zasněně sledovala.

SCÉNA NARUTA A HINATY
„Hmm… co si myslíš o tomhle, Hin?“ Ukázal Naruto na jeden z prvních pokojů, na které narazil.

„J-jo, je útulný,“ přikývla Hinata a vešla dovnitř, zatímco jí Naru držel dveře.

„Uff,“ povzdechl si potom, co zavřel dveře. „tak to bychom měli.“ Oddechl si unaveně. Hinata k němu přistoupila a pohladila ho po tváři. Naru neodolal a políbil jí, napřed jemně, a nepřestával.

„N-Naruto-kun, kamery,“ snažila se Hina na chvilku protestovat. Neúspěšně.

„Hm?“ Zamumlal a pohlédl do jedné z kamer, která byla nenápadně skrytá v rohu u stropu. „Alespoň se budou mít lidi na co dívat.“ Zasmál se a vrátil se zpět k původní činnosti.

NA CHODBĚ
Shikamaru s Temari se zrovna škrábali do schodů.

„Hej, počkejte,“ zavolal za nimi Neji, který nesl Tenten v náručí. Když je dohnal, zeptal se tiše, aby neprobudil spící dívku: „Tak co, nějaké novinky?“

„Um,“ Otočil se k němu unaveně Shikamaru, „vlastně ano, ale o tom vám oběma řekneme ráno. Co Tenten?“

„No… Jiraiya jí nejdříve chtěl dát tu injekci, ale dlouho se mu to nedařilo. Musel jsem na ní v kuse mluvit, aby myslela na něco jiného, ale nakonec to klaplo. Potom jí na to dal nějakou mokrou hadru a ovázal to s tím, že to bude chtít sádru, ale že jí to prý ´nebude omezovat´. No nevím. Zítra ráno se na ní přijde podívat Tsunade-sama, snad to trochu pomůže. Mezi námi, stejně si myslím, že na Ten Jiraiya sahal o hodně víc a výš, než bylo potřeba. Musel jsem se přemáhat, abych mu nezlomil ruce.“ Nad tím se jen pousmáli, rozloučili se a zalezli do dvou zbylých ložnic. Zanedlouho už ve všech pokojích všichni klidně oddechovali.