Ještě nezmizela ze světa láska - 18. kapitola - Hádka s Emi

Culíkatá hrdě kývla hlavou, vstala a přidržovala se židle, aby neupadla. Gaara ji chtěl podepřít, ale zvedla varovně ruku, a tak se okamžitě stáhl. Role pečovatelky se ujala její starší sestra. Vyvedla ji ven, schovaly se u koní. Tam bude dost velký hluk a nikoho snad nenapadne, aby je odposlouchával.
„Nezdá se, že by se ti ta noha hojila. Ráda bych věděla, co s ní provádíš,“ začala Emi.
„Dohlížím na práci na poli, zatímco se otec stará o sad! A jen proto, že jsem pořád venku a namáhám se chůzí, ještě nejsem úplně zdravá,“ odbyla ji Taya.
„Vážně? Přestaň mi lhát, sestřičko! Viděla jsem, jak tě políbil!“
„To vůbec není pravda!“
„Chceš snad pochybovat o mém dobrém zraku?“ naježila se Emi.
„Ale vůbec ne! Jen tě opravuji… to já jsem ho políbila! Teď to víš! Co je to s tebou, sestřičko? Proč jsi tak zatrpklá? Nebo ti snad Yokiro neprokazuje takovou úctu, jakou si zasloužíš?“ Střelila po ní ošklivým pohledem, ale to už brunetka zaťala do živého. „A kdy konečně nadejde den, kdy tě požádá o ruku?“
„Tak dost, Tayo! Já jsem v naprostém pořádku!“ Emi se třásla vztekem a její sestra věděla, že jí se se svými problémy nikdy nesvěří. Znenadání se uklidnila. „Otec by byl nerad, kdyby na tebe musel čekat déle, než to bude nutné. Musíš se zotavit, a to rychle! Já ti v tom budu ochotně nápomocná.“
„Jak tomu mám rozumět?“ Náhlá změna tónu v Emině hlase Tayu zarazila a také malinko vyděsila.

Brzy se dozvěděla právě to, co nechtěla slyšet. Nejstarší dcera rodu Shikari ji chtěla odříznout od toho podivného chlapce. Mělo to být v rámci jejího zdraví, ale Taya moc dobře věděla, že za vším je jen Emin chlad a vypočítavost.
„Co když řeknu ne?“
„Pak se otec dozví o tom, co jsi provedla. Vždyť ho ani neznáš! Myslíš si, že tvé city opětuje? A pomyslelas vůbec na to, že by mohl být zločinec? Nemůžeme si být jisti, mít pocit bezpečí, dokud je tady! A věř mi, že bych dokázala přesvědčit otce, aby ho odtud vyhnal!“
Taya tiše zavrčela. „Cokoli chceš.“

Když obě vešly do kuchyně, našly Gaaru s hlavou položenou na rukách. Spal. Emi zatoužila s ním zatřást, ale Taya ten pohled zachytila. „Aspoň ho nech spát!“ napomenula ji šeptem. Sestra ji posadila na židli a odešla s jedovatou připomínkou, že jí jde připravit lůžko.

Jen ještě jednou s cizincem promluvit, to byla Tayina poslední podmínka. Emi proti ní nic neměla. Když se Gaara konečně probral, usmála se na něho a vzala ho za ruku. Řekla mu jen to nejnutnější. Že je třeba, aby se zas rychle zotavila, a bylo rozhodnuto, že nejvíce jí prospěje naprostý klid. Také mu prozradila, že ji teď několik dní neuvidí.
„Oni ví, že ty mě trochu… rozptyluješ.“ Taya celá zrudla v obličeji. „A já… chtěla jsem, abych ti to směla říci já a ne někdo jiný, že ti teď nedovolí mne vídat.“
Gaara přikývl. I on si všiml, že dívčino zranění nemizí. Ranka se jejími neopatrnými pohyby a pokusy o plynulou chůzi neustále rozdírala. Usoudil, že její rodina je moudrá, ale mrzelo ho, že ji nesmí vůbec vidět. Vzdychl, vytrhl ruku z jejího vláčného sevření a vzal ji kolem ramen.
Emi se dívala zpoza rohu a jen zaskřípala zuby. Tradice rodiny velely, aby si nejstarší dcera první našla manžela a také první počala dítě. Nedovolí nikomu, aby jí sebral její prvenství, a ochudil ji tak o úctu, kterou by v rodině měla. Sevřela ruku v pěst a co nejhlasitěji si odkašlala.