Tajemné
Kapitola 2
Neochotně vstal ze židle, zase jí přisunul zpět a blížil se ke dveřím.
Kdo by to tak mohl být?? Pomyslel si.
Otevřel dveře s nadějí a doufal, že by to mohl být stařík Sarutobi. A přesně jak Naruto doufal, stál tam se svým Hokage kloboučkem a zíral na Naruta jako kdyby ho roky neviděl.
,,Staříku!!“ Zařval Naruto.
,,Naruto!!“ Zajásal Sandaime.
Objali se a poplácali se po zádech, jako to dělají dobří přátelé. Pozval staříka dál a zabouchnul dveře.
Nenávist a vážné zranění
Rychle jsme se, se Sasukem rozloučily a běželi jsme na školní dvůr. Byly tam obě třídy jak královských tak obyčejných. Hned jak jsme tam vešli mě probodla jedna červenovláska pohledem, ale já jsem si toho moc nevšimla.
„Hele Sasuke to máme zase Kakashiho?“ zeptám se, když opět vidím Kakashiho.
„Ne na praktickej tu je i Gai, prý pro jistotu.“ Odpoví a já jen kývnu.
První díl
Když jsem byla malá, moji vesnici někdo vyvraždil a mě vzali sebou jako služku. Ale něco nevěděli. Že trpím od malička nemocí, kvůli které jsem oslepla. Není smrtelná, prostě jde jen o moje oči. O oči, které nikdy neviděli světlo, které nikdy neviděli téct průzračnou vodu v potoku a nebo vznášející se vložky. Byla jsem sama, sama ve vlastní temnotě. Ti lidé co mě unesli si ze mě udělala služku, můj zrak mi nahradili ostatní smysli, takže jsem jim nakonec byla užitečná. Kdybych nebyla, byla bych, už nejspíš mrtvá.
„Matsuri! Kde se ta holka zase fláká?“ Temari už se dávno vzpamatovala z odpoledního šoku. Nebylo to poprvé, co jí někdo usiloval o život. A jako hlava vesnice měla právo být po takovém zážitku nazlobená. Ale nepřítomnost její nejvěrnější pomocnice ji doháněla málem až k šílenství. Shikamaru se trochu vytáčel, když se ho na ni ptala. Přiznal, že s ní mluvil, ale neměl ponětí o tom, kde je. Nechala to být.
„Ohýnek! Ohýnek!“ výskala Prtě a ukazovala prstem na Deidaru.
„Ale no tak, malá, dyť víš, že žádnej bordel v baráku už dělat nesmím,“ domlouval jí blonďatý umělec.
„Ohýnek!“ dupla si holčička vztekle a ninja kapituloval.
Within Temptation - Bittersweet
Své oběti už jsem ani nepočítala. Bylo jich tolik a přitom tak málo...měla jsem pocit vysoké připravenosti, ale také totálního selhání. Jak to tedy vlastně bylo? Proč jsem pořádně nemohla určit, jestli jsem připravená byla nebo ne?
Je to složité...všechno bylo, je a bude. Aspoň tedy věci týkající se tebe. Byly vždycky zapeklité, zauzlené. A i když jsem tě znala po celý svůj život, nikdy jsem k tobě nedokázala najít cestu.
„Sakra!!“ zaklel se zatnutými zuby Rogen a pokusil se zvednout.
Došel k němu Hiro a přiložil mu jiskřící špičku jedné jeho čepele k bradě.
„Nejradši bych tě zabil…“
„…Ale nechám tě žít…kvůli ní!“ řekl trochu smutně a zandal si Katanu zpátky do pouzdra na zádech.
„Co se stalo, Hiro??!!“ zavolal na něj Kakashi.
„Teď už ho zvládnete sami!“ křikl směrem k nim Hiro a zadíval se na Nano.
Dívka pohlédla Hirovi do očí snad s nejděkovnějším pohledem. Poté sklouzla očima na Rogena.
Červenovlasá žena s brýlemi na očích držela pečeť soustředění a měla zavřené oči, ale po chvilce je otevřela.
Měla na sobě černý plášť, s ohnivým lemováním na jeho konci, a vepředu uprostřed měla napsáno červeným písmem v kanji ,,citlivost“.
„Něco mám, ale je to už dost slabý,“ řekla a podívala se na většího a postavou silnějšího muže, s černou bradkou a černými delšími vlasy, za hlavou staženými černou gumičkou, co stál vedle ní.
,,Strýčku Sasuke a koho máme doprovodit?“ptal se po chvíli cesty Naruto
,,Víš neřekl jsem předtím pravdu, “odpověděl Sasuke
,,Tak co je to za misi?“
,,Víš musíme najít posledního Namikaze ,který zná všechny techniky ,které kdy byly vytvořeny, “
,,A proč je to tak důležitý?“
,,Když tvůj otec bojoval s jedním mužem tak ten muž použil techniku ,která vysává duši z těla. Takže proto musíme najít toho posledního z Namikaze klanu ,který zná všechny techniky a on nám určitě pomůže.“
,,A co když nám odmítně pomoct?“
Skupinka elitních zabijáků se rozdělila na tři týmy, plus Přízrak sám.
Smolař, Neko na první údernou skupinu, Černý havran, Yamato na druhou a Sagi s Tsukim a Doktorem na třetí tým. Poslední jednotkou byl Přízrak.
Sanado měl za úkol držet mezi ostatními spojení a informovat zbytek týmů o celkové situaci.
„Všichni připraveni?“ po hromadném kývnutím se dali do pohybu.
ÚTOK
Probudila mě silná rána. Lekla jsem se a rychle jsem si sedla. Sasuke mě napodobil a hned vyletěl z postele a běžel pryč ze sídla. Já jsem šla rychle za ním, až jsme se objevili u Narutových dveřích.
„Co se děje Naruto?“ zeptá se hned Sasuke Naruta.
„To já nevím přišlo to tak najednou, že ani nevíme co se tu děje.“ Odpoví mu a snaží se vymyslet plán.
„Tak moment. Zpomal.“ Reagoval naprosto rozhozený Kakashi.
Nic z toho,co mu hnědovlasá Aki právě řekla, mu nedávalo smysl. Ani v nejmenším.
„Tys jen tak náhodou přišla do Konohy, abys mi oznámila, že po mě váš klan jde? A navíc i po Narutovi?“ formuloval Kakashi nelogicky seřazené informace.
„Hmm, až na ten náhodný příchod.“ Mrkla Aki.
„Počkej. Sedneme si támhle na tu lavičku a ty mi všechno řekneš, pěkně v klidu a popořadě. Od samého začátku. Souhlasíš?“ navrhnul jounin.
„Dobře.“ Souhlasila brunetka.
[hide=Tak nějak k začátku]Přirovnala bych to spíše ke krátkému Drabble příběhu.. Je to celé takové, spletité řekla bych.. Příběh nepojednává o žádnem páru.. Zajímá se o Konohu, město věčného smíchu, které se najednou propadlo do náruče samotného pekla. Ještě bych vám chtěla říci, že konec je trochu zavádějící > konec nedokončený > nevypadá jako konec, ale je to konec..
A dál, ztratila sem naději že by se něco v mém životě mohlo zlepšit. Takže proto iritující povídky o smrti.
„Skvělá práce, Itachi. Přivedli jste mi dobrý úlovek. To Orochimaru nebude rád až zjistí, že mu chybí Sasuke,“ zasmál se Pein. „Máme málo klecí, tak ho strčte k Narutovi, bude rád.“
„Dobrá,“ přitakal Deidara a odnesl ho.
„Co bude s Misou?“ zeptal se Itachi.
Nadzvedla jsem jedno obočí, po chvíli druhé a následně se mi na tváři rozlil pobavený úšklebek. Měla jsem chuť rozesmát se na celé kolo, ale přece jen jsem byla aspoň trošičku taktní, takže jsem to neudělala.
Zatímco jsem přemýšlela nad tím, jak nejlépe zadržet svůj výbuch smíchu, můj společník měl zřejmě zcela opačný problém. Na jeho tváři se zračila jen samá vážnost, možná i troška rozzuření. Že by byl naštvaný kvůli tomu, že jsem si z jeho řečí dělala srandu? Ale byl to přece vtip. Nebo ne?
„Přeměníš se teď zpátky?“ zajímal se.
„Ne. Takhle jsem silnější,“ odpověděla jsem zaraženě.
„No, já jen...“ Šibalsky se zakřenil. „Tahle poloha není zas tak špatná... ale ten tvůj zjev mě trochu odrazuje.“
„Naoki… jsi v pohodě?“ zeptal se Neji své sestry. Byla neuvěřitelně bílá (tzn. víc než normálně) a měla kruhy pod očima, které prosvítaly i skrz její nalíčení.
„Jasně… jen jsem se dnes špatně vyspala,“ pokrčila rameny Naoki. Nebyla to tak docela pravda. Nespala totiž vůbec. Nemohla usnout. Stále jí v hlavě vrtalo, že je Sakura skutečně Akatsuki… protože to vlastně znamenalo, že už měla výsledek mise od Hokage. Jenomže jí to nesměla říct. To by nedopadlo moc dobře.
„Naoki!“ vletěla k nim domů najednou Shizune.
Bylo dávno po půlnoci a strážci, kteří hlídali jeho pokoj, pomalu usínali. A proč taky ne? Dávno jich tu nebylo potřeba… co tady ležel, nikdy nebyl vzhůru, nemohl se tedy pokusit utéct, stejně tak se ani nikdo nikdy nepokoušel dostat k němu. Jen tam ležel a oni ho měli hlídat před ničím.
Fukuze, jeden z oněch hlídačů už také pomalu usínal, když se však z pokoje ozvaly výkřiky plné bolesti.
„Jak to myslíš? Jak bránil prohlédnout?“ Naruto stále v jeho slovech nenacházel smysl. Snad to ani nebylo možné.
„Omlouvám se…“ sklopil Sasuke hlavu a odvrátil se od něj.
„Sasuke, přestaň mě už takhle mást a řekni mi, o co jde?“ naléhal neúprosně a natočil jeho pohled zpátky k sobě.
Váhal, ale nakonec se rozhodl vše mu říct.
„Začalo to před naším odchodem…“
