Železná kunoichi 14: Krmení

Šedovlasá si nabrala hůlkami další kuličku rýže. Strčila si ji do pusy a vzhlédla, spatřivši mladíka sedícího naproti ní, jak očuchával misku a snažil se její obsah všemožně nabrat do zubů, ačkoli po celou tu dobu dokázal sníst ubohých pár zrníček. Poraženě vzdychla a položila malou misku na stůl. Nechat ho, ať se nejdřív pořádně dívá na ni a až pak aby ji napodobil, zřejmě nevyšlo.
„Dakene,“ zavolala na něj, aby upoutala jeho pozornost.
Vzhlédl.
„Vem si ty hůlky,“ řekla pomalu, přičemž ukazovala na dvoje tenká dřívka vedle jeho misky.
Hnědovlásek sice pohlédl směrem, kterým ukazovala, ale místo toho, aby vzal hůlky do ruky, očuchal je, načež se chystal je uchopit mezi zuby.
„Ale ne, Dakene,“ zanaříkala Hametsu, vstala a přesunula se na židli po mladíkově pravici. „To musíš takhle…“ Otočila jeho levou ruku dlaní vzhůru, načež mu do ní vtiskla misku s rýží. Poté vzala jeho pravou ruku a mezi prsty mu vrazila hůlky. Obešla ho, levačkou jistila misku, aby chlapci nespadla na zem, přičemž druhou rukou řídila tu jeho, v níž třímal dřívka.
Hnědovláskovi se to očividně přestalo líbit.
Dívka ho donutila zanořit hůlky do rýže, poté přitiskla dva jeho prsty k sobě a jedna kulička už putovala k jeho ústům. Ochotně je otevřel, ale sotva se sousto dostalo na jazyk, už ho lačně zhltnul.
„Ne, musíš to pořádně rozkousat. Dívej, takhle.“ Naklonila se k němu, aby jí viděl do obličeje, po čemž párkrát zacvakala zuby.
Mladík lehce naklonil hlavu ke straně.
„Ano, musíš jídlo vždycky rozkousat,“ opakovala šedovlasá, načež mu do pusy strčila další rýžovou kuličku. Když ji však Daken opět spolkl, zamračila se. Pustila obě jeho ruce, z té levé mu vzala misku a položila ji na stůl, z druhé mu vytrhla dřívka. Poté ho popadla za bradu, zatímco druhou nabírala mezi hůlky další sousto. Donutila ho, aby otevřel pusu, pak mu strčila sousto na jazyk a hned ho začala tahat za bradu nahoru a dolu, čímž začal rýži žvýkat.
Daken se po celou tu dobu zmateně mračil. Nakonec se dívce vysmekl, ale rýži kupodivu dožvýkal a až pak ji spolkl. Najednou však chňapl po hůlkách, vytrhl je Hametsu z rukou, načež je začal okusovat. Asi je považoval za klacky v miniaturním provedení.
Šedovlasá poraženě vzdychla a skácela se na židli. Tohle zaučování bylo mnohem namáhavější, než si původně myslela. Sledovala Dakena, jak usilovně lámal dřívka mezi zuby, až se nakonec ozvalo prasknutí a původní hůlky dopadly rozpůlené na stůl. Opřela si lokty o desku a unaveně složila hlavu do dlaní.
Dlouhou chvíli převládalo ticho, až se nakonec Hametsu rozhodla, že pro dnešek toho nechají. Už se chystala zvednout, když vtom se zarazila uprostřed pohybu. Překvapeně hleděla na Dakena, který neznámo jak zřejmě pochopil využití chápavého palce, jelikož právě mezi ním a ostatními prsty svíral sousto rýže a očichával ho.
Kousla se do spodního rtu, aby nezačala ječet štěstím. Natáhla se a podrbala mladíka v rozcuchaných vlasech. „Výborně, Dakene, vedeš si skvěle,“ promlouvala k němu vlídně, na tváři rozzářený úsměv.
Hnědovlásek na chvíli přestal okusovat rýžovou kuličku řezáky, letmo jí olízl dlaň a dál se zaujatě věnoval jídlu. Hametsu se opět opřela lokty o stůl, zapletla prsty do sebe a položila si na ně hlavu, spokojeně pozorujíc Dakena, jak pomalu dojídal zbytky rýže. Po pár minutách byla miska úplně prázdná. Chlapec se olízl, načež začal zvědavě čmuchat. Šedovlasá vstala, došla pro svoji porci a vrátila se zpět i se svými hůlkami v rukou. Položila misku před Dakena, avšak když chtěl rýži opět nabrat prsty, silně ho pleskla před hřbet ruky. Hnědovlásek sebou poplašeně trhl a přikrčil se. Bolelo ho to. Ne zvenčí, ale zevnitř.
„Nekoukej se na mě tak.“ Odvrátila pohled od jeho velkých hnědých očí a nekompromisně mu strčila hůlky do pravé ruky.
Zamračil se na ně. Dívka však držela ruku výhružně pozvednutou, takže se je neodvážil odhodit. Chvíli s nimi usilovně zápasil - z čehož Hametsu silně zacukaly koutky, nicméně dál se nad ním hrozivě tyčila -, až se mu nakonec přece jen podařilo je správně uchopit. Pomalu a opatrně s nimi nabrat první kuličku rýže, načež si ji rychle strčil do pusy.
„Výborně!“ vykřikla šedovlasá a zatleskala. Pak jí ale úsměv pohasl, přičemž musela doslova vyrvat dřívka z chlapcovy pusy ven, jelikož je chtěl zase rozkousat. Nakonec se však opět rozesmála a pevně Dakena objala. Ten sice chvilku pošilhával po nedojedené misce, ale pak na ni přece jen zapomněl. Co znamenala taková miska rýže ve srovnání s pochvalou od jeho paní? Pootočil hlavu a jemně jí olízl tvář. Hametsu se zachichotala, odtáhla se od něj a podrbala ho ve vlasech. Když mu pohlédla do očí, spatřila v nich nesmírné štěstí. Takhle vypadal jako člověk až do morků kostí…
Zavrtěla však hlavou a myšlenka upadla v zapomnění.
„Tak na, dojez to,“ řekla s úsměvem a strčila mu hůlky do ruky.
Tentokrát se už nebránil. Očividně to dělalo jeho paní velkou radost, takže bude klidně až po zbytek života jíst s těmihle divnými věcičkami. Hlavně když mu bude v uších znít její smích a na sobě ucítí její hebké ruce. Pro tohle totiž žil… Žil pro ni.