Dívka ze Zvučné (5) Boj na život a na smrt

Sakura ji zavedla k ní do bytu a vrazila ji do rukou tašku plnou věcí. Airi několikrát poděkovala a pak se rozloučili. Dívka se rozhlédla po bytě.
Byla v chodbě, která vedla přímo do kuchyně, která byla propojená s jídelnou a obývacím pokojem s velikou pohovkou. Vrátila se do chodby a vešla do jedněch ze dvou dveří. Vešla do ložnice. Byla malinká, ale zato měla obrovskou postel. Airi se šibalsky usmála. Aspoň nějaká pozitivní zpráva z dneška.
Znovu vešla na chodbu a vešla do dveří naproti. Byla v koupelně s umyvadlem a sprchou. Všimla si dalších dveří, které byli vedle umyvadla. Nadzvedla obočí. Tohle bylo nějak moc. Otevřela dveře a uviděla toaletu. Pak se vrátila na chodbu a vzala tašku od Sakury. Vzala ji do obýváku, kde se podívala dovnitř.
Na vrchu byly věci jako kartáček na zuby, mýdlo, šampón na vlasy a nějaké jídlo. Ve spodu byla noční košilka a ještě jedna taška, na které byl nápis:
V těch věcech, co máš na sobě, se určitě nemůžeš v boji ani pohnout :D
Otevřela tašku a vytáhla z ní několik věcí. Jako první ji zaujalo světle modré tričko, které mělo krátké rukávy síťované. Pak vytáhla černé kraťasy a vysoké černé ninja boty. Nakonec našla pouzdro se zbraněmi.
Když si prohlédla a vyzkoušela věci, bylo už docela pozdě. Venku se stmívalo a začalo se trochu ochlazovat. Airi vstala z pohovky a vešla do koupelny. Pořádně se vydrhla, protože když byla u Akatsuki, štítila se na mýdlo byť jen sáhnout. Vydrbala si vlasy a pořádně je rozčesala. Ale i přes to byla pořád rozčepýřená.
Měla na sobě jen noční košilku a z vlasů jí ještě kapalo, když vyšla z koupelny. Vzala kunaie do ložnice a sedla si na postel. Kunaie si vplétala do vlasů a u toho ještě zkontrolovala chakry v okolí. Byly dvě. Jedna byla na střeše a ta další… moment, ta byla Airi nějaká povědomá. A ne jen povědomá, znala ji a dost dobře si ji pamatovala.
Přestala zaplétat a vzala kunai do ruky. Pomalu šla k oknu, kde chakru cítila. Otevřela ho.
Dovnitř ihned skočila postava, která byla zahalená v černém plášti s rudými mraky.
„Itachi?“ zašeptala. „Co tu děláš?“
„Za několik dní by se měl do vesnice vrátit Kyuubi no Jinchuriki, Naruto Uzumaki. On je tvým cílem,“ řekl stručně.
„Ale -.“ Chtěla něco namítnout, ale Itachi se rozplynul na několik černým vran, které vyletěly oknem ven kamsi do neznáma.
Semknula rty a pokračovala v zaplétání. Když už asi po desáté po delší chvíli otevírala oči a měla pocit, že bude zívat až do smrti, usoudila, že je čas, aby si šla lehnout. Kunaie shrnula na noční stolek a hned potom usnula.

Sakra, já zapomněla zatáhnout! Problesklo jí hlavou, když ji ráno probudily paprsky světla. Ale byla odpočatá, tak se vysprchovala a převlékla se. Vlasy si upravovala nejméně půl hodiny, ale stejně je nakonec nechala rozpuštěné.
Uvázala si pouzdro na zbraně a šla ven. Nezapomněla zamknout. Chvíli se jen bezmyšlenkovitě procházela po vesnici, než jí nohy zanesly na cvičiště, kam dříve chodila trénovat se svým týmem. Slzy se jí nahrnuly do očí, když si na ně vzpomněla, ale silou vůle je zahnala.
„Vidím, že si tu dřív,“ prohlásil někdo.
Airi se otočila za hlasem.
„To se mi líbí,“ dopověděl Gai.

Tsunade seděla už střízlivá ve své kanceláři. Sakura stála naproti ní.
„Tak co?“ zeptala se Tsunade.
„Nemyslím si, že lže. To, co řekla včera…, všechno bylo od srdce.“
Tsunade se pousmála. „Tak pojďme.“

„Nejdřív si určíme pravidla,“ pokračoval Gai. „Za prvé, pokud už budeš ve stavu, kdy nebudeš moct, vzdej se.“
Airi se trochu zakřenila. „Pro vás platí to samé.“
Gai se musel pousmát. Ta holka se mu začínala líbit. „Za druhé, nikdo tady nezemře, jasné?“
„Naprosto.“
„Tak tedy začněme!“
Airi po něm hodila několik shurikenů a Gai se bez známky znepokojení vyhnul a běžel přímo proti ní. Ohnal se po ní, ale Airi se skrčila a podkopla mu nohy.
Ale byla to jenom náhrada. Rozhlížela se po okolí, kde může Gai být. Když ho nenašla ani po pár desítkách vteřin, zaměřila se na jeho chakru. Rychle se otočila a zablokovala jeho kop.
„Dobře.“ Usmál se Gai.
Odskočili od sebe. Oba dobře věděli, že to bylo jen zahřívací kolo a chtěli jen otestovat schopnosti toho druhého. Ale teď už začínal opravdový boj.
Rozeběhli se proti sobě naráz. Airi se těsně před Gaiem otočila, že mu kunaie, které měla ve vlasech, poškrábaly líce. Nebylo to ovšem nic, co by Gaiovi zabránilo v protiútoku. Kopnul ji přímo mezi lopatky. Airi udělala několik kotrmelců, než se konečně dostala na nohy.
Nezaváhala ani na vteřinu a hned se rozeběhla proti Gaiovi.
Gai se hned všiml, že se její výraz změnil. Předtím byla roztěkaná a milá, ale teď byla naprosto vážná a z jejího obličeje se nedalo vůbec nic vyčíst.
Nashromáždila do pěsti chakru. Napřáhla se a udeřila. Gai útok oplatil úplně stejně.
Ale jakmile se jejich pěsti střetly, ozvala se ohlušující rána a nastal výbuch.
Airi odletěla o několik desítek metrů dozadu a zády prorazila jeden strom, než se zastavila o druhý. Vyrazilo jí to dech. Ihned skryla svou chakru a snažila se popadnout dech.
Co to bylo? Naše chakry se střetly a… To snad ne!

Gai se vzpamatoval celkem rychle. Sice byl pomlácený, ale nic si z toho nedělal a začal hned hledat Airi. Ale jaksi ho nenapadlo se podívat přímo naproti sobě, kde byla a vydal se úplně opačným směrem.
Airi měla mezitím čas se schovat. Byla schovaná pod velikým kamenem, který držely ještě další dva, takže byl trochu vyvýšený a byl to perfektní úkryt. Airi zavřela své zářivě zelené oči. Přemýšlela, co bude dělat dál.
Tsunade přihlížela z nedalekého stromu. Výbuch ji nezasáhl, ale byla špinavá od hlíny a různého prachu. Stejně na tom byla i Sakura, která stála na větvi vedle ní.
„Co se to stalo?“ zeptala se Sakura.
Tsunade chvíli mlčela. „Mám takový pocit, že se jejich chakry vzájemně nenávidí.“
„Jejich chakry se… nenávidí? Co tím myslíte?“
„Jsou jako hmota a antihmota. Mají podobné vlastnosti, ale když se střetnou… bum.“
„Ale jak je to možné?“
„Jejich chakry jsou protiklady. Oba dva se třeba rychleji léčí. Mají stejné vlastnosti, ale ve skutečnosti jsou naprosto rozdílné.“ Tsunade se starostlivě podívala na cvičiště, které mělo větší kráter uprostřed. „Jestli to takhle půjde dál, může to ohrozit Skrytou Listovou.“
Když vezmu v úvahu, že téměř do všech útoků vkládají chakru, budu muset zakročit. Tohle byla jen malá část toho, co jejich chakry dokáží.

Dívka otevřela oči. Už měla plán. Sice zoufalý ale plán. Teď už ho jenom provést. Vylezla zpod kamenů a trochu se protáhla. Už neskrývala svojí chakru. Snažila se najít tu Tsunadinu. A taky se to podařilo. Usmála se.
Pak vyběhla. Když už viděla Tsunade, skočila k ní a vytrhla jí věc, kterou svírala v ruce. V mžiku už byla na zemi a lahví saké v ruce. Pátá ji překvapeně sledovala a Sakura stejně tak.
„Co má v úmyslu?“ ptala se Tsunade sama sebe.
„Héj, Gai!“ zavolala Airi. „Héj, tady jsem!“
Gai se otočil za hlasem. Nebylo pochyb, byla to ona, ale co tak najednou?
Netrvalo dlouho a dorazil k ní. Stáli od sebe asi deset metrů. Gai trochu zaraženě, když si všiml věci v její ruce a Airi s úsměvem na rtech. Natáhla k němu ruku i s lahví saké.
„Ty víš, co mám v úmyslu, mám pravdu?“ zeptala se. Přikývl. „Pak sleduj, jak tě porazím!“ Odšroubovala víčko, které hodila do trávy a napila se. Zprvu jí stačil jeden lok, po kterém se nepříjemně zašklebila. Zčervenaly jí tváře a ona už všechno saké měla v sobě.
Zatímco pila, Gai přemýšlel. Jestli právě pije saké, bude to uživatelka Suikenu. Ale jak dobrá? Musím k ní přistupovat jako k nepříteli, jestli je na stejné úrovni jako Lee. Ale… nemyslím si, že by překonala Leeho.
Airi se podlamovala kolena a už prázdnou lahev upustila na zem. Tváře jí žhnuly. Dělala naprosto nesmyslné pohyby, piruety a různé skoky, než se otočila ke Gaiovi.
„Hé, ty seš ještě tady?!“ vyhrkla až moc nahlas. „É, to ti něco řeknu! Pěkně poslouchej!“ Tsunade se na ní vyděšeně dívala. Je to snad to dítě?!
„Tak poslouchej! Řeknu ti něco o Leeovi… Je to jenom tvoje nepovedená kopie, ten parc*ante! Nemá dost stylu na to, aby byl originál! Jenom kopíruje tebe, svýho mistra. A víš, co si myslim?! Že každej Kakashiho student, by ho strčil nejmíň desetkrát do kapsy!“
Pomalu se potácela k němu. „A víš, co si ještě myslim?“ Dala mu ruku na rameno, což spíš dopadlo tak, že na něm visela a opile se usmívala.
„Myslim, že jste s Leem teplí,“ zašeptala. A pak od něj nemotorně odskočila a dopadla přímo na své ctěné pozadí.
Ale to, co řekla, Gaie dopálilo. „To, že budeš urážet mě, mi nevadí,“ řekl, „ale nikdy nebudeš urážet moje studenty!“ Úplně zapomněl na pravidla, která sám stanovil. Bylo mu jedno, že je opilá, nebo že se jejich chakry nesnáší. V tu chvíli se mu úplně zatmělo před očima.
Tsunade věděla, co má v plánu. To ne! „Gai, ne!!!“ zakřičela, ale bylo pozdě.
„Kaimon,“ kolem Gaie vířila chakra, „kai!“
„Kyuumon,“ Tsunade se zdálo, že trochu zčervenal, „kai!“
„Seimon,“ jeho barva pleti se změnila na rudou a žíly mu vystupovaly z těla, „kai!“
„Shoumon, kai! Toumon, kai! Keimon, kai!!!“ kolem Gaie byla vidět zelená aura.
Airi se mezitím motala po celém cvičišti a Gaie si všímala asi tak jako mravenců pod jejíma nohama. Začala si ho nějak všímat až ve chvíli, kdy si všimla, že na ni míří něco jako červené pěsti, zatímco Gai byl ve vzduchu a vypadalo to, že boxoval do vzduchu.
Dívka zamrkala. Zareagovala až, když byla „pěst“ skoro u ní. A to dost nečekaným způsobem. Jednoduše se jí podlomila kolena a ona to vyrovnala tak, že si stoupla na jednu nohu a poskakovala po cvičišti. Další „pěsti“ se vyhnula tak, že udělala piruetu, pak zakopla, takže jí proletěla nad hlavou a ostatním se neohrabaně vyhnula.
„Docela zajímavý styl boje,“ zašeptala Tsunade.
Gai mezitím dopadl na zem. „Kyuumon,“ zatnul ruce v pěsti, „kai!“ Kolem Gaie byla jasně viditelná modrá aura. Zem pod ním popraskala a vítr foukal tak jako nikdy předtím.
Airi se na moment zastavila. Dívala se na něj naprosto vážným střízlivým pohledem, nebo to tak alespoň na chvíli vypadalo. Po několika vteřinách se zase potácela po celém cvičišti.
„Nikdo nebude urážet mého studenta!“ zakřičel Gai. Odrazil se. Půda pod ním se hluboko propadla, ale Gai už byl o několik metrů dál a vůbec si toho nevšímal. Mířil přímo na Airi zlověstnou rychlostí. Dívka si toho ovšem nejspíš vůbec nevšimla. Zamotaly se jí nohy a ona upadla na zem. A Gai jí proletěl přímo nad hlavou a proletěl několika stromy, které byly za Airi.
Když ale uviděl kámen, pod kterým se předtím Airi schovávala, odrazil se od něj a znovu mířil na Airi, která už se stihla zvednout. Ta se skrčila, a když byl přímo nad ní, zvedla se a hlavou se zaryla přímo do jeho břicha. A taky skončil o několik metrů dál, protože se Airi zvedla dost rychle.
Dívka zamrkala. Cítila, že alkohol, který má v krvi, pomalu vyprchává. Trochu jí zesvětlaly tváře, ale stejně se pořád potácela. Alespoň mohla o trochu lépe uvažovat.
Gai se znovu odrážel a znovu útočil, vždy za sebou nechal brázdu v zemi, ale dívka se bez špetky zájmu vždycky vyhnula. Po několika minutách, když Gai pokácel polovinu lesa a jednou skončil až na okraji Konohy, kde zbořil jeden dům dvou rychlostí, se potřeboval trochu vydýchat. V té chvíli i Airi pomalu začala střízlivět.
Teď byla řada na Airi. Pomalu se dopotácela ke Gaiovi, udělala piruetu a pěstí se po něm ohnala. Její pohyby, kopance a škrábance byly tak nepředvídatelné, že se jednou nebo dvakrát i trefila, ale Gai se obvykle vyhnul nebo útok vykryl.
Ve chvíli, kdy měla Airi nechráněné břicho a on byl jen kousek od ní, obrovskou rychlostí a silou proti ní skočil. Airi věděla, že když ji zasáhne, bude konec. Sledovala ho, viděla každý záhyb na jeho oblečení, každou žílu, která mu vystupovala z těla i všechny vlasy mohla do jednoho spočítat. Jako by se pro ni na chvíli zastavil čas. Oči se jí zvláštně zaleskly.
Vyskočila do vzduchu na poslední chvíli a dopadla opodál. Otočila se a ihned vykryla Gaiův kopanec. Sice se jí ještě trochu podlamovala kolena, ale už vnímala a myslela téměř normálně. Gai znovu zaútočil, Airi uhýbala, seč jí síly stačily, dokud ji Gai nezasáhl do hlavy. Odlétla nejméně o třicet metrů dál.
Udělaly se jí mžitky před očima. Chvíli viděla jen temnotu a trvalo jí několik vteřin, než zjistila, že jí teče krev z čela. Otřela krev, ale ve chvíli, kdy chtěla vstát, Gai ji zasáhl do břicha. Ani necekla.
Několik chvil po zásahu se Airi doslova rozplynula.
„Náhrada?“ divil se Gai, dokud ho něco zezadu nezasáhlo do hlavy. Spadl na zem a nějaký zvláštní účinek to na něj nemělo. Airi vběhla hlouběji do lesa.
Jak to, že když jsem ho zasáhla, tak chakra kolem jeho těla nevybuchla? Nebo že by to nebyla chakra…? Ale z myšlenek ji vytrhl Gai, který se obrovskou rychlostí prohnal kolem ní. Tlaková vlna ji odhodila stranou.
Dívka spadla na zem a hlavou narazila do stromu. Znovu se jí zatmělo před očima. Viděla Gaie, jak se k ní rychle blíží, ale nemohla se ani pohnout. Byl pár metrů před ní, když konečně pohnula rukou. Namířila na něj prst.
„Zraň!“ křikla rychle. Chakra se jí zavlnila a dívka ji rychle koncentrovala do prstu. Chakra se rozletěla ke Gaiovi. Byl překvapený. Už měl připravený přímočarý útok, nemohl se zastavit. Alespoň dal ruce před sebe, že ho chakra zasáhla do dlaně. Ale netrvalo ani vteřinu a ozvala se ohlušující rána. Výbuch byl silnější, než ten předchozí. Airi se nemohla ani hnout. Nevykryla se a výbuch ji zasáhl téměř celou svou silou. Gai měl popálené obě ruce a jednu tvář obličeje.
Výbuch vyhodil Airi do vzduchu. Hlavou dolů padala mezi vysokými stromy.
Pohni se!
Kryla si alespoň hlavu rukama, které měla popálené. Nejhůř na tom měla stejně nohy, se kterými nemohla vůbec hýbat a cítila v nich nepříjemné škubání.
Tak se už pohni!
Silou vůle otevřela dosud zavřené oči, které jí svítily na celý les. Znovu celou situaci viděla téměř zastavenou. Byla to vteřina, ale pro Airi to bylo skoro jako několik minut.
Otočila se, že padala nohama napřed. Do nich koncentrovala chakru a dopadla přímo na silnou větev. Zašklebila se bolestí a seskočila na zem. Trochu se zapotácela.
Gai stál naproti ní. Viděl, jak se úplně zastavila a zavřela oči. Po chvíli je prudce otevřela. Oba se proti sobě rozeběhli. Airi nahromadila chakru do ruky a zatnula ruku v pěst. Gai stejně tak. Udeřili.
Znovu se ozvala rána. Výbuch odhodil oba stranou. Airi udělala několik kotrmelců, než se postavila na nohy. Tentokrát ji popálil jen ruce a oblečení na ni přímo vyselo. Otočila se na Gaie, který už běžel proti ní. Také vyběhla a po pár metrech oba vyskočili. To měl být poslední útok.
Tsunade byla vztekem celá bez sebe. Zdemolovali cvičiště a vykáceli polovinu lesa. Navíc bylo poškozených několik bližších budov.
„Jestli to takhle půjde dál…“
Ozval se opravdu obrovský výbuch. Prach se vznesl do vzduchu a vířil v kruzích ještě několik minut. Tsunade se musela krýt, aby ji výbuch nezasáhl.
Prach ustal…