Zpět domů 11. kap.

11. kapitola: Do boje!!!

Naruto, Suki a Manabu už nějakou chvíli seděli a čekali na křižovatce, před tunely, vedoucími na různé strany.
„Tak co?“ rýpala Suki do Naruta.
„Kdyby něco, tak už tady jen tak nesedím...“ odpálkoval ji. Suki si povzdechla a s pohledem upřeným na Manaba uvažovala, jak může být tak ledově klidný.
„Přestaň na civět, sestřičko...“ utrousil a Suki se zašklebila.
„A ty nebuď tak sebestředný... proč si myslíš, že koukám na tebe? Dívala jsem se na tu skálu za tebou,“ obeznámila ho se situací.
„Aha no jasně... tak promiň...“ řekl velmi přesvědčeně.
„Pche...“ odfrkla si Suki.
„No, tak můžeme vyrazit,“ namáhavě se zvedl Naruto ze země a usmál se na společníky. Přímo támhle na nás netrpělivě čeká jedna užovka,“ ukázal směrem k levému tunelu. Sourozenci se k němu překvapeně otočili.
„Tak na co čekáme?“ radostně se usmála Suki. Konečně s tím hadem může pořádně zatočit.
„Jde se!“ rozhodl Manabu a všichni tři se vydali do temnot neosvětleného otvoru.

„Pozor!“ křikl náhle Naruto a povalil Manaba na stranu. Stihli se tak tak odkutálet, aby na ně nedosáhl oheň z výbuchu.
„No super, pasti...“ povzdychla si Suki. „Jste v pohodě?“ sháněla se po týmových parťácích.
„Jo, jsem v pořádku... Co ty?“ ptal se Naruto směrem k Manabimu.
„Jde to...“ sbíral se ze země.
„Ehm, ehm...“ hlasitě si odkašlala Suki ve snaze připomenout svému bratrovi slušné vychování.
„Jo... Naruto, díky...“ uvědomil si Manabu a hodil nevraživý pohled po své pečlivé sestřičce.
„Tak honem, pokračujem,“ popoháněla je zase Suki.
„Počkej!“ zadržel ji hned Manabu. „Jestli tu byla jedna past, nejspíš jich tu bude víc. Musíme být opatrní...“ upozornil ji.
„Pche... to se dá snadno vyřešit,“ pousmál se Naruto a složil ruce v pečeť. „Když je všechny aktivujeme, budeme moct snadno projít,“ prohlásil a hned na to vyvolal asi deset stínových klonů, kteří na nic nečekali a hned vlítli do prostoru, kde se najednou ozýval jeden výbuch za druhým.
„To není možný, ty jeho Kage Bushin vyřeší snad každou situaci... A to má stále dostatek chakry... Ale je jisté, že teď už o nás určitě ví,“ přemítala Suki.
„Jo, ale to nebude náš hlavní problém...“ zazněl nabroušený hlas Manaba. Jeho dva společníci se po něm ohlédli. „Naruto no baka! Způsobil jsi tolik výbuchů, že se za chvilku začne hroutit strop!!!“ obul se do něj a Naruto zrozpačitěl.
„No, eh...“
„Cože?!! A proč tu jako ještě pořád stojíme??!!!“ zakvílela na ně Suki. „Jestli se nepohneme, tak nás to zavalí!!“ Kluci si až teď uvědomili co jim vlastně hrozí a všichni tři se rychle dali do pohybu skrz polozhroucený tunel.
„Honem! Pospěšte!“ popoháněl je Naruto. Ostatní nepotřebovali dál povzbouzet, hnali se co jim nohy stačili.
„Támhle!“ křikla Suki, která spatřila odbočku. Nikdo na nic nečekal a všichni se tam rychle vrhli. O minutku později se otvor za nimi zasypal.
„Super... a jak se potom dostaneme ven?“ zaklel Naruto.
„A to si myslíte, že se odsud ještě dostanete?“ zasyčel moc dobře známý hlas.
„Ale ne... zase on...“ procedila skrz zuby Suki.
„Orochimaru...“ otočil se na něj Naruto.
„Ale... tolik starých známých mě přišlo navštívit...“ kochal se pohledem na ně. „Náš malý Liščák a zrádná potvora...“
„A co já? Já jsem vzduch?!“ zahučel dotčeně Manabu, ale Orochimaru ho dokonale ignoroval.
„Ten haj...“ pěnil Manabu.
„Klid...“ utěšovala ho Suki.
„Lorde Orochimaru! Lorde Orochimaru! Jsou tady!“ přihnal se k němu Kabuto odkudsi zezadu.
„Páni, ty seš rychlík Kabuto. Ostatně jako vždy, co?“ usmála se na něj sladce Suki.
„Co?“ podivil se, kde se tam vzali a okamžik ještě trvalo, než mu došla její slova. „Co?! Ty mrcho malá!“ zahučel a Suki se jen zkřivila ústa do vítězného úsměvu.
„Kde je Sasuke?“ ozval se z ničeho nic Naruto schovávající svou tvář ve stínu.
„Hm... ale Naruto-kun... To si ani nechceš chvilku pohrát se mnou?“ zasyčel Orochimaru.
„Kde je Sasuke?!“ opakoval vytrvale Naruto.
„Hm...“ vydechl hadík. „Sasuke-kun je pryč. Dnes už se tady neukáže... máš smůlu.“
„To si jen myslíš...!“ řekl Naruto a prudce vyrazil směrem k němu. „Já už si nějak ukrátím čas při čekání na něj!“ napřáhl se nachystaný vrazit Orochimarovi do nosu, ale do cesty se mu postavil Kabuto.
„Špatně Naruto... Orochimaru-sama má teď nevyřízené účty s někým jiným...“ oznámil mu a už mu nedal příležitost se k Oroušovi byť jen přiblížit.
„Fajn, tak nejprve ty...“ odfrkl Naruto a zaměřil se na Čtyřočku.

„No, Suki-chan. Nechceš si ještě trošku zavzpomínat na staré dobré časy? Dáme si malý trénink...“ s posledními slovy se pohnul z místa a letěl přímo směrem ke své bývalé studentce.
„Cožpak jsi zapomněl, Orochimaru, že jsi mě naučil všechny svoje triky?“ pousmála se a vytáhla několik kunaiů připravena k boji.
„Nebuď tak pošetilá! Nikdy bych tě nenaučil všechno co umím!“ křikl a otevřel doširoka pusu, ze které se vysunul jeho meč. Suki na poslední chvilku uskočila z místa a vyhla se tak jeho útoku.
„Suki!“ křikl za ní Manabu.
„Drž se zpátky, brácho! Tohle je můj boj,“ řekla mu a už se naplno věnovala nepříteli, který na ni neútočil zrovna zlehka.
Manabu se bezradně díval na svoji sestru a v dalším okamžiku sledoval bojujícího Naruta. Věděl, že i tam by byl zbytečný. Co ale teď? Nemůže tam jen tak nečinně stát a pozorovat, jak se tam ti čtyři mlátí hlava nehlava. Měl nutkání něco dělat, musel jim nějak pomoct. Co má ale dělat; co?
Zahlédl jak Naruto letí vzduchem a tvrdě naráží do zdi. V tom momentě se rozhodl. Je jedno co oni říkají. Možná, že chtějí s nimi bojovat sami, ale my jsme právě teď tým a já je nehodlám nechat na holičkách! Už kdysi dávno jsem se učil týmové spolupráci a nehodlám se na ně vykašlat! Pomůžu jim!
Rozeběhl se ke Kabutovi, který si ho do teď nevšímal a uvalil mu jednu do zubů, až skončil tak jako Naruto. Ve zdi.
Pak Manabu klidně přešel k Narutovi a podal mu ruku.
„Tak vstávej ty jelito...“
„Nepotřebuji tvou pomoc...“ zamručel Naruto, ale ruku přijal a Manabu ho zvedl na nohy.
„To já vím. Ale já ti ji nenabízím. Jsme parťáci a ti si prostě pomáhají. Takže ať chceš nebo ne, budu ti stát za zády.“ Naruto se na něj podíval jako by spadnul z višně. No jo...
„Díky...“ usmál se na Manaba a bez dalších řečí se otočil na Kabuta, který už stál na nohou. Plnou rychlostí se k němu rozeběhl. Hodil na něj kunai, který ale odrazil. Nestihl se však už vyhnout útokům Naruta a Manaba vedených každý z jiné strany. Pokusil se rychle uskočit, ale byl pomalý. Zatímco Manabu ho řízl do levého stehna, Naruto ho kunaiem škrábl přes tvář, až mu odletěli brýle, které se pádem o zem vysklily. Jakmile Naruto a Manabu Kabuta minuli, namístě se zastavili a otočili se k dalšímu útoku, Kabuto však již unikl. Stál o hodný kus dál a jednou rukou si léčil zranění na noze.
„Byl jsem vychován medical ninjou, co si myslíte, že proti mě zmůžete?“ usmál se a za moment stál opět uzdravený před nimi.
„Možná, že si zahojíš rány, ale pokud vím, brýle už si nespravíš. Máš rozmazaný zrak, se kterým se nemůžeš pohybovat tak rychle a tak my máme výhodu...“ pousmál se Naruto a Kabuto si poněkud nepotěšeně uvědomil, že má pravdu. Naštvaně zatnul zuby a s kunaiem svírajícím v dlani vyrazil k nepřátelům.