Jak bylo určeno: Kapitola první - Odplata

Výhružka nové povídky už chvíli strašící na mým FF seznamu se konečně potvrzuje xD

Upozornění: Přímá řeč v uvozovkách, myšlenky kurzívou ;)
r

.
Stál přede dveřmi domu, ve zkrvavených šatech a hleděl na dveře. Jen vpřed. Hlavou se mu honily výjevy z předešlého boje. Povzdychl si a vešel dovnitř.
Uvnitř domu se zdál být naprostý klid, avšak opak byl pravdou; Uchihové byli shromáždění ve velkém sále, kde všichni tiše debatovali nebo prostě jen čekali. Sotvaže si ho všiml první, už se na něj začali obracet další.
„Madaro-dono! Tak, jak to dopadlo?“
„Jsi zraněný! Není to vážné?“
„Tys vyhrál, že ano?“
Povzdychl si. Přesně tyhle reakce čekal, když se k němu nahrnuli a několik z nich ho chtělo hned zahnat k léčení.
„Dost.“
Muži i ženy, všichni překvapeně ustoupili. Takhle svého vůdce ještě neviděli, vyčerpaného k smrti. To samo o sobě by je možná odradilo.
Muž vztekle zatl pěsti.
„Náš boj skončil nerozhodně. Klan Senju s feudálním pánem chtějí vyjednávat.“
Po jeho větách zůstalo ohromené ticho, během kterého se nikdo ani nepohnul. Ucítil v zádech několik vyčítavých pohledů. Když se ale ohlédl, nikoho neviděl.
Nastálé ticho přerušily rázné kroky. Žena, která procházela davem směřovala přímo k Madarovi. Jakmile ji spatřil, složitý vzor v jeho očích se okamžitě změnil na obyčejný sharingan.
„Ryougetsu-sama, neměla by jste-“ někdo v davu vzápětí zmlkl.
Mladá žena se obrátila čelem k davu, který stál okolo Madary a všechny vyčítavě probodávala pohledem.
„Kvůli vašemu výslechu by jste ho tu nechali vykrvácet!“ obořila se na ninji okolo. Pak mávla na malou skupinku v pozadí, která přesně na tohle vyčkávala. Vzápětí uchopila Madarovu paži a i přes jeho hlasitou protestaci ho protáhla ohromeným davem ven z místnosti. Nikdo se neodvážil za rozzlobenou kunoichi vejít.
Dovedla ho do jedné zadní místnosti, kde ho přimáčkla na postel. Tam se na něj okamžitě vrhl ošetřující tým. Kunoichi s pobavením sledovala jeho snahu ubránit se všem obvazům se slovy, že mu vážně nic není, o deset minut později ale vyšli lékařští ninjové ven z místnosti spokojení, a Madara zůstal sedět na postěli, napůl přebarvený obvazy nabílo.
„Co to do nich vjelo?“ obořil se na odcházející mediky okamžitě, Ryougetsu ho ale jen tiše přerušila jemným polibkem na rty.
„Nařídila jsem jim, aby svého vůdce nenechali zemřít.“
„Neumřel bych,“ zabručel nesouhlasně, když ho na tváři zalechtaly dlouhé tmavé vlasy kunoichi, která se k němu tiskla.
„Bála jsem se o tebe.“
Zarazil se. Takhle ji ještě nikdy neviděl. Po tváři jí stékaly slzy, přitom se ale usmívala. Poznal ale, že to nebyly slzy úlevy nebo štěstí. Pohladil ji po zakulacujícím se bříšku.
„Co se stalo, když jsem tu nebyl?“
Kunoichi se narovnala a hřbetem ruky si setřela z tváře slzy. Vrhla na něj omluvný pohled, neměla ve zvyku nechávat se takhle unést city.
„Před půl hodinou...před půl hodinou...“ Po bledé tváři se jí proti její vůli svezla další slza.
Madara dál tiše vyčkával. Upřímně řečeno se děsil toho, co ji mohlo tak rozplakat. Nikdy ji neviděl brečet. Ještě nikdy.
„Izuna...“
Svět utichl, když te černovlasý ninja zaslechl. V tu chvíli už se bezmyšlenkovitě postavil.
„Neříkej mi, že...“
Tmavovlasá kunoichi bezmocně zavrtěla hlavou.
„Dělala jsem, co jsem mohla, ale nedokázala jsem ho zachránit.“
„Ale jak? Vždyť mu nic nebylo, tak -“
„Napadli nás nepřátelští ninjové, kteří slyšeli, že tu nejsi a že je Izuno oslabený...a on přes všechna moje varování s nimi chtěl bojovat.“
„Co ho to napadlo?! Kdo byli ti ninjové?!“
„Pár ninjů z klanu Senju...ale nebylo jich mnoho, myslím, že tu ani -“
Ani si neuvědomila, že v tu chvíli už mluvila doprádzna. Černovlasý vůdce v tu chvíli zmizel z místnosti pryč.

Madara ze sebe strhl několik obvazů na místech, kde nebyly potřeba. Pak se narovnal a rozhlédl se po pokoji. Chvíli mlčky stál, než vztekle práskl do stolu takovou silou, že prorazil tmavé dřevo.
Izuno, ty pitomče!
Podíval se ven z okna. Obrovská budova, v níž přebýval klan Uchiha, byla lemována vysokou bránou s loučněmi rozmístěnými v pravidelných intervalech. Jedno ze světel bylo zhasnuté.
Támhle...u ošetřovny...
Zapřel se do parapetu a sledoval mrtvá těla ve středu vesnice. Tam je Uchihové zřejmě obklíčili. Sledoval je pohledme jen chvíli. Pak vzápětí vyrazil ven z pokoje, a zamířil rychlým krokem k místnosti, odkud ho Ryougetsu předtím odtáhla.
„Taku! Kyoboku! Proč jste mi to neřekli?!“ zařval na dva ninji, kteří se hrnuli k němu.
„Omlouváme se, Madaro-sama, a -“
„Žádné a! Okamžitě svolejte své týmy.“
Dva muži s černými vlasy na něj s udivením pohlédli.
„Nechcete snad -“
„Samozřejmě, že chci!“ prohlásil Madar hbitě a popadl velkou zbraň, kterou nechal před několika hodinami ležet na stole v debatní místnosti. Pohlédl na její četné krvavé šmouhy.
Tohle ti nedaruju, Hashimaro!