Obecné
„Dítě?“ vykulila na ní oči Reina.
„A proč ne. Jsi náladová, není ti pořád dobře.“ Usmála se Konan.
„Konan? Nepřeskočilo ti náhodou? Jen mi prostě není dobře, to je všechno.“ Zašklebila se Reina.
„Aby ses potom nedivila. Jestli budu mít pravdu, tak mi to potom řekni.“ Zasmála se Konan a sedla si ke stolu. Nalila si kafe a když si ho Reina chtěla nalít vzala jí hrnek a zakroutila hlavou.
„Konan!Nechtěj mě naštvat!“ zaškaredila se Re.
Byla hluboká noc, měsíc však na širou krajinu vrhal stříbřitou záři, díky které vše vypadalo tak kouzelně a neskutečně krásné. Ve tmě se rýsovaly budovy, jejichž střechy stříbřitě zářily a sem tam vrhaly stín na malé keře, které díky tomu vypadaly ještě tajuplněji a nebezpečněji, v dáli ševelil les.
V tu chvíli se v Sagi něco změnilo. Nevěděla ani proč, vyrazila přímo proti Sasukemu.
“Mias emige seneste!“ křičela, tentokrát ani ona nevěděla, co říká.
Jediný, kdo jí rozuměl byl Orochimaru. Ten zbledl(pokud to jde xD) a nevěřícně koukal na Sasukeho. Když si uvědomil, že jeho příští tělo by mohlo být jaksi zdevastované, odhodlal se zasáhnout.
“Sagi! Akime adea moitedo! Necháš toho!“ křičel. Stvoření se otočilo, pohlédlo na něj…
„To doufám.“ Usmála se na ní Reina a opřela se o Itachiho. Kisame stále prosazuje to, že to budou dvojčata.
„Nech dvojčata dvojčaty a běžte se bavit o něčem jiném.“ Vtrhla jim do hovoru Reina.
„Nech je, oni o tom stejně budou mluvit i kdybys jim to zakázala.“ Usmál se na ní Itachi.
„To máš asi pravdu, ale stejně. Je moc brzo se sázet. Těhotná nejsem, teda pokud vím, tak to neřešte.“ Usmála se na ně Re. Hidan něco zavrčel a šel do svého pokoje. Konan si odtáhla Reinu stranou.
Tak tohle je druhej dílek celý je to takový divný, ale i přes to jsem to chtěl dokončit. Nwm co říct, mno snad jsi to aspoň někdo přečte a bude se mu to líbit. A těm Itadakimasu!
02-Narutova beznaděj!
„Dokud…dokud se nestanu Hokagem, tak neprohraju! Dattebayo!“ Řekl Naruto a začal se trochu měnit.
„Podoba poustevník, hotovo. A ještě něco! Tajuu Kage Bushin no Jutsu! Tak a můžeme začít!“ Vykřikl nakonec.
1. kapitola – Něco za něco
Mnoho národů je ve válce, mnoho lásek odtrhnuto od sebe, mnoho naděje zničeno a nenávratně spáleno, nic už není jako dřív a nic už se nevrátí.
Jediná vesnice rozpoutala válku, jediná vesnice riskovala povstání. Vyvolala tak velkou válku, že proti sobě stojí spojenci jako největší nepřátelé.
Ta vesnice byla na první pohled nejnevinnější, ovšem pod vládou svého nového panovníka vytvořila obrovskou armádu, kterou skryla i před zraky svých obyvatel.
„Miyo! Utíkej!“ ozval se zoufalí výkřik ženy.
11. kapitola: Do boje!!!
Naruto, Suki a Manabu už nějakou chvíli seděli a čekali na křižovatce, před tunely, vedoucími na různé strany.
„Tak co?“ rýpala Suki do Naruta.
„Kdyby něco, tak už tady jen tak nesedím...“ odpálkoval ji. Suki si povzdechla a s pohledem upřeným na Manaba uvažovala, jak může být tak ledově klidný.
„Přestaň na civět, sestřičko...“ utrousil a Suki se zašklebila.
„A ty nebuď tak sebestředný... proč si myslíš, že koukám na tebe? Dívala jsem se na tu skálu za tebou,“ obeznámila ho se situací.
„ V ohnivom pľašti? „pozrel na seba Naruto a cely zbledol.
Sakura sa len postavila a povedala áno hneď som tam. Chcela sa rozlúčiť s Narutom ale ten tam už nebol.
„ Zase to teleportacny jutsu.“ povedala si sama pre seba a vybrala sa smerom k Tsunade.
Keď tu zrazu : „ Eeee haloo madam prosím zaplaťte účet!! „
„ Naruto!!!!!!!!“
Jej krik sa ozýval po celej konohe.
Gaara ucítil ránu na břiše která ho probudila. Ospale zamrkal do slunečních paprsků a s protáhnutím se posadil na peřiny. Znovu ucítil malou ránu na břichu a očima zajel na polštář. Hachi se zavrtěla a znovu vykopla nohou. Na tváři měla jakýsi strachu plný výraz občasně doplněný slabím zasténáním. Gaara se pomalu zvedl a tiše odešel do kuchyně. Z toho co našel v lednici dal dohromady něco jako snídani a na tácu se kulhavým krokem opět vrátil do ložnice. Tác si odložil na noční stolek a naklonil se k dívce.
„Bojujte vším, co máte!“ zakřičel Jiraiya a vrhnul se od boje.
Hatake Kakashi
Slib, který jsem dodržet měl,
díky svým schopnostem nezvládl jsem.
Nechci ti říkat „Prosím, odpusť mi to.“
určitě jsem tě zklamal příteli, Obito.
Nedokázal jsem ochránit tu kterou jsi miloval,
položila v boji život za Konohu, kterou jsi miloval.
Jsem slabý, já vím, ale teď není čas, abych litoval,
Nad okouzlující Rin se také nikdo neslitoval.
Dělám tu ze sebe, jako bych byl nějaký chudák,
vždyť přece můj otec byl sám Bílý Tesák.
Určitě tě nebaví poslouchat moje výmluvy,
„Už mě bolí nohy,“ poznamenala malá dívka. Nebylo divu. Šli už několik hodin bez přestávky.
„Neremcej, Isabel,“ odpověděl jí asi tak stejně starý kluk.
„Musíme se co nejrychleji dostat co nejdál od těch podivínů. Zvlášť od tý holky.“
Při zmínce o dívce v černém plášti se Isabel nervózně rozhlédla kolem sebe a znovu vyrazila.
Najednou něco zašustilo v křoví nedaleko od nich. Oba se tím směrem otočili, načež si Naki stoupl před Isabel, připraven ji bránit svým tělem.
Hidan a Kakuzu se po sobě podívali. Nepotřebovali telepatii, aby věděli, co si ten druhý myslí, takovýto pohled stačil. Nesmrtelný si pohrával s myšlenkou na novou oběť Jashinovi, ale na jeho parťákovi bylo vidět, že chce dívku ještě nechat naživu. Neměl rád, když před ním někdo něco tajil. A na obou bylo vidět, že jí nevěří.
Mairo- život ninji
2. diel Začiatok dobrodružstva
Bola zamračená obloha, no nepršalo. Chlad spôsobil, že vonku už nebol počuť detský smiech, tak ako obvykle. Zlé počasie sa nikomu nepáčilo.
Vtom vzduchom presvišťal shuriken a trafil svoj cieľ- slameného panáka.
„Áno! Už mi to ide oveľa lepšie.!“ zvolal Ono s víťazoslávnym výrazom.
„To by dokázal každý!“ odvetila Hano, ktorá sedela na konári neďaleko Ona. „Z takej blízkosti trafí aj moja babka!“
Loď plula už dva dny bez potíží. Na moři byla sice větší nuda, než si všichni mysleli, bylo to však stále lepší, než dva týdny vláčení zavazedel pouští. Ukázalo se rovněž, že kapitán je sice trošku ožrala, ale v lodích se vyzná a je schopný je kamkoli bezpečně dopravit.
Jednoho dne byl Shino v kapitánově kajutě, kde s ním něco probíral.
Kiba byl s Akamarem u sebe v pokoji a četl si nějaký časopis.
Neji stál nahoře na palubě a vychutnával si chladný mořský vzduch.
Ehm.. zase krapet vic pozde 
ja se vazne omlouvam, nedostatek času xD přišti dil odhaduju tak na přespříští týden xD 
Obito místo odpovědi jen vytřeštil oči.
„Každý má rodiče!! Jste vážně divný, jdu pryč!“ Řekl a šel ke dveřím.
„Ne!! Ty odsud NESMÍŠ odejít!“
Obito už svíral kliku v ruce.
„Co?!“ Otořil se na starce.
Muž zíral do země a něco si mumlal.
„Proč jako?! Můžu si jít kam chci! Nejsem váš majetek!“
,,Ne tak rychle….chcete odejít bez boje?‘‘ Otočím se a uvidím postavu, kterou jsem chtěla vidět naposledy ze všeho nejméně……
Izuma! Koétetsu! Chlapi moji! Letím za vámi!“ zařvala sema utíkala směrem k vrátnici.
Doletěla jsem a chystala se, že na ně udělám BAF! Ale…
,,Ááááá!“ můj zděšený výkřik se nesl hodně daleko…
Izuma i Kotetsu přede mnou leželi v tratolišti krve. Čerstvé krve. Zděšeně jsem se svezla na kolena. To už za mnou doběhli i ostatní.
Nevadilo jí, že nemá kde spát. Bylo jí to jedno. Odběhla k tomu stromu, kde sedávala. Zde přespí, a zítra…se vrátí k tomu Orochimarovi. Věděla, co si o něm myslela a také, že byla ráda jeho služebnicí. Ale nějak to teď cítila jinak…
…věděla, že za to může někdo, kdo ji vyměnil za neznámou černovlásku. Ale měla ho pořád ráda.
Smutné na návratu její paměti bylo jen to, že si nepamatovala, kdo jí tenkrát tak zranil, že málem zemřela.
