Tajemné
„No tak už si pohni, Naruto!“ sykl černovlasý mladík s mléčně bílýma očima na svého kamaráda, který stále běžel vzadu. On sám celý tým vedl.
„Co zase já! Já jsem v záloze pro případ napadení!“ bránil se blonďatý Naruto.
„Naruto! Nebuď drzý!“ praštila Naruta růžovovlasá kunoichi, která se zastavila, aby mu mohla jednu vrazit. Když odletěl na nedaleký strom, tak se zase rozběhla dál a už si ho nevšímala.
„Sakuro, proč ho pořád mlátíš?“ zastavil se Neji a starostlivě se podíval na Naruta. Sakura si ho zhnuseně prohlédla.
Tora se s Kurai připravovaly na maturitu velmi pečlivě, ačkoliv to vlastně ani nebylo potřeba. Celý týden před ní svědomitě trénovala povinné techniky a pokoušela se zdokonalit vlastní dvě. Kurai jí pomáhala jak duševně, tak fyzicky, a představovala pro ni velkou oporu. Když už byla Tora naprosto vyčerpaná, skočila jí na rameno a předala trochu z vlastní kočičí chakry. A tím Toře přidala minimálně další půl hodiny tréninku.
Tak je tu desátý díl série. Také bych chtěla tenhle díl věnovat třem lidem kteří mi moc pomáhaly a zaslouží si být tu napsáni. Je to Amy-chan která mi hodně pomohla při hledání inspirace pak Kaia-chan která mi dílek opravila a Jobek kterému vděčím za nádherný název techniky já bych ho nevymyslela 
. K tomuto dílu se pohodlně usaďte a užívejte si nastávající boje.
„Ty, Yoru, náš táta ti asik dává pěkně zabrat při trénování, že jo?“ zeptal se Chiko své kamarádky.
„Hm,“ ozvalo se pouze zpátky.
„Děje se něco vo čem bychom měli vědít?“ ozval se pro změnu Isamu.
„Ani ne,“ zazněla stejně stručná odpověď.
„Tssss, koukni na ni Chiko, už milostpaní nestojíme ani za pořádnou vodpověď. To je teda úroveň,“ ozval se znovu s pořádným odfrknutím Isamu.
„To teda jo. Jestlipak bychom si neměli radějc najít nový kámoše,“ potvrdil mu stejně nakvašeně druhý chlapec.
Zoufalství větší než smrt
Temari se vzbudila a spatřila nad sebou zamračený obličej. „Co tu chceš?“ vyjekla.
„Říkali, že prý nutně potřebuješ pomoc. Jako tvá osobní stráž jen plním své povinnosti,“ ušklíbl se Shikamaru.
Blonďaté kunoichi už došel význam jeho slov. Hromově zařvala: „Matsuri!“
Daisune si říkal, že tahle dívka je zajímavá něčím, co nedokázal popsat. Věděl, že kdyby jí tihle chlapi dali prostor, mohla by je svést všechny, stačilo by jen pohnout prstem. Dokázala by to, cítil z ní nebezpečnou přitažlivost. Jen ji někdo musí trochu popostrčit.
„Tenhle je poslední!“ hlásil Hidan a postavil před černovlásku košík s prádlem.
„Dobrá. Přijďte si večer.“
„A uměla bys vyčistit tohle?“ Nesmrtelný jí strčil pod nos zakrvácenou kosu.
„I to by šlo,“ připustila.
„Otoo-san! Otoo-san!“ Sotva čtyřletý chlapec s roztaženýma rukama bežel k muži stojícímu na velké pláni. Bylo to jediné místo ve vesnici, kterou pokrývala chabá zeleň.
Zrovinka zapadalo slunce. Byl to krásný pohled. Tolik plný vzpomínek a smutku.
„Otoo-san!“ Chlapec k němu konečně dorazil.
Zvedl hlavu vzhůru, aby se podíval do jeho tváře s prázdným, zamyšleným výrazem.
Svolávací jutsu!
Když šli bránou tak Kotetsu a Izumo nevěřili svým očím když uviděli koho to Sasuke nese na zádech.
I Tsunade si myslela, že se asi moc opila když uviděla Naruta.
,,Co se stalo?” ptal se Minato
,,Když jsme došli na místo kde podle Kyubiho mněl být Naruto tak nás zasála tlaková vlna a pak jsme uviděli jak Naruto bojuje s nějakým blonďatým mužem. Když si nás Naruto všiml tak nepřítel využi jeho nepozornosti udělal několik pečetí a praštil Naruta do břicha a Naruto omdlel.”vysvětli Kakashi
,,A kdo byl ten muž?” ptal se Minato
V nejspíš osobním rekordu vychází pátej dílek.. itadakimas ^^
Dlouho poté, co ještě řešily Rudé Mstitele.
„No dnes už je pozdě. Připlavily jsme pro každého z vás samostatný pokoj na přespání. Zítra je taky den.“
„Máš pravdu Kirato, už je pozdě a my za sebou máme dlouhý den.“ Dal Kiratovi za pravdu Kakashi. A služebná je odvedla do jejich pokojů.
V noci kdosi zaťukal na dveře Narutova pokoje.
„Kdo to jenom může být?“ Pomyslel jsi. Vstal a šel otevřít.
Od té noci, co se Sakura vyspala s Itachim uběhly už 3 dny. Itachi ani ona neměli odvahu toto téma opět otevřít, a tak o něm mlčeli. Další noci probíhaly klidně, i když toho ani jeden moc nenaspal, ale zato rána byla poněkud krušná.
Náš příběh se odehrává před tragickou událostí v Uchiha klanu. Vypravuje o Itachim a důvodech k hrozivým událostem, o kterých tehdy ještě nikdo nevěděl...
Bylo pochmurné, deštivé počasí a nad Konohou panovala hluboká noc. mír a klid, který pohlcoval celou vesnici se stal pro většinu obyvatel uklidňující, ale jeden muž přesto nespal. Jeho hluboké, černé oči prořezávaly tmu tmu a snažily se najít východisko z utrpení, které pohlcovalo jeho duši.
Šedovlasý pomalu kráčel tichou kamennou chodbou. Jeho kroky byly váhavé, neobvykle neohrabané. Po spáncích mu tekly studené pramínky potu a ve značně roztřesené levé ruce držel jakýsi svazek papírů. Očima nepřítomně civěl do země, nervózně se kousal do spodního rtu. Očividně ho něco velmi trápilo.
Po chvíli jsme dorazili do jeho pokoje. Jako ve všech ostatních, i tady se svítilo loučemi. Stály tu dvě postele, dva noční stolky, dvě hodně velké skříně a stolek s židlemi.
Zatímco jsem se ve dveřích rozhlížela, Deidara otevřel jednu velkou skříň a něco z ní vzal. Poté přistoupil ke stolku a otočil se ke mně. Trhla jsem k němu očima.
„Sedneš si nebo tam zůstaneš stát?“ zeptal se s lehkým úšklebkem na tváři.
Loutkáře donutili, aby otevřel svou kulovitou loutku, kde zůstal uvězněn další z mužů. Chlápek, který si hrál na převozníka, už se vzpamatoval a tiskl si hlavu, protože se do ní při pádu udeřil. Shino v duchu soptil vztekem. Kdyby nebylo Naruta… ale i Hinatina reakce byla poněkud ukvapená, i když ne neočekávaná. A ten tupec si určitě ještě nestačil uvědomit, do jakého maléru je všechny dostal!
Moriko byla zmatena chováním Daisuneho, ale nechtěla se ptát, proč to udělal. Pomalu se zotavovala. Orochimaru si samozřejmě postěžoval, kolik toho musel vytrpět, když u něj černovlasá přespávala, ale nikdo ho nepolitoval.
Vůdce měl radost, že se Sasoriho mise zdařila a rozhodl, že dívka může v sídle zůstat, i když už jim teď k ničemu není, protože si už všichni stačili zvyknout na její pomoc a péči. Svým způsobem se ale snažil i pošramotit loutkářovu pověst, aby si nemyslel, že mu dovolí všechno.
Celou cestu do Ichiraku bylo napětí tak hustý, že by se dalo krájet. Kluci raději mlčeli, nevěděli, co si můžou před členy ANBU dovolit vypustit z pusy, i když to byla úplná blbost.
Holky zas skrz masky propalovaly pohledem Hinatu, která měla tohle všechno na svědomí. Sakura k ní naklusala a zašeptala jí do ucha:
„Co teď uděláme? Chceš jíst ramen skrz masku?“ pokárala ji, jakej blbej nápad to byl, pozvat tam kluky.
„Mno jo, přiznám se, tohle jsem trochu nedomyslela. Něco už vymyslím.“ Bránila se a snažila se ji odehnat.
Slunce se už úplně vyhouplo nad Písečnou vesnicí. Rozpálilo horký písek. Kdo by zrovna v tuto dobu hledal příjemný chlad ve stínu, moc by nepochodil. Ale obyvatelům vesnice přílišné teplo zřejmě nevadilo. Čím více slunce pražilo, tím více lidí potkávali v ulicích.
I když oba kráčeli mlčky, Norao se usmívala. Takovým svým tajemným úsměvem, který uměla jen ona. Ukázala tak celému světu své rovné, běloskvoucí zuby.
Gaara se neptal co jí tak těší. Bylo to tolik jasné. Obyčejný život? Že by po tom tolik toužila?
Musíš žít!
Sasuke a Naruto se na cvičišti objevili téměř současně. Pomalu, v širokých kruzích se obcházeli a měřili se pohledem. Naruto byl ten, který začal boj:
„ Stínové klonové jutsu!“ vykřikl a kolem se objevilo asi dvacet klonů. Všichni současně se na něj vrhli. Sasuke je ale rozprášil Ohnivým stylem: Jutsu ohnivé koule. Naruto vztekle zavrčel.
