Tajemné

„Tak tomu říkám báječná historka! Bude se hodit na naše dlouhé nudné Akatsuki večery,“ uchechtl se dlouhovlasý mladíček.
„Ještě chvíli budeš takhle blbě žvanit a jednu ti fláknu, Deidaro!“ procedil Hidan skrz zuby a přitom soustavně pleskal Prtě přes drobounké prstíčky. „Ale ta Zetsuovo je lepší,“ dodal po chvíli a zakřenil se. „I když bych věřil, že ta malá dokáže zlobit jako dvacet holek najednou.“
„Tak to si počkej na pubertu,“ uchechtl se Kakuzu a pronikavě zahýkal.

Gaara nijak nebránil tomu, aby Emi odvedla sestru do jedné ze zadních místností. Jejich tichá domluva stačila k tomu, aby mu zůstala špetička naděje. Pevně uzavřel tykev s pískem a odpotácel se s ní do stájí. Zde bylo jeho místo, sem patřil, tak, jak tomu mělo být už od prvního dne, kdy mu dovolili přebývat s nimi. Ne, nebude se plést do jejich rodinných záležitostí.

[center][b]Já nebudu dělat ty stejný chyby, který jsi dělal ty.
Nenechám samu sebe,
působit mému srdci tolik trápení.
Nebudu se chovat tak, jak ses choval i ty,
byl jsi tak tvrdý...
Naučila jsem se obtížnou cestu,

Jeho bílý plášť byl znečištěný blátem, špínou a krví.
„Je v pořádku, v bezpečí?“ zeptal se slábnoucím hlasem.
„Ano, je...“ odpověděla se slzami v očích žena, na jejichž kolenou spočívala jeho hlava.
„To je dobře... postarej se o něj...“ vydechl umírající muž.
Nic více již neřekl a tiše zavřel víčka, pouze zdáli slyšíc hlas své milované ženy:
„Ne, nechoď ještě, prosím ne, vrať se... MINATO!!“

"Měl jsi skvělého otce" řiká Kushina svému synovi.

„Vidím, že naše cesty se opět kříží a Raion ten je kde?“ Poznamenal Černý a Naruto jen svěsil rameny a řekl: „Ten je mrtev!“
Oba dva přátelé se zarazili v němém šoku. Nemohli tomu uvěřit, že ten nejmladší a energický člen je po smrti. Po takové hrůzné smrti.
Tři elitní zabijáci, kteří svůj obor povýšili na úplně jiný stupeň se usídlili v nedaleké jeskyni, kde měli dostatečný komfort.
„To je šok a kdo ho zabil?“ zajímal se Sagi.

Písničku (příběh malého chlapce) můžete spustit >>zde<<

[center][i]

Sasuke chvíli hleděl do prázdna. Zakrytě mlčel, protože dobře věděl jaké to bude mít následky, ovšem nedokázal držet jazyk za zuby. Stejně jako on i Sakura hleděla do prázdna, jen potřebovala nějak přemoci ten vztek, který ji oplýval. Co se ji však vůbec nedařilo.
Nakonec se postavila naproti němu, byla odhodlaná mu ránu oplatit, i když byla o tolik menší a zranitelnější. Nakonec došla k závěru, že tím nic nevyřeší, on se nezmění, lepší bude mu to oznámit.

Tenshi už se konečně odprostila od svých praštěných příbuzných a vydala se na procházku po vesnici. Už byl večer a po Konoze se rozsvěcovala světla jako vždy na noc.
Mladá modrovláska na sobě měla stále modré kimono se stříbrnou stuhou okolo pasu.
„Tenshi-san!“ ozvalo se najednou za Tenshi. Otočila se a usmála se na přicházejícího blonďáka. V očích měl nesmělý výraz.
„Ahoj, Naruto. Nečekala jsem, že tu ještě někoho potkám,“ usmála se na svého kamaráda Tenshi.

V Naoki to vřelo. Tohle snad ani nebylo možné!
Po třech letech se vrátila do vesnice a jako hodná holčička běžela za svým strýcem, aby mu to oznámila. Protože kdyby to neudělala, tak by to narušilo její plány. A tak za ním šla. A on na ni vybalil něco o tom, jestli trénovala taijutsu. Ona odsekla, že ne, protože neměla moc času a on se naštval.

13. Posel SMRTI
Do kanceláře Kazekageho vešel jeden z ANBU a všiml si kaluže krve, ve které leželo Gaarovo mrtvé tělo. Moc se nerozhlížel a spustil poplach. Jakmile to udělal, seběhlo se do kanceláře velké množství ninjů a začali hledat nějaký náznak, který by jim pomohl určit pachatele.
,,Nemáme čas tu sedět a dohadovat se, když se tu každou chvíli může objevit nepřítel.“zařval Kankuro na schůzi kde se měl vybrat další Kazekage.

Iwahi se rozloučila s přáteli a speciální cestou urychleně opouštěla věž uprostřed Lesa smrti. Chtěla se co nejdříve pořádně umýt, ten mazlavý med jí opravdu lezl na nervy. Všechno ostatní jí v tuto chvíli bylo jedno, na přemýšlení o hlavních bojích měla čtrnáct dní, pár hodin teď nemohlo uškodit. Když byla z lesa venku, cestu jí zastoupili Kotetsu a Izumo.
„Pojď na chvíli s náma, potřebujem se na něco zeptat,“ oslovil ji Kotetsu.
„Teď fakt ne, potřebuju se vykoupat,“ zaúpěla. „Později,“ chtěla je obejít, ale byla zastavena.

Vzápětí oheň zmizel a opět jsem se objevila v obýváku. Spálená kůže opadala, přičemž holé maso pokryla nová. Hned nato všechno zčervenalo. Zaslechla jsem trojí bušení srdce a pulzování krve v žilách, pocítila jsem teplo, které vycházelo ze tří těl. Pozvedla jsem hlavu, pohlédla Peinovi zpříma do tváře, aby věděl, že jsem před ním i jeho očima v bezpečí. Zaznamenala jsem, jak se nepatrně roztřásl. Pulzující spirála nabyla na intenzitě, ovšem teď mi už nemohla nic udělat.

Itachi klidně a ničím nerušeně spal. Odpočíval po dávce léků, kterou dostal od své partnerky.
Obličej měl stále neobyčejně bledý a rty stáhnuté do úzké čárky. Tao seděla v tmavém rohu místnosti, tam, kde nejméně dopadalo světlo. Objala si nohy pažemi a zabořila hlavu do svého klína. Tolik byla vyděšená svou reakcí na Itachiho možnou smrt. Nechápala sama sebe. Nechápala ani slzy, které ji tekly po tváři. Nikdy se takto nechovala. Ani netušila, že je něčeho jako jsou lidské emoce schopná.
„Tao,“ zachroptěl Itachi do ticha.

„Abyste byli potichu, jestli ten příběh chcete slyšet celý!“

S tímhle vzniká mnohem lepší atmosféra... Requiem for a dream

Už jen pár schodů. Zvláštní... Co by po něm chtěli? Snad nová mise? Snad... Jako kapitán ANBU by ji měl očekávat. Proč se však Hokage tvářil tak ztrápeně, když ho prosil, aby za ním zašel? Určitě má starosti. Tak vysoký post si žádá své oběti.

Naruto byl odhodlaný započít plán, který si tak dlouho a pečlivě připravoval. Nyní mu však scházel jeden člen, navíc Denna si z organizace odnesla také tetování na krku, které bylo nezbytné k provedení plánu. Bylo mu jasné, že nejprve musí sehnat nového člena na patřičné úrovni, pak až se bude moct zabývat Dennou. Hned ho ovšem něco napadlo. Konoha byla postavena proti němu a pokud bude potřeba, bude ji muset odstranit z cesty. Proto bylo nejlepší začít hledat spojence mezi nepřáteli.

„Fuuzaki…“ začala pomalu Aiko mluvit…
„…mám to. Měl jsi pravdu. Už vím, co to je za podmínku!“
Fuuzaki se na ni překvapeně podíval, načež se rychle zeptal: „a co to je?“
S posledním slovem už Fuuzaki odrážel opětovný útok bílé hadí hlavy. Aiko se mezitím kutálela po podlaze a tak-tak se díky tomu vyhnula několika dalším rychle po sobě jdoucím útokům na ní útočícího hada, které tak šly všechny do podlahy.
„Dokážeš je na chvíli zabavit obě?“ zeptala se Aiko.

V Konohe:
Tsunade práve podpisovala posledné dokumenty, po ktorých sa plánovala ísť vyspať keď zrazu pred ňou začal horieť oheň a v ňom sa objavila osoba.
„Kto si?“ Okríkla dotyčného Tsunade.
„Ja som ten čo vás zničí, keby som chcel tak aj ihneď ale to by nebola žiadna zábava.“ Prehovoril.
„Takže už aj teba prepadla túžba po pomste Naruto!“ pevným hlasom povedala smerom k Narutovi.

Trhla jsem hlavou a podívala se na osobu, která zapříčinila přerušení naší konverzace. Byla to vysoká postava v šedém plášti, stejném, v jakém si pro mě přišli ti dva muži na terasu.
Šedé pláště...dva muži...terasa...únos...
Vyvalila jsem oči a zalapala po dechu. Teprve teď mi pořádně došlo, že jsem se nejspíš vybavovala s jedním z těch lidí, kteří mě unesli. A zřejmě i způsobili i tu hnusnou nevolnost.
Přišoupla jsem se blíž ke stěně, u které byla postel umístěná, přitáhla si kolena těsně k bradě a rukama je objala.