Romantika

Po ceste stretli Kankuroa. Bol aj s nejakým dievčaťom s bielymi vlasmi.
„Zdravím. Temari, kde je Gaara a kde sa tu berie Uchiha?“
„To je na dlhšie, určite to bude chcieť počuť aj Tsunade, dozvieš sa to tam.“
„Dobre.“ Povedal sklamaný Kankurou.
„Kankurou, kto je to dievča?“
„ Moja priateľka Yuki. Je to sestra Mizukage.“ Vysvetlil Kankurou.
„ Ako ste sa spoznali?“ Pýtala sa Temari.

Naruto nečekal a ihned si nazul boty, chytnul pergamen s rodokmenem a liščí dívku vypustil z hlavy. Rozrazil vztekem dveře a rozběhl se k sídlu všech Hokagů ve vesnici, kde nyní byla Tsunade.
"Naruto-sama?" divila se Kitsune a rozběhla se také za Narutem. A jelikož měla velice dobrý čich, tak poznala, kde se právě nachází, protože Naruto už byl u sídla Hokagů.
"Já jí něco povím!" rozčiloval se Naruto a už si to kráčel po schodech nahoru. Tam potkal Shikamara a pouze kolem něj prošel a ani nepozdravil.

[center]Temnota mě obklopuje,
světlo se mi ztrácí.
Jediné co vidím
jsou něčí rudé oči.


Hledím na tvář liščího démona.
Vyvolává tu temnou stránku mého já.
Mám ho v sobě, pohlcuje mě.
Ale něčí hlas se mi ozývá v hlavě.


xxx


Lásko, i když jsem teď na onen světě,
nevzdávej to, jen kvůli mně.
Bolí to, musela jsem tě opustit,
ale ta temnota tě nesmí pohltit.


Vždy budu s tebou a u tebe.
Pamatuj, vždy jsem tě milovala lásko moje.
Vstaň, probuď se a odežeň toho démona.

Došla jsem k řece. Opřela jsem se o zábradlí na mostě a sledovala jsem tiše plynoucí vodu. Hlavou se mi ale nehonilo příliš myšlenek o tom, kam dál. Jako spíš, jestli bych neměla přiznat Toshirovi svoje city k němu. Vtip byl v tom, že už jsme byli přátelé od dětství a pochybovala jsem o tom, že mě kdy viděl jinak.

„Miyu! Tady si, hledal jsem tě všude možně!“ A vida, my o vlku, vlk za mnou.
Zašklebila jsem se. „Taky ti přeju dobré ráno.“
„Ráno? Je skoro poledne.“ Uchichtl se.

Mohutný muž se otočil a nejspíš to všechno pečlivě kontroloval pohledem. Do stínu, ve kterém jsem byla schovaná se díval o něco déle, ale pak jen bezvládně pokrčil rameny a seskočil dolů.

Počítala jsem do třinácti než jsem vyšla ze stínu a to jenom proto, abych se přesunula do dalšího. Čekala jsem léčku, past, cokoliv.
Pomocí stínů jsem snad nezpozorovaně dorazila až na střechu, kde předtím ten neznámý stál. Staré dřevěné dveře do tajného ukrýtu kohokoliv byly zavřené.

Hinata táhla Naruta za sebou a snažila se mu vysvětlit plán.
,,Plán je, že je přichytíme při činu. Potřebujeme mít důkazy a bývalý klan nájemných vrahů.''
,,Hinato ty mě děsíš, ale budu ti věřit.''
,,Pojď někde, kde budeme mít soukromí ať ti můžu říct celý plán.''

V celé Hyuuga rezidenci bylo mrtvolné ticho. Byla hluboká noc a rada starších z hlavní rodiny seděla v místnosti, kde se konaly schůze a čekali.
,,Myslíte, že to vyjde a nikdo nebude mít podezření na nás?'' zeptal se jeden z přísedících.

[i]„Uspěla si?“ zeptal se mě, když jsem před ním klečela na jednom koleni.
„Ne.“ Odpověděla jsem tiše.
Jeho výraz se změnil.
„Co si to řekla?!“
„Ne, nezabila jsem ho.“ Zopakovala jsem a napadlo mě, že jsem se vrátila pro jistou smrt. Ale doufala jsem, že až mě zabije, nebude mít důvod zabít Jeho.
Slyšela jsem jeho kroky blížící se ke mně.
„Vstaň.“
Nařídil mi chladným hlasem bez náznaku citu.
Poslechla jsem a se slzami jsem se na něj podívala. Do jeho chladných očí.
Stejných, ale zároveň úplně jiných.
Dal mi facku.

Slnko ma nehreje tak ako predtým,
kvety sú sivé, bez farby, vône,
myšlienky stoja, len ja niekam letím,
letím do zúfalstva, temnoty tône.

Láska, bolesť, ticho a chlad,
tak môžeš vidieť moje vnútro,
dúfala som, že ma budeš mať rád,
no mrazíš mi srdce... meníš na ľad.

Chcela som od teba len kúsok lásky,
dúfala, že sa trošku zmeníš,
vedela, že ťa nezaujímajú krásky,
chcela veriť, že mi aspoň uveríš.

A ty si sa zmenil, veď to som aj chcela,
no tvoja zmena sa minula cieľa,
a tvoja duša... ak bola biela,

Meshiki : Tak je tady ráno. Hezky jsem se protáhla a vykoukla z okna ven. Bylo hezky, svítilo sluníčko a možná to bylo i na opalovačku. Ne opalovat se nebudu, počkám až se vrátí Tokime, potom se půjdeme opalovat spolu. Hinata ještě spala, a tak jsem se šla do koupelny upravit. Vešla jsem dovnitř, a tam stál Neji v ručníku kolem pasu. Vytřeštila jsem oči a on mě ztuhle pozoroval. Rychle jsem zavřela dveře a běžela k Hin do pokoje.

Nanu prebral štebot sýkoriek, ktoré sedeli za oknom. Von svietilo slnko a na nebi ani mráčika. Vyzeralo to na krásny deň.
Nana ležala nahá v Itachiho tuhom objatí a vnímala len jeho nádychy a výdychy.
„Dobré ráno, láska.“ ozval sa.
„Ahoj, miláčik.“ usmiala sa.
Pozrela sa naňho a pobozkala ho. On jej bozk opätoval. Prevalil sa na ňu, strhol z nej perinu a odhalil jej nahé telo. Zasypal ju bozkami. Nana sa prehla v chrbte a neodpustila si hlasný ston.

(o dve hodiny neskôr)

„Když jsem viděla Temarin dům, tak jsem čekala něco trochu jiného.“ řekla opatrně Suki, když vešla do celkem malého bytu, ve kterém toho ani moc nebylo.
„Temin dům je dědictví po našem otci, o které jsem já nikdy nestál. Temari s Kankurem tam sice původně bydleli, ale Kankurou se chtěl osamostatnit a tak se rozhodl odstěhovat.“ objasnil jí Gaara s úsměvem.
„Rozumím.“ řekla Suki klidným hlasem a rozhlédla se po místnosti.

„Káťo Káťo Káťo Káťo uááááááá!“ vlítla Bára do kuchyně.
„Co je? Co tady děláš, já jsem všechny poslala za tebou na pole...“ otočila se Káťa od nádivky do kachny, kterou se maminka rozhodla upéct.
„Jo ty kokos, to je taky nápad, takhle bez varování!“
„Tak já myslela, že ti to udělá radost...“
„Šmarjá já nemůžu to je takový kořen!“ sedla si Bára na židli a začala mlátit hlavou do stolu.
„Kdo, Lee?“

"Nechoď!" Dívčí křik se nesl lesem. Temná houští zadržovala zděšené volání, které jakoby se snad ani nevydraly z lidského hrdla.
Na mech dopadlo pár slz. "Prosím. Když půjdeš, už se nevrátíš. Já to vím. Viděla jsem to!" Krátké, černé vlasy zakrývaly dívce tvář. Křečovitě zarývala prsty do mechu pod sebou. Nohu měla nepřirozeně zkroucenou a celé její tělo bylo pokryto krvavými šrámy. Nemohla se ani hnout, sotva se držela při vědomí.

Kvůli Tvým očím mi stojí za to jít,
kvůli Tvým očím, chci bojovat,
kvůli Tvým očím, chci se s každým bít,
kvůli Tvým očím, nechám svoji krev kolovat.

Tvoje oči miluji,
Tvoje oči proklínám,
Tvoje oči zbožňuji,
Tvýma očima se zaklínám.

Nechci víc než Tebe,
nechci víc než s Tebou být,
chci pro nás vlastní nebe,
z jedné číše s Tebou pít.

Pro Tvé oči rád vždy rád k zemi klesnu,
pro krásu Tvých očí skomírám,
pro Tvé oči se vždy rád zvednu,
pro krásu Tvých očí právě umírám.

Bylo krásné odpoledne a mladý Uchia seděl u vodopádu a vzpomínal. Vzpomínal na časy, kdy byli ještě všichni spolu, kdy se společně všichni smáli, kdy byli ještě Team 7. Zasněn do vzpomínek si nevšiml, že kolem něj poletuje poštovní pták se znakem Konohy a s dopisem na noze. Hned na ptáka zapískal a ten se k němu rozlétl. Sedl černovlasému mladíkovi na ramena, a ten mu vzal dopis. Ještě naposled pohladil ptáka, a ten se vrátil zpět na oblohu, směrem do Konohy. Sasuke pomalu otevřel dopis a četl:

Shikamaru a Temari už boli tiež vyčerpaní z boja. Zrazu Shikamaru dostal nápad.
„Temari...“
„Mám prácu, čo chceš?“
„Mám nápad ako poraziť démona, no... potrebujem tvoju pomoc.“ Povedal Shikamaru a sám neveril, že žiada o pomoc ženu.
„Ha! Taký silný muž a potrebuje pomoc od ženy?“ Povedala uštipačne Temari. „Tak čo potrebuješ?“
„Tvoj vejár a teba.“
„Čo?“

Miluji tě, lásko,
jako život svůj,
Tys má květina,
tys svět můj.

Tys má voda živá,
láska nejdražší,
chci tě líbat,
chci tě držet v náručí.
Chci ti šeptat slova lásky do uší.

Chci ti dát své srdce výměnou za tvé.

Chci tě hlídat noc co noc,
nad tvým osudem mít čarovnou moc.
Přeji si, abys byla navždy mou,
abys ty byla můzou mou.

Chci cítit tvé doteky,
přeji si, abys uzdravila mé otoky.

Chci, abys uzdravila má zranění, můj milovaný anděli.

Chci, abys se mnou vychovávala naše děti.

Tento den pro Naruta začínal jako obvykle. Vstát, umýt si obliče, najíst se rámenu, vypucuvat si zuby a vydat se na každodenní ranní trénink na jeho malé louce uprostřed lesa, aby ho nikdo neviděl. Měl právě dnes slavit své sedmnácté narozeniny, ale neměl je rád. Ten den zemřel jeho hrdina - Čtvrtý hokage a také zaútočila ta masochystická liška na Konohu. Proto byl dnešek pro Naruta velice hrozný a ponurý. Šel si to vybít právě tam na tu louku.