Kolik příležitostí má růže?: 03- Jak málo stačí k (ne)štěstí

Seděla tam. Hodinu, dvě. Nevnímala čas, který utíkal jako splašený kůň. Takhle prožila několik dní. Neobjevil se, už ne. Čekala na něj. Každou noc nechávala otevřené okno, i když věděla, že kdyby chtěl, otevře si ho klidně sám.

Zase další večer, nepřišel… Nemohla už dál jen tak bez smyslu bloumat. Vyskočila na nohy, převlékla se a vyrazila ven. Chodila jen tak, bezmyšlenkovitě. Byla tma, kterou rozčesávala jen svtla pouličních lamp, na některých místech byla však i ony málo. Tiše hodila vesnicí, nevěděla kam jít. Doma na ni nikdo nečekal, máma s tátou byli zase někde pryč a tady alespoň mohla doufat, že na něj narazí.
Probudil ji hluk, který se kolem ní strhnul. Ze stínu vyskočili dva muži a zatlačili ji do temné uličky. Nepříjemně jí skroutili ruce nad hlavou. Táhl z nich alkohol a pot.
„Ále, to máme dneska hezkou zábavu,“zachechtal se jeden z nich a jednou rukou z ní strhl letní bundičku. Pod ní měla už jenom tričko a sukni.
„Hele, nech mi z ní taky kousek, taky si chci užít!“zařval druhý a strhl z Deiny tričko a sukni. Pak jí rozepnul podprsenku. Dívka se bránila, křičela, ale muž ji hrubě udeřil a roztrhl jí ret.
„Když budeš povolná, užijem si a necháme tě,“navrhl jeden z nich.

Dei věděla, že je ztracená. Představovala si své poprvé jinak. Nebránila se, ani když jí jeden z mužů zajel do kalhotek. Byli jí odporní a jejich dotyky ještě hůř. Najednou se ozvala rána a oba muži se svalili na zem. Dívka otevřela oči a před ní stál její tajemný.
„Naruto,“zašeptala a vrhla se mu do náruče. Pohladil ji po vlasech.
„Málem jsem přišel pozdě,“řekl a svlékl si plášť, do kterého dívku zabalil. Potom ji chytil do náruče a vyhoupl se na střechu. Za chvilku už byli u Deiny doma.

Naruto ji položil na postel v jejím pokoji.
„Neudělali ti nic?“zeptal se starostlivě.
„Ne,“zašeptala Deina a z očí jí začaly téct slzy.
„Já nevím, co by se mnou udělali, kdybys nepřišel…“vzlykala.
„Měl jsem je zabít.“
Deině na něj vytřeštila oči.
„Zabil bych každého, kdo by se tě neprávem dotknul,“řekl Naruto a pohladil ji po tváři. Dívka nevěřila tomu, co slyšela.
„Asi jsem se do tebe zamiloval,“řekl po chvilce a ztěžka vydechl. Deina se na něj podívala. Vztáhla k němu ruku a pohladila ho po blonďatých vlasech.
„Čekala jsem, pořád…“řekla a políbila ho. Věděla, že mu může důvěřovat. Zachránil ji před znásilněním a ona věděla, že by to nikdy neudělal, kdyby ji skutečně nemiloval. Věřila mu, pořád. I když ji stál na postel a svlékl ji z pláště, věděla, že to chce.

Něžně ji líbal po celém těla a ona se mu naprosto oddávala, chtěla to, víc než cokoliv na světě…
Když bylo po všem, chytil ji pevně do náručí a oba usnuli. K ránu se Deina probudila. Její milovaný stále ležel vedle ní, ale ona se cítila provinile. Roztřásla se strachem. Za necelé dva týdny si vezme nějakého cizího chlapa a pak? Nebude se moct dále s Narutem scházet.

Bylo jí najednou do breku. Konečně měla něco po čem tak toužila, něco, co bylo jen její a někdo jí to chce vzít?! Rozplakala se. Připadala si tak slabá, brečí kvůli každé blbosti, ale teď to blbost nebyla. Schoulila se do klubíčka a tiše plakala. Najednou ucítila, jak Narutův stisk povolil. Cítila, jak ji hladí po paži.
„Děje se něco?“zeptal se tiše a políbil ji do vlasů.
„Udělal jsem něco špatně?“
Deina k němu zvedla hlavu. Jeho nádherné modré oči byly plné strachu a obav. Usmála se, jak jen to šlo.
„Miluju tě,“řekla namísto odpovědi a políbila ho. Když se od něj oddálila, dala se do vysvětlování.
„Za dva týdny se budu muset vdát,“řekla tiše a pohlédla mu do očí.
„Cože?“zeptal se, když mu konečně došlo, co mu právě řekla.
„Musím, pro naši vesnici, pro naši zem.“
„Za koho?“zeptal se s hořkostí v hlase.
„Neznám ho, nikdy jsem ho neviděla, je to někdo z Konohy,“řekla Deina. Po jejích slovech se Naruto zvedl z postele a začal se oblékat.
„Kam jdeš?!“křikla Deina zoufale. Naruto se k ní místo odpovědi naklonil a políbil ji, dlouze a vášnivě.
„Vrátím se,“šeptl nakonec a vyskočil oknem.
Tentokrát, poprvé, Deina cítila, že se vrátí. S úsměvem na tváři se rozvalila na posteli a zavřela oči, aby dospala to, co v noci zanedbala.