Romantika
Kapitola 8. - Nepodceňuj mě!
„Teď když budeš tak hodný, tak si dáš zápas tady s Chiyo. A pevně věřím, že prohraješ,“ ušklíbl se na něho Minoru a objevil se vedle Kakashiho.
„Tak fajn,“ řekl a odešel kousek od Hinaty.
„Připrav se, že ji porazím,“ houkl ještě na Minora Otsuyu.
„Tím bych si nebyl, tak jistý! Nepodceňuj ji!“ křikl na něho pro změnu Kakashi.
Takže 5-ty diel. 
Tento diel som chcela trocha Chinese rozhýbať, nechceme predsa aby bola stále taká chladná, no nie? A potom som niečo písala aj z pohľadu Gaary, dúfam že to nebolo až také zlé a že sa Vám to bude páčiť!!! 
Príjemné čítanie
Pomaly som sa ponorila do ríše snov.
*******************************************************************************
Gaara sa stále nesúhlasne krútil keď som sa mu snažila dať na krk kravatu.
„Láska, vieš že som trpezlivá ale nie zas až tak." Upozornila som ho.
Kdo by si pomyslel
,,Zdravím tě, starý kamaráde."
Naruto se s velkým úžasem koukal na bývalého člena týmu. Nemohl uvěřit, že po těch letech co ho naháněl se mu tady jen tak ukázal.
,,Půjedeš se mnou dobrovolně nebo tě k tomu mám donutit?" Řekl Sasuke, ikdyž mu byla odpověď známá.
Naruto by normálně v této situaci neváhal a bojoval, teď tu, ale s ním byla zraněná Hinata a Sasuke měl jako podporu Sakuru. Naruto se tedy postavil a prohlásil ,,půjdu, jen mi něco slib. Vynecháte z toho Hinatu."
Bol pochmúrny zamračený podvečer. Vyzeralo to, že každú chvíľu začne pršať. Prechádzala som sa uličkou Konohy smerom od budovy Hokageho, ktorému som zaniesla informácie o úspešne splnenej misii, keď vtom zrazu:
,,Kushina! Kushina!" počula som z diaľky niekoho volať moje meno. Zastala a otočila som sa za ním, no nemusela som to ani robiť, dopredu som vedela komu ten krásny hlas patrí. Minato, môj najlepší priateľ už od detstva a zároveň tajná láska. Dobehol ku mne a zazubil sa na mňa najkrajším úsmevom na svete. Moje srdce vynechalo úder.
Minulý díl:
„Miláčku, nech ho, prosím. Nestojí zato, aby tě pak kvůli němu popravily. Prosím, nech ho kvůli mně.“ Sakuřina slova, byla jako ledová sprcha, okamžitě ho to vrátilo do reality. Ucítil jak ho Sakura objímá a uslyšel jak mu šeptá do ucha aby ho nechal. Pustil Tsuchikageho na zem a přešel k Tsunade, před ní si klekl a pronesl:
„Omlouvám se Tsunade-sama, Ruke-sama(Feudální pán země Ohně), mrzí mně, že jsem porušil nařízení o neútočení, příjmu jakýkoliv trest.“ Všichni pořád nevěřícně koukali.
Úvod: Namikaze kuran no shinjitsu ( Pravda o klanu Namikaze) Narutovi je kolem 19 let, z toho si odveďte kolik je ostatním. Naruto odešel před pěti lety s Jiraiyaou na cesty. Po třech letech se začaly světem šířit správy o tom, že je Jiraiya mrtvý. Nikdo tomu z počátku nevěřil, ale když přestala vycházet série Icha Icha, tak většina lidí uvěřila. Tsunade, ale ne stále věří, že žije. Sasuke odešel od Orochimara, zabil Itachiho a vzal si jeho oči. O Narutovi nikdo neslyšel, v Konoze se neukázal, a ani nikde jinde.
Pomalu jsme se blížili k trénovací hale, ale stále jsem na sobě cítila Kisameho pohled.
„Byla si nějak mimo, stalo se ti něco?“ zeptal se trošičku podezíravě.
„Ne, nic, jen jsem přemejšlela ooo............ o tom, jak může bejt Tobi takovej idiot,“ vykroutila jsem se z toho. Ikdyž jsem si tím nebyla jistá, stejně jsem potřebovala, aby na mě neměli žádné podezření, kdyby to byla pravda. Konečně jsme byli připraveni trénovat.
„Doře, chci jenom abys věděla, že slabý tady nepřežijí,“ škodolibě se usmál. Trochu jsem se zarazila.
V den, kdy se Naruto vrátil zpět do Listové, začala plánovat jeho matka – Uzumaki Kushina svoji svatbu s jeho otcem - Namikaze Minatem. O ničem jiném nemluvila a pomalu, ale jistě jí začínali mít všichni až po krk. Ale nakonec jí neměli co zazlívat, snažila se pouze dohnat to, co nestihla.
„Raději si pospěšme, cesta bude dlouhá a nevíme, co nás může potkat.“ Podotkl Shikamaru a v hlavě mu ještě prolétlo ‚Temari…!’
„Shikamaru, máš už nějaký plán?“ zeptala se Ino.
„Cože? Plán? Jo, aha. No…“ otevřel si svitek s informacemi o misi.
„Půjdeme normálně směrem do Suny, večer budeme stanovat a zítra zajdeme pro tu kytku.“
„Shikamaru, jsi v pořádku? Jsi nějaký jiný!“ neušlo Ino
„Mm…Cože? Vůbec. Pojďme!“ Rozběhl se dřív, než stihla ještě něco říct.
Od Deidarovej smrti uplynul týždeň. V Akatsuki bolo ticho. Doslova. Väčšinou sa nikto s nikým nebavil a každý bol zavretý vo svojej izbe. Človek by povedal, že tam všetci vymreli, také tam bolo ticho. Bolo len to mučivé ticho...
Bol príjemný, letný deň. Slnko horúco pálilo, obloha bola nebesky modrá, nebolo na nej ani mráčika.
Když ráno odcházel Minato na pravidelný týmový trénink, připadala si Kushina vůbec poprvé od návratu do Konohy naprosto zbytečná.
Jen velmi neochotně dovolila vzpomínkám na rozhovor s Yoshino o zbytečnosti a nekonečném čekání, aby se k ní zase vrátily a připomněly jí, že i ona se cítí nepotřebná. Stejně tak si Kushina uvědomovala, že možná už brzy pocítí i strach, že se její milovaný nevrátí a jí po něm zůstanou jen vzpomínky.
„V radě máte nějaké problémy?“ zeptala se Suki zvědavě, aby řeč nestála.
„Myslím, že ne, ale musím přiznat, že ty nám děláš trochu starosti.“ odpověděl Gaara trochu váhavě.
„Já??? Proč?“ podivila se překvapeně.
„No, jak už jsem byl poučen bývalým senseiem, tak vztahy mezi našimi vesnicemi nikdy nebyly valné a ten náhlý zájem je podezřelý.“ objasnil Gaara snad ještě váhavěji.
I když si Neji upřímně nemyslel, že to zvládnou za hodinu, Tenten ho velmi překvapila, když se během hodiny a asi třinácti minut dostala k pláži.
„Tak to je ono?“ zeptala se zadýchaně a dala tak najevo, jak moc ji to unavilo.
„Jo, to je to místo.“ řekl a na chvíli se odmlčel, aby se mohl podíval byakuganem, než s úsměvem dodal: „A možná tě potěší, že ti dva se ztratili.“
„Jak se jim to povedlo?“ podivila se Tenten zaraženě a dech se jí pomalu vracel k normálu.
„Nikdy sa nezmieriš s tým, že ťa niekto zviazal. Niekto ťa chce mať na svojom mieste. Ale divoký život, predvída i divoký a skorý koniec.“
Sora sa usmial a pohliadol na Ayame. V jeho očiach len detská hravosť. Nemal v úmysle nič iné nakoniec. Len sa stále hrať. „Som vrah Ayame, od svojich dvanástich viem presne ako skončím.“
„Nenapravíš svoj život?“
Kapitola 7. - Vzpomínky na Konohu
Hin se rychle umyla a převlékla se do své noční košilky. Když stála před zrcadlem, chvíli přemýšlela, že se ještě převlékne. Přece jen nechtěla jít po chodbě jen v noční košilce, i když je to jenom naproti jejímu pokoji. Nakonec to vyřešila svým hedvábným županem, který jí sahal po stehna.
Rychle si ještě pročísla vlasy a spěchala za ním.
Takže moja ďalšia sériovka! No som ja normálna? Začínam už 3-tiu a to ešte nemám žiadnu ukončenú. Prepáčte mi že to sem pridávam takto cez týždeň ale inak mi čas nezíde ale poďme späť k tejto sériovke. Je to na pár NaruHina.
Je napísaná z pohľadu Hinaty ktorá sa vracia do Konohy po dvoch rokoch, a prečo? No to zistíte keď sa dáte do čítania. Dúfam že sa Vám bude páčiť.
Tenhle listopadový den začíná jako každý jiný. Po 24 hodinové směně v nemocnici jsem měla náročný trénink s Tenten a Hinatou. Cestou domu z tréninku mě zastavil Konohamaru.
"Sakura-chan, máte se rychle dostavit k Tsunade." Oznámil mi udýchaně a zase někam odběhl.
Za 10 minut jsem byla budovy Hokage. Zaklepala jsem na dveře vedoucí do kanceláře Lady Tsunade.
"Dále" Netrpělivě mi rozkázal její hlas.
"Můžeš mi vysvětlit čemu si na slovu rychle nero..." Zarazila se.
Už dál nechci aneb jak je důležitá mikina
,,Proč já, proč zrovna já jsem byla ztrestána za něco o čem ani nevím, proč, za co? Nikoho jsem o to neprosila, nikoho jsem neprosila o to, aby mě před lety potkal, aby mě chránil! Proč? Mohl se k nim přidat, mohl prostě jít dál a nevšímat si. Proč tak neučinil? Měl mě tam nechat, třeba by mě zabili a já bych se nemusela tak trápit," Hinatě stékaly slzy po tvářích.
Sakura se probudila druhý den brzo ráno.
-Co se stalo? – ptala se sama sebe. Pak si vzpomněla, že omdlela, a že jí chytil Sasuke.
-Tak je doma. Ale pozdě, teď mám Naruta-kun.- řekla si pro sebe a usmála se. Hřálo jí u srdce, když myslela na Naruta. Za hodinu přišla sestřička, a když si všimla, že je vzhůru nechala zavolat Tsunade.
„Jak se cítíš?“ optala se Tsunade.
„Je mi dobře, můžu domů?“ odpověděla Sakura a usmála se.
Sakura byla na sále, už skoro tři hodiny. Všichni byli na mrtvici, ale nejvíc Naruto. Chodil jsem a tam. Prosil všechny známé i neznáme bohy, aby Sakura a jejich dítě přežili. Po další hodině, vyšla ze sálu Tsunade a za ní Shizune. Jakmile si jich Naruto všiml, tak byl u nich a čekal, co mu řeknou. Když si ostatní všimli, že Naruto už nechodí, jsem a tam, tak se podívali proč. A když si všimli Tsunade, tak přišli taky k ní.
