Ještě nezmizela ze světa láska - 14. kapitola - Ztracená mapa

Když se v dálce objevila silueta mužské postavy, v duchu zajásali. Muž vypadal chudě, ale vstřícně. Nabídl jim svou bárku i to, že je převeze na poloostrov a dovede až za hranice. Moc dobře si všiml, jak pošilhávají po jeho skromném plavidle. Čtveřice mu poděkovala a všichni společně začali přemýšlet nad dalším plánem cesty.

Voda byla klidná, loďka neměla důvod ke kymácení. Muž v potrhaném klobouku bedlivě naslouchal hovoru cizinců. Musel se přesvědčit, že nenaložil nesprávné lidi.
„Škoda té mapy,“ vzdychl Kankurou. „Měli jsme na ni dávat větší pozor.“
Shino vyslovil domněnku, že je zde mizivá pravděpodobnost, že mohla být ukradena. Převozník zpozorněl, ale poté zjistil, že cizinci jen tápají správným směrem a skutečnou pravdu neznají. Modrovlasá dívčina se tiskla k hnědovlasému mladíkovi s pomalovaným obličejem, ale nepřestávala se dívat na ninju se zlatavými vlasy, který jednu chvíli máchal rukou ve vodě a o pár vteřin později líně seděl a o něčem přemýšlel. Přestal takhle šaškovat, až když mu řekli, že ve vodě jsou ryby, které rádi koušou.

Blížili se k cíli. Modrovláska usínala loutkáři na rameni, ten ji galantně přidržoval, aby se neudeřila do hlavy, kdyby se její tělo sesunulo ještě o kousek níž. Naruto si ničeho a nikoho nevšímal. Shino zamyšleně pozoroval travnaté kopce, ke kterým se zvolna přibližovali. Převozník je pokradmu pozoroval. Na první pohled poznal, že jsou to ninjové, vždyť se ani nesnažili zakrýt čelenky. Jen parta nedospělých děcek! Budou velmi snadná kořist. Akima měla pravdu a on se v duchu smál sám sobě za to, že jí nevěřil. Svedou s nimi boj a cizinci pak zmizí ze scény. Pokud ovšem…

Modrovláska procitla a cosi ji donutilo otočit se. „Byakugan!“ Muž fascinovaně hleděl na proměnu těch nafialovělých očí, ani se nesnažil své nadšení příliš skrývat. Poloostrov byl od nich, co by kamenem dohodil. Shino si však náhlé změny v mužově chování všiml. „Kryjte se! Je to past!“ V té samé chvíli muž zahulákal slova, která se podobala bojovému pokřiku. Z lesa v blízkosti břehu začaly vybíhat postavy. Mladý příslušník klanu Aburame se napřáhl a dobře mířenou ranou donutil průvodce přepadnout do vody.
„Mám plán! Dělejte, co vám řeknu!“

Když cizí připlavali k bárce, našli v ní čtyři nehybná těla. Jediná žena ve skupině se ponořila do vody a o chvíli později se vynořila přidržujíc muže v bezvědomí. „Praštil se do hlavy,“ vysvětlovala. Každý z ramenatých svalovců popadl jednoho ninju za ruce a odtáhl ho na břeh. Že by se nakonec mohli zbavit kořisti bez boje?

Sami se ocitli v léčce, protože čtyři mladí bojovníci naráz vyskočili a zaútočili. Hoch v bundě rozdával rány pěstí. Hnědovlasý odpečetil svitek a nyní si pohrával se dvěma loutkami. Blonďáček se snažil zlikvidovat nepřítele za pomoci svých klonů.

Stydlivá Hinata se rozmáchla. Oči jí nebezpečně zářily a každý, kdo okusil její jutsu Vznešené pěsti, měl problémy s rovnováhou. Tři mladíci na ni hleděli s obdivem. Na ladnost jejích pohybů, stejně jako přesnost, s jakou útočila.
„Ta holka bude velmi účinnou zbraní,“ vydechl Kankurou a složil k zemi dalšího protivníka.

Žena jménem Akima se rozhodla pro záložní plán. Uskočila před blonďatým ninjou a zamávala mu před nosem složenou mapkou. „Hele, kloučku, není to náhodou tvoje?“ Zlomyslně se zašklebila.
Naruto zpozorněl. „To je moje! Vrať mi to!“ Rozběhl se proti ní a už si nevšiml čepele, kterou cizinka vytasila a přidržovala u boku. Modrovlasá se na ni vhrla a srazila jí ruku stranou. Žena se zasmála a chytila dívku pod krkem, přitom se chopila náhradní zbraně.
„Tak, pánové! Ani hnout, jinak to tohle děvčátko schytá!“
Naruto zakňoural. V ruce tiskl mapu, kterou kunoichi odhodila, když na ni zkusil zaútočit. Kolem Kankuroua a Shina se začali srocovat protivníci. Pokusit se je teď odrazit bylo příliš riskantní.
„Odhoďte ty hračky!“ křikla na ně Akima. Podrobili se jí. Nechali se obelstít. Začít bojovat nemohli, pokud nechtěli ohrozit Hinatin život. Žena s krátce střiženými hnědými vlasy se hlasitě smála. Měla je v hrsti, už neuniknou…