Rudé mraky 05

Ninjové po sobě začali házet nechápavé pohledy. Nikdy se přeci nestalo, aby byl někdo přijat bez přezkoušení prováděné alespoň třemi stávajícími členy. I Přes absolutní rozhodnutí vydávané Vůdcem, byla Akatsuki stále demokraticky smýšlející společností. Takové konání bylo proti jejich zákonům.
Jejich nervozitu přerušil až návrat Konan v doprovodu malého chlapce v dlouhém černém kabátu. Přes kapuci mu nebylo vidět do očí, ale úsměv, který vidět byl, připomínal démona. Na zádech měl dřevorubeckou sekeru s chřestícím řetězem připevněným na toporu. Všichni se zatvářili nanejvýš překvapeně. Chlapec pustil ruku modrovlásky a sejmul kápi. Jeho vlasy byly čistě bílé a nagelované směrem dozadu, což způsobovalo, že každý mohl vidět jeho hrozivé oči. Duhovky měly purpurovou barvu a zorničky byly permanentně zúžené. Ty, společně s úsměvem vytvářeli obraz šílence, neboť takový výraz nemohl mít příčetný člověk.
Deidara se od něj odvrátil a do větru utrousil: „Další cvok, paráda.“ Chlapec se na něj prudce otočil a chytl řetěz své sekery. „Já… já… já vůbec nejsem cvok. Já… já jsem úplně normální,“ řekl velmi nejistým hlasem a ještě se při tom otřásl.
Itachi zvedl oči v sloup.
Chlapec došel ke stolu a opatrně odsunul židli. Než se usadil, musel se třikrát ohlédnout, při čemž křečovitě svíral řetěz své zbraně. Po kontrole židle se konečně posadil a pustil sekeru.
Všichni se nechápavě podívali na Vůdce a dožadovali se vysvětlení. „Tohle je Hidan z vesnice Skryté v Horkých pramenech.“
Ninjové po sobě házeli nechápavé pohledy. V téhle vesnici nebylo moc schopných shinobi a vůbec ne takoví, kteří by se mohli rovnat Akatsuki. Tomuhle chlapci nemohlo být víc než dvanáct a byl přijat přes nevědomost ostatních.
„Co to má bejt za hovadinu?“ řekl si Kakuzu pro sebe, ale Vůdce pokračoval: „Očekávám od Vás, že ho budete respektovat, jako sobě rovného.“
Zakuklený ninja prudce vstal a vykřikl: „Na to se Vám vybodnu! Nebudu uznávat smrada, kterýho vůbec neznám, a kterej ani neprošel přijímačkama!“
Konan se mezi prsty objevil lístek papíru a zaleskl se jako čepel. Pein však mávl rukou a Konan lístek opět schovala.
„Dobrá provedeme tedy přijímací řízení,“ řekl pevným hlasem, ale pod vysokým límcem se škodolibě usmíval. „U mě a u Konan chlapec prošel, takže zbývá jeden hlas. Souboj je nejlepší způsob, jak byste mohli posoudit jeho schopnosti. Kakuzu ze Skryté Vodopádové, právě ses dobrovolně přihlásil.“
Zakuklený ninja udeřil pěstí do dlaně a vykročil přímo k bělovlasému chlapci. Ten poplašeně vyskočil od stolu a křečovitě sevřel toporo sekery. Kakuzu se na něj chtěl rozeběhnout, ale Konan ho chytla za rameno.
„Co je!“ vykřikl rozohněný ninja.
„Musí se pomodlit,“ špitla opatrně modrovláska.
„To je fór?“ zeptal se nechápavě zakuklenec a podíval se na chlapce.
Ten sundal plášť a odhalil holou hruď. Na krku se mu houpal přívěsek ve tvaru kruhu s obráceným trojúhelníkem, který pro něj musel mít velkou hodnotu, neboť byl dokonale vycíděný a připomínal spíše šperk, než kousek obyčejného kovu. Pevně sevřel do dlaní a začal šeptat slova v nějakém hodně starém jazyce. Kakuzu se zasmál a zatleskal.
„Hezký divadýlko smrade. Nechtěl bys radši vytáhnout tu zrezlou sekeru, ať to nevypadá, že chceš chcípnout dobrovolně,“ křikl na něj s naprosto jasným pohrdáním v hlase.
Hidan domluvil, políbil přívěsek a nechal ho volně spadnout na zem. Kakuzu luskl prsty a zaujal bojový postoj. Chlapec chytl řetěz topora a začal sekerou divoce točit ve vzduchu. Zakuklený ninja se zamračil a ze stehů na jeho těle se pomalu vymotávala tenká vlákna. Ihned na to vymrštil po stále klidném Hidanovi jednu ze svých paží. Chlapec se nijak nebránil a nechal se pevně sevřít u krku. Kakuzu si ho přitáhl až k sobě s křečovitě zaťatou pěstí. V Hidanových nepříčetných očích se neznačilo ani trochu strachu, což zakuklence mírně děsilo. Jeho pohled byl chladný a apatický, jako by si nijak neuvědomoval, že se ho chystá zabít. Tento fakt způsobil, že se Kakuzu zastavil.
Chlapec využil ninjovy nepozornosti, přitáhl si sekyru za řetěz a s ohromnou silou mu ji zasekl do ramene. Kakuzu bolestí na okamžik přivřel zelené oči a s nadávkou zarazil pěst do Hidanovi hrudi. Chlapec vyplivl krev a svěsil hlavu. Zakuklený ninja si otřel pot a odhodil nehybné tělo do rohu místnosti
„Smrad jeden mrňavěj!“ křikl sešívaný, když si vytrhl sekyru z ramene, načež se otočil k Vůdci a vítězoslavně pronesl: „Co tohle mělo být? Nějaká ukázka bezcitnosti nebo co? Proč jste po mě chtěl, abych odpravil to děcko?“ I přes svou roušku bylo vidět, jakou radost má z toho, že toho drzého kluka poslal na věčnost.
Náhle se jeho výraz jako na povel změnil. Z radosti se stal ve zlomku vteřiny strach, neboť za sebou uslyšel chrastění řetězů. Prudce se otočil a spatřil stojícího chlapce s ústy plnými krve z vnitřního zranění, jak svírá řetěz a pomalu přitahuje svou sekyru k sobě.
„Ne ne ne,“ kroutil hlavou Kakuzu a pokračoval: „Ty přece nemůžeš vstát. Rozdrtil jsem ti srdce, máš ho na kaši. Jsi mrtvej!“
Hidan na něj upřel své purpurové oči, které nyní přímo překypovaly nadšením.
„Máš pravdu dědku! Rozdrtils mi srdce a řeknu ti upřímně, ta bolest je fakt boží!“ řekl směrem k ninjovi a hurónsky se rozchechtal.
Ostatní u stolu po sobě házeli nechápavé pohledy. Jediný Vůdce a Konan s ledovým klidem pozorovali Hidanovo zmrtvýchvstání, jako by šlo o normální věc.
Chlapec se smíchem sevřel toporo sekery a vytřeštěnýma očima sledoval tmavou Kakuzovu krev. Zakuklený ninja neskrýval strach. Zoufale sledoval střídavě mrtvého Hidana a přísného Vůdce ve snaze dostat od jednoho nebo druhého nějaké vysvětlení.
„Ten úder by zničil cihlovou stěnu. Proč ještě stojí? Že by byl loutka a někdo ho odkudsi ovládá?“ říkal si pro sebe.
Chlapec zatím zvedl sekeru vysoko nad hlavu a se smíchem křikl: „Jashin-sama… Oh Jashin-sama, dej mi moc zabít toho plesnivýho starocha za to, že je tak hnusnej a otravnej!“ načež začal slízávat protivníkovu krev z ostří sekery.
Zakuklený ninja zděšeně sledoval, jak chlapcovo tělo zčernalo jako uhlí a objevily se na něm bílé značky podobné kostem.
„JSEM ANDĚL SMRTI! JSEM DÉMON POMSTY! POŠLU TĚ DO PEKLA VROUCÍHO OLEJE DĚDKU SEŠÍVANEJ!“ ječel v euforii směrem k zakuklenému ninjovi, který nebyl schopen pohybu.
Jeho tělo ztuhlo strachem, který už několik desetiletí necítil. Pohled na toho šíleného chlapce v něm vyvolával jedinou noční můru, kterou kdy měl. Kakuzu měl panickou hrůzu ze smrti. Ve svých osmdesáti letech se stále nedokázal smířit s myšlenkou, že by mohl zemřít. Kdysi se mu podařilo smrt obejít a strach ustal, ale pohled na černočernou postavu se zvýrazněnými kostmi mu připomněl netvora z mýtů, které rád četl. Shinigami-Bůh smrti, tajemný převaděč na druhou stranu a jeho nejhorší noční můra. Sen, že za ním jednou přijde, se mu zdával velice často.
Hidan ho pozoroval se zjevným nadšením. Ruce se mu třásly nedočkavostí, až mu ukáže další kousek. Z opasku vytáhl dlouhý ocelový bodec a zabodl si ho do stehna. Rýpal si noze tak dlouho než našel stehenní tepnu a roztrhl ji. Měl při tom šílený, blažený výraz a slastně vzdychal, když mu ze stehna prýštila karmínově rudá tekutina. Když byla na zemi kaluž jeho krve, sehnul se k ní a namočil v ní svou dlaň. Kakuzu paralyzován sledoval, jak chlapec kreslí na zem rudý znak, který byl nápadně podobný přívěsku na jeho krku.
Hidan s divokým úsměvem dokreslil obrácený trojúhelník, postavil se do kruhu a řekl: „Obřad začíná.“
Zakuklený ninja se prosebně podíval na svého Vůdce. Ten ho však nechal dál čelit jeho noční můře.
Chlapec vzal do ruky nůžky na křoví a vstrčil mezi čepele vlastní malíček. Kakuzu nechápal, co zamýšlí, ale strach mu našeptával, že půjde o něco strašného. Hidan křečovitě zavřel oči a ustřihl si prst. Zakuklený ninja vyděšeně sledoval, jak se i jeho prst oddělil a z rány mu začala skapávat krev.
„Co… co to má znamenat? To je trik! Musí to být iluze!“
Chlapec opět vybuchl v hrozivý smích. „Oh Jashin-sama, ten dědek nechápe tvou božskou moc!“ křičel směrem ke stropu, mával při tom rukou s odstřiženým prstem a stříkal kapky krve kolem dokola.
Zbylí členové Akatsuki sedící u stolu nechápavě sledovali tu podivnou techniku, ve které byl Kakuzu lapen a jejich tváře byly zkřiveny strachem. Nikdo z nich však nebyl vyděšen tak, jako zakuklený ninja. Ten křečovitě svíral ruku s chybějícím malíčkem a snažil se nějak přijít na to, co mu ten démon udělal. Bolest přes svůj strach vůbec necítil.
Hidan na něj upřel purpurové oči a svým dětským hláskem pronesl: „Můj bůh Jashin naše těla spojil v jedno, takže cokoliv ucítím já, ucítíš i ty.“
Kakuzu se prosebně podíval na Peina a zašeptal: „Vůdče, jak se dá zrušit tahle hrozná iluze?“
Chlapec se zamračil. „Tak ty mě nebudeš poslouchat? To se uvidí,“ řekl si pro sebe a odhodil nůžky. Pevně sevřel bodec, kterým si prve protrhl tepnu a vrazil si ho do chodidla. Přesně ve stejný moment se zakuklený ninja se skácel k zemi. Křičel a nadával, zatímco se držel za vlastní nohu, na které měl identickou ránu, jako Hidan. Ten se zeširoka usmál a vykřikl směrem k němu: „TOHLE NENÍ ILUZE, KRETÉNE! TO JE PROKLETÁ TECHNIKA DAROVANÁ MÝM BOHEM JASHINEM!“
Kakuzu zpozorněl.
„Jashin-sama ji nazval Shiji Hyōketsu. Obětuju tě svýmu bohu, není to bezva?“
Zakuklený ninja potlačil bolest a snažil se trochu soustředit. Síla nebyla jedinou jeho předností, měl také nesmírné množství zkušeností, které mu už mnohokrát pomohly ze zdánlivě beznadějné situace. Stále uvažoval nad názvem techniky.
„Řízená smrt kontrolou krve, tak tomu říkal,“ opakoval si stále pro sebe. Hidan mezitím namířil černý bodec ke svému srdci a potichu pronesl: „Oběť připravena.“
Kakuzu náhle prohlédl. Všechny střípky zapadly na své místo a on chápal. Těžce se vzepjal a pokusil se proti chlapci rozeběhnout, ale bylo pozdě. Na černé roušce se objevil krvavý flek a ninja se svalil mrtvý k zemi.