Romantika

Applause for me, please! I wrote something what isn´t NaruHina!
Konečně jsem dokázala napsat něco jiného než NaruHina... Snad se bude líbit, i když nevím, jestli se mi to povedlo. Doufám, že to není tak otřesné, jak si myslím...
+ dodatek k FF - Help me... Love me... - další díl očekávejte buď o víkendu, nebo další týden
Prosím komenty!!!

-----------------------------------------------------------------------------

„Shikamaru? Jsi na tahu!“ Shikaku mu musel lusknout před očima, aby se Shikamaru konečně uráčil hrát. Shikamaru místo toho rozházel všechny kameny na různé strany hracího pole. Myslel na úplně něco jiného. Myslel na…
„Dneska nejsi ve své kůži, Shikamaru. Něco se děje?“ zeptal se Shikaku.
„Ne, jenom jsem nesvůj z příjezdu feudála. Je to otrava, ale mám být jeho průvodce. Navíc se na mě ta ženská rozčílila…“ zamumlal Shikamaru a zvedl se. Najednou vešla Yoshino a zaslechla jejich rozhovor.

Sasuke a Itachi sa stretli s Narutom.
„Itachi? Čo to má znamenať? Si na strane Sasukeho? Oklamal si ma!“
„Naruto, nikoho som neoklamal. Sasukemu som všetko vysvetlil. Aj tebe chcem ešte niečo dôležité povedať. Ale teraz...“
„Viem že nemáme čas braček,“ skočil mu do rečí Sasuke,“ ale musím sa Narutovi ospravedlniť za to utrpenie ktoré si kvôli mne vytrpel. Naruto, je mi to ľúto. Odpusť mi.“

Minulý díl:
Sakura se právě probudila. Zjistila, že je u Gobi, trošku se pousmála, ale pak se jí zase vrátil smutný výraz. Vzpomněla si na to, co se stalo a taky na sen který se jí zdál. Zdálo se jí, o Narutovi. Ve snu k ní přišel, vysmíval se jí a urážel. Sakuře se opět do očí draly slzy.

-Ne musím být silná. - řekla si Sakura, a utřela si slzy. Gobi se usmála a odkryla ocasy, neřekla jí o Narutovi. Nevěřila mu. Sakura, ale poznala, že jí něco skrývá.

-Co se stalo? – optala se Sakura.

,,Hinato!" Blonďáček si rychle narazil černou čepici na hlavu a rozběhl se za tmavovláskou. Ta rychle utíkala sněhem a ani jednou za celou dobu se ještě neohlédla. Jediné, co po sobě zanechávala, byly lehké stopy ve sněhu. Netrvalo dlouho a zabočila za roh, přeběhla most a zastavila až u stromu. Už dál nemohla, nebyla až taková sportovkyně. Pravou rukou se chytla stromu, předklonila se a hluboce vydýchávalá trasu, kterou běžela. Netrvalo ani půl minuty a už stál u ní. Nepotřeboval vydechnout, pro něj bylo tohle téměř nic.

Druhý den brzo ráno. Sešla se celá skupinka, která čítala pět lidí a poté vyrazili spolu vyzvednout Deidaru.
Ten sotva věřil vlastím očím koho viděl.
„Ach jo Kakuzu... ten výbuch mi asi poškodil mozek... mám halušky. Normálně vidím Iziho a Yanahi. Tomu bys nevěřil.“ Řekl s úsměvem Deidara.
„Deidíku?“
„Copak Sasori.“
„To není halucinace. Opravdu jsou to Yanahi a Izi.“ Deidara jen vykulil oči a pak opět nasadil svůj normální pohled.

Nechtěla jsem ukázat slabost, která mě naplnila. Našel se někdo, kdo byl ochotný se mnou trávit čas. Jenže tohle nebylo povoleno. Oficiálně je ze mě loutka řezníka, a on je dokonce velitel. Tenhle fakt, jsem prostě přijmout nemohla. Bolela mě jenom samotná myšlenka, že budu zase sama.
„Am?“ zašeptal něžně.
Ten tón změnil vše. Zvedla jsem k němu oči a zadívala jsem se mu do tváře. Něha, obavy, to vše měl ve tváři. Po tváři mi stekla slza. Tak slabá jsem byla.

„Proč se vlastně stěhuješ?“ Zeptal se Inoichi zvědavě. „Já myslel, že spolu chodíte.“
„My se spolu nerozešli, jen nechceme až tak vážný vztah.“ Objasnila mu Kushina váhavě.
„Tím myslíš, že ty nechceš.“ Prohlásil sebejistě.
„Jak jsi na to přišel?“ Zeptala se ho trochu dotčeně.
„Jen jsem to tipnul a omlouvám se bylo to nevhodné.“ Řekl omluvně a snažil se od témata utéct, Kushinin pohled mu to ale očividně zakázal. „Tak fajn, prostě si myslím, že Minato není ten typ chlapa, který by věci řešil takhle.“

Bežala som domov, predsalen už bola tma a trochu popŕchalo. Navyše už od rána som sa na to tešila.
Konečne som otvorila dvere a zdalo sa, že doma nikto nie je, keď z kuchyne vybehol on,
Uzumaki Naruto.
Bývame spolu už pár týždňov a sme spolu nesmierne šťastní. On je stále rovnaký, no ja som sa vďaka nemu veľmi zmenila. Už nie som taká plachá, viem si povedať svoje a hlavne už sa pri ňom nezakoktávam tak, ako kedysi.

Meshiki : Konečně ráno, dám si snídani a půjdu za Inoichim. Pomalu jsem se blížila ke krámku s rámenem. Vykoukla jsem zpoza závěsu a pozdravila. Hned na první pohled mě uhodila do očí oranžová kombinéza. Bylo mi jasné, kdo to je, ale nebyla jsem si jistá, jestli chci, aby mě ta osoba viděla. Jak ho znám, určitě bude mít spoustu otázek a mě se nechce odpovídat. Stejně jsem se rozhodla přisednout. Objednala jsem si a čekala, až mi to stařík přinese. Dotyčný vedle se na mě otočil.

Sakura se cítila jako v tranzu. Svět kolem ní jen tiše plul a ona byla uprostřed toho všeho. Jen sama se svýma myšlenkama.
Stále stačila vnímat teplo na svých rtech a to, jak se její mysl ztrácí někam do neznáma.
Když vše ustalo a ona otevřela oči, hleděla do těch nejhlubších jam, jaké kdy mohla spatřit. Necítila strach, ale zmatenost a nejistotu.
„Ty mě nepraštíš?“ prosnesl uštěpačně Sasuke. Počítal s tím, že ji znal, přesně věděl o jejích reakcích na různé situace a byl si jistý, že i teď má pravdu.

„Itachi,“ začal Sasuke, „je mi to ľúto.“
„Ty mi odpusť, braček. Je načase ti povedať celú pravdu. Ale najprv chcem vedieť, čo ti povedal Madara?“ Jeho meno len precedil cez zuby.
„Povedal, že Uchiha klan chystal prevrat. Vraj ťa o to požiadal tretí Hokage, aby zabránil vojne. Vravel mi, že aj „on“ ti s tým masakrom pomohol.“
„To je lož!“ Povedal navonok pokojný Itachi, aj keď vo vnútri v ňom vrelo.

Povzdychla jsem si a přehodila jsem si dlouhý cop rudých vlasů přes rameno.
Toshiro se zasmál, „taky mi to bude chybět,“ probodl mě zelenomodrýma očima můj týmový kolega.
„Je načase vydat se svojí vlastní cestou,“ připustil odměřeně Kaemon.
Dnes jsme měli naposled společnou misi jako tým třináct. Tedy spíš dnes byl posledním dnem naší mise. Vrátili jsme se právě zpátky do vesnice a na mě padla tíha reality.

„Ty už máš vybráno, co Kaemone?“ Ušklíbl se Toshiro.

Všude se to hemžilo lidmi, kteří naposlední chvíli nakupovali dárky pro své blízké. Pro své děti, kamarády, maminky, tatínky, dědečky a babičky...pro všechny co pro ně
znamenali hodně. Já už všechno koupené mám. Někomu moje dárky udělají radost, někdo je ani nerozbalí.
„Héj Tenten počkéj!" křičel na mě tolik známý hlas a já hned věděla komu tenhle hlas patří. Lee se prodíral davem lidí a snažil se dostat ke mě.
„Páni to je lidí...Zbláznili se?" stěžoval si, ale usměv mu ze rtu nezmizel.

Takže tu je moja nová sériovka. Je to o dievčati menom Aya Suzuki. Mrzia ma pravopisné chyby. Takže príjemné čítanie a poteším sa komentíkom a hodnoteniam.
Och, a ešte menší spoiler: Bude to najviac zamerané na romantiku .

„Zabila si ho." Opakovala som jej to stále dookola. Bolo to iba otázkou času no bolo mi jasné že tomu uverí. Všetci tomu uverili.
„Nie! Nie... to... to nieje pravda! Nie! To nemôže byť pravda!"
„Ale áno, a ty to dobre vieš. Musíš si to priznať."
„Nikdy! Nieje to pravda!"

No a máte tu odo mňa novú sériovku. Ja si fakt nedám pokoj!!! Je písaná z pohľadu Hinaty, ako inak Takže príjemné čítanie.

Sakura seděla na balkóně a pozorovala cestu. Jsou to tři dny co byla s Narutem.

FLASHBACK

(Naruto se právě přemístil pryč.)

Sakura byla v posteli a přemýšlela, co se stalo, že Naruto odešel. Po několika minutách to postila z hlavy, snědla snídani, umyla nádobí, ustala postel a zamknula. Vydala se domů, přemýšlela, co řekne mámě.

„Ahoj, jsem doma.“ Zavolala Sakura do domu.