Dlouhá cesta za štěstím: 3. Boj a láska

Boj a láska
„ Zvládne to sám,“ šeptl, přitáhl si Sakuru k sobě a políbil jí.
Sakuru jeho počínání ohromilo. Trvalo asi dvě vteřiny, než se vzpamatovala, pak ho ale prudce odstrčila a zírala na něj, udiveně a rozzlobeně. Sasuke k ní přistoupil a chytil jí za ruku.
„ Sakuro…“ začal, Sakura mu ale ruku vyškubla a o krok ustoupila.
„ NE!“ zaječela. „ Myslíš, že si jen tak přijdeš a začneš mi plést hlavu a pak mě zase odkopneš jako neužitečnou a otravnou? Myslíš, že stojím o to, aby rány v se mém srdci, čerstvě zhojené, zase otevřeli a začali krvácet? To jsi na velkém omylu!“ Sakura se rozplakala a vyběhla do začínajícího deště.
„ SAKURO!!“ křičel za ní Sasuke a spěchal za ní.
Naruto se zrovna vracel ze své výpravy za dřevem, když v tom spatřil brečící Sakuru vybíhat z vodopádu. Za ní se řítil Sasuke, volaje její jméno. Naruta to překvapilo. Chvilku přemyslel, jestli jit nebo nejit za nimi, ale pak si řekl, že ti dva si to mazi sebou potrebuji jen vyrikat a pak to bude v pořádku. Vrátil se proto do jeskyně kde rozdělal oheň a začal připravovat večeři.
Sakura seděla na skále a plakala. Po chvilce se uklidnila a začala přecházet sem a tam. Přemýslela nad svou situací a vůbec si nevšímala deště, který jí smáčel růžové vlasy a stékal jí po tvářích jako slzy, které před chvílí prolévala. Po chvíli si zase sedla, protože jí bolely nohy. Asi po deseti minutách ucítila něčí ruku na svém rameni. Rozzlobeně ji setřásla a vyskočila na nohy v domnění, že je to Sasuke. Vůbec ale nečekala toho, kdo před ní stál.
„ Orochimaru,“ vyslovila tiše a nenávistně. Orochimaru se na ní usmál.
„ Co chceš?“ zeptala jsem se. Oči m i přitom sklouzli na jeho ruce, stále poškozené Sarutobiho kletbou. V tu chvíli mi to došlo.
„ Vidím, že už ses dovtípila že?“ řekl se svým syčivým přízvukem, protahuje každé slovo.
„ Myslíš, že tě vyléčím po tom všem co jsi mi udělal?“ zaječela Sakura. „ Myslíš, že po tom, co jsi mi odloudil Saukeho a zabil rodiče tě s radostí vyléčím, vyklopím ti všechno o vesnici a přidám se k tobě?!“
„ Ano,“ odpověděl Orochimaru.
„ A proč si to myslíš?“ zeptala se se znovunalezeným klidem.
„ Mám prostředky, jak tě donutit a jedním z nich je i Sasuke.“
„ To si jenom myslíš,“ sykla tiše.
Ještě chvilku na sebe zlostně zírali, pak Orochimaru zcela nečekaně zaútočil. Z úst mu vystřelil dlouhý jazyk a omotal Sakuru kolem pasu. Zoufale vykřikla, když jí slizký sval zvedl do vzduchu. Sáhla pro kunai a sekla. Nůž projel jazykem stejně snadno jako máslem, Orochimaru vztekle zařval a Sakura měkce dopadla nazem, zatímco ještě ve vzduchu začala dělat ruční znamení.
„ Ninjí způsob, Jehlový oblak,“ zavelela a za Orochimarem se objevil mrak, který na něj plival jehly. Sannin se jim vyhýbal, na chvilku ho to ale zaměstnalo a to Sakuře stačilo. Rychle se dala do dalšího jutsu.
„ Větrný styl, jutsu velkého tornáda!“ vykřikla a vyfoukla mocný větrný vír. Orochimaru se točil jako žába v mixéru. Bylo to docela vtipné, Sakura ale neměla čas se smát. Slovy „ Ohnivý styl, jutsu živého ohně,“ ukončila další sérii znamení a vydechla zlatavé plameny. Ty se odplazili až k tornádu. Mocný vichr je pohltil a tím vzniklo ohnivé tornádo s ničivou silou, která o sobě dával vědět široko daleko. Zaznamenal jí i Sasuke, který tím pojal podezření a rychle se rozběhl k místu, odkud se síla ozývala.
Ještě než dorazil, začalo tornádo ztrácet sílu. Chakra, kterou do něj Sakura vložila, mizela dost rychle, takže se tornádo za chvilku rozplynulo a na zemi přistál spálený Orochimaru. Sakura k němu přistoupila a chystala se to ukončit, když na krku ucítila chladnou ocel.
„ Hezký pokus, mladá dámo,“ ocenil Orochimaru, očouzený a popálený. Žár mu sežehl vlasy, takže vypadal jako Voldemortův mladší bratr.
Orochimaru surově nakopl Sakuru do břicha. Ta se schoulila v křeči bolesti. Po tvářích jí stékali horké slzy. Věděla, že je to konec, i když její druhé já, po takové době probuzené, řádilo v její hlavě a ječelo, ať vstane a bojuje.
Užuž se chystal k závěrečné ráně, která by jistě dopadla, kdyby se v tu chvíli neobjevil Sasuke. Svou Kusanagi zabránil Orochimarově ráně dopadnout. Orochimaru se na boj e Sasukem moc necítil a tak radši se vzteklým zasyčením zmizel. Sasuke se oddechl a poklekl k Sakuře, která stále plačíce napůl seděla, napůl ležela na zemi.
„ Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě a pomohl jí do sedu. Sakura se zmohla jen na přikývnutí. Sasuke si jí přitiskl na hruď. Její slzy mu smáčeli kimono, na tom mu ale nezáleželo. Něžně Sakuru tišil. Ta se po chvíli uklidnila, tvář ale nechala zabořenou do jeho hrudi. V sevření jeho silných paží se cítila v bezpečí. Sasuke by rád, že jí má u sebe, živou a zdravou.
Dlouho tak zůstali a užívali si vzájemné blízkosti. Po chvíli Sakura zvedla oči. Zelený pohled se setkal s černým. Sasukeho oči byli plné starostlivosti, ale hlavně lásky a něhy. Usmál se na Sakuru a ta mu úsměv opětovala. Její rty se pokusili zformovat nějaká slova, ale vyšel z nich jen chrapot. Odkašlala si a zkusila to znova.
„ Děkuji,“ řekla tiše a pokoušela se dostat ze Sasukeho náručí.
„ Kam bys teď chodila?“ zeptal se Sasuke a přitáhl si jí k sobě blíž.
„ Naruto bude mít strach,“ vysvětlila. Sasuke se místo odpovědi pátravě zahleděl na nebe.
„ Už neprší,“ oznámil vesele.
„ Sasuke…“ začala Sakura, ale Sasuke jí položil prst na ústa.
„ Pst… Teď budu chvilku mluvit já, ano?“ zeptal se a nečekal na odpověď.
„ Vždycky jsem tě miloval. Od samého začátku. Ale bál jsem se ti to říct. Kdyby se to dozvěděl Itachi, byla bys ve větším nebezpečí než kdy dřív. Pokusil jsem se tě donutit mě nenávidět. Bolelo mě vidět tě nešťastnou a uplakanou, ale řekl jsem si, že to tak bude lepší.“ Na chvilku se odmlčel. Sakura ho s otevřenými ústy poslouchla. Pokračoval:
„ Po té prokleté značce mi začalo trošku hrabat a bavilo mě vidět tě ztrápenou a zlomenou. Odešel jsem, málem zabil Naruta a tebe nechal smutnou a nešťastnou na pospas životu kunoichy.
Potom síla prokleté značky začala slábnout. Orochimeru mě tou dobou přidělil do týmu Hebi. Byl jsem denně nucen páchat hrozné věci a jen vzpomínka na tebe mi pomáhala zachytit se a nedat se stáhnout vírem šílenství.
Pak už jsem se konečně cítil dost silný na to, abych tě dokázal ochránit. Rozhodl jsem se vrátit do Konohy. Na noc jsem se ubytoval v jeskyni, potkal vás a dál už to znáš,“ dovyprávěl a odmlčel se. Sakura sklopila oči.
„ Vážně bychom se měli vrátit,“ špitla. Sasuke se na ní podíval.
„ Dobrá,“ kývl, „ nech mě ale jen udělat tohle.“ A něžně se přisál k Sakuřiným rtům. Jednou rukou jí objal kolem boků, druhou zabořil do jejích sladce vonících vlasů. Sakura mu položila ruce kolem krku. Byli si blíž než kdy předtím. Po chvilce se ale ozval známý hlas:
„ SAKURO! SASUKE!“ Sakura se trošku odtáhla od Sasukeho tváře.
„ Naruto,“ řekla prostě.
„ Idiot,“ ucedil suše Sasuke a pomohl Sakuře vstát. Oba se rozběhli směrem, odkud hlas přicházel a našli Naruta, stojícího na malé mýtině, vyřvávaje jejich jména. Jako stíny se snesli vedle něj.
„ Jestli ještě někdo nevěděl, že tu jsme, už to ví,“ kárala ho Sakura.
„ Když už nás hledáš, dělej to potichu!“ připomenul Sasuke.
„ Promiňte lidi, ale už je skoro půlnoc. Myslel jsem, že vás přepadl Orochimaru,“ vysvětloval Naruto a dopřál si trochu vody z láhve.
„ On nás taky napadl,“ řekla Sakura prostě. Naruto se zakuckal a Sasuke ho praštil do zad.
„ Noc je skoro pryč. Nemá cenu těch pár hodin spát. Navrhuji pokračovat rovnou do Konohy,“ navrhla Sakura a nevšímala si Narutových reakcí na zprávu o Orochimarovi. S návratem všichni souhlasili a za chvíli směrem ke Konoze letěli tři stíny.