Sasukeho hra 10

Ozval se bzučák. Shikamaru otevřel pancéřové dveře. Nakoukl dovnitř. V místnosti bylo šest židlí. Celému prostoru dominovala masivní obrazovka, která vysela na stěně. Opatrně vešli. Dveře se za nimi zarazily. V místnosti vládlo šero, až na prostor, ve kterém stály židle. Židle byly vyrovnané v kruhu, který vytvářela silná zářivka. Jinak byla místnost prázdná.
Sasuke sám nevěděl proč, ale připadalo mu, že se tomu kruhu nevyhýbají.
„Radši odsaď vypadneme. Nevíme, co to má bejt." Vypadalo to ale, že ho nikdo nevnímá. To se mu potvrdilo ve chvíli, kdy Ino vstoupila do kruhu. Ve stejnou chvíli obrazovka zaprskala a zapla se. Tentokrát se ale na obrazovce neobjevila loutka, ale člověk. Podle postavy muž. Seděl naproti kameře. Tvář mu zakrývala kápě.
„Dobrý večer. Musím vám pogratulovat k vašemu úspěchu. Podařilo se vám zachránit TenTen. Je to skvělý pocit zachránit život, že? Prosím, udělejte si pohodlí. Takže Neji, nestůj tam u dveří a posaď se!" V Sasukem hrklo. Otočil se a opravdu. Neji pořád stál ve dveřích. Tohle nebyl záznam. Tohle je naživo.
„Proč pořád stojíte? Sedněte si." Všichni ho poslechli a sedli si na připravené židle.
„Co ste provedli s TenTen?" Neji jen stěží skrýval vztek. Sasuke ho ale okřikl.
„Sakra, myslíš si, že tě i slyší?!" Už čekal, jak na to zareaguje, zareagovala ale osoba na obrazovce.
„Ano Sasuke, slyším ho. A Neji, TenTen je v pořádku. Můj přítel jí jen odvedl do bezpečí. Nechtěl sem jí znovu traumatizovat. Neměj o ni strach. Ona se už na dění podílet nebude. Stejně jako Rock Lee. Ale dost o tom. Ještě před tím, než přejdu k jádru věci, má každý z vás právo na jednu otázku. Zeptejte se na co chcete. Musím vás ale upozornit, že má odpověď nemusí být věcná. A pokud budete otázku špatně formulovat, tak máte smůlu.
Náhodně jsem vybral, kdo se může ptát první. A Shino, to privilegium je tvoje."
Shino se zamyslel. Sasuke čekal, co z něj vypadne a sám přitom přemýšlel o své otázce. Shino zvedl hlavu a položil svou otázku.
„Co nás ještě čeká?" otázka sice zaskočila, ale ani nepřekvapila. Muž na obrazovce se asi na chvíli zamyslel.
„Těžko říct. Záleží na vás. Vy sami můžete vlastně jen projít. Zase ale berte v úvahu, že když nebudete hrát, pro jisté spoluhráče to může mít fatální následky. O tom to celé je. Kdo nehraje, nevyhraje.
To byla Shinova otázka. Daší. Ino, jaká je tvá otázka?"
Ino odpověděla okamžitě: ,,Co naši přátelé? Mám na mysli Sakuru, Hinatu, Kibu, Naruta a ostatní." Sasukemu se u druhého a třetího jména zastavil dech.
„TenTen už je mimo hru. Stejně tak Rock Lee, Kiba a Hinata. K tomu se dopracujete. A co se týká ostatních, které jsem nezmínil, řekněme, že jsou mimo váš dosah. Prozatím.
Shikamaru, jaká je tvá otázka?"
Shikamaru měl svou otázku připravenou: „Máš v plánu nás nechat odejít?"
„Svoboda? To je předmět tvé otázky? Na to jak si inteligentní je to dost ubohá otázka. Ale jak chceš. Nevím ale, co si pod pojmem Svoboda představuješ. Tobě jde o Volnost. V tom případě, ano. Pokud vyhrajete, můžete odejít.
Neji, to předtím beru jako zájem, čili se mi můžeš položit otázku. Jak zní?" Neji svou otázku přímo vyplivl.
„Jak tě můžeme porazit? Naše výhra bude přeci tvá prohra. Jak tě tedy můžeme porazit?" Muž na obrazovce chvíli nereagoval, pak se ale dal do smíchu.
„To není pravda. Já neprohraju. Nemůžu. Ať vyhrajete, nebo prohrajete, na tom nesejde, já budu vítěz tak jako tak. Buď nepřežijete a já vás tedy porazil, nebo přežijete a já tím pádem uspěl. Nedochází ti totiž smysl mých her. Nejde mi o vaši smrt. To je jen prostředek, který vás nutí jednat. Když při plnění úkolů někdo umře, znamená to, že jste nebyli schopní uspět. Když hrajete a vyhráváte, museli jste pro svou výhru něco udělat. Mě pak zůstává naděje, že si z her něco odnesete. Nemyslím tím poškození a poranění, to se zahojí nebo zacelí. Ne. Doufám, že vám mé hry dají nějakou zkušenost, nějak obohatí vaši duši a váš charakter. O tom to celé je.
Navíc, já nejsem ani tak váš spoluhráč. Jsem porotce. Zadal jsem úkoly a ty posuzuji. Jsem rozhodčí. Dohlížím na správný průběh hry. Jsem krupiér. Nejde hrát bez postavy, které svěříte své sázky.
Takže odpověď na tvou otázku zní: Mně neporazíte. Můžete vyhrát. Můžete prohrát. Buď jak buď, já můžu jedině vyhrát.
Zbývá Sasuke. Jak zní poslední otázka, než budeme moci pokračovat? Sasuke?" Sasuke se díval na obrazovku pohrdavým výrazem. Promluvil tiše a pomalu.
„Kdo jsi?"
Nastalo ticho. V celé místnosti nikdo ani nedutal. Kdyby na zem padnul špendlík, byl by to ohlušující výbuch. Všechny oči spočinuly na Sasukem. Osoba na obrazovce dlouho přemýšlela, než odpověděla.
„Kdo jsem já, není důležité. Co bys chtěl vědět? Jsem jen ten, co chce, abys přišel na to, Kdo jsi Ty! Co jsi Ty! Tvé současné jednání říká, že jsi zvíře zahnané do kouta. Divoký predátor zavřený v kleci. Jednáš jen ve svém vlastním zájmu. Jen ty víš, co se ti honilo hlavou, když si těmhle zachránil život. Zachránil jsi je, ale co tě k tomu vedlo? Až ve chvíli, kdy mi budeš moct s čistým svědomím odpovědět, dozvíš se pravdu. V této chvíli jsi všechno možné a přitom NIC. Právo zjistit mou totožnost budeš mít až ve chvíli, kdy budeš vědět, Co jsi. Možná víš, Kdo jsi, ale to nestačí! Ty jsi odpověď na tvou otázku.
Všichni jste mi položili otázky a dostalo se vám odpovědí. Ať vás uspokojily nebo ne, musíte se s nimi spokojit. Prozatím. Věcnější odpovědi třeba potkáte na své další cestě. Nyní ale k věci.
Můj hlavní úkol tady je rozhodnout, kdo z vás bude mít právo se ke mně připojit. Musím z vás vybrat jednoho, pro kterého hra skončí a který se přidá k pozorovateli. Význam této věci spočívá v tom, že ta osoba bude mít pro jednu hru Právo Veta! Čili pokud nebude chtít, abyste hráli, může hru zastavit a ostatní smějí pokračovat bez jednoho kola. Ovšem tato možnost je pouze jednou! Pokud bude Právo uplatněno a zadavatel ho použije podruhé, stornovaná hra se opět spustí, bez ohledu na počet hráčů. Jinými slovy, pokud bude Právo použito dvakrát, někdo umře. A samozřejmě, druhá volba je neplatná.
Může to být požehnání, i prokletí. Kdo z vás si vezme na svá bedra tu obrovskou zodpovědnost, že může rozhodnout o životě a smrti? Já nerozhodnu, kdo to bude. Rozhodněte se sami. Do další místnosti si to rozmyslete. Času není nazbyt. Hlavně pro tebe Sasuke. Z tvého limitu ti zbývá už jen zhruba dvacet minut." Sasukemu přeběhl mráz po zádech. Už měl jen dvacet minut. „Ale, tvé zdržení je do jisté míry má vina. Zdržel jsem vás, potažmo tebe tady. Abys věděl, že hraji fér, dostáváš dalších dvacet pět minut. Čili tři čtvrtě hodiny. Ale řekni mi jedno: Co jsi ochoten udělat pro svou záchranu?"
Sasukeho otázka překvapila. Sice byl rád, že dostal víc času, teď si ale nebyl už vůbec ničím jistý. Zatím mělo všechno nějaký háček. „To, co by udělal každý pro své přežití. Abych přežil, tak budu zabíjet. Abych přežil, tak něco obětuji. A ty to víš! Sám si mě přinutil to udělat! Připravil jsi mě o oko, přinutil jsi mě, abych zabil. Přinutil jsi mě, abych se mrzačil. To jsi chtěl slyšet?"
„Ano, to jsem chtěl slyšet. Ale ještě jedna otázka: Co jsi ochoten udělat pro JEHO záchranu?" Muž sáhl na kameru a natočil jí do strany. Shikamarovi spadla čelist, Ino si zakryla ústa, aby nevykřikla a Shino s Nejim si vyměnili šokované pohledy. Záběr ukazoval Naruta, připoutaného k nějaké židli. Mechanismus, který ho obklopoval Sasukemu připomněl Karininu židli, tenhle mechanismus byl ale něčím jiný. Místo čtyř zubatých čepelí směřujícími ke krku, měl spoustu rovných, dlouhých a špičatých hrotů směřujících do celého těla.
„Předpokládám, že on bude další zkouška, že?" Sasukemu se asi vrátila sebejistota, protože promluvil svým až typickým arogantním tónem. Muž natočil kameru zpátky na sebe.
„Oh, ne, ne, ne, né. Tady Naruto není jen tak obyčejná zkouška. Je Klíč! Tvůj klíč ke svobodě. Právě jsem mu potenciálně prodloužil život o necelou půlhodinu. Jestli ho do pětačtyřiceti minut neosvobodíš, tvá svoboda už bude patřit jen minulosti. Proto taky nemůžeš být pozorovatel. To může být jen jeden z těch, které jsi zachránil. Nyní, nastává další zkouška." Všichni s sebou trhli.
„Trochu jsme si popovídali, ale už se nudím. Chci si zahrát hru! Za pár vteřin se otevřou poklopy a tato místnost se zaplní vodou!" Jakmile to dořekl, ve stěnách se otevřely skryté poklopy a místnost se opravdu začala zaplavovat. „Vzhledem k velikosti místnosti a množství vody odhaduji, že se nebudete moct nadechnout tak za pět minut. Za tu dobu vám doporučuji, abyste se dostali ven." Tohle všechny šokovalo už totálně. Jediné dveře, které tu byly, byly ty pancéřové, kterými vešli. A ty se zavřeli.
„Ach, pravda. Vy nevíte kudy. No, hlavy vzhůru. A ještě, Sasuke, přece jen bych ti mohl tvou otázku zodpovědět. Nebo tě spíš navést.
Když je mně málo, spolkneš mě. Když je mně naopak příliš, spolknu já tebe.
Tato věta je váš klíč k životu.
Hodně zdaru!"