Tajemné

S jedinou slzou a bolestí v srdci

Vrátil se zpátky až s prvním ranním svítáním. Došel ke dveřím a pomalu nahlédnul. Kakashi seděl u stolu a snídal. Vera právě vycházela z kuchyně s hrnkem plným horkého čaje a postavila ho před Kakashiho. Ten se na ní usmál a pohladil ji po ruce. Vrátila mu zářivý úsměv. Musel na chvíli zavřít před tím štěstím oči.
„Itachi, budeš tam stát nebo si dáš snídani s námi?“ probral ho Kakashiho hlas a on rychle otevřel oči.

Desiata kapitola: Partner

Dlhými krokmi skákal po strechách k tunajšiemu Hokáge. Chystal sa na svoju prvú skutočnú misiu.
Boli to už štyri mesiace čo osobne spoznal svojich mŕtvych rodičov. Odvtedy sa toho veľa naučil. Nielenže mu párkrát pomáhal sám Štvrtý, ale niekedy ho trénoval aj jeho učiteľ Jiraja.
Hneď po ich prvom spoločnom tréningu zistil, že už je rovnako zvrhlý ako bude aj o dvadsať rokov. Zo slušnosti ho však oslovoval iba Jiraja. Ale bolo ťažké si zvykať.

Od té doby co upadl Sasuke do bezvědomí už uběhl den, stále ležel na tom samém místě, kde jsem ho položila. Teplota mu klesla, ale stále byl v bezvědomí. Měla jsem docela strach. Ne o jeho život, ale to co by se stalo, kdyby se už neprobudil. Orochimaru by mě asi zabil. To se ale naštěstí nestalo, protože Sasuke začal přicházet k sobě. Chvíli jen bezcílně hleděl do stropu, než se konečně podíval na mě.
„Co se stalo, proč jsem tady?‘‘ zeptal se mě a pomalu se posadil, ale já jsem ho zatlačila zpátky. Protestoval, ale byl moc slabý.

Den dvacátý druhý:
Teprve dnes jsem si uvědomil, jak moc je Kočka nepostradatelná. Nemám koho prudit a otravovat. Je mi jí skoro, cituji skoro líto.
K. m. s. j. š...

Den dvacátý třetí:
Už mě to přešlo.

Hametsu opět seděla s hnědovláskem na posteli ve svém pokoji. Upřeně mu hleděla do očí, ve tváři vážný výraz. Chlapec se však vesele usmíval, oči rozjařené, a kdyby měl ocas, zaručeně by jím začal vrtět. Vtom mu šedovlasá vtiskla mlaskavý polibek na čelo. V pořadí už čtvrtý. Poté se odtáhla, přičemž se na něj pozorně zadívala. Nic zvláštního se však neudálo, chlapec se dál vesele culil.
„Ale no ták!“ zanaříkala zničehonic. „Aspoň se snaž! Poslouchej pořádně… Ha-me-tsu, řekni to,“ pobízela ho.

Při cestě zpátky do Konohy Itemi narazila na párek podivných ninjů. Také mířili do její rodné vesnice a proto se je rozhodla nenápadně pozorovat. Šla pomalím krokem, aby je nepředehnala. Tohle tempo jí docela vyhovovalo, proto že stále ještě byla vysílená z trénování té podivné techniky.
Když se blížili k vesnici obě postavy začali zrychlovat. Itemi je bedlivě sledovala, ale šla stále stejným tempem jako před tím. Těsně před bránou zahnuli vpravo takže Itemi zmizeli z dohledu. Přidala, aby se jí úplně neztratili a mohla je ještě vystopovat.

Šla už hrozně dlouho a pomalu na ni začala dopadat únava.
„Já..... už nemůžu.... Potřebuji chvilku si odpočinout.... Jenom minutku....“ řekla Temari a opřela se o strom. Sevřela svoje víčka a sesunula se na zem. Vše kolem zmizelo a Temari padala dolů. Otevřela oči a uviděla tmu. Znovu je sevřela, jestli se jí to náhodou nezdá, ale pak už je nedokázala otevřít. Usnula.... NAVĚKY???

Stála jsem v té sprše asi minutu, po čemž mě už začala docela solidně bolet hlava. Rychle jsem ze sebe smyla všechnu zaschlou krev a sledovala proudy červené vody, jak mizely v odpadu. Zrovna, když jsem už pomalu končila, někdo zaklepal.
„Pojď dál,“ křikla jsem přes šumící vodu.
Dveře se otevřely a dovnitř někdo vstoupil. Zaznělo krátké cvaknutí, po čemž nastalo ticho.

Nebeský Démon: Kapitola druhá - Symfonie smrti

Když se válčí, je prolévána krev. Když se válčí pro mír, je prolévána krev. Zastavme válku, ale zastavení války jde ruku v ruce s proléváním krve. Toto je kruh smrti.

„Hej, cizinče, tady nemáš co pohledávat! Odejdi, toto je Kusagakure no Sato! Slyšíš?!“
„Mangekyou Sharingan!“

„Jasně, to my taky. Hele, kde jsou holky?“ zněla Narutova první otázka. Je přirozené, že to Tsunade zarazilo, ale nehodlala upustit ze svého slibu, který dívkám dala.
„Ah, tohle…“ povzdechla si a pohled sklopila k dokumentům na stole.
„Co?“ nechápal Sai a pozorně si ji prohlížel.
„Víte, hoši, děvčata… ony…“
„Tak už to vyklop!“ neléhal Naruto a zvýšil až neslušně hlas. Nikdo ale nebyl schopný ho zarazit, protože to popravdě chtěli vědět taky.

Přečíst povinně xD -- Vysvětlivky ►►

Chvíli jsem mlčela, právě tuhle otázku jsem si sama sobě pokládala docela často, ale neznala jsem na ni odpověď.
„Ani nevím,‘‘ řekla. Už mi to trochu začalo lézt krkem, místo toho abychom trénovali, jsme si spolu povídali. Zvedla jsem se a vydala se zpět k sídlu.
„Zítra buď na cvičišti naproti svému pokoji, hned za svítání, musíme toho hodně procvičit,‘‘ naposledy jsem se otočila a pak jsem zmizela v dálce.

"Všechny děti jsou v pořádku, životní funkce v normálu. Nic neobvyklého na nich není sama, co sou zač?" Šedovlasý Kabuto držel v ruce tlustý arch papíru upíral oči na muže před sebou.
Černovlasý muž přecházel od jedné malé postýlký k druhé v každé leželo dítě.
Pět kojenců v pěti kovových postýlkách.
Malý chlapeček s šedivými vlásky, který kolem sebe házel ručkami.
Další chlapec s tmavou kůží a černými vlásky. Se zelenýma očima, které upíral na muže před sebou.
Dívenka s modrými vlásky, sladce spící.

Překvapení v Konoze
Do Konohy dorazil znovunalezený tým 7 asi v šest ráno. Službu u brány měl znovu Iruka, Kozuke, strážce brány, stále stonal.
„ Zdravím, mistře Iruko!“ pozdravil tým trojhlasně. Iruka rozespale a překvapeně mžoural na své tři bývalé studenty, po chvilce se ale vzpamatoval.
„ Jo, dobrý ráno,“ odpověděl na pozdrav a zívl.
„ Tak co Shizune?“ vyzvídala Sakura. Iruka se na ní ospale usmál.

Jak jsem kdysi říkala...byla to festovní fanfikce, kterou jsme nestihla dopsat. Nemohli jste čekat, že by to bylo dlouhé dílo T_T

Shiage o krok ustoupila.
To není možné...
Dlouze se nadechla.
„Jediné, čeho těmihle hloupými proslovy dosáhneš je, že mě ještě víc naštveš,“ prohlásila chladně, pevněji sevřela svou kosu.
„Che, když myslíš...“ stáhl svou kosu ze zad a odhodil košili na zem vedle něj. Shiage si ho přeměřovala rudýma očima.
Je si sebou naprosto jistý...přesto, to nemohla být pravda...
Chvíli to vypadalo, jakoby se oba dva v bojové pozici chtěli rozběhnout ke svému protivníkovi. Pak Hidan sehnul svou kosou k zemi a zadíval se do nebe.

Spoluautorská povídka s Yumi ^^

Upozornění: Přímá řěč v uvozovkách, myšlenky kurzívou ;)