Záhada tváře - 24.kapitola - Co máme dělat?!

Sasuke ji nesl celou cestu. Naruto se mu stále nabízel, že ji vezme, ale on pomoc odmítal… oba jeho přátelé viděli, že by za ni skutečně položil život… vždyť kvůli ní by oddálil i svou pomstu! Doufali, že se Tenshi uzdraví… už jen kvůli Sasukemu.
Po dvou, zdánlivě nekonečných, dnech dorazili domů. Do Konohy.
Ale jejich první cesta nevedla za Tsunade tak, jako vždycky, ale rovnou do nemocnice. Až v nemocnici Sasuke pustil svou milou z dohledu, právě tehdy, když ji Sakura vezla na sál.
„Pojď, jdem pro Tsunade,“ pobídl Naruto Sasukeho. Ten nic nenamítal a oba se vydali do Kage-kanclu. Tam se zrovna Tsunade rozčilovala nad Jirayou.
Ti dva tam vletěli jako uragán a Tsunade po nich hned chtěla něco hodit, ale když uviděla jejich výraz, tak se najednou zklidnila.
„Co se stalo?“ zeptala se jich Shizune. Tsunade s Jirayou na ně jen zírali a nevěděli, co říct.
„Tenshi…“ To bylo jediné, na co se zmohl Sasuke.
„Je v komatu… dostali z ní Gobiho…“ dodal Naruto. Pak se oba podepřeli, jak byli vysíleni z dlouhé cesty.
Tsunade se jich už na nic neptala a běžela do nemocnice. A Shizune s Jirayou za ní. Kluci je dohnali až později, protože byli unavení.
Jiraya, Sasuke a Naruto byli nuceni čekat před sálem, kde probíhala operace. Ti dva už Jirayovi řekli vše, co věděli a pak už tam jen trnuli strachy o svou kamarádku, (ex)přítelkyni a neteř.
Čekali už tam přes dvě hodiny a kluci začali klimbat nakonec oba usnuli, ale nikdo je nebudil… všichni věděli, čím si prochází a tak jim dopřávali alespoň chvilku klidu.
Po třech hodinách ze sálu vylezla Sakura, ale ta jen mávla rukou a padla k zemi… pak ji museli odvézt na jeden z pokojů pro pacienty, aby se pořádně vyspala, protože byla neuvěřitelně unavená.
Jiraya vyletěl na nohy, když se otevřely dveře znovu a to už z nich konečně vyšla Tsunade.
„Tak co?! Jak je jí? Bude v pořádku?“ vypálil Jiraya okamžitě na Tsunade.
„Řeknu ti pravdu… nevím,“ odvětila Tsunade a s jistými obavami se na svého přítele podívala. Ten se musel rychle posadit. Dal hlavu do dlaní.
„Stav má stabilizovaný a už není v ohrožení života, ale neprobírá se a já si nejsem jistá, jestli se někdy ještě vůbec vrátí k dráze kunoichi…“ dodala Tsunade. Raději šeptem, aby neprobrala mladíky, co seděli vedle Jirayi.
„A probere se?“ To jediné připadalo Jirayovi důležité. Bylo mu jedno, že nebude kunoichi… hlavně, aby se probrala a žila!
„To mi právě vrtá hlavou… není tak úplně v komatu… je to podivný stav podobný spánku, protože se jí zdají sny a když má noční můry, tak sebou háže, ale nejde ji probudit…“ Tsunade mu nemohla lhát. Všem ostatním ano, ale jemu ne… vždy na ní totiž poznal, když mu lhala nebo něco zatajovala. A nechtěla, aby si teď její případné mlčení nevykládal špatně.
„Jsi unavená… běž si odpočinout,“ pobídl Jiraya Tsunade. Ta ale neodešla. Posadila se vedle něj a chlácholivě ho objala.
„Měl jsem to předpokládat… to, že po ní půjdou Akatsuki…“ povzdechl si Jiraya.
„Ale neměl… nikdo nemůže předvídat budoucnost, Jirayo,“ odvětila mile Tsunade a rozdrbala mu vlasy, jako to dělávala, když byli malí.
„Jenže jsme měli aspoň něco tušit…“ namítl Jiraya.
„Ale nemohli. Nikdo nikdy neví, co dalšího Akatsuki napadne. Kdo bude jejich další oběť nebo místo, které zničí.“
„Ale někdo by to měl vědět… proč je všechno tak nespravedlivé?! Tenshi už měla dost krušný život… teď by se měla vzdát svého snu?! Proč?“
„Tak už to prostě je, Jirayo… tu cestu si vybrala sama.“
„A sama si taky vybrala lidi, kteří jí na ní mají doprovázet… ale vybrala si dobře? Co když se ve mně zklame?!“
„Nikdy se v tobě nezklame… jsi ten nejlepší strýček, jakého by si kdo mohl přát! A ona tě má ráda. A ví, že ty ji taky.“
„Já vím, ale…“
„Žádné ale! A teď se běž domů pořádně se vyspat a vzpamatovat se z toho. A taky probuď ty Šípkový růženky vedle sebe a řekni jim, že se ráno můžou stavit na pokoji číslo 34. A ty taky. Dobrou noc!“ prohlásila nakonec Tsunade a odešla.
„Ahoj! A děkuju!“ křikl za ní ještě Jiraya. Ještě mu nazpátek mávla rukou, ale pak se vydala domů, aby se pořádně prospala.
„Naruto… Sasuke….“ třásl Jiraya mladíky. Oba se po chvilce s trhnutím probrali.
„Tenshi…“ vydechl ještě v polospánku Sasuke. Jiraya se na něj chápavě podíval, ale pak se na oba povzbudivě usmál. Rozhodnutý neříct jim pravdu.
„Tsunade říkala, že už se máte jít domů vyspat… dnes za Tenshi ještě nemůžete. Ale zítra ráno je už do pokoje číslo 34 přístup povolen,“ řekl Jiraya.
„Už se probrala?“ zajímalo Sasukeho.
„Ne, ještě ne,“ odvětil Jiraya a oba dva sklesli, „Ale její stav už je stabilizovaný, i když v jakési formě kómatu… vypadá jako kdyby spala a zdají se jí sny, tak snad se brzy probudí… dobrou noc,“ popřál jim Jiraya a odešel.
„Jak dlouho je brzy?“ obrátil své smutné temně šedé oči Sasuke na blonďáka.
„Určitě to nebude víc než pár dní,“ povzbudivě ho ujišťoval Naruto a stejně vesele ho plácal po zádech. Ale sám si tím nebyl jistý. Moc se o ni bál.
Pak se oba rozešli domů, ale usnul jen Naruto a to pouze na pár hodin a ráno se stejně probudil celý rozlámaný.

Návštěvní hodiny v nemocnici začínaly až v deset hodin. Ale Sasuke ráno v osm nervózně stepoval v hlavní hale nemocnice, a tak ho tam nakonec pustili už v devět, protože je nebavilo se na něj dívat.
Sasuke se tedy konečně dostal do Tenshiina pokoje a díval se na ni. Věčně sebou škubala a každou chvilku to vypadalo, že se probudí, ale stále nic. Pořád byla bledší než obvykle a modré vlasy měla nedbale rozhozené po polštáři. Posadil se na židli vedle její pokoje a sledoval, jak sebou věčně hází.
Už tam seděl dlouhou chvíli a ona sebou najednou škubat přestala a už tam jen tak klidně ležela obličejem k němu. Přes obličej jí padla jedna kadeř vlasů a Sasuke jí ji láskyplně odsunul pryč a pohladil ji po vlasech. Tehdy se otevřely dveře a dovnitř někdo vešel.
„Ehm, nerušíme?“ ozvalo se ode dveří a Sasuke se otočil. Tam stála Hinata spolu se Shinem a Kibou. Zavrtěl hlavou a oni se posadili na zbytek židlí, kromě Hinaty. Ta přistoupila k oknu, roztáhla těžké závěsy, a pak dala do vázy na okenním parapetu krásně rozkvetlou bílou lilii.
I Hinata se po chvilce posadila a všichni se dívali na Tenshi a roztržitě o ní přemítali. Byla to jejich kamarádka a oni ji takhle viděli jen neradi.
Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vletěl Naruto. Ale když uviděl tváře těch, co byli v pokoji, tak se uklidnil a posadil se na židli vedle té Sasukeho. Po čase Hinata, Kiba a Shino odešli a nahradili je Neji, Lee a Tenten. Když odešli oni přišli Shikamaru, Chouji a Ino. Mezitím se tam zastavil i Jiraya, Kakashi a Shizune spolu s Tsunade, které dívku kontrolovaly.

V celé Konoze vládla velmi napjatá atmosféra. Hlavně proto, že všichni nejlepší mladí shinobi byli nejistí, když jejich kamarádka ležela bezvládně v nemocnici a oni pro ni nemohli nic udělat. Nejhůř to nesl tým 7. Jenže ve vesnici byla ještě Hokage… a ta taky utrápeně sedávala ve své pracovně a pro její asistentku bylo čím dál těžší ji přinutit k práci. A pak Jiraya… ten byl buď v knihovně nebo u své neteře. A jednoho dne…

Tsunade se nechtělo nic dělat. Už to byl týden a pořád jí nebylo po psychické stránce vůbec dobře, i když vlastně mohla být ráda… Naruto jí dával pokoj a s ničím nikdy neotravoval. Ale jí to kupodivu chybělo.
Najednou se ozvalo zaklepání a dovnitř vešla Shizune a za sebou táhla Jirayu.
„Co se stalo?“ podivila se nechápavě Tsunade.
„Našla jsem ho v knihovně… je úplně mimo!“ odvětila Shizune a posadila sannina na židli před stolem Tsunade. Když bělovlasý ninja zaregistroval svou kamarádku, tak se na ni roztržitě usmál, ale pak jeho tvář opět nabrala nic neříkající výraz.
„Co dělám u tebe, Tsuny?“ optal se Hokage Jiraya.
Jediný dotaz Tsunade rozzuřil tak, že k němu přišla a pěkně ho propleskla po obou tvářích.
„Díky,“ usmál se na ni Jiraya, když s tím přestala.
„Za co?“ podivila se jeho reakci Tsunade. Ještě nikdo jí za zmlácení nepoděkoval.
„Probudil jsem se… jak jsi pokročila v Tenshiině léčení?“ optal se jí Jiraya. Poznala, že se začal ovládat, protože jeho zvláštní výraz zmizel.
„Nijak. Stále nerozumím tomu, proč se neprobírá! Vlastně jenom spí… a až se probudí tak můžeme zjistit, jak je na tom s ovládáním chakry po tom šoku…“ nedokončila větu Tsunade, protože dovnitř vtrhl celý tým 7, jak se pod jejich vahou prolomily dveře.
„To snad není možný! Co to tady nacvičujete?“ zařvala na ně Tsunade. Když se posbírali, tak si proti ní stoupl Sasuke a naštvaně odsekl: „A co vy tady nacvičujete?! Proč o tom nic nevíme? Proč nám odmítáte říct, co skutečně s Tenshi je?“
Tsunade netušila, co mu na to má odseknout, a tak se jen zhluboka nadechla, obešla svůj stůl a sedla si za něj. Ruce si složila na stůl a opřela si o něj obličej.
„Pochopte mě… nechci, abyste se kvůli tomu cítili špatně. Už takhle jste na tom všichni prachbídně a ještě kdybyste věděli pravdu, tak… bylo by to jen a jen horší…“ povzdechla si Tsunade.
Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupila postava zahalená v černém plášti a na obličeji měla masku hyeny.
„Kdo jste a co tu chcete?“ vyjela na postavu Tsunade. Už jí bylo špatně z toho, že všechno souviselo s Tenshi… podle oblečení bylo jasné, že nová návštěva je z jejího klanu.
Postava si sundala masku a z hlavy si sundala šátek… a na ně se podívala přísná tvář černovlasé dívky s jasně šedýma očima, které měly temně modré žilky po okrajích duhovky.
„Jsem Awaya Himekage a přišla jsem navštívit Tenshi Himekage. Měla byste se ke mně chovat uctivěji, Godaime-sama, neboť jsem následující hlava klanu Himekage a vy nechcete, abych se vám v příštích letech mstila za vaše ukvapené jednání,“ prozradila postava a všichni na ni jen šokovaně zírali.