Obecné
[font=Verdana]Víte, přemýšlela jsem nad jedním docela zásadním rozhodnutím. Asi vám to bude připadat, jako kdybych byla pyšná arogantní mrcha, která si o sobě hodně myslí, ale opak je pravdou. Nicméně, řeknu vám tedy svůj problém. Inu, dejme se do vypravování.
Asi bych měla zprvu zmínit, jaká jsem. Převážně zamilovaná, což je ten hlavní problém. Zamilovaná, docela bezhlavě, ale co nadělám no. Ale to je jedno. Další zauzlení spočívá v tom, že mám celkem dva cíle. Oba dva jsou stejně staří.
„Co?? Nechte mně!!“ řekla Temari ospale. Temari se snažila nechat oči otevřené,ale sami od sebe se jí zavíraly. Shikamaru ji vzal do náruče a řekl Kankurovi:
„Vezmeme ji do nemocnice.“
„Hele, nevykládej mi, že ji bereš jen kvůli tomu.“ rýpnul si Kankuro.
„Jo, beru.“ řekl Shikamaru.
„Možná tě bude zajímat, že je do tebe ségra úplný blázen.“ řekl Kankuro a čekal, jak Shikamaru zareaguje.
„A co jako??“ řekl Shikamaru, kterému docvaklo o co Kankurovi jde.
Byl krásný den. Sluneční paprsky dopadaly na vesnici zvanou Konoha a všude byl klid. Všude… Až na pracovnu drahé paní hokage. Bylo jasně vidět, že Tsunade-hime není v dobré náladě…
„Tady budeš bydlet.“ Otevřel dveře na konci chodby. Vešla jsem do místnosti plné pavučin.
„Tady?“ zamračila jsem se. „Jak dlouho tady nikdo nebyl?“
„No to já nevím.“ Pokrčil rameny. „Ale zabydlíš si to tady.“
„Myslíš?“ zapochybovala jsem. „Vypadá to tady děsivě.“
„Snad se nebojíš pavouků.“ Zašklebil se na mě.
„A co když jo?“ podívala jsem se na něj s úšklebkem ve tváři.
„Pak bys měla problém. Jiný pokoj tu už není.“ Naoko jsem si povzdechla a sedla jsem si na postel.
„Pro nás dva?“ podivila se Reina a Itachi kýval hlavou.
„Jo jak pro nás dva? Vždyť je Reina těhotná! Nebude plnit žádnou misi. Ta tvoje minulá lehká mise jí málem stála život.
„Nenechali jste mě to doříct. Je to mise pro vás dva, protože tu nikdo jiný není. A tak si Itachi můžeš vybrat jestli půjdeš s Reinou nebo sám?“
„Půjdu sám.“ Kývl hlavou.
Zavřela jsem oči a na chvíli jsem zůstala stát u okna. Potom jsem oči znovu otevřela a otočila jsem se do místnosti. Stáhla jsem ze sebe oblečení a oblékla jsem se do pyžama. Pak jsem si lehla do postele a ve vteřině jsem usnula. Ráno mě probudil nastavený budík. Unaveně jsem s ním flákla o zeď. Další budík zničený. Vyštrachala jsem se z postele a vešla jsem do koupelny. Omyla jsem si obličej, učesala jsem si vlasy a natáhla na sebe oblečení. Nezapomněla jsem si nasadit masku a oknem jsem opustila pokoj aby mě nikdo neviděl.
Slzy dopadaly na čisté prostěradlo. Otevřely se dveře a v nich rusovlasý mladík.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se jí. Kývla hlavou a usmála se.
„Ty si nikoho nepamatuješ, ale Deidaru ano, že?“ zpříma se jí podíval do očí.
„Jo, ale na to nesejde.“ Zakroutila hlavou.
„Jak nesejde? On tě má rád, ty jeho, na tom nesejde?“ podíval se na ní udiveně Sasori.
„Prostě on mě nechce, chápeš to?“ podívala se mu do očí. „Nebudu se snažit tam, kde nemám šanci.“ Pokrčila rameny.
Reina ležela na posteli a vzpamatovávala se z mise. Itachi za ní každý den chodil a staral se o ní.
„Byla jsem pitomá, že jsem tam šla.“ Broukla.
„Byla..“ odvětil Itachi, ale okamžitě se chytil za pusu.
„Tím chceš říct, že jsem pitomá?“ podívala se mu do očí.
„Uhm…ne!“ vyhrkl.
„Ale jo! Chtěl jsi to tak říct!“ uraženě se k němu otočila zády.
„Nechtěl!“ bránil se.
„Ale jo!“ zvyšovala hlas.
„Nene!“ rozčílil se.
„Už se zase hádáš!“ okřikla ho.
Reina rozhodně nakráčela k Peinovi do kanceláře s úmyslem pohovořit si s ním o misi, kterou chtěla podniknout ještě před tím než porodí.
„O čem si chceš promluvit?“ usmál se na ní Pein a slušně se jí zeptal i když věděl přesně co chce.
„O misi.“ Odvětila a lehce se usmála. Pein nakrabatil čelo a zamyslel se.
„Proč chceš misi?“ zeptal se jí. „Nudíš se snad?“
„No nudím..a chci být aspoň teď ještě chvíli použitelná..“ zamyslela se.
„Jakou misi bys chtěla?“ podíval se jí do očí.
„O čem na tohle téma chcete mluvit?“ zkoumavě se na ně podívala
„No na kdy to plánuje.“ Pokrčila rameny Konan.
„Co na kdy plánujeme?“ zeptala se Reina zmateně.
„No svatbu.“ Usmála se na ní Konan.
„Aha..nevím..tohle jsme neprobírali.“ Pokrčila rameny.
„To byste měli.“ Přitvrdila Konan.
„A proč? Času je dost.“ Zastal se Reiny Itachi.
„No to teda není! Měli byste to naplánovat! Trvá to strašně dlouho.“ Odvětila Konan.
„Netrvá..“ zavrtěla Reina hlavou.. „Trvá to jen chvíli.“
„Temari, ale je.... no je to Yuno.“ řekl Shikamaru, který se držel za paži.
„Právě proto. Je to Yuno a já mu něco dlužím.“ řekla Temari, odhodila svůj vějíř a řekla k Yunovi:
„Řekl jsi mi: ´Nikdy mně neporazíš, a můžeš se budeš snažit, jak chceš.´ od té doby jsem si to brala za svůj cíl. Chci tě zničit. A udělám to. Snažila jsem se zlepšit vše co se dalo. A myslím, že víc už neudělám.“ řekla a chytla kunai, který na ni Yuno hodil.
„Co od toho čekáš?“ podívala se na něj.
„Usmíření.“ Pokýval hlavou.
„Nebyl jsi to náhodou ty, kdo navrhl ať se rozejdeme?“ podivila se.
„Bylo to v tu chvíly nejlepší možnost.“ Pokrčil rameny.
„Takže ty jednáš podle nejlepší možnosti?“ podívala se mu zpříma do očí. „Takže já jsem byla taky nejlepší možnost?“
„Takhle jsem to nemyslel..“ zavrtěl hlavou.
„Jo? Ale vyznělo to tak..“ zašklebila se.
„Tak promiň..“ omluvil se. „Nechtěl jsem tě urazit.“
Svitky Dávných, nebo-li božská moc PODSVĚTÍ a NEBES,
vycházejí na povrch. Stará legenda z ještě prastarejších svitků ožívá
ze světa zapomnění. Nikdo přesně neví, co svitky obsahují ani kde jsou
a jen málo lidí o nich ví. Tyto svitky měli být zapomenuty, ale
nedopatřením znovu ožívají ... hrozba světa se blíží víc, než kdykoliv
jindy.
Těžký tmavomodrý samet noční oblohy poseté tisíci hvězd shlížejících na lidský svět, nechápajících jeho prazvláštní pošetilost a nedosažitelnost jejich tolik chladné krásy začal ztrácet na své nekonečnosti.
Úvod
[font=Arial]Jak to vlastně začalo? To je dobrá otázka. Budu vám vyprávět příběh, co se stalo před lety …
Je to doba, kdy Naruto byl Hokagem už hodně dlouho. Oženil se z Hinatou. Avšak vztahy byly zamotanější, než by si to člověk dokázal představit.
Ráno se Reina probudila s nepříliš dobrou náladou. Všechno co udělala se jí zdálo špatně. S nikým nemluvila a když jo, tak se hádala.
„Ahoj..“ pozdravila jí Konan. Reina se po ní naštvaně podívala.
„Nazdar..“ zabručela.
„Co se děje?“ zeptala se Konan se zájmem.
„Co by se mělo dít?!“ vyštěkla Reina. „Nic!“ Naštvaně se otočila a odešla do pokoje. Tam na ní čekal Itachi.
„Neměla by jsi na ní být tak nepříjemná.“ Odvětil.
Tak díky svátkům, náladě a pohlazní jedné můzy. Jsem dávám další díl v rekordním čase (alespoň pro mě 
). Berte ho trochu jako můj předvánoční dárek pro vás co to tu čtete a netrpělivě čekáte na další díl!
Tak tedy uvádím v pořadí již 4 díl.
Itadakimasu! Snad se bude líbit!
04-Tvrdohlavý jako vždy!
Kyuubi poklesl pod tíhou svých zranění. Ještě vypustil spoustu své zbylé čakry, aby se postaral o černé Bestie v nejbližším okolí.
„No, co jsem říkala. Využívají své informace a rozdělili si nás tak, aby měli co největší šance na výhru.“ řekla Temari.
„Proč já musím bojovat s Yunem???“ zeptal se Shikamaru a hodil na Yuna zhnusený výraz.
„Protože si to tak zařídili.“ řekla Temari a rozběhli se na ni dvojčata.
„Tak to je super... proč já musím mít Joshika???“ zeptal se Kankuro divným hlasem.
„Protože tě jsi pro mě největší soupeř.“ řekl Joshiko a začal s ním bojovat. No teda ne přímo s Kankurem spíš s jeho loutkou.
Reina ležela na posteli a dívala se do stropu. Přemýšlela o všem, o minulosti, přítomnosti i o budoucnosti. Musela se pousmát. Sedla si na postel, rozhlédla se kolem. Vylezla z postele a došla do kuchyně. Sedla na linku a začala jíst jogurt. Dojedla a vyšla ven. Sebou si vzala papíry a deku. Došla na své oblíbené místo, rozložila deku a posadila se na ní. Rozložila si papíry vedle sebe a začala je třídit na popsané a čisté. Když třídění dokončila bylo popsaných dvakrát více než čistých.
