Osudové rozhodnutí 07

7. Kapitola - Naruto?!

"Kde to jsme?" byla první reakce všech z týmu Naruto, když se objevili před branou neznámé vesnice. Vesnice nebyla moc rušná a její cesty byli skoro prázdné, ale přesto v nich byl cítit život.
Ale to nebylo jediné, co je překvapilo. Ještě před chvílí byla všem hrozná zima, ale teď na ně pálilo sluníčko a byla přijémné teplo. Obloha byla bez mraků a tak slunce neúnavně pálilo na jejich zmrzlé tváře.
"Konečně doma." řekl si pro sebe Akira a vyrazil k bráně, následovala ho jak Hoshi, tak Michio, pouze Anke zůstala státa a čekala, co udělají jejich "hosté".
Ti šokovaně stáli na místě a když to vypadalo, že se jí chtějí na něci zeptat, prostrčila je radši rychle otevřenou bránou.
Celou cestu, co šli k tomu vůdci, potkali mnoho lidí, jak se spokojeně vybavují, ale jakmile kolem nich preošel tým Naruto, zastavili se ve svých činnostech a omámeně na ně koukali.
Tým Naruto byl z toho trochu nerovozní, ale nedávali to na sobě znát.
"Nedivte se, jste první cizinci, co sem vstoupili." řekla se smíchem Anke, když to už začínalo Sakuru štvát.
"Takže žádná z ostatních vesnic o téhle vesnici ještě neví?" zeptal se se zájmem Kakashi.
"Ne, ani jedna a ani neměli možnost potkat jediného z našich ninjů, až jste potkali vy mě." odpověděla Anke.
Zbatek cesty do budvy, kde měl být vůdce bylo ticho, až když se zastavili před nejvyšší budovou, tak promluvil Sasuke.
"A jak se ten vůdce vlastně jmenuje?" zeptal se a upřel svůj pohled na Anke.
"Myslím, že tohle nepotřebujete vědět." řekla se zamyšlením Anke, ale to už všichni stoupali nahoru po schodech.
Hoshi se chytsla zaklepat, ale stejně věděla, že se její ruku ani nedotkne dveří. A opravdu, než Hoshi zaklepala, ozvalo se hlasité dále a Hoshi s úsměvem vstoupila dovnitř.
Jejich "hosté" zůstali jen nevěřícně stát.
"Takže jste misi zvládli bez problémů?" zeptal se můžský hlas, když Hoshi a Michio zmizeli v kanceláři.
"Hai." ozvalo se a všichni z týmu Naruto už byli zvědaví, jak vypadá jejich vůdce, protože se zdálo, že bude mladý, jeho hlas překypoval energií.
Když Anke konečně zavřela dveře, všechny pohledy se upřeli na muže, sedícího za stolem, ale stále nevěděli, jak vypadá, protože měl na hlavě klobouk a ten zakrýval celý obličej. Jeho ruka klouzala po papíře a něco na něj v rychlosti psal.
"Co vás sem tedy přivádí? Nemáme tu moc často hosty a myslím, že už vás stačili informovat, že jste vůbec první." řekl znovu ten mužský hlas.
"No my vlastně jsme chtěli vědět, z jaké vesnice pochází Anke. Našli jsme její čelenku, na které byl znak Slunce, který jsme u žádné jiné vesnice neviděli a tak jsme chtěli vědět, co je to za vesnici." vysvětlil Kakashi tal, aby nebylo poznat, že tu mají misi, ale i přes klobouk šlo poznat, že se vůdce usmál.
"Kakashi Hatake, tady ti lži nepomůžou, vím, že máte misi, zjistit, co nejvíc o téhle vesnici, o Anke a o mě, ale ušetřím vám práci, protože o mě zbírat informace nemusíte." řekl a dál se záhadně usmíval. Teď absolutně nikdo nechápal, co tím chce říct, až na Anke, která si vzpomněla na fotku, kterou jí jednou Naruto ukázal. Byla na ní on, růžovlasá kunoichi, černovlasý kluk s uhrančivým pohledem a kopírovací ninja Kakashi Hatake, Anke nepochybovala, že to byli ti, kteří teď stáli před ní.
"Sakura haruno, Sasuke Uchiha a Hatake Kakashi." řekla najednou Anke a ukázala postupně na všechny tři, teď to nechápali ještě víc. Jakto, že zná jejich jména?
"Těší mě, sensei mi o vás vyprávěl." řekla s úsměvem a kývla na Naruta. Myslela si, že konečně ti tři zabědněnci pochopí, že ten před nimi je poslední člen jejich týmu, ale ti se na ní dívali stále nechápavě.
"Myslím, že tohle byla až moc velká nápověda, aby jste poznali, kdo jsem." řekl s úsměvem muž za stolem a pomalu si začal sundavat klobouk.
První se objevili dlouhé blonďaté vlasy, které trčeli na různé strany. Poté modré oči, stejné barvy, jako měla obloha a nakonec i úsměv, kterým všechny obdařoval.
"Naruto?!" vykřikli všichni nevěřícně a zůstali pohledem viset na Narutovi.
"Taky vás rád vidím." řekl s znovu s úsměvem Naruto a všechny si je pořádně přejel pohledem, vyrostli a zesílili, poymslel si, ale stejně tak, i já.
"Co tu děláš? Řekni mi, že je to jen nějaký špatný vtip." řekla najednou Sakura, když se trochu vzpamatovala z toho šoku, že našli postrádaného člena jejich týmu.
"Ne Sakuro, tohle není vtip." ujistil jí Naruto a přestal se smát. Stále mě ponižují, nevěří, že bych mohl být tak silný. Problesklo mu hlavou a trochu posmutněl.
"Opravdu jsi to ty? Nebo jsi jen nějaký přelud?" zeptal se Sasuke, protože nemohl ani uvěřit, že ho konečně našli. (ano ze Sasukeho dělám měkotu, možná by se hodilo OOC - out of character xD)
"Ano Sasuke, vidím, že jsi se vrátil do vesnice." odpověděl i jemu Naruto.
"Vrátil jsem se ten den, co jsi odešel." přiznal Sasuke a Naruto byl trochu překvapený. Takže je v Konoze už deset let?
"Taky tě rád vidím, Naruto." poznamenal po chvíli ticha Kakashi a podal mu rukou.
"Díky."
"Dlouho jsme se neviděli." řekl po chvíli i Sai a usmál se na něj a i Yamato, stejně jako Kakashi mu podal rukou.
"Takže myslím, že nás už nebude potřeba." řekla najednou Hoshi a celý tým se chtěl rozejít, ale Naruto je zastavil.
"Ale ano, ještě něco by tu bylo." řekl Naruto a všichni se zastavili.
"Tedy, myslím, že na to bude stačit Anke." řekl po chvíli Naruto.
"Hm...dobře, počkáte na mě u ramenu, ano?" řekla po chvíli Anke a všichni členové týmu kývli a zmizeli za dveřmi.
"Co potřebujete Naruto-sama?" zeptala se a podívala se na něj i trochu podrážděným pohledem, čekala, že to bude něco okolo jeho bývalého týmu.
"Potřeboval bych, jestli by jsi je neprovedla po vesnici." řekl prostě Naruto.
"Ale já ještě chtěla zajít na ramen a pak trénovat." řekla překvapeně, tohle nečekala.
"Když to uděláš, tak tě pozvu na ramen a zítra si udělám čas na tvůj trénink, bereš?" zeptal se po chvíli Naruto a když uviděl, jak se Anke rozjasnili oči, takse jen pusmál.
"Tak dobře, beru." řekla a už všechny táhla z místnosti, směrem do vesnice.

"Tak kam by jste chtěli jít?" zeptala se jich, když se dostali z hůavní budovy.
"No...ani nevíme." přiznali všichni a Anke si povdychla.
"Můžeme zajít kamkoli, takže do nemocnice, do hlavní budovy Anbu, nebo se můžeme přeba prjít po městě a podívat se na různá místa, taky vás můžu vzít mimo vesnici, ale tam nic moc zajímavého není." vyjmenovala jim místa, která je zrovna napadla.
"Já bych nejradši zašla do nemocnice." ozvala se Sakura a Anke věděla proč, je medic-ninja, takže určitě chce vidět, jak to u nás chodí.
Když nikdo nic nenamítal, tak vyrazili směrem k nemocnici.
"Stejně tam potřebuju něco zařídit, takže se mi to hodí." řekla na cestě k nemocnici.
"Ty jsi medic?" zeptala se překvapeně Sakura a málem narazila do jednoho vozíku, naštzěstí se stačila vyhnout.
"Dalo by se to tak říct. Naruto-sensei řekl, že v každém týmu musí být aspoň jeden medic a já k tomu mám vlohy, tak mě vycvičil." řekla s úsměvem, když viděla, jak se Sakura ai ostatní zarazili.
"To je dobré, ale to máte tolik ninjů, kteří k tomu mají vlohy?" zeptal se překvapeně Kakashi.
"Ono je jedno, koho vezmete, načí se to každý, ale je lepší, když má na to někdo talent." řekl rychle Anke, protože už byli u nemocnice. To je znovu zarazilo, že by znali jiný způsob léčení?
Tak jsme tady, první zajdu na jeden pokoj a pak se můžeme podívat po nemocnici." řekla Anke a už si to máříla ke schodům, vedoucím do druhého patra.
"Tady to je." řekla a ukázala na pokoj, na kterém se zračilo číslo 101.
"A co tam budeme dělat?" zeptala se podezřívavě Sakura.
"Uvidíš."

Když vstoupili do místnosti, uviděli malý pokoj s dvěmi postelemi, ale jen jedna byla zabraná. Ležel na ní asi desetiletý chlapec a ztěžka oddychoval.
"Dneks ho pustíme domů a já to chic mít, co nejdřív udělané." odpověděla n jim na jejich tázavé pohledy.
"Ale první, pojď sem Sakuro." řekla Anke, když si k chlapci přisedla. Sakura neváhala a sedla si vedle Anke. Podívala se na chlapce.
"To ho chcete dnes pustit?" Vždyť sotva dýchá."řekla pohoršeně Sakura.
"Zkus ho vyléčit." pobídla jí Anke.
"Dobře." souhlasila Sakura a dala své ruce nad chlapce, kolem ní se objevila zelená chakra a Sakura začala léčit, ale asi po minutě přestala.
"Nemá žádnou naději, vždyť umře tak do zítřka." řekla Sakura a dala své ruce zpět.
"A v tom se mýlíš." odpověděla Anke a sama dala své ruce, nad chlapcovo tělo. Začala se uvolňovat bílá chakra, ktará postupně obalila chlapcovo tělo, až zářil bílou barvou. Trvalo to tak pět minut, když se bílá chakra vypařila a Anke dala své ruce podél těla. Najednou chlapec otevřel oči.
"Anke-chan!" křikl chlapec a obejmul Anke.
"Ahoj Kumi, jsem ráda, že jsi počkal, dřív to nešlo." řekla Anke s úsměvem.
"Myslím, že už si můžeš balit věci, jsi zdravý." dodala a podívala se, jak jeho obličej zářil štěstím.
"Jako to?" vydala ze sebe jenom Sakura.
"Myslím ,že tho,e by vám měl spíš vysvětlit Naruto-sensei, ten tu techniku vymyslel." odpověděla jí stručně Anke, nechtěla jí to zrovna ona vysvětlovat.
"No tak myslím, že Listová se od vás má co učit." řekl s úsměvem Kakashi, když vyšli znovu na chodbu.
"Vaše metody jsou mnhoem účinější." přitakal i Yamato.
"Myslím, že tohle by stačilo na malou ukázku, radši pojďme někam jinam." řekla Anke a vydala se vstříc čerstvému vzduchu.
"Kam chcete jít teď?" zeptala se, když byli znovu venku.
"Já bych šel do té budovy pro Anbu." řekl najendou Sasuke a všichni s ním souhlasili a tak se viděli vstříc dalším překvapení.

Pokračování příště → Zabezpečení vesnice