Romantika
Znovu jsem se probudil celý zpocený. Zdál se mi zase ten divný sen, který ve mně něco zanechal… tentokrát se mi vybavil pocit chladu a nebezpečí… bolesti.
Zatřásl jsem hlavou a pohled mi sklouzl na knížku válející se na mém nočním stolku. Popadla mě hrozná chuť si přečíst další část.
Už jsem po ní sahal, ale zarazil jsem se. Co když tam napsal něco, co se mi zrovna nebude líbit? Co když se to splní? Co když… Nebuď naivní! Co se ti může stát?!
Cvičiště, zapadlé a daleko od civilizace a od zvědavých čumilů. Ano, vybral dobré místo, to ale nevysvětluje vše.
„Jaktože si věděla, že dnes bude na seznamu Yuri?“ Zeptal se bez okolků a veškerý chlad byl pryč.
Zapomněla jsem na ten malý nepodstatný detail, že tam mohl nějaký ten zvědavý čumil být. Ještě že sem toho moc neřekla, díky němu...
Kapitola 11. - Zamotané city
Byla jsem zavřená někde v malé místnosti. Byla tu tma, že jsem si na nos neviděla.
Nevím jak dlouho už jsem tu byla zavřená, ale zdálo se mi to jako věčnost. Byla jsem hubená a strašně unavená.
Moje růžove vlasy jsem měla slepené a rozcuchané a každou chvíli jsem chtěla ten boj o život vzdát.
„Naruto," zachrapěla jsem, „ odpusť mi, prosím."
Já už nemůžu dál.
Pane Bože pomoz mi.
„Pomoc." zamumlala jsem potichu a upadla do mdlob.
Sasuke:
Kapitola 10. - Nemoc jménem láska!
„Ahoj Sakuro,“ ozvalo se za jejími zády, „jestli nemáš nic jiného v plánu, mohli bychom se projít, co říkáš?“
„Kakashi-sensei?“
„Copak, ty mě nepoznáváš?“ usmál se šedovlasý muž.
„No já jen… zdravím Vás,“ řekla překvapená dívka a uhnula pohledem. Nálada ji nějak nedovolovala dívat se do veselé tváře svého učitele.
„I já tebe. Promiň, že se opakuji, ale… co bys řekla na menší procházku?“ optal se Kakashi a vyvolal v Sakuře několik otázek. Ona, Naruto a Sasuke nikdy nešli se svým mistrem na procházku ‚jen tak‘.
Meshiki : „Okamžitě přestaňte!“ křikl ženský hlas. A už jsem nebyla na žádném stroji, byla jsem znovu na té židli, vedle mě stál Ibiki a proti nám Tsunade, neboli babča.
„Jak se opovažujete, dělat tohle bez mého svolení!! Ibiki, obzvlášť od tebe, bych čekala lepší chování! Chápu, že si nemůžeme být jisti, ale jestli je to opravdu moje vnučka. Tak si mě nepřej Ibiki!“ křičela.
[left]Keď sa Naruta s Beem a Itachim rozišli, Itachi šiel na tajné miesto. Bola to malá chalúpka ukrytá na ostrove, o ktorej nevedeli zvieratá ani Bee V do mčeku bolo mladé dievča, ktoré keď uvidelo Itachiho,tak sa k nemu rozbehlo a objalo ho.
„Oci! Konečne si už tu.“ Povedalo úplne pokojne dievča.
„Aj ja som veľmi rád, že ťa vidím Maya.“
Povedal šťastný Itachi a pritisol si ju bližšie k sebe.
„Je čas. Musíme už ísť.“
V Suně:
Gaara šel zadumaně nemocniční chodbou k pokoji, kde ležela jeho sestra Temari. Doktor, u kterého zrovna byl, mu neřekl nic povzbudivého. Otevřel dveře a vešel do pokoje.
„Gaaro,“ zašeptala Temari.
„Potřebuješ něco? Chceš přinést čaj?“ ptal se Kazekage starostlivě. Temari zavrtěla hlavou. Byla vyčerpaná.
„Je…něco nového?“
„Ne, bohužel nic.“
Temari usnula a Gaara si ji znepokojeně prohlížel. Byla úplně bledá a hubená. Vypadala tak křehce.
„Co, až se dozví?“ zasmál se ironicky Sachio a postavil se asi dva metry od Kaita. Ten kluk ho dokázal vytáčet opravdu vším, co vypustil z úst.
„Že se tady tak romanticky objímáte. Škoda, že jsem nepřišel později, třeba bych vás nachytal při líbání, z toho by ses kamaráde nevymotal.“ škodolibě se začal smát a zkřížil ruce na prsou. Sachio začal být uvnitř čím dál víc naštvaný, ale nedával to na sobě znát.
Narozeniny 1/3
Byl nádherný poklidný den a na ulici se scházeli lidé, kvůli nejrůznějším věcem. Na téhle ulici se sešli i Kiba s Karin. Pozdravili se a společně se vydali k Ichiraku ramen. Odrhnuli krátký závěs a posadili se na židle. Šéf k nim přišel a oni si objednali specialitu dne.
„Tak proč jsi se mnou chtěl mluvit? Myslím, že jen tak si mě nevytáhl ven,“ udělala na něj obličej a upila z hrnku.
Byli v pasti. On i Hinata. Jak předpokládal, tihle chlápci vážně nehráli podle pravidel. Jak by jen mohli, jsou to přece nukenini ze všech ninja zemí. Akatsuki to měli dobře vymyšlené. Nemohli nijak utéct. Ale s jedním určitě nepočítali. Nepočítali s tím, že by tu byla ještě třetí osoba. Záloha. Někdo, kdo by zasáhl v případě, jako byl tenhle.
„Jsem ještě příliš mladá… tak si nedělej naděje…“ chichotala se.
„Ano, jsi mladá, ale tak krásná, že by byl hřích….“
„Aáááá…“ zíval jsem nudou a absolutně nechápal, co na té knížce Kakashiho tak vzrušuje…
Zavrtěl jsem hlavou a podíval se z okna.
Venku už byla dávno noc a v dálce vyli vlci.
Zhasl jsem lampičku a pomalu jsem se nechal unášet nekonečnou tmou…
S trhnutím jsem se probudil. Celý jsem se třásl a po zádech a obličeji mi stékali pramínky potu.
„Našla jsi pro ně místo na spaní?“ zeptal se Hoshi, když se k němu, ještě stále trochu zklamaná Saja, vrátila.
„Měla jsem ho připravené dopředu.“ řekla klidným hlasem a unaveně se posadila.
„Jak to, že už jsi zpátky?“ podivil se a zkoumavě si ji prohlédl. „Já jsem myslel, že je budeš ještě tak dvě hodiny vyslýchat.“
Saja něco naštvaně zamručela a až po chvíli z ní nakonec vylezlo: „Není na nich nic zajímavého.“
Ráno sa Ai zobudila na svitaní. Utrela si oči a išla si pre džús do chladničky.
Minulí díl: Proč?
- Už ho mám. – zaradovala se Sakura. Naruto byl na nejvyšší věží Konožské části pevnosti. Sakura vstala a přemístila se k němu. Když se tam objevila, viděla, že Naruto sedí o římsy. Vypadalo to, jako kdyby pozoroval východ slunce.
„Miláčku?“ řekla Sakura potichu, nechtěla ho vylekat. Naruto, ale nereagoval.
[hide=Něco k FF!]Tak přidán dílek s číslem devět, mým oblíbeným číslem! ^^ Chci se vám omluvit. Minuý týden, zde nepřibyl žádný nový dílek. A jaké mám vysvětlení? Snadné, jednoduše jsem nemohla kvůli škole. Tenhle a minulý týden jsem toho měla dost. Každej den úkoly a testy. Ze školy jsem přišla ve čtyři a potom jsem se učila až do jedenácti. Tak snad to pochopíte! 
Meshiki : Cítila jsem pod sebou něco tvrdého, a to mě probudilo. Otevřela jsem oči a byla jsem v...... lese? Tak počkat, co to znamená. Jakto, že jsem v lese?
Kabuto odstoupil od okraje srázu a urovnal si kapuci svého pláště. Když poté složil ruce v pečeti, nedokázal se ubránit výrazu, který byl něco mezi úsměvem a ušklíbnutím.
Země před ním se rozestoupila a objevila se rakev, jejíž víko se pomalu odklopilo. Odhalilo tak postavu drobné dívky v červeném...
,,Oodama Rasengan!“
Naruto narazil do Susana’a, které jeho útok opět úspěšně odrazilo.
A tak jak bylo již předem dáno, tak i toto období radovánek se nenávratně chýlilo ke konci. Ale není vůbec čeho litovat. Nikdo si neztěžoval a život začínal konečně zabíhat do starých kolejí. Avšak bylo zde něco nového.
Nové silné pouto mezi dvěma démony. Jak Naruto, tak i Hinata byli rádi, že démoni s nimi sdílející tělo si k sobě našli cestu. Ale nebyli by to démoni nebýt jejich cesta trnitá.
