Drama
Čas ubehol rýchlo a prišiel deň D. Posledný týždeň Pein organizoval obrovské zbrojenie. Toľko zbraní po kope Nana snáď ešte ani nevidela. Zbrane pre miliónovú armádu – to je už čo povedať.
Najviac ju však znepokojilo to, že Zera Pein nechal v rukách Konan. Vraj má ostať v sídle. Nevedela, prečo ju v tých bojoch chce silou mocou. Vlastne aj hej, len v tom mala zmätok, lebo jej k tomu nič nepovedal.
„Si nejaká nepokojná.“ privravel sa jej Kakuzu.
„Ptám se, co to má znamenat?!“ zakřičel Hiashi znovu. Zář lucerny, jež držel v ruce, jen podtrhovala vražedný výraz v jeho tváři. Oči mu těkaly a zhluboka dýchal.
„Běž okamžitě do svého pokoje, Hinato! A nepřej si mě ráno!“
„Ale.. ale tati..“ řekla Hinata roztřeseně.
„Hned!“ zařval Hiashi. Naruto se smutně podíval na Hinatu. Bál se o ni. Svěsila hlavu a vešla dovnitř.
Minule: Naruto konečně našel něco, co ho na jeho práci těšilo, stále víc se věnuje Naokimu a stará se o něj víc než Sakura, která je v poslední době podezřele náladová. Bohužel zároveň Sasuke zjišťuje, že Sakura má s Narutem syna. Je z toho v šoku a tak si s ní musí promluvit, Sakura přizná, že si Naruta vzala protože otěhotněla, Sasuke odchází, aby si to všechno nechal projít hlavou, ale Sakura pod vlivem okolností zničeho nic ztratí vědomí.
Nezmohla sa na nič. Na vôbec nič. Stále jej stekali slzy po lícach a len matne si uvedomovala, že Sasori ju zasa ťahá k sebe. Uvedomila si to až vtedy, keď sa jej vzdialenosť medzi Keitom a ňou zdala priveľká. Utrela si slzy chrbtom ruky a rozhodla sa. Rozhodla sa, že Keita nezomrel preto, aby ju zajali. Nechcela, aby jeho smrť vyšla nadarmo.
Když má duše vzlétla,
má ústa volala: ,,Hinata!"
Už neslyšela,
jen tiše plakala.
Proč jsem musel umřít,
a do nebe jít?
Proč teď musím stát před zlatou branou
a Hinatu na zemi nechat samotnou?
To poslední, co jsem uviděl,
bylo jak Sasuke zemřel,
a má krev červená,
dopadala na hruď mého kamaráda.
Hinato, jediný, co jsem ti zanechal,
je láska, kterou jsem ti dal,
a ten kunai železný,
pokrytý Sasukeho krvý.
Do pláče mi je,
když vím co se stane,
Černou masku mám a oko jedno,
druhé půjčené od něho.
Obito se jmenoval, když jako přítel zradil jsem,
tak Rin ztratil jsem.
,,Nepomáhej mi Rin, vezmi mi život!"
,,NE, Kakashi!" ... ,,Tak ho musím vzít já Tobě.
Když bys to udělala žít by jsi mohla,
ale protože jsi s námi nebyla,
tak jsi svůj život zakončila."
,,Chidori!!!" A její krev zdobí mé bledé ruce.
Zakalené oči koukali se na mně. ,,Proč Kakashi?"
,,Rin omlouvám se." ... ,,Přišel jsi na to, jak?"
,,To tě nemusí zajímat."
¹) Pokračování mého výtvoru, který je především romantického žánru, někdy až přeslazeného, takže ti, co od toho očekávají boje, krev, úmrtí a zlo, jsou zde totálně špatně!
²) Myšlenky jsou od textu rozlišeny takhle
³) Předchozí díl zde! A myslím, že teď už by to bylo vše, tak se pustíme do pokračování:
Pro ty méňě chápavé, tak kurzívou je minulost 
trocha sentimentální nálady, trocha zelenýho kouře a už zase píšu....to jsou mi věci ^^.
„Nemůžu!! To nejde.. Prosím, lásko, já tě prosím, nenuť mě! Miluji tě!.“
Klečeli naproti sobě. Měla rozdrásaná kolena a popraskané rty. Vtiskl jí polibek do dlaně a jeho slza zmapovala její útlé předloktí.
Zvednul ruku a pohladil jí po šíji, načež k sobě přitáhnul ty nejkrásnější rty a naposledy je ochutnal.
„Jenom chvilku počkej.“ Naruto vstal a s námahou prohledával pokoj, jestli zde nemá své věci, byly tu akorát katany a kusy zbroje. Naruto si vše vzal a přenesl se do svého sídla. Okamžitě spadl na podlahu.
„Sakra to je bolest.“ Nadával blonďák. Jako první věc co dělal, bylo, že se šel obléct. Vzal si bílé kalhoty s černým tílkem a černou mikinu s kapucí, se zlatým znakem klanu na zádech.
„No nejdřív se asi zajdu na oběd.“
Já jsem … Epizoda 12: Hledání
,,Ešte jednu fľašu saké!“ zavolám ponad plece na barmana a zamávam s prázdnou fľašou. Ten na mňa vzhliadne a prikývne. Dve fľaše zvládnem a to nebudem ani opitá.
Tak jsem se rozhodl napsat novou FF. Zatím je jen tento kousek. Jestli se bude líbit budu samozřejmě pokračovat, takže pište do komentářů, jestli budete chtít i pokračování. Já jsem ... bude pokračovat jako normálně, každé pondělí. takže očekávám vaše komenty. 
ZAČÁTEK
Minule: Sakura nedokázala předstírat, že jí na Sasukem nezáleží. Naruto si promluvil s Tsunade a Shikamarem a neustále přimýšlí nad svým rozhodnutím, jelikož se mu čas nemilosrdně krátí. Mimo to se mu Shikamaru zmínil o Hinatě. Sasuke přemýšlí co před ním Sakura tají, když je pokaždé jak ho uvidí tak rozrušená.
Večer když na Tebe vzpomínám,
ušklíbnu se,
a do pláče mi je,
oči zakalený mám.
S očima zakalenýma, do minulosti se koukám se,
v době kdy ignoroval jsi mně,
asi i nenáviděl jsi mně,
ale s námi jsi byl hodně.
Na chuunínské zkoušce muž oběvil se,
s ostrýma tesákama kousnul tě,
Ty k zemi skácel ses,
a na slovo nezmohl ses.
Naruto nás zachraňovat musel,
a já u Tebe sedět,
a mlčky sledovat,
jak si s tím Naruto poradil.
Jenže Ty ses divně choval ,
Meshiki : Tak dneska by měli Tokime zbavit pečete. Mám z toho velký strach. Neměli jsme se o tom nikomu zmiťovat, Hokage nechtěla zbytečný poprask. Mě a Shikamarovi dovolila být u toho pod podmínkou, že zůstaneme na místě a ani necekneme. Nechce, abychom Tokime nějak rozrušili, ale jak mám zvládnout, se na ní pouze dívat, nechytit ji za ruku, nepromluvit s ní.
Bylo ráno a já nevěděla co dělat. A užírat se představou nad bezmocnou Tokime, která někde leží polomrtvá, se mi nechtělo. Je jeden člověk, který by se to mohl dozvědět a žádný poprask by nenastal. Nevěděla jsem, jestli to je dobrý nápad a nejspíš jsem zešílela, ale rozhodla jsem se navštívit věznici.
„Tak kam a proč, že to vlastně jdeme?“ zeptal jsem se a Sora mě okamžitě spražila pohledem.
„Proč? Proč myslíš ty id*ote! Jdeme se projít vesnicí jestli si tu Hanako na něco nevzpomene!“ vyjela na mě.
„Tak promiň, asi jsem zapomněl, když si mi dala do hlavy pěstí!“ řekl jsem jízlivě, jelikož mě ještě stále třeštila.
„Takže asi není nějaký určitý místo kam jdeme...“ nechal jsem to jako otázku, ale Sora nereagovala „..no jelikož já mám hlad.“ pokračoval jsem nenápadně.
„Ty máš taky hlad pořád!“ vyletěla na mě.
Nikto z nich nebol dvakrát nadšený, že ho vidí. Pravdu povediac, všetci boli šokovaní. Prečo tento mŕtvy muž sedí podopretý na posteli? Majú halucinácie? Nemohol predsa vstať z mŕtvych! Na Edo Tensei to tiež nevyzeralo. To by nemusel byť napojený na niekoľko hadičiek. A Kabuto bol predsa mŕtvy. Niečo tu fakt nesedelo.
Sore a aj ostatným to nesedelo. Najprv sa pred nimi zjaví Kabuto, ktorého považovali za mŕtveho, aj keď nakoniec nebol, a teraz Orochimaru.
„Už nie som mŕtvy,“ opravil ju Orochimaru.
Nad hrobem mi klečí Naruto,
vídím to z nebe, jak se to stalo.
Byla bouřka a Naruto bojoval,
už vidím že bude pozdě,
tak řeknu konec.
Skočím před něj, ale co když to nepřežije?
Tak oba marně zemřeme.
Ryskovat svůj život chci,
i když to znamená nepozřít.
Tvou krásnou tvář jak směješ se,
a naivními pohledy koukáš se.
Říkám si skoč, ale co je to?
,,Bojím se Hinato!"
,,Tohle ne, neboj se,
skončím to za Tebe!"
Kuráž se ve mně bere,
a skočím před Tebe,
Proč jsem ji nechal jít? Proč jsem ji nezastavil?
To je to jediné na co teď myslím. Mé myšlenky zahltili pořád stejné otázky.
Proč? Proč se nedá čas vrátit?
Po tváři se mi skutálí první slza. A brzy následují další. Třetí, pátá, desátá... Nemohu to zastavit.
Tohle je tedy pravá bolest ze ztráty. Pohled na ní je příšerný. Ani se nenamáhám utřít si ubrečené tváře. Musím vypadat jako zoufalec. Počkat, já ale zoufalec jsem. Kdo jiný by nechal zemřít kamarádku? Svojí lásku?
„Hlavně si najdi opravdové přátele.“ Řekla uplakaná rudovlasá žena a mrtvá se sesunula na zem.
„Promiň, že jsme ti nemohly být rodiči. Doufám, že nám odpustíš, Naruto.“ Řekl blonďatý mladý muž a sesunul se mrtvý vedle své ženy. Začalo pršet, jakoby rodiče brečely nad ztrátou syna. Stařík přišel blíž k páru a mladému dítěti.
[i]„Jaká škoda, taková pěkní mladí lidé, ale co s tebou chlapče. No co jiného mi zbývá.“ Řekl stařík a zvedl malý uzlíček. Podíval se na dítě. Mělo krátké blonďaté vlasy.
