Vznešená: díl 8: Monarchie, Diktátorství a Plukovník

Dívka jménem Shi na něj sebevědomě hleděla. Snažil se jí pohled oplácet, ale stále v sobě měl tolik otázek, že se nedokázal na nic jiného soustředit.
„Kdo k čertu jste,“ procedil po chvíli skrze zaťaté zuby.
Chvíli přemýšlela než se zmohla k odpovědi. „Kde začít,“ zamyslela se.
„Tak třeba od začátku?“ pobídl jí Gaara. „Rád bych věděl proč jsem ze sebe celou dobu dělal blbce. Jestli to bylo pro něčí pobavení nebo je pro to i jiný hloupý důvod?“
Sarkasmus z jeho hlasu přímo sálal i když si to sotva uvědomoval.
„Jak už jsem řekla, jmenuji se Shi. Chio Shi,“ začala vážně. Otevřela ústa, aby pokračovala, ale byla přerušena kazekagem.
„No nééé,“ neodpustil si. „tohle už jsem slyšel.“
„Jsem plukovník.“
„Plukovník?“
Přikývla. Na jednu stranu byla ráda, že je konec všem těm lžím, ale na tu druhou začínalo hned několik problémů. Nedokázala s jistotou říct, která z těch svou variant je lepší.
„V naší zemi se konal občanský převrat,“ vysvětlovala pomalu pro případ, že by ho znovu napadlo jí přerušit. Tentokrát ale mlčel. „Armáda se pokusila sesadit princeznu a její absolutní monarchii a nastolit diktátorství. Po několika pokusech o její zabití, poštvání jejího lidu proti ní samotné jsme se rozhodli odvést jí ze země kvůli smrtelnému nebezpečí. V hlavním městě Diamantové země vypuklo povstání. Těžko říct jestli byl lid na straně armády nebo princezny, ale na přemýšlení o takových zbytečnostech jsme neměli čas.“
Čekala jestli bude mít Gaara k jejímu vysvětlování nějaké připomínky, ale zatím jen bedlivě poslouchal. Mírně se mračil a se založenýma rukama na prsou působil velice odtažitě.
„Já a moje jednotka jsme ukryli Norao-sama na bezpečném místě,“ pokračovala okamžitě. „Samozřejmě, že bylo jasné, že jí budou hledat. Jediný způsob jak jí zbavit její moci byla rezignace nebo smrt. Hime-sama by se ale svého postu panovníka nikdy nevzdala. Rozhodla jsem svést pro případ stopu. Sama jsem se převlékla za princeznu a došla až sem k vám.“
„To pořád nic moc nevysvětluje,“ namítnul kazekage. „Pořád nevím kdo sakra vy všichni jste.“
„Všichni ti lidé, kteří přišli se mnou jsou mí podřízení.“
Všimla si okamžitě jeho výrazu a než tu větu stačil vyřknout odpověděla sama. „Ano i Kazuro je můj podřízený.“
„Proč se k vám choval jako-,“ Nenašel ty správné slova, které by dokázaly přesně identifikovat jeho chování.
„Byl to rozkaz. Pochopte, byl určen za velitele ochranné stráže a proto musel budit důvěru. Pro tentokrát jsem byla prostě princezna a on vrchní velitel. Bylo pro mě jednoduché chovat se jako ona. Strávila jsem s ní až příliš času. Pokud by se někdo náhodou dozvěděl, že je princezna tady, působilo by to opravdu věrohodně.“
Na chvíli se zamyslel. Potřeboval alespoň pár sekund, aby vstřebal všechen ten nával informací a urovnal si ho v hlavě. Pořád měl na jazyku dost otázek, ale všechny tyto fakta působily natolik chaoticky, že si nedokázal určit, která z nich je přednější.
„Strávila jste s ní až příliš času?“ zopakoval na konec větu, která ho nejvíce zaujala. „Co to znamená?“
Posadila se na okraj postele. Pořád byla unavená.
„Pocházím z vedlejší větve rodiny Suzume-sacchi. Z větve, která byla určená k ochraně panovníků, k jejich osobní stráži. Každý z naší rodiny už po generace chrání hlavní větev. Je to rovnováha, která mezi rodinami panuje. Jsme sestřenice a pokud se upravím, jsem jí velice podobná. To byl nejmenší problém. Už od mala znám její chování, styl chůze a vyjadřování. Všechno bylo do puntíku naučené. Něco jako dobré divadelní představení.“
Divadelní představení? Zmocňoval se ho vztek, ale zároveň zvědavost. Nemohl uvěřit, že celou svou důvěru vložil do někoho takového. Stále v ní viděl tu princeznu. Stále byla krásná, ale jediná myšlenka na ni teď hlasitě křičela: ‚Podvodník!‘
„Využila jste mě, mé lidi, celou mou vesnici.“ Mluvil pomalu, aby se nezmocnila vlna vzteku a ponížení. Nikdy se takto nechoval. Nikdy neukazoval ostatním co cítí, ale tahle situace byla tak jiná. Jak jen mohl zůstat klidný? Snažil se pochopit osobu, která tady vlastně nebyla. Byla to jen její chabá náhražka. Cítil se tak hloupě a podvedený.
„Omlouvám se.“ Sklopila trochu pohled. „Opravdu se omlouvám, ale byla to jediná možnost jak zachránit její život. Bylo to rozhodnutí, které jsme museli udělat rychle. Nemůžu říct jak moc mě to mrzí, ale kdyby ne, rozhodně bych vám teď neříkala celou pravdu.“
„Pravdu?“ zopakoval hořce. „Kdo ví jestli jsou ty řeči vůbec pravda! Nakonec mi ještě řeknete, že se jmenujete úplně jinak a ta vaše princezna je vlastně úplně někdo jiný a Kazuro je princ, který se tady přišel skrýt. Proč myslíte, že vám teď věřím?“
„Věříte,“ odvětila prostě a bez váhání. „Snažím se být jen upřímná a konečně vám říct pravdu. Pamatujete na vzkaz co jsem vám dala? Chtěla jsem tolik, abyste to věděl a snažila se dát alespoň malé vodítko.“
Gaara trochu nakrčil nos. „Z takového vodítka by to nikdo nepoznal.“ Zaprotestoval.
„To je pravda,“ Shi se nepatrně usmála. „Pochopím když nám už nebudete chtít pomoct, ale i přesto-, přesto se vás musím zeptat.“ Tón jejího hlasu se zdál znenadání naléhavý. „Prosím, smím zůstat ve vaší vesnici jako princezna?“
„Uvádíte tak celou mou vesnici do velkého nebezpečí. Je možné, že to vyvolá válku!“
Její postoj povadl. Podívala se na své ruce a mlčela. Prohlížela si je se zájmem a kapkou znechucení.
„Tyhle ruce-,“ začala po chvíli. „Těmahle rukama jsem přísahala, že jí ochráním za každou cenu, v jakékoli situaci, ať to bude stát cokoliv. Prosím nechtějte, abych tuhle přísahu porušila. Potřebujeme vaší pomoc, protože-,“
Gaara sebou trhnul. Chvíli čekal, že větu dopoví, ale Shi se k tomu neměla.
„Protože?“ Snažil se jí pobídnout.
„Protože vy jste ta nejvřelejší osoba, kterou jsem kdy potkala.“
„Neplýtvejte zbytečně svými komplimenty,“ opáčil okamžitě.
Usmála se. „Mluvím pravdu. Mohl jste mě okamžitě vyhodit, nebo udělat cokoliv jiného. Křičet na mě, bojovat se mnou, ale místo toho posloucháte všechno co vám říkám.“
Kdyby neměl svou důstojnost jako kazekageho, zřejmě by se v tuto chvíli červenal.
I když to nebyla opravdová princezna, pořád jí v ní viděl. Nemohl se zbavit toho obrazu, který si o ní udělal. Pochopil, že tuto dívku vlastně vůbec nezná. Že proti němu stojí naprosto cizí osoba, o které si myslel, že by se mu jednou mohla otevřít. Nakonec to byl jen přelud.
Nečekaně se otevřely dveře místnosti. Dovnitř vstoupil Kazuro s nečitelným a nepříjemným výrazem. Když uviděl Gaaru i Shi sám se dovtípil co se stalo.
„Řekla jsi mu to, že?“ pronesl hořce a vyčítavě.
Shi přikývla.
„To jsem si mohl myslet.“odfrknul si a pohledem spočinul na vůdci vesnice. „Tak kazekage-sama doufám, že jste se svou pravdou spokojený. Pokud se někdo dozví, že je tady jen náhražka princezny a ona zemře, je jasné čí to bude vina.“
Ledově pohlédl na obě osoby a zastrčil si ruce do kapes svého pláště. Jeho jasně žluté oči teď přímo žhnuly. Byly plné vzteku a výčitek.
Gaara se otočil směrem k němu.
„Myslím, že jsme zašli tak daleko, že už nemůžu couvnout zpět.“
Shi na se tváři rozlilo překvapení stejně jako jejímu podřízenému. Po chvíli si pohrdavě odfrknul a nasadil svůj typický arogantní výraz.
„Uvidíme jestli svůj slib dodržíte.“
„Já ano,“ opáčil Gaara. „Uvidíme, jestli budete schopný držet s námi krok, Kazuro….-dono.“