Poslední přání - 28. kapitola - Ztracená stopa

Upozornění! Najíždíme na linii mangy. Kdo nechce, ať dál nečte, odvážlivci si připraví povinně papírové kapesníky!

„Prachy, prachy! Furt jenom: Kde vzít prachy? Jednou mě z něj šlehne!“
„Co se děje, Hidane?“ Nečekala, že se ti dva opět pohádali kvůli hlouposti. „Konan říkala, že prý vy dva máte nějakou stopu, po které se pouštíte. Je to pravda?“
„Víš co? Zajdi si za ním, on ti to vysvětlí! Náš expert!“ odfrkl si Hidan a šel si léčit zlost na Tobim.

Shenai se zastavila před pokojem, z něhož vycházelo hluboké mručení. „Můžu dál?“ zeptala se, ale lehko u srdce jí přitom nebylo. Další zamručení. Považovala ho za souhlas. Vešla dovnitř. Kakuzu seděl za stolem, před sebou kupu lejster a označených papírů. Krom toho stála na stole lahev saké, z níž usrkával.
„Na čem pracuješ?“ začala opatrně.
„Šéf chtěl spočítat výdaje,“ zabručel.
„Ty se staráš v Akatsuki o finance?“
„Jo, prachy jsou totiž strašně důležitý,“ přikývl maskovaný.
„Nepochybně,“ souhlasila, ale stále si zachovávala odstup, nechtěla na ninju uhodit přímo. Dovolil jí posadit se, začala si prohlížet popisky. „Ehm, Konan říkala, že prý máte nějakou stopu.“
„Jo, ta už je potvrzená.“
„A Hidan o tom ví?“ zapochybovala.
„Nemusí to vědět. Stejně se chci ještě stavit tadyhle, je to po cestě.“ Ukázal jí mapku a pak vytáhl plakát, který musel kdesi ukrást.
„Chápu, zase jdete zabíjet. Ale nepřijde vám to trochu hloupý?“ Zamávala mu podobiznou před nosem.
Kakuzu se zarazil, jak si v hlavě snažil sesumírovat přijatelnou odpověď. „No… to je jednoduchý… Když na člověka vypíšou odměnu, nevyvázne živej. Když ho nezabijem my, udělá to někdo jinej.“
Shenai odložila plakát. „Hm, asi máš pravdu. Ale měl by sis s Hidanem promluvit, udobřete se, protože tohle nikam nevede.“
Nechala ho o samotě. Zakoulel očima, sáhl po lahvi a znovu si důkladně přihnul.

Vůdce předložil bělovlasému list s instrukcemi. Promnul si ruce a začal mu vysvětlovat, jak je tahle mise důležitá. „Nesmíš se nechat unést! Kakuzu říkal, že ta jinchuuriki je žena. Potřebujeme ji živou!“
„A nepoškozenou, jasný,“ zabručel nesmrtelný a pak vstal. Ještě se otočil ve dveřích. „Řeknu to na rovinu. Vůbec se mi nelíbí, když mám kvůli vám omezovat svojí víru!“
„Ten tvůj Jashin se pro jednou nezblázní! Kromě toho našel Kakuzu oběť, kterou si můžeš rozpíchat po libosti.“
„Pche! Na ty jeho prachy já mu kašlu!“

Ráno opustila dvojice sídlo, stačili dát sbohem Shenai i malé Keiko. Bez větších potíží dorazili na místo, kde se měla zdržovat dvouocasá jinchuuriki.
„Tak tomuhle já říkám krysí díra!“ uchechtl se Hidan a vzal za kliku. „Jak jí v tomhle bludiště asi tak budem hledat?“
„Můžeš zkusit jít za kočičím mňoukáním,“ odfrkl si druhý Shinobi.
„Kakuzu!“

Za neustálého dohadování došli až na konec chodby. Z nejbližších dveří někdo vyběhl a hnal se kamsi do neznáma tajnou cestou. Všude byla tma, které se nemohli zbavit. „Za ní!“
Vykřikli současně a jali se cizinku pronásledovat. Několikrát odbočila, pak vběhla do spoře osvětlené chodby. Kakuzu náhle strhl Hidana zpátky. „Nežeň se jak zběsilej! Může to být past.“
„No páni, tobě to dneska dokonce myslí?“ pronesl jeho týmový partner sarkasticky a sňal ze zad rudou kosu se třemi hroty. Vzápětí jí mrskl do temnoty, která se rýsovala před ním. Ozval se tupý úder kdesi v dálce a šplouchnutí. Nesmrtelný minul…