Romantika

Všetci sa zhromaždili hore v spoločenskej miestnosti. Nana sa toho obávala. Prečo? Jej problém bol Sasori. Nevedela, či sa mu bude vedieť pozrieť do očí, komunikovať s ním, bozkať ho a objímať ako zvykla. Vedela, že sa u neho tak či tak vzbudí podozrenie, že sa s ňou niečo deje. Bola nervózna, určite si to všimne.
Vošla do miestnosti. Naprázdno prehltla a čakala, z ktorej strany sa prirúti.
„Nani!“ začula za sebou.

„Zdravím, já jsem Saja.“ pozdravila s přívětivým úsměvem oba shinobi „Můj bratr, Hoshi, má na starost tuto karavanu.“
Těší mě, já jsem Hyuuga Neji a tohle je Tenten.“ řekl Neji zdvořile.
„Vezmu vás k němu.“ řekla Saja s trochu rozpačitým úsměvem a pokynula jim rukou.
Neji ji s lehkým přikývnutím následoval.
Saja byla sice trochu zklamaná, že ani jeden z nich nevypadal nijak úžasně, ale i tak se pokusila navázat rozhovor: „A to jste jenom dva?“

Tyhle chvíle patřily k těm nejšťastnějším v mém životě. Každá vteřina s ní mě naplňovala radostí a štěstím. Seděli jsme spolu ve stínu velkého stromu, já se o něj opíral zády a ona seděla přede mnou a opírala se mi zády o hruď. Bylo krásné letní odpoledne, vítr si pohrával se stébly trávy a s listy na stromě, pod kterým jsme seděli. Pozorovali jsme mraky plující po obloze celé hodiny a povídali jsme si. Vdechoval jsem květinovou vůni jejích tmavých vlasů, užíval jsem si blízkost a teplo jejího těla. Bylo mi krásně.

Ať se vám to líbí, nebo ne, je tu moje další série.
Ti, kteří čekají na pokračování K,NaZN zklamu, protože si ještě počkají. Do té doby se můžou utěšit alespoň nějakými dalšími povídkami v mého... ehm... no, to je jedno
Nemůžu vám říct, na jaký pár to bude, protože by to ztratilo takové to kouzlo, ale myslím, že vám to stejně brzo dojde
Jenom takový zbytečný dodatek: musela jsem se trošičku odchýlit od původní osnovy, tak se potom nelekněte, že je něco jinak, než má být, ju?

Meshiki : Nesmím se mu dívat do očí, jinak to pro mě celkem rychle končí. Sledovala jsem mu nohy a byla velice ostražitá, ale nic se nedělo. Co je, proč neútočí? Chvíli se ještě nic nedělo, a potom se ke mně vydal pomalým krokem. Vyndala jsem kunaie a čekala, kdy zaútočí. Zastavil se kousek ode mě.
„Uteč,“ zašeptal. Vytřeštila jsem na něj oči.
„C..cco prosím?“ snažila jsem se ho pochopit. Že by to jenom hrál? Ale jaký by k tomu měl důvod?

Když to Sachio dořekl, všichni se na něj s údivem podívali. První kdo se vzpamatoval z toho šoku byla Takehiki.
„Odkud ho znáš?“ zeptala se a položila mu ruku na tu jeho.

„Máš, pravdu, ale dokážeš mě chytit Sakuro?“ optala se ta osoba. A rozeběhla se ulicí. Sakura ztuhla, když slyšela ten hlas, nevěřila, že je to on. Okamžitě se za ním vydala. Osoba běžela celou vesnicí, nakonec si to zamířila do jednoho bytu. Rychle vešla dovnitř a zavřela dveře. Sakura skočila přede dveře, přemýšlela co má udělat.

,,Deidí? Je to zatím jeden na jednoho. Pospěšme si, než to bude horší." křikla Kaya a zvedla trošku klobouk. ,,Kuroigan". ANBU se zasekl. Vždyť už nikdo s Kuroiganem nežil. Poslední byla Kaya tu zabili Akatsuki. Nedošlo mu to.
ANBU udělal pár pečetí a vyplivl ohnivou kouli. Oheň je ale slabý proti vodě a Kaya ho uhasila už ve vzduchu. Přiblížila se přitom až k němu a trošku nadzvedla klobouk. Pohlédla mu přímo do očí.
Kaya hodila kunai a ten se zapíchl ANBU přímo do hlavy. Padl mrtvý k zemi.

Po víc jak dvou hodinách se Suki s až snad příliš aktivní Temari konečně vrátila domů. Nestihla však ani padnou do křesla, když je překvapil mladík, který se z toho křesla zvednul a zamířil směrem k nim.
„Shi…Shikamaru?!“ vykoktala Temari nechápavě a snad i s náznakem paniky v hlase.
Mladík se na ni trochu váhavě usmál a zkoumavě si přeměřil Suki.
Ta se na něj jen nechápavě podívala a potom se otočila na stále ještě zaraženou Temari s otázkou: „Kdo to je, Temari-san?“

Po několika hodinách bloudění se Lee konečně ozval: „Sensei, myslím, že by jsme se měli vrátit.“
„Proč myslíš?“ zeptal se Gai trochu překvapeně.
„Neji mi jednou řekl, že až se příště ztratím, tak ať se stejnou cestou zase vrátím.“ řekl Lee zamyšleně, jakoby si tu situaci snažil vybavit.
„To od něj bylo hezké, jsem rád, že spolu tak vycházíte.“ rozplýval se nadšeně sensei.
Lee na to raději nic neřekl a jen si vzpomněl, co jeho naštvaný kolega říkal dál: ‚Já už tě totiž příště nehledám!‘

Trvalo ještě dobrých pár hodin, než se konečně vrátil Minato domů a s úsměvem k ní přistoupil, aby ji mohl políbit, jak to udělal včera večer hned několikrát. Kushinin pohled ho však zastavil a mladík se trochu váhavě zeptal: „Je všechno v pořádku?“
„Ano v nejlepším.“ Odpověděla Kushina ne zcela upřímně a postavila se. S nataženou rukou pak vyrazila k Minatovi, aby mu mohla dát jeho klíč.
„Máš čelenku.“ Konstatoval Mladík trochu zmateně a nechal si do ruky vložit klíč.

Tokime : Celej jeho pokoj vybouchl. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, on to věděl, věděl, že tam je a jenom proto, aby se jí něco stalo, si zničil celej pokoj.
„Ty idio*e,“ napřáhla jsem se, ale on mojí ránu zastavil. Zvedl na mě obočí a usmál se.
„Nač tak spěcháš? Zábava teprve začíná,“

„Hmmm… tak tohle jsou ty jeho tajné triky? Pokud vím, tak nikdy nefungovali.“, řekl zamyšleně Kakashi. Toto byla jeho první reakce na Narutovo vyprávění. Celou dobu totiž jen pozorně poslouchal.

Mistr a jeho žák teď společně seděli u jednoho stolu, v mistrově příbytku a oba rukama objímali své misky s horkým čajem. Skrz okna na ně dopadal sluneční svit, který vytvářel doslova sladkou atmosféru, i když plnou hořkých myšlenek…

Utápím se v myšlenkách - sním,
O tom že bys chtěla býti mým,
Andělem hlídajícím mně dnem i nocí,
Co oplývá čarovnou mocí.

Když viděl jsem úsměv zářící na tvé tváři,
Našel jsem, co dlouho hledal jsem,
Tvé oči vždy radostně září,
já setkal jsem se s andělem.

Já vždycky tě svíral v objetí,
a dotýkal se tvých lesklých rtů,
a poté v zápětí,
ponořil se do svých snů.

Když nastala ta ukrutná chvíle,
Co spatřil jsem tvé oči naposled,
Již v dálce vidím obrys postavy tvé štíhlé,
Co bude teď?

Hinata sedela na streche, slnečné lúče hladili jej uhľovo čierne vlasy a ona si rukami držala kolená a premýšľala nad ním.
Vždy keď sa pozrela na nebo, videla jeho belasé oči a v duchu jej znovu a znovu znel jeho hlas.
Jej problém však bol, že on jej city neopätuje. Vlastne to ani nie je isté, keď ona mu ledva dokázala povedať „ahoj“, tak na to, aby mu vyznala svoju lásku nemala odvahu už vôbec.
Sklonila hlavu a zavrela oči, keď odrazu začula nejaké kroky.
Už sa chytala vrecka s kunaimi, no začula ten známy hlas.
„Čo tu robíš?“ spýtal sa.

Itachi našiel Nanu v jeho izbe. Plakala. Nevedela, koľko času ubehlo, odkedy odišiel. Nevedela, či je stále ráno, alebo sa deň prehupol do neskorého popoludnia. Nezaujímalo ju to. Bola schopná myslieť iba na to, čo sa s ňou deje, keď klesá na samé dno.
„Čo sa deje, srdiečko?“ spýtal sa Itachi a prisadol si k nej. „To som ťa až tak veľmi sklamal?“
Jeho hlas bol príjemne hrejivý.

„Tak jsem ho našel!“ ozval se najednou Naruto a Sai s Ino sebou trhli, odvrátili se od sebe a Ino zčervenala.
„Tak co budeme mít na jídlo?“ zeptala se.
„Shikamaru nic nenašel.“ odpověděl Naruto.
„Hm. Je to otravné, ale budeme muset sníst ty konzervy. Doufám, že příště bude lepší místo k táboření.“ řekl Shikamaru.
Narutovi opět zakručelo v břiše, tak se rozběhl ke konzervám. „Aspoň budeme mít lehčí batohy a budeme rychlejší,“ oznámil, než se vrhl na jídlo.

Tokime: Hned jak jsem se vzbudila, jsem měla skaženej den, páč mi bylo jasný, že se na 100% potkám s Hidanem. Šla jsem do kuchyně, věděla jsem, že tam nikdo nebude, jelikož jsem se vzbudila velice brzy, jenže mě čekalo překvapení. V kuchyni byla Meshiki, která se přehrabovala v šuplíkách.
„Ehm, ehm, co to tady děláš?“ zírala jsem na ni. Prudce se otočila a schovávala za sebou rozkramařené věci.
„Oooo ahooj, copak tady děláš tak brzy?“
„Jdu se najíst?“

Chtěl se pomstít. Věděl, že když se do toho pustí, nebude nejspíš schopen přestat. Na žádné jiné řešení však nebyl schopný přijít. Co mu tedy zbývalo. Věděl, že pokud by se pustil opět do davu nepřátel, nemusel by již přežít. Nechtěl žít, ale měl ještě spoustu věcí na práci před tím, než umře. To byl jediný důvod proč stále žil.