Naruto Icha Icha special 04

V Suně:
Gaara šel zadumaně nemocniční chodbou k pokoji, kde ležela jeho sestra Temari. Doktor, u kterého zrovna byl, mu neřekl nic povzbudivého. Otevřel dveře a vešel do pokoje.
„Gaaro,“ zašeptala Temari.
„Potřebuješ něco? Chceš přinést čaj?“ ptal se Kazekage starostlivě. Temari zavrtěla hlavou. Byla vyčerpaná.
„Je…něco nového?“
„Ne, bohužel nic.“
Temari usnula a Gaara si ji znepokojeně prohlížel. Byla úplně bledá a hubená. Vypadala tak křehce.
„Gaaro!“ ozvalo se po chvíli a dveře se rozrazily. „Hokage-sama píše, že vyslala tým pod vedením Shikamara Nary. Během zítřka by měli dorazit,“ vysypal ze sebe Kankurou udýchaně.
„Opravdu? To je výborné, ale stihnou to včas?“ zeptal se bratr.
„Určitě to stihnou, je s nimi i Uzumaki Naruto,“ odpověděl Kankurou.
„Hm…opravdu?“ Zaznělo při odchodu Gaary.

U vodopádu:
Když Ino začala procitat, cítila, že leží na zemi. Zašmátrala rukou okolo sebe a najednou ucítila, že je někdo vedle ní. Otevřela oči a uviděla, jak rukou šmátrá v Saiově klíně, Tentokrát se červenala nejen Ino, ale i Saiova bledá kůže. Ino rychle odtáhla ruku a začala se omlouvat.
„Promiň, nevěděla jsem, že… Teda nenapadlo mě, že budeš zrovna tady a-“
„Ne, ty promiň, nevěděl jsem, že je neslušné být před dámou nahý.“
„T-to je v pohodě,“ zakoktala se a ani jeden nevěděl, kam s očima.
„Asi bychom měli jít, začíná mi být zima a kluci budou mít strach,“ řekla potom Ino.
„Jo, jistě…“ Oblékli se, pobrali dřevo a šli směrem k tábořišti.
„Saii, prosím tě, neříkej o tom nikomu, jo?“
„Proč? Stydíš se za svoji nádhernou postavu?“ Tahle věta způsobila, že Ino opět zrudla.
„Já…. Eh… Ne, jen nechci poslouchat Narutovy kecy.“ vymluvila se.
„Hm… Tak dobře.“
„Ááá, tady jste, no konečně!“ uvítal je Naruto.
„Co jste tam spolu dělali?“ podíval se na ně Naruto a hned se začal smát. Ino si pomyslela, že ho zabije při nejbližší vhodné příležitosti.
„Koumali jsme můj pe-“
„Drž hubu!“ praštila ho Ino po hlavě.
„Pe- Co? Pendrek? Ne, to je blbost… pelyněk? To ani nevím, co znamená. Pe-, pe-, pe-. Ha! Pe*is. Je to ono, že jo?“
„Co jste na tom proboha koumali?“ zeptal se otráveně Shikamaru.
„Nic, Naruto je idiot, to jsme vůbec nekoumali.“ Vymlouvala se Ino. Avšak Naruto byl celý rudý smíchy. Shikamaru se na Ino podíval nevěřícně, ale už to nechtěl rozebírat, tak zalezl do stanu.
„Chytili jste nějaké ryby?“ zeptal se Sai stále vychlamaného Naruta.
„Jo, jsou na ohni“ ozvalo se ze stanu, a tak se Sai s Ino vydali k ohni pro večeři.
„Tady máš,“ podal Sai Ino její rybu.
„Díky,“ odpověděla a vzala si ji.
Ryba na ni koukala svým mrtvým okem, což Ino rozčilovalo. Hlavu urvala a zahodila. Pak začala jíst. Po večeří se rozhodla, že už raději půjde spát. Za ten den toho viděla až moc. Sai, aby se vůbec dostal do stanu, protože Naruto se už chystal zabarikádovat vchod svým spacákem, šel už také spát. Rozhodli se, že nebudou na stráži, protože brzy ráno museli vyrazit, aby včas přišli do Suny.

Noc byla klidná, zrovna úplněk. Měsíční svit ozařoval krajinu a dodával jí na tajemnosti. Když první sluneční paprsky osvětlily stan, všichni spali klidně až na Naruta, který se divně vrtěl. Způsobil to jeho sen, který byl jako živý.
Naruto se v něm stal princem, který se rozhodl zachránit zakletou princeznu, ta byla zakletá v žábu. Přemýšlel, jak ji proměnit zpátky a po chvíli si vzpomněl, že se princezny vysvobozují polibkem. Rozhodl se tedy, že tu slizem obalenou žábu políbí a prokletí tak zlomí. Zavřel oči, našpulil rty a začal se k ní přibližovat. Už ji měl tak blízko, nechtěl se vzdát, i když ta žába vypadala opravdu odpudivě. Vrhl se na ni a začal ji líbat. Když otevřel oči, žába se neproměnila v princeznu, jak očekával, ale v Shikamara.