Tajemné
Seděla tam. Hodinu, dvě. Nevnímala čas, který utíkal jako splašený kůň. Takhle prožila několik dní. Neobjevil se, už ne. Čekala na něj. Každou noc nechávala otevřené okno, i když věděla, že kdyby chtěl, otevře si ho klidně sám.
„Kabuto? Nevieš kde je Orochimaru-sama?“
„Vonku, Manami. Trénuje so Sasukem.“
Už zasa?
[i]„Aha. Vďaka, Kabuto.“ Rozbehla sa smerom k východu. Ubehlo dva a pol roka od doby, čo mladý Uchiha prišiel. Manami vyrástla, zosilnela a opeknela. Svoje zvieracie chute sa naučila plne ovládať. Sama... Jej vzťah so Sasukem sa vôbec nezmenil, len sa stále zhoršoval. Neustále si vyžadoval Orochimarovu pozornosť a snažil sa odohnať ho od nej. Neprehovoril s ňou skoro ani slovo. Nemala ho rada a zdalo sa, že ani on ju.
Vždycky byli hodně podobní Inuzuka klanu. Stejně jako oni používali k boji zvířata. Stejně jako oni pojmenovávali své děti podle zvířete, ale oni je pojmenovávali podle kočičích šelem, ne podle částí těla. Stejně jako oni měli vynikající čich a sluch. S Inuzuka klanem byli odvěcí nepřátelé. Jako kočka a pes.
Sasuke ji nesl celou cestu. Naruto se mu stále nabízel, že ji vezme, ale on pomoc odmítal… oba jeho přátelé viděli, že by za ni skutečně položil život… vždyť kvůli ní by oddálil i svou pomstu! Doufali, že se Tenshi uzdraví… už jen kvůli Sasukemu.
Po dvou, zdánlivě nekonečných, dnech dorazili domů. Do Konohy.
Ale jejich první cesta nevedla za Tsunade tak, jako vždycky, ale rovnou do nemocnice. Až v nemocnici Sasuke pustil svou milou z dohledu, právě tehdy, když ji Sakura vezla na sál.
Tuhle další kapitolu věnuji svému dobrému kamarádovi, s nickem naruto - kun. Protože je pro mě v téhle době velkou oporou a moc mi pomáhá! Díky, oniisan!
„Neji-oniisan! Co to zase vyvádíš?“ povzdechla si Naoki když o dva roky později ráno přišla do kuchyně, kde se její starší bratr pokoušel vařit. Sice byl o rok a půl starší než ona, ale ona ho ve vaření jistě trumfla.
„Snažím se ti udělat radost,“ zaúpěl Neji, protože si právě popálil prst.
„Musíš je omluvit,“ usmála se soucitně Konan a natáhla ruku po klice od dveří. „Jsou to někdy hrozný dotěrové!“ Cizinka přikývla, ale zdálo se, že kunoichi nevnímá. Modrovlásku to zarazilo. „Jsi strašně bledá a ruce máš, jako kdybys je zrovna vytáhla z ledové lázně. Nechceš, aby se na tebe podíval náš lékařský ninja a prohlédl tě?“
Zavrtěla hlavou. „Není třeba. Cítím se dobře, díky.“
„Já jen, že jsi pořád duchem nepřítomná.“
Rina posmutněla. „Není snadné žít s vědomím, že je tvá mysl prázdná.“
Konoha druhého dne
"Mmm... Kde může být, většinou je tu vždy první... Chjo," řekne Naruto který se opírá o zeď domu a sleduje ulici která vede k domu Sakury.
Vedle Naruta stojí se zavřenýma očima Sai a Kakashi si čte, ostatně jako vždy.
Sakura tu měla už docela dávno být ale pořád se neukazuje.
"Dojdu pro ní, tohle se mi nelíbí" řekne Naruto a vykročí do ulice.
Mezitím u Sakury
Sakura ležela ještě v posteli ale nespala, to ten den vůbec.
Najednou si ho všimla. Dlouhé bílé vlasy, podivné oblečení, legrační obuv…. A ksicht přitisklý na skle zdejšího striptýzového baru….
„Myslíš, že to je…“
„Ano, shinobi,“ přikývl Gaara na souhlas.
Bělovlasý muž poodstoupil kousek doprava, aby lépe viděl.
„Běž se ho zeptat na cestu,“ vybídl prsatici Gaara.
„Já?“ zhrozila se Kohana. „Ne, běž se ho zeptat ty!“
„Myslím, že by to nemělo účinek, běž radši ty.“
„Copak ho nevidíš? Je to perverzák!“
„No právě.“
Upozornění! Najíždíme na linii mangy. Kdo nechce, ať dál nečte, odvážlivci si připraví povinně papírové kapesníky!
„Prachy, prachy! Furt jenom: Kde vzít prachy? Jednou mě z něj šlehne!“
„Co se děje, Hidane?“ Nečekala, že se ti dva opět pohádali kvůli hlouposti. „Konan říkala, že prý vy dva máte nějakou stopu, po které se pouštíte. Je to pravda?“
„Víš co? Zajdi si za ním, on ti to vysvětlí! Náš expert!“ odfrkl si Hidan a šel si léčit zlost na Tobim.
.
„Ai, tohle jsou Tar a Maya, členové organizace Hakumei, která nabízí naší vesnici spojenectví,“řekl Gaara a pokynul rukou k těm dvou. Ai si s nimi podala ruce a na Gaarovo vyzvání se posadila vedle nich.
Celé dopoledne se tým 11 zaobíral nudnou teorii předávání myšlenek pomocí tenkých chamrových vln a několika pečetí.
„Jedná se o techniku třídy A proto si musíme teorii vysvětlit dokonale, mohlo by se totiž stát že se vám vymaže polovina paměti nebo, že ji předáte někomu jinému !“ vysvětlovala s vážnou tváří Yumi, sensei týmu 11. Všichni tři žáci ji bedlivě poslouchali. Ani jeden z nich o svoje vzpomínky nechtěl přijít.
Když se v dálce objevila silueta mužské postavy, v duchu zajásali. Muž vypadal chudě, ale vstřícně. Nabídl jim svou bárku i to, že je převeze na poloostrov a dovede až za hranice. Moc dobře si všiml, jak pošilhávají po jeho skromném plavidle. Čtveřice mu poděkovala a všichni společně začali přemýšlet nad dalším plánem cesty.
Voda byla klidná, loďka neměla důvod ke kymácení. Muž v potrhaném klobouku bedlivě naslouchal hovoru cizinců. Musel se přesvědčit, že nenaložil nesprávné lidi.
Orochimaru jen velice nerad trpěl dívku v pokoji a měl tendenci jí neustále připomínat, že je v sídle nadbytečná. Jako například teď…
„Nemysli si, že tě tu Vůdce nechá natrvalo.“ Moriko upíjela z hrnku polévku a jen po něm střelila pohledem. „A to jak sem přišel Daisune, to bylo vážně dojemné! Tomu klukovi by měl někdo vrazit pár facek, aby se vzpamatoval! Flirtovat se služkou, to svět neviděl!“
Boj a láska
„ Zvládne to sám,“ šeptl, přitáhl si Sakuru k sobě a políbil jí.
Sakuru jeho počínání ohromilo. Trvalo asi dvě vteřiny, než se vzpamatovala, pak ho ale prudce odstrčila a zírala na něj, udiveně a rozzlobeně. Sasuke k ní přistoupil a chytil jí za ruku.
„ Sakuro…“ začal, Sakura mu ale ruku vyškubla a o krok ustoupila.
„Ehm, rozhodl jsem, že ta holka nevím-jak-jí-říkáte tu smí zůstat.“ Pein ze svého rozhodnutí moc velkou radost neměl, ale cosi uvnitř mu našeptávalo, že je to jediné možné řešení.
„Hidan ji pojmenoval Prtě,“ ozval se Kakuzu.
„Trefné,“ poznamenal Itachi, ale nikdo si ho nevšímal.
Vůdce na ně upřel káravý pohled a pokračoval: „Jak určitě všichni víte,
Bylo po dešti.
Ranní vzduch byl prosycený vůní namoklého listí a slunce se zvídavě prodíralo skrz větve mohutných stromů. Na trávě kolem lesní cesty se třpytila rosa a tu a tam ze stromu spadla nějaká ta opožděná dešťová kapka.
Karavana pomalu projížděla lesem a jednotlivé vozy se otřásaly při přejíždění větších kamenů. Koně se bořili do mokré hlíny a u nozder se jim srážely obláčky páry.
Výhružka nové povídky už chvíli strašící na mým FF seznamu se konečně potvrzuje xD
Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou ;)
r
.
Stál přede dveřmi domu, ve zkrvavených šatech a hleděl na dveře. Jen vpřed. Hlavou se mu honily výjevy z předešlého boje. Povzdychl si a vešel dovnitř.
Uvnitř domu se zdál být naprostý klid, avšak opak byl pravdou; Uchihové byli shromáždění ve velkém sále, kde všichni tiše debatovali nebo prostě jen čekali. Sotvaže si ho všiml první, už se na něj začali obracet další.
Šedovlasá si nabrala hůlkami další kuličku rýže. Strčila si ji do pusy a vzhlédla, spatřivši mladíka sedícího naproti ní, jak očuchával misku a snažil se její obsah všemožně nabrat do zubů, ačkoli po celou tu dobu dokázal sníst ubohých pár zrníček. Poraženě vzdychla a položila malou misku na stůl. Nechat ho, ať se nejdřív pořádně dívá na ni a až pak aby ji napodobil, zřejmě nevyšlo.
„Dakene,“ zavolala na něj, aby upoutala jeho pozornost.
Vzhlédl.
7. Kapitola - Naruto?!
"Kde to jsme?" byla první reakce všech z týmu Naruto, když se objevili před branou neznámé vesnice. Vesnice nebyla moc rušná a její cesty byli skoro prázdné, ale přesto v nich byl cítit život.
Ale to nebylo jediné, co je překvapilo. Ještě před chvílí byla všem hrozná zima, ale teď na ně pálilo sluníčko a byla přijémné teplo. Obloha byla bez mraků a tak slunce neúnavně pálilo na jejich zmrzlé tváře.
