Drama
[i] [center] Já jsem Hidan, druhým jménem bolest,
padni na kolena, blíží se tvůj konec.
Já získám tvou krev, zbytek zařídí můj bodec,
tak dělej co ti říkám, nechci slyšet protest.
Já jsem Hidan, dělám co mi Jashin přikáže,
nedělá mi žádný problém zavřít tě do žaláře.
Jsi jen fracek, co má strach podívat se mi do tváře,
tak se mě boj a pořádně! Ať slyším tvůj nářek.
Já jsem Hidan, právě tě jdu obětovat,
abych řekl fakt, baví mě s životy si pohrávat.
Už jen toho že žiješ, by jsi měl litovat,
Tokime : Vyrazila jsem za Shikamarem. Vím, že nebylo hezké, co jsem mu řekla, ale nechtěla jsem, aby si myslel něco, co není, co neexistuje. Jenže jsem to možná přehnala. Představa, že spolu vlastně „chodíme“ a já mu tohle řeknu... Muselo pro něj být příšerné, si to vyslechnout. Došla jsem až za vesnici. Ležel tam pod stromem na trávě a pozoroval oblohu. Přišla jsem k němu a nevěděla, co říct. Podíval se na mě a pohled zase odvrátil. Opovrhoval mnou a opravdu hodně, ten pohled mě ubíjel, ale zasloužím si ho.
„Omlouvám se,“ řekla jsem.
„Nemáš proč,“ vrátil mi.
Před dvanácti lety:
Naruto, Sakura, Sasuke a Kakashi stojí na mostě.
„Takže se vážně nezdržíš ani do jmenování našeho nového Hokage?“ zeptal se Kakashi.
Černovlasý mladík jen zakroutil hlavou.
V minulém díle:
„Jak si to myslel s tím, že víš co je tajemstvím Byakuganu?“ Zeptala se ho Hinata.
„Jednoduše. Vím, jak funguje.“ Řekl blonďák, usmál se a otevřel oči. Jak mile se na něj podívali, okamžitě ztuhli. Jeho oči, už nebyli blankytně modré, ani veselé, byly plné smutku, nenávisti a zloby. Měly tmavě modrou barvu a v nich, černou osmicípou hvězdu s otvorem uprostřed, ve kterém, byl malý černý vzor, ve tvaru shurikenu.
„ Je načase, se do toho konečně pustit.“ Řekl blonďák a vrhl se proti přesile.
Tmavá postava vyběhla a pevně dívku chytila za paži.
„Nemysli si že se mě můžeš jen tak dotknout!“ vykřikla a vyškubla se téměř hystericky, až připomněla starou známou Sakuru.
„Jsi obyčejný idi*t!“ dodala když se přestala zmítat.
Černovlasý kluk mlčel. Tohle nebyla jeho chvíle.
Ticho před bouří
Sasuke nevěřil vlastním očím skutečně tu před ním stál Naruto, nebo už mu taky přeskočilo? Kakashi se obával nejhoršího, jak ty dva dávné rivaly pozoroval, ale Sasuke se z ničeho nic otočil a namířil si to do toho nejtmavšího kouta.
Keď sa ráno Nana zobudila, Itachi bol preč. Odišiel potichu skoro ráno. Až teraz si uvedomila, že bude od neho tak dlho preč.
Unavene vstala z postele a obliekla sa. Sedela na posteli bez pohnutia, pretože sa jej nechcelo vstať. Ale vedela, že nemôže vylihovať večne. Teplé a mäkučké periny ju lákali, ale vo svojej mysli ich odmietala.
Vykročila smerom do kúpeľne dať si do poriadku ranný dych a vlasy. Chodbou sa začali ozývať nejaké hlasy. Pred dverami kúpeľne Nana započula hádku. Niekto bol dnu, a niekto von. Keď podišla, zistila, že to je Konan.
Tokime : Včera jsem se definitivně rozhodla, zůstat v Konoze. Jen nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí. Díky Hokage jsem se vykroutila z povinosti nazývané „přátelé a já“. Přidělila mi dům, za který ji později budu muset platit nájem. Dostala mě pryč od všech zvědavých očí s výmluvou, že musím ještě do nemocnice na kontrolu atd.. Nevadilo mi, že se budu muset zapojit do toho dění okolo, jako poznat ostatní, spřátelit se s nimi, zvyknout si na kolektiv, na okolí a všechno společné s životem zde, ale co mě opravdu namíchlo, bylo s kým jsem to pro zatím musela trpět... Yoru!
Tak jsem se rozhodl, že taky vydám povídku, je to pokus o sérii. No postavy tam nejsou všechny takové, jako je znáte, ale postupem času se vše dozvíte.(Můžu vám prozradit, že Hinata má povahu jako v Road to Ninja). Děj sice začíná v půli příběhu, ale vše se dozvíte pomocí flashbecků. Zkusím tam nacpat i nějaké páry, no ale uvidím, jak mi to půjde. A trošku ohledu je to jen moje první FF.
Doufám, že se vám to bude líbit a prosím komentáře. Děkuji.
Ozval se bzučák. Shikamaru otevřel pancéřové dveře. Nakoukl dovnitř. V místnosti bylo šest židlí. Celému prostoru dominovala masivní obrazovka, která vysela na stěně. Opatrně vešli. Dveře se za nimi zarazily. V místnosti vládlo šero, až na prostor, ve kterém stály židle. Židle byly vyrovnané v kruhu, který vytvářela silná zářivka. Jinak byla místnost prázdná.
Sasuke sám nevěděl proč, ale připadalo mu, že se tomu kruhu nevyhýbají.
Nečekaný spojenec a čas vrátit se do hry
Zmateně se rozhlížela po okolí, náhle nemohla poznat onu vesnici, jako by nevyšla ven roky. Každopádně se jí ulovilo, byla ráda, že nemusí zůstávat mezi stěnami toho ošklivého místa. Neskutečně ji stísňovalo.
Možná by kdysi zapochybovala, jestli je vážně tak důležitá, nebo ji s sebou vzal Kakashi jen z lítosti, ale tentokrát si byla jistá. Mohla hodně pomoct a hodlala to udělat, kdykoliv by někomu z nich hrozilo nebezpečí.
Sakura ji zavedla k ní do bytu a vrazila ji do rukou tašku plnou věcí. Airi několikrát poděkovala a pak se rozloučili. Dívka se rozhlédla po bytě.
Byla v chodbě, která vedla přímo do kuchyně, která byla propojená s jídelnou a obývacím pokojem s velikou pohovkou. Vrátila se do chodby a vešla do jedněch ze dvou dveří. Vešla do ložnice. Byla malinká, ale zato měla obrovskou postel. Airi se šibalsky usmála. Aspoň nějaká pozitivní zpráva z dneška.
„Musíme sa o niečom vážnom porozprávať!“ sadol si Keita vedľa Sory na gauč.
„O čom?“ spýtala sa znudene. Tsunade im jasne povedala, že nemajú hľadať portál. Že si majú oddýchnuť a pripravovať sa na vojnu. Lenže príprava a relax nejdú dokopy!
„Daisuke nám povedal o tom, ako si zapečatila stan...“ začal a Sora ho prerušila.
„Už som to zrušila a keď si tu chceš vodiť ženské návštevy tak vtedy, keď JA nebudem v stane,“ a už vstávala, lebo si myslela, že o tomto sa s ňou chce Keita baviť, no ten ju stiahol naspäť na gauč.
Co se skrývá za bolestí
Všichni brzo usnuli. Hinata v Kibově obětí, Gai s palcem v puse, jeskyně se zdála klidná světlo pomalu vyhasínajícího ohně ji dělalo nádhernou. Když spali, zdáli se poklidní, jednou za den je na chvíli opouštěli jejich starosti, jedna kunoichi v koutě ale spát nemohla.
Pokaždé když zavřela oči zdával se jí už čtyři roky ten stejný sen. Vlastně to bylo mnoho snů, ale všechny měli něco společné.
Heh, ospravedlnenie za meškanie s týmto dielikom bude v poznámkach. -.-
Enjoy! 
Tak počkaj, nech v tom mám jasno. Vy dvaja spolu chodíte dva roky a po celé tie dva roky ste to pred všetkými tajili.“
Len čo sme vošli do izby, už začala hovoriť. Zavrela som dvere a usadila sa do kresla za stolom. Ona sa usalašila na mojej posteli. Ľahla si na ňu a hlavu si oprela o dlaň pravej ruky.
Páni, moja posteľ je v kurze. Najprv Sasuke teraz aj Tenten.
„Áno.“ Odvetila som.
Sasuke se držel vzadu. Neměl už vůbec tušení, co se děje. Kdo tohle dělá? Ze začátku si myslel, že by to mohl být někdo z Konohy, ale to byl nesmysl. Kdyby za tím byla Konoha, tak by nevystavili své vlastní lidi takovému ohrožení. Potkal tady sedm ninjů z Konohy. Dva byli mrtví, jeden se mu ztratil a další tři málem uškvařil. Tohle by nikdo ve vesnici neudělal. Nikdo ve vesnici nebyl takový sadista, aby se tak vyžíval v utrpení. Notabene na vlastních lidech. Byl tak zabraný do svých úvah, že narazil do Nejiho.
Hinata otevřela oči. Nepamatovala si, že by usnula, ale zřejmě ano, protože jí někdo sundal pásku z očí a očistil obličej. Pořád seděla v té samé místnosti, pořád měla svázané nohy i ruce.
Rozhlédla se kolem. Seděla uprostřed ničím nezajímavé místnosti s nudnými špinavými stěnami. Nikde žádné okno, žádný nábytek. Kousek od ní seděla na zaprášené zemi Sakura. Opírala se zády o stěnu a posměšně se usmívala.
[hide=POZOR! Novinka pre čitateľov!][b]Vážení čitatelia!
Běžela zasněženou loukou, která byla za vesnicí, jen aby se dostala co nejdál od něj. Nemohla tomu uvěřit, že jí tohle udělal. Milovala ho, a on si s ní jenom takto hrál. Jak jen mohl? Takhle jí zradit. Vždycky věděla, že nechce, aby se jí stalo přesně tohle, ale ona podlehla jeho citům, a nechala se, aby ji ublížil, jak nejvíc mohl. Nejhorší bylo, že si za to vlastně mohla sama.
