Hyuuga Naoki - 2.O dva roky později

Tuhle další kapitolu věnuji svému dobrému kamarádovi, s nickem naruto - kun. Protože je pro mě v téhle době velkou oporou a moc mi pomáhá! Díky, oniisan!

„Neji-oniisan! Co to zase vyvádíš?“ povzdechla si Naoki když o dva roky později ráno přišla do kuchyně, kde se její starší bratr pokoušel vařit. Sice byl o rok a půl starší než ona, ale ona ho ve vaření jistě trumfla.
„Snažím se ti udělat radost,“ zaúpěl Neji, protože si právě popálil prst.
„Pusť k tomu Raiona, musím cvičit,“ pobídla ho Naoki a vytáhla si z opasku jeden svitek. Se zlatým proužkem nahoře. Pak ho roztáhla a objevil se tam dým. Neji nervózně otevřel okno a když se zase otočil, tak nemohl věřit svým očím.
„Nějak sis pohla s tím jeho novým vzhledem,“ konstatoval Neji, když se probral z úleku. Velká loutka byla ze zvláštního bílého dřeva (kupodivu z bílého dubu), na sobě měla zlatý potrhaný plášť a na hlavě hřívu zlatavých koňských žíní. Loutka stála na všech čtyřech a byla skoro stejně vysoká jako Naoki (ta byla o hlavu menší než Neji). Nejzvláštnější ale byly oči. Byly z jantaru a ve středu byly tmavší než na okrajích.
„A vylepšila jsem ho!“ pyšně se usmála Naoki a ukázala na loutku, která se právě vyšvihla na „zadní“ a začala sekat svými noži zeleninu na snídani.
„Co se naučil novýho?“ zajímalo Nejiho. Posadil se ke stolu a s úsměvem pozoroval svou sestřičku, když jemnými pohyby prstů řídila Raiona.
„Nejlíp mu teď jde spolupráce s Risu,“ tajemně pokrčila rameny Naoki.
„Tu jsi taky nějak vylepšila?“ optal se jí Neji. Pak zavzpomínal o kterou loutku jde… celkem se mu pletly. Přece jen měla jeho sestra tři loutky. A ty vypadaly každý týden jinak, protože je neustále vylepšovala.
„To je ta loutka nabarvená na oranžovou až hnědou barvu. Vylepšila jsem jí ocas… někdy ti to ukážu,“ slíbila mu Naoki. Pak se zvedla, odvolala loutku a dodělala snídani.
„Jo ta…! Tentenina oblíbená,“ pousmál se Neji. Tenten byla členka jeho týmu. Dalšími členy byli Lee a Gai. Celý jejich tým rád trénoval spolu s Naoki, protože oni si mohli vyzkoušet na jejích loutkách své bojové chvaty a ona si procvičila jejich ovládání.
„Jo, jo… Tenten mi ji jednou pěkně rozflákala, vzpomínáš? A to nemluvím o Leem, kterej mi z Tori udělal třísky… musela jsem to celý skládat znova,“ posteskla si Naoki. Pak položila před svého bratra na stůl misku s rýží a zeleninou. Jeho oblíbená snídaně. A její taky.
„Nezapomeň, že Akamaru ti jednou rozmočil Raiona,“ bránil svůj tým Neji připomenutím týmu jejich sestřenice, který s Naoki taky často trénoval.
„Prý to byla jen náhoda… ale stejně mu to nezapomenu. Itadakimasu!“ popřála svému bratrovi Naoki a pustila se do jídla.
„Itadakimasu!“ odvětil Neji a taky začal snídat.
„Co máš dneska v plánu?“ zeptala se Naoki svého bratra, když dojedla snídani a čekala, až ji dojí i on, aby mohla umýt nádobí.
„Přihlašujeme se na chuuninské zkoušky,“ odpověděl Neji.
„Aha, on se vlastně blíží jejich termín… doufám, že při nich budu s něčím pomáhat,“ usmála se nadšeně Naoki.
„Určitě budeš. Tvé schopnosti jsou celkem nevyužité vzhledem k tomu, jak ti jde i klanový trénink,“ pokrčil rameny Neji a podal jí prázdnou misku.
„I když jsi lichotník, tak budeš umývat nádobí!“ odsekla Naoki a hodila po něm utěrku.
„Ksó…“ povzdechl si Neji. Ale zvedl se na nohy a pomohl jí s tím.
„Chceš psychickou podporu?“ zeptala se ho Naoki. „Nemám co dělat.“
„Promiň, ale ne,“ zavrtěl hlavou Neji.
„Tak já zajdu omrknout materiál do lesa… začala jsem pracovat na plánu nový loutky,“ pochlubila se Naoki.
„A jak to jde?“ zeptal se jí Neji.
„Zatím nijak, ještě jsem to nikdy nezkoušela a je to celkem pracný… zatím jsem totiž vždycky měla něčí loutku jako podklad, ale teď si musím všechno vyrobit sama… miluju výzvy!“ odvětila Naoki nadšeně.
Tehdy nádobí domyli.
„Už jdeš?“ zajímalo Naoki.
„Ne, fakt tam nepůjdu v pyžamu,“ zavrtěl hlavou Neji a poukázal tak na upnuté bílé triko a černé kraťasy, které měl na sobě. „A ty bys v něm taky neměla nikam chodit.“
Naoki se plácla do čela, a pak si prohrábla své vlasy, které měla dlouhé po ramena. Její bratr je měl delší než ona a ona se mu kvůli tomu posmívala.
Potom oba vyběhli nahoru po schodech a předháněli se, kdo bude první. Mno… nevyhrál ani jeden z nich. Nahoře sebou liskli na zem oba.
„Zajdeš s námi na oběd?“ zeptal se jí Neji, když se zase potkali dole. On měl na sobě převážně bílé oblečení, zatímco ona měla upnuté černé kalhoty, přes to dlouhou bílou sukni s rozparkem až k pasu a černé triko, které se zavazovalo okolo krku. Vlasy měla rozhozené po ramenou. A kolem pasu měla pásek s taštičkou na kunaie a ostatní věci a několik svitků.
„Nevím, možná… pojď, jdeme,“ pobídla ho Naoki. Zatím měli společnou cestu.
Doprovodil ji až k bráně do jejich čtvrti, ale tam se od ní odpojil, protože on mířil do středu vesnice a ona pryč z vesnice.
Vyšla ven východní bránou a klidně se procházela po lese, kde byl krásný klid.
„Úúúúúúúútooooooook!“ ozvalo se najednou za Naoki a ona se vyděšeně otočila. Vzápětí do ní narazil vysoký mladík v šedé mikině s kapucí na hlavě. Srazil ji k zemi a ona se pěkně praštila.
„Auvajs! Inuzuko Kibo! Já ti dám, takhle se po mně válet!“ zaúpěla Naoki, když zaregistrovala, kdo to je.
„Naoki-chan… promiň, nechtěl jsem do tebe tak moc narazit,“ omluvně se na ni usmál Kiba a vyštrachal se na nohy. Pak se jí pokusil nabídnout ruku, ale ona mezitím sama vyskočila.
„Ahoj, Shino-kun! Hinata-neechan! Kurenai-san!“ pozdravila všechny Naoki. Vzápětí za ní zaštěkal pes, a tak pozdravila i Akamara.
„Kam jdeš?“ zeptala se Hinata sestřenice, když se s ní přivítali i ostatní.
„Jen na procházku… jaká byla mise?“ optala se jí Naoki a vesele se usmála.
„Až moc lehká,“ posteskl si Kiba.
„Kde jste byli?“ otočila se Naoki na Shina.
„V Zemi trávy… jen někoho najít,“ odpověděl Shino.
„Flákáte se na to, že se blíží zkoušky chuuninů,“ podotkla Naoki káravě. Všichni se pak rozešli směrem do vesnice.
„My za to nemůžeme… Sandaime nám dává nudný mise,“ odsekl Kiba. Šel po Naokině levém boku. Na druhé straně šla Hinata, vedle Kiby Shino a před nimi Kurenai.
„Ty už máš vystaráno, když jsi chuunin,“ řekla Hinata Naoki. Ta jen pokrčila rameny.
„Chystáš se na jouninské zkoušky?“ optala se Kurenai mile Naoki.
„Asi ano, ale nejdřív se musím domluvit s Hokage-sama,“ odvětila Naoki.
„Hokage-sama ti to určitě povolí,“ ujišťovala ji Hinata.
Pak vyšli z lesa. Byli přímo u brány, kterou prošli vesnicí a tým Kurenai se s Naoki rozloučil, protože všichni museli jít podat hlášení.
Naoki se vydala na oběd do barbeque baru.
„Naoki!“ mávl na dívku Shikamaru. Byl to Hinatin spolužák a Naoki ho znala. A stejně tak i celý jeho tým – Choujiho a Ino a jejich senseie Asumu.
Naoki se k nim vydala a všimla si, že tam s nimi sedí ještě další tři lidé – dva kluci a jedna dívka asi jejich věku. Jednoho chlapce, blonďáka, znala Naoki od vidění, protože byl vždy veselý a akční. Také hlasitý. Měl modré oči a na sobě oranžovou kombinézu. Stále se usmíval. Ta dívka měla růžové vlasy a červené šaty. A velké zelené oči. Jenže ty se Naoki zdály takové… nesympatické. Ta dívka asi nebyla moc milá, i když se tak tvářila. Druhý mladý chlapec měl tmavě modré vlasy, černé oči a na sobě modré oblečení. S podivným znakem na zádech.
„Ahoj! Je tu volno?“ usmála se na ně Naoki. Úsměv jí oplatili všichni až na modrovlasého. Ten se jen zachmuřil. Jediné volné místo bylo vedle něj.
„Jasně, Naoki-chan! Dáš si jídlo s námi?“ optal se jí Chouji.
„Samo,“ souhlasila Naoki a posadila se vedle modrovlasého, i když mu to očividně bylo nepříjemné. No, jí taky.
„Já jsem Uzumaki Naruto. Budoucí Hokage!“ představil se dívce Naruto a usmál se na ni přes modrovlasého. Ruku jí nenabídl, protože se snažil ukořistit kousek masa dřív, než všechno sní Chouji.
„Mé jméno je Haruno Sakura,“ usmála se na Naoki růžovovlasá dívka. Stiskly si ruce, ale Naoki v ní poznala faleš. Na to měla nos. Proto neměla ráda ani Ino.
„Uchiha Sasuke,“ zamumlal modrovlasý vedle Naoki. Ani se na něj nepodívala a představila se: „Naoki.“
„Zvláštní jméno,“ podotkl Naruto.
„To tvoje taky,“ odvětila Naoki, popadla hůlky a dala si kousek masa, který jí laskavě nechal Chouji. Ti tři noví se podivili. Chouji se přece o jídlo nikdy nedělil!
„Jak jsi na tom s Raionem?“ zeptal se Shikamaru Naoki po pár dalších soustech.
„Celkem slušně, ale pořád mu něco chybí… jak jste na tom s formací Ino-Shika-Chou?“ opáčila s úsměvem Naoki.
„Bledě… moc nám to nejde,“ povzdechla si Ino.
„Nedáme si souboj?“ nabídla jim Naoki.
„Dnes ne… jdeme se zapsat na zkoušky,“ odvětil Chouji.
„Ach jo… všichni se teď zajímají jenom o zkoušky… doufám, že aspoň budu mít možnost se na nich podílet,“ zavrtěla hlavou Naoki.
„Ty na ně nepůjdeš? Copak nejsi stejně stará jako my?“ podivila se Sakura. Měla naprosto nevinný výraz. Ale Naoki uměla prokouknout masky.
„Jsem dokonce o něco mladší. A ne, nepůjdu. Leda jako dozor. Zúčastnila jsem se minulých zkoušek v Kamenné,“ odpověděla Naoki.
„V deseti letech?“ vykulil oči Naruto (taky se divím, že umí počítat). I jeho přátelé. Až na Ino, Shikamara a Choujiho. Ti to věděli, protože ji znali.
„Proč by ne?!“ pokrčila rameny Naoki.
„Z jakého jsi klanu?“ zeptal se jí najednou Sasuke. Podívala se na něj. Probodával ji svýma černýma očima. Odhadoval ji. Její osobnost. Ale ke skutečné Naoki se tak lehce dostat nemohl.
„Hyuuga,“ prozradila Naoki.
„Znáš Hyuugu Hinatu?“ optal se jí Naruto.
„Jasně, je to moje nejlepší kamarádka a sestřenice,“ usmála se na něj Naoki.
Tehdy dojedli. Zaplatili a vydali se ven. Tam se rozloučili a rozešli se každý svým směrem. Ale Naoki šla spolu se Sasukem. Šli od sebe dva metry a ani se na sebe nepodívali. Nepociťovali touhu se blíže seznámit.
„Máš Byakugan?“ zeptal se najednou Sasuke Naoki. Zvedla hlavu, podívala se jeho směrem a zjistila, že už je od ní vzdálený jen metr.
„Ano. Jako každý z klanu,“ odpověděla Naoki.
„Dáš si se mnou souboj? Někdy?“ optal se jí Sasuke.
„Sharingan versus Byakugan?!“ pousmála se Naoki. Sasuke kývl.
„Já…“ sklopila oči Naoki.
„Bojíš se?“ posměvačně si ji měřil Sasuke.
„Ne, to v žádném případě, já jen… práci s Byakuganem se učím jen dva roky,“ prozradila Naoki.
„Cože?“ nechápavě se na ni podíval Sasuke a zastavil se, aby si spolu mohli lépe promluvit.
„Nevyrůstala jsem u svého klanu. A už vůbec ne v Konoze. Vrátila jsem se po zkoušce chuuninů,“ odvětila Naoki. Zúžila oči a pozorně si ho prohlédla. Nelíbila se jí jeho zvědavost.
„Kde jsi bydlela do té doby?“ zajímalo Sasukeho.
„To tě nemusí zajímat!“ sykla na něj naštvaně Naoki… najednou se projevila ta stará Naoki… dala si ruku na pusu, otočila se a utíkala pryč. Před bránou se ale roztřeseně zastavila, když spatřila návštěvníky.