Tajemné
,,Hedanna se začala znovu potutelně usmívat. ,,Já to zvládnu.“ Sakura i Shizune se na ni trochu nechápavě podívaly a tak pokračovala: ,,Přece se jmenuju Hedanna Uzumaki!“
40. kapitola: Street-dance
Sakura se jen pousmála. No jo, vždyť tohle je Narutova sestra, tak co by se nemohla za dva dny naučit společensky tančit (on přece za týden zvládl Rasengan) – pokud teda nechce přimět Kagy, aby zkusili Street-dance. V jejím případě by to možná i udělali…
Návrat nečekaného
Bylo by milé, kdyby jí probudili sluneční paprsky a cvrlikání ptáčků, ale tak to nebylo. Byla ještě noc. Světlo měsíce prosvěcovalo stanové plátno. Nad sebou spatřila ostře vymezený stín. Byl jí povědomý. Rozježené vlasy a modré oči. Zamrkala a ze stínu se stal Naruto.
„ Sakuro!“ zašeptal naléhavě a trošku s ní zatřásl.
„ Děje se něco, Naruto?“ zeptala se a prudce se posadila.
„Pojď, Nano!!“ otočila se na ní Sakura.
Nano na chvíli zaváhala…nakonec se otočila a nuceně doběhla ostatní.
Najednou jakoby všechno utichlo a proti nim projela lehká vzdušná vlna, směrem k lesu.
„Co to bylo?“ vyděšeně dostala ze sebe dívka vedle růžovlásky.
Najednou se z lesa ozvala obrovská rána z jeho prostředku se zvedl mrak prachu a kusů země.
K týmu 7 se tentokrát přihnala tlaková vlna od lesa.
Nano to odfouklo o kousek dál. Skupinka popadala kousek dál od sebe. Začali se pomalu zvedat.
Preto sa Naruto so zavretým očami ponoril hlboko do duše, kde vzbĺkol oheň a jeho oči sa naplnili nenávisťou a krvou. Zatol čeluste tak silno, že by dokázal rozkúsnuť ludskú kosť. Z úst sa mu začali vynárať tesáky a zrazu sa odrazil od zeme tak silno a rýchlo, že keby nebolo reťazí, tak zrazí Hidana na zem.
No reťaze mu to nedovolili a potiahli ho späť, no on to skúšal stále a stále trhal, krútil sa a všetko možné, aby sa z toho väznenia dostal a ničil.
Sakuřin příběh
Vyprávění Sakury:
Když Sasuke odešel, Sakura byla stále zavřená doma a kašlala na své ninja povinnosti. Propadla hlubokým depresím. Dostávala se z toho skoro rok a to jen díky svým přátelům.
Jednoho dne jí navštívila Tsunade.
Taya si lehla na záda. Ten den byl nádherný, i s těmi drobnými nehodami. Nějak ale nemohla vyhnat z hlavy tu vidinu mladíkova těla zbaveného šatů. Bude určitě starší než ona. Proč by se měl zahazovat s dcerou farmáře? Byl to jistě bojovník. Co by jinak dělal sám uprostřed krajiny? Pro obyčejného člověka je i cesta kolem vodopádů nebezpečná. I když… ona nikdy nebyla právě poslušné děvče. Přírodu milovala, a když mohla, toulala se.
Uchechtl se. „Že by kunoichi?“
„Mluvte na mě laskavě slušně, cizinče!“ vyštěkla a podivila se bujarému smíchu, který následoval. Odsunul meč a přitočil se jí za záda, dříve než mohla cokoli udělat, snad jen obrátit klacek spodní částí navrch.
„Vypadáš nebezpečně, ale jsi neškodná. Víš co? Dej mi ty ryby. Tulák jako já potřebuje pořádně jíst.“
„Nejsou pro mě,“ upozornila ho jemně.
„A pro koho teda?“
Nedokázala jsem se od něj odrhnout, i když jsem vtuhle chvíli nevěděla, jestli to chci nebo spíš jsem přemýšlela, jestli to chce on. Objala jsem ho kolem ramen a on mi dal ruce kolem pasu. Pak se ode mě odtáhl.
„Proč jsi přestal?‘‘ zeptala jsem se ho, naprosto omámená tím, co udělal. Hleděl mi do očí a pohladil po tváři.
„Já ani nevím,‘‘ usmál se a rukou mi přel přes záda. Trochu jsem se odtáhla a pokusila se zvednout z té tůňky, ale přitiskl mě k sobě. Bránila jsem se, ale jako by mě něco ovládalo, něco jako by mě k němu táhlo.
Přítomnost
,,A tohle je Naruto celý příběh od tvého narození,”dořekl Minato. Všichni nevěřícně hleděli a nemohli uvěřit co si teď vyslechli.
,,Takže ten chlap co jsem ho potkal v lese byl opravdu můj bratr,”pomyslel si Naruto a vůbec nevnímal ,že po něm šplhá jeho syn.
,,Tati ty jsi hrdina,”řekl malý Naruto a jeho táta se na něj šibalsky usmál.
,,Ale stejně mi neleze do hlavy proč ho bůh smrti nechtěl oživit,”přitakal Kiba
Černovlasá žena kráčela před mužem stejné barvy vlasů, prudce a rychle, neměla vůbec náladu na něj čekat. Ani jeden nemluvil, nepokoušeli se o to. Kráčeli mlčky, stejně jako skoro celou cestu. Od chvíle, kdy bylo Mayoko řečeno, co je skutečným cílem mise, nechtěla s ním mít nic. Neodpovídala na jeho otázky. Zvedla se v ní hladina rozporu hodných pocitů, byla zmatena. Její pohled bloudil po okolí, ale její mysl byla zaneprázdněna úplně něčím jiným.
Ninja so sivými vlasmi a jedným zahaleným okom stál v opustenom byte, ešte včera obývanom. V ruke držal papierik a ustarostene si ho stále dookola čítal.
Karta sa obracia.
Ďakujem za všetko.
Manami
Dívka přitisknutá ke dveřím se proměnila v nehybnou sochu. Poslouchala bez dechu, z doširoka vytřeštěných očí jí stékaly pramínky slz. V hlavě měla velký zmatek, v srdci neuvěřitelnou bolest.
„Zřejmě jí je devatenáct let a... její pravé jméno je Kinzoku Tetsuko...,“ zazněl za dveřmi Kabutův tlumený hlas.
[center][b]Je nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh mi byl svědkem, že měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
Marui se drze usadil v pohodlí jejího křesla za stolem. Opřel se o opěradlo a podepřel si bradu rukama. Chvíli na ní hleděl s nemožně nečitelným výrazem. Rito svraštila obočí a jeho pohled mu s radostí oplácela.
„Víte kde je vaše sestra?“ Ta otázka byla nečekaná.
Trhla překvapeně hlavou. Chvíli váhala než se odhodlala odpovědět.
„Doma, právě by už měla spát.“
Tušila, že je to naivní odpověď, ale přesto nasadila rozhodný výraz. V hloubi duše skutečna chtěla věřit, že Nika je tam kde má právě být.
[hide=Odůvodnění:][b]Tak a je to tady zase!! Už zase načínám novou sérii, ale tentokrát nahradí tu, kterou jsem nedávno ukončila. Pro připomenutí MaH: LKOS.
Jen chci říct, že tahle povídka se vymyká všem mým dosavadním, protože tahle je daleko od těch co píšu standardně.
Nastalo přímo mrtvolné ticho, nebýt mých zostřených smyslů, neslyšela bych ani Deidarův dech. Oba jsme zarytě mlčeli, stále ještě šokovaní tím zjištěním, že v Bingo knize byla má fotografie. A ke všemu na první stránce!
Po velice dlouhé chvíli najednou Deidara popadl svazek a téměř doslova do něj zabodl nos. „No to si snad děláte srandu...!“ vyšlo z něj nevěřícně.
Hlasitě jsem zalapala po dechu. „Modlím se za to.“
Vzhlédl na trhl ke mně hlavou. „Cos provedla, kruciš?“
„Zabila? Koho zabila?“ zamračil se Neji, až se novopečený genin rozklepal. To už se ve dveřích objevila i Hinata.
„Co tady řešíte?“ usmála se a otočila se na svého bratra. Když ale uviděla jeho výraz, usměv jí ihned ztuhnul na rtech a na tváři i v očích se jí objevila hrůza. „Proboha, co se stalo?“ pípla vyděšeně. Neji jí konejšivě stiskl ruku, hned se ale otočil zpět na roztřeseného chlapce.
Pomalu posunul svoje ruce z jejich zad na boky, trochu se zalekla, ale stále jen doufala, že ji jen objímá. Chtěla i víc, ale svědomí jí to zakazovalo. Nemohla jen tak zradit Naruta, nemohla mu to udělat. Její svědomí, však bylo poraženo. Odmotala ruce kolem jeho krku a víc se k němu přisunula. Začala po něm toužit, chtěla aby se ji dotýkal víc a víc.
Povalil ji na postel, než se stačila nadchnout, všechno oblečení co měla na sobě z ní strhnul. Políbil ji, aby nemohla protestovat, což taky chtěla, ale její touha byla moc velká.
„To dítě je namouduši divný!“ svěřil se loutkář Zetsuovi. „Když je rozrušená, mění barvu očí. Vůbec bych se nedivil tomu, kdyby jí najednou narostly křídla, nebo jí vlasy začaly znenadání světélkovat.“ Na chvíli se zamyslel a pak dodal: „Navíc se mi zdá, že je nějaká moc vyspělá.“
„To bude Hidan štěstím bez sebe,“ podotkl kanibal.
„Jasně! Komu by se nelíbilo mít geniální dítě?“ uchechtl se Sasori. Případ Prtě mu nepřestával vrtat hlavou. To dítě ho doslova fascinovalo.
