Tajemné

1.Návrat
Příběh se vyvíjí po útoku Peina na konohu. Tsunade je v komatu a tak se musí zvolit nový hokage. Ke Konoze se také blíží tým Samui s tím, že se koná sraz pěti kage.
Kdo bude nový hokage?
Co se bude dít na srazu pěti kage?
Kdo sou oni cizinci?
Povídka je také na pár NaruSaku.

„Jsem tak ráda, že jsem živá i když mě docela mrzí, že si nic nepamatuju... Ale jsem s tebou a to mi stačí... Počkej... Něco si pamatuju.... Baki mi něco říkal a ty jsi se tam objevil a..... potom... jsme si dali pusu a pak..... už si nic nepamatuju...“ řekla Temari.
„To se stalo v celku nedávno. Taky si na to pamatuju, to bylo, jak jsme se pohá.... ehm no nic.“ zakoktal se Shikamaru.
„Co.... Pohádali??“

Holky šly sborově vedle sebe, celou dobu ani necekly. Sakura se jen trochu vzpamatovávala po tý honičce s Nejim. Naopak kluci se táhli za holkama jak pytel brambor a bolestivě si masírovali pohmožděná místa. Při tom všem si ještě stačili stěžovat.
„Myslím, že po tom Raitonu, co na mě Hikari použila nebudu ani muset celej tejden platit za elektřinu. Tahle dávka mi televizi nahodí okamžitě.“ Utrousil Neji, z něhož ještě trošku šlehaly malé výboje.

Na dveře mýho bytu někdo surově zabušil. Zrovinka jsem odpočíval a ještě pořád se tak nějak dával dohromady.
„Otevři Kakashi!“ ozvalo se hlasitě.
Gaiův hlas jsem nemohl nepoznat. Byl otravný jak hejno komárů, kterého se nemůžete zbavit. Vysápal jsem se z gauče a neochotně mu šel otevřít.
Jeho obličej spočinul naproti mýmu až se mi z toho udělalo lehce šoufl. Jenže jeho vítězoslavný výraz ve tváři nesvědčil nic dobrýho.
„Půjdeš s námi Kakashi.“ Kývnul hlavou směrem k dvou svým poslíčkům.

Ninjové po sobě začali házet nechápavé pohledy. Nikdy se přeci nestalo, aby byl někdo přijat bez přezkoušení prováděné alespoň třemi stávajícími členy. I Přes absolutní rozhodnutí vydávané Vůdcem, byla Akatsuki stále demokraticky smýšlející společností. Takové konání bylo proti jejich zákonům.

1. kapitola

Kdysi dávno, byla založená škola. Škola pro démony, kteří měli za úkol hlídat své pány. Byli to různí démoni, od těch úplně obyčejných, až po královské. Ti královští byly nejsilnější, ale také se s nimi nedalo moc dobře vycházet. Každý démon měl určitou značku, každý démon měl cíl a ten byl jediný, uchránit svého pána. Ale jsou tu i tací, kteří zabijí svého pána pro to, aby je nemohli ovládat, ale nevědí, že bez svých pánů nemůžou existovat.

Dívka jménem Shi na něj sebevědomě hleděla. Snažil se jí pohled oplácet, ale stále v sobě měl tolik otázek, že se nedokázal na nic jiného soustředit.
„Kdo k čertu jste,“ procedil po chvíli skrze zaťaté zuby.
Chvíli přemýšlela než se zmohla k odpovědi. „Kde začít,“ zamyslela se.
„Tak třeba od začátku?“ pobídl jí Gaara. „Rád bych věděl proč jsem ze sebe celou dobu dělal blbce. Jestli to bylo pro něčí pobavení nebo je pro to i jiný hloupý důvod?“
Sarkasmus z jeho hlasu přímo sálal i když si to sotva uvědomoval.

Keď ráno otvoril svoje oči hneď prvé čo uzrel bolo jeho čierne kimono ktorého kraje kde mali byť rukávy boli otrhané náznak po surovom amatérskom krajčírstve.
Jeho gate ktoré boli takej istej farby ako kimono a opasok ktorý červenou farbou dodával šťavu kimonu.
Jeho kimono bola asi iba jediná vec uhladená a upravá v jeho izbe.
Bolo navlečené na drevenej figúre oproti jeho postele.
Jeho izba vcelku priestranná bola porozhadzovaná po zemi sa váľali zvitky, na stole ležali novo obrúsene kunaie a shurikeny.

„..-ale Gaaro!“ Temari zarputile protestovala.
Založila ruce v bok a se svraštělým obočím hleděla na svého bratra. Kazekage jí nevěnoval ani sebemenší pohled. Sledoval právě vycházející slunce, které postupně ozařovalo Písečnou vesnici. Moc neposlouchal sestřiny námitky a výčitky. Jen přemýšlel. Občas pochytil některé z jejích slov, které zakřičela, takže si dokázal domyslet zbytek.
„Posloucháš mě vůbec?“ Pěstí uhodila do psacího stolu v pracovně.
„Už jsem se rozhodl,“ opáčil klidně.

"Chceš mi odporovat? Doopravdy se mi chceš postavit? Dobře. Uvidíš, co se stane, když se mi někdo postaví do cesty." Znechuceně nad ní ohrnul nos. Nesnášel ženy, co brečely. Donutil jí se mu podívat do očí a pak ji uzavřel v genjutsu...

Všechno kolem Tatanari se uzavřelo. Z prostorné nóbl místnosti se stala kruhová malá místnost, pravděpodobně hladomorna. Na zdi proti Tatanari a Itachimu byla na řetězech pověšená dívka s roztrhanými šaty a dříve možná i hezká. Tatanari ji odněkud znala, marně si ji zařazovala...

Více než nečekané

„Snídaně!“ Zachrčel dozorce.
Ve spoře osvětlené místnosti se rozlil obdélník jasného, mihotavého světla. Malými postraními dvířky vsunul muž dva talíře s něčím, čemu se kdysi dalo říkat chleba. Hraničář vzal starý a tvrdý krajíc do ruky a setřásl z něj červy.
„Není to moc,“ posteskl si, „ale musí to stačit.“ Lačně se zakousnul do tvrdého chleba a rozžvykoval každé sousto. Sem tam si loknul omezených zásob vody získaných během dešťů z pukliny ve stropu.

Nové kamarádky,ranní běhání a trapas v koupelně

Když jsem se probudila venku byla noc. Pokusila jsem se zvednout, ale něčí ruka mě donutila si zpět lehnout. Byla to nějaká růžovláska. Vypadal stejně staře jako Sasuke, možná o rok starší.
„Neměla bys ještě vstávat,Sasuke tě pěkně zřídil.“řekne a malinko se nad tím pousměje.
„Jo a jsem Sakura.“představí se mi.
„Shin.“odpovím jednoduše a koukám se do stropu.
„Jak dlouho budu ještě muset ležet, cítím se fajn.“řeknu z ničeho nic a podívám se na ní.

[center][i]Černou kápi měla staženou hluboko do očí.
Nechtěla, aby jí někdo poznal. Toho se teď nejvíc bála - odhalení.
Potichu přešla přes tmavou chodbu, kde se nyní nikdo nenacházel. Na jejím konce se zastavila a poslouchala. Nikde neslyšela hlasy ani ozvěnu kroků. Vzduch byl čistý. Zatočila tedy doleva.

Gomen gomen.. lenost mě zmohla natolik, že sem to sem prostě nedokázal dát.. naštěstí sem se přemoh aspoň teďkon .. tak si to užijte

Stará žena odešla a Naruto jsi šel znovu lehnout. Ale už neusnul. Celou noc musel přemýšlet o tom co mu ta žena řekla.
„Yondaime Hokage tvé vesnice. Minato Namikaze, je tvůj otec.“ Ta její slova se mu v hlavě neustále opakovala.

Najednou se k Narutovi dostala libá vůně.

[i]„Sasuke-, Sasuke se rozhodl s námi zůstat,“ vysvětloval okamžitě Naruto.
Snažil se nasadit pevný výraz, ale jeho obličej se nepatrně měnil. Byl šťastný, že mladý Uchiha stojí na tom místě, na kterém stál. Nejlepší přátelé? Pche, co znamená nejlepší přátelství? A k čemu je vůbec taková zbytečnost dobrá.
Probudila se ve mně náhlá vlna hořkosti a závisti. Jak se mohl tvářit tak šťastně, když jsem já tolik trpěla. Jak ho tady mohl přivést zrovna v tuhle dobu.

Trošku jsem povyskočila a prudce otevřela oči. Dopad těch nohou nebyl jako normální skok z okna ve druhém patře ani pozvolné vpochodování maminky a tatínka na terasu. Ne...tohle bylo...jiné. Byla v tom zvláštní lehkost, ale přitom i jistota, která se odrážela v tomhle jednoduchém pohybu.
Odlepila jsem se od sloupu a pár kroků ucouvla. Lidé přede mnou nebyli z okruhu těch, které jsem znala.

Culíkatá hrdě kývla hlavou, vstala a přidržovala se židle, aby neupadla. Gaara ji chtěl podepřít, ale zvedla varovně ruku, a tak se okamžitě stáhl. Role pečovatelky se ujala její starší sestra. Vyvedla ji ven, schovaly se u koní. Tam bude dost velký hluk a nikoho snad nenapadne, aby je odposlouchával.
„Nezdá se, že by se ti ta noha hojila. Ráda bych věděla, co s ní provádíš,“ začala Emi.

Kanibal se probral, před očima hvězdičky a… Kisameho s Deidarou. Hlasitě zasténal. „Zlatíčko naše zelený! Ty žiješ!“ zašklebil se blonďáček a přitiskl se na něj.
„To tě mám sežrat hned?“ Zetsu výhružně zamlaskal, blonďatý ninja od něho uskočil, ale přitom se nepřestával chechtat. „Zavolejte Sasoriho,“ zafuněl. Chtěl vstát, ale moc mu to nešlo.Kisame ho podepřel.
„Neviděl jsi někde Prtě? Všude ji hledáme,“ zeptal se Deidara jen tak mimochodem.

„Už je ráno,‘‘ poznamenal blonďák a pohlédl z malého na vycházející slunce. Itachi si oddychl, vážně ho tohle vyčerpalo, ale taky se mu i ulevilo. Neznal ten pocit, kdy bylo všechno venku. Ulevilo se mu, ale pěkně ho to i unavilo. Protáhl se a zavrtal se zpět do peřiny. Bylo mu celkem jedno, jestli blonďáček sedící vedle něj skočí ze skály nebo utopí ve vaně. Teď chtěl jen spát.