Broken Rose- 1. kapitola
1. kapitola
Kdysi dávno, byla založená škola. Škola pro démony, kteří měli za úkol hlídat své pány. Byli to různí démoni, od těch úplně obyčejných, až po královské. Ti královští byly nejsilnější, ale také se s nimi nedalo moc dobře vycházet. Každý démon měl určitou značku, každý démon měl cíl a ten byl jediný, uchránit svého pána. Ale jsou tu i tací, kteří zabijí svého pána pro to, aby je nemohli ovládat, ale nevědí, že bez svých pánů nemůžou existovat.
Jmenuji se Haruno Sakura, je mi sedmnáct let. Jsem normální dívka, která žije normální život, jedinou zvláštností je, že mám růžové vlasy, ale jinak se mi zdá, že jsem normální, ale ostatní mí spolužáci si to zřejmě nemyslí. Nemám žádné kamarády. Proč? Jednoduchá odpověď jsem míšenka. Moje matka se jednou zapletla s nějakým Američanem a z toho jsem vzniklá já. Nechtěné dítě. Nechala mě u babičky se slovy, že se jednoho dne pro mě vrátí, ale ani po dvanácti letech jsem ji tu v životě neviděla. Moje babička mě také neměla příliš v lásce, protože co jsem udělala to bylo špatně, možná ve mně viděla moji matku, nevím, ale rozhodně jsem u ní nebyla ráda.
Každé ráno jsem vstávala v šest hodin. Udělala jsem babičce snídaní a pelášila jsem do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, učesala a poté i oblékla. Popadla jsem tašku a rychle jsem běžela na autobus, abych ho stihla. Jako obvykle, jsem ho stihla jen tak, tak. Rychle jsem nastoupila a sedla jsem si úplně dozadu. Vytáhla jsem sešit a začala jsem se učit na fyziku, ale nějak jsem se nemohla soustředit. Když autobus zastavil, vystoupila jsem a ihned jsem šla do šatny a cestou jsem si nevšímala různých urážek na moji osobu.
V šatně jsem se přezula a šla jsem rovnou do třídy, kde jsem si sedla do lavice a ještě jsem se pokusila něco narvat do hlavy. Během deseti minut zazvonilo a do třídy vešla ředitelka, všichni se postavili, ale já jsem si toho vůbec nevšímala a koukala jsem se z okna. Ale uslyšela jsem ředitelky hlas, tak jsem se za ním ohlédla. Nebyla ve třídě sama, byl tu i náš třídní učitel a po jeho levici stál kluk, ale vůbec tak nevypadal, popsala bych ho spíše andělem. Měl havraní vlasy a oči temnější víc jak noc, jeho pohled byl chladný a vůbec nic se zněj nedalo vyčíst, jako by mu bylo vše jedno. Úplně mě uchvátil, že jsem si ani nevšimla, že se na mě otočil. Rychle jsem odvrátila pohled a koukla jsem se na ředitelku.
„Tak Sasuke jdi si sednout vedle Sakury“ řekla ředitelka a ukázala na volné místo vedle mě. Chtěla jsem začít protestovat, ale bylo pozdě. Ředitelka odešla ze třídy a ten kluk, už dávno seděl vedle mě. Posadila jsem se jako zbytek třídy a sledovala jsem hodiny.
„Jsem Uchiha Sasuke“ uslyším jeho hlas a malinko vystrašeně se na něho podívám.
„Haruno Sakura“ odpovím a malinko se na něj usměju, ale on na to vůbec nereagoval.
„Můžeš mi pučit sešit?“ zeptá se a já jen přikývnu a podám mu ho.
Takhle to probíhalo celý týden. Prohodil se mnou tak 5 slov za celé vyučování, ale alespoň někdo se , se mnou bavil. Jednou mi ujel autobus, tak jsem musela jít domů pěšky. Bydlela jsem na druhým konči města. Byla to od školy celkem dálka. Šla jsem přes park , když jsem si všimla, že proti mně jde Sasuke.
„Ahoj.“ Pozdraví mě a já se na něj usměju a oplatím mu ho.
„Můžu s tebou mluvit, je to celkem důležitý?“ zeptá se a já jen pokrčím rameny a kývnu na souhlas. Sedli jsme si na lavičku a on se na mě podíval takovým zvláštním pohledem.
„Víš nejsem ten za koho mě máš.“ Řekne a já tomu vůbec nerozumím.
„Jak to myslíš?“ zeptám se ho a malinko se ho začínám bát.
„Nejsem člověk.“ To, už ho považuju za blázna.
„Jo jasný.“ Řeknu ironicky a jsem na cestě k odchodu, když mě zastaví jeho ruka.
„Jo vím, myslíš si, že jsem blázen.“ Já se usměju a kývnu.
„Jak bych tě mohl přesvědčit?“ zeptá se mě a tahle otázka mě malinko vyvede z míry.
„No to já nevím, spíš mi řekni, když nejsi člověk, kdo teda jsi?“ odpovím mu otázkou.
„Démon, který tě má hlídat, aby se ti nic nestalo.“ Odpoví a poprvé z jeho obličeje vyčtu, že si ze mě nedělá srandu.
„Proč by to někdo jako ty, dělal pro někoho jako jsem já?“ zeptám se a podívám se na něho.
„Protože jsme partneři, v mojí blízkosti se cítíš v bezpečí, chráněná a tvoje problémy jsou pryč, jako bych byl něco, co tě zachránilo z utrpení.“ Řekne a já si musím připustit, že má pravdu. Ještě z nikým mi nebylo takhle fajn, jako právě s ním.
„ Co z toho vyplívá?“ položím mu další otázku a on se na mě usměje andělským úsměvem.
„Musíš jít se mnou, do mé školy kde se všechno společně naučíme. Tak co půjdeš se mnou a nebo radši zůstaneš tady. Nic tě tu nedrží, nic pro co bys mohla žít nebo snad ano?“ říká to jako by ve mně četl, jen zavrtím hlavou. Sasuke se usměje a nabídne mu ruku. Já se na ní podívám, ale po chvilce mu ji stisknu tou svojí. Najednou se ocitáme úplně nikdy jinde.
Ocitli jsem se na nějakém dvoru. Kde stála obrovská gotická hradba. Byla překrásná, vše zapadalo do sebe.
„Páni.“ Uniklo mi z úst a Sasuke se tomu pousmál.
„Pěkný, že.“ Řekne a já se na něj kouknu nechápavě.
„Pěkný, je to nádhera.“ Řekne a jeho úsměv se ještě víc rozšíří. Pak mě chytí za ruku a táhne mě nikam dovnitř. Nechám se vést teda spíše táhnout.
Najednou se zastavíme u nějakých dveří. Sasuke zaklepe, ale nic se neděje.
„Už je zase nalitá.“ Řekne si Sasuke spíše pro sebe a zakroutí hlavou, já se tomu potichu pousměju. Sasuke otevře a vejde dovnitř. Jsem mu hned v patách. Podívám se tak kde on. Na stole leží nějaká blondýnka a vypadá to, že tvrdě spí.
„ Lady Tsunade, je tu Sakura. Halooo vstávat“ Poslední dvě slova Sasuke, už Lady Tsunade zařve do ucha, když….
XD
"Misia L2" Mám taký pocit, že som už niekde túto poviedku čítala. Ale aj tak si ju prečítam znova. Lebo sa mi páči námet ,ktorý si použila. Sasuke a démon a Sakura je jeho pani to sa mi nehorázne páči. Len by ma zaujímalo,ako si démon vyberá svoju pani.Perfektný dielik.
Nádhernýý Máš talent
úžasné
Tarei ^_^
No...zajímavé. x)
Vlčí smečka – rodina má,
jedině ona a žádná jiná.
Poběžím s ní, zemřu pro ni,
ona je ta, jež mě chrání.
Vyjeme ve dne, vyjeme v noci,
my jsme totiž Konožští Vlci!!!
WÁÁÁÁÁÁÁÚÚÚÚÚÚÚ!!!!!!!
fakt super vymyslene
heeej to je hutýýý )) líbí se mi to pokrááškoooo )))
velmi hezky...presne tak isto sa ja ucim ked idem do skoly busom, vyberem zosit a snazim sa do tej mojej prazdnej hlavy nieco vopchat. musim povedat ze zatial sa mi tato poviedka velmi paci tak si idem precitat dalej.