Kytička má holku!? ep.11... Setkání

Nevadilo jí, že nemá kde spát. Bylo jí to jedno. Odběhla k tomu stromu, kde sedávala. Zde přespí, a zítra…se vrátí k tomu Orochimarovi. Věděla, co si o něm myslela a také, že byla ráda jeho služebnicí. Ale nějak to teď cítila jinak…
…věděla, že za to může někdo, kdo ji vyměnil za neznámou černovlásku. Ale měla ho pořád ráda.
Smutné na návratu její paměti bylo jen to, že si nepamatovala, kdo jí tenkrát tak zranil, že málem zemřela.

„Odmítám jít pro tu holku, když je mi TAKHLE!“ Kabuto málokdy odporoval svému pánovi, ale tahle chvíle byla jedna z výjimek. Měl horečku a při sebemenším pohybu se mu motala hlava.
“To je mi úplně jedno!“ Orochimaru pěnil, chtěl mít Sagi co nejrychleji zpátky. Byla důležitá…
…vždyť kvůli ní obětoval i svou umělou „dceru“.
“A proč tam nejdete sám, lorde Orochimaru?“ ozvalo se ode dveří.
“Jsi jistě natolik inteligentní, aby sis na to odpověděl sám, Sasuke.“ Hadí ninja nemohl pochopit nadměrnou tupost adepta na jeho nové tělo.
“Já bych šel s vámi!“ dodal rychle Uchiha mladší a ten nápad se Orochimarovi zalíbil…

„Tak, tohle mi vysvětli!“ ten nepříjemný hlas probudil Sagi ze spaní.
Zvedla hlavu a pohlédla do rudých očí…
“U…Uchiha…Itachi…“ špitla a začala se pozpátku plazit pryč.
Snažila se odtrhnout oči od Sharinganu… nešlo to. Vražedné oči člena Akatsuki, kterého se bála ze všech nejvíc ji uchvátily.
Usmál se. Věděl, že teď už neuteče. I když sám nějak přesně nechápal, proč na některé lidi(hlavně dívky XD) působí jeho kekkei genkai takovým zvláštním způsobem, nikdy mu to nevadilo. Vždyť také díky tomu měl i jako jeden z nejnebezpečnějších zločinců na každém prstu deset holek. Ale tahle byla tuhé sousto… příliš tuhé i pro něj. Osobně nechápal, jakým jutsu ji musel ten Zetsu ovládnout, aby si všímala právě jeho. Ale nemohl říct, že nechápe, co na tý holce kanibal vidí. Dívka to byla opravdu krásná…no prostě kus. V duchu se profackoval, vždyť ji chtěl ztrestat za to, že utekla… a přemýšlí tu o takových věcech… ale stejně… Pohlédl do jejích očí. Vyčetl z nich strach. Takže se ho bojí… výborně.
Konečně promluvil.
“Jak to, žes utekla?“ uhodil rovnou.
Přimáčkl ji ke stromu, pro jistotu…aby se nemohla hýbat. Opravdu za tím nebylo nic jiného…alespoň se tak sám přesvědčoval.
“Netušila jsem, že budu někomu chybět. A obzvlášť jsem netušila, že tobě.“ Rýpla si, pohled jejích očí se změnil.
“Jen jsem si toho jako jediný všiml.“ Konstatoval suše. „Myslím, že Zetsu by nebyl rád, kdyby mu jeho první holka utekla.“ Na jeho tváři se objevil pobavený úšklebek.
“Ha, ha. Moc vtipné.“ Maličko uhnula pohledem.
Podivil se, jak je…jiná než ostatní dívky. Ty by přece jen stály a zíraly mu do očí. A on by si pak mohl dělat, co by chtěl… zamrkal, snažil se soustředit na trestání a nikoliv na... věci, co sem momentálně vůbec nepatří. Ale nějak pozapomněl, že jakmile zamrkal, (veeelmi inteligentně) zrušil Sharingan. Ani se nenadál a dívka mu vyklouzla. Udělala několik pečetí a zhroutila se na zem. Bylo jí jedno, co cítí ke Kytičce. Tomuhle magorovi nandá velmi ráda.

Tohle jutsu neznal. Ale…najednou si vzpomněl na svého mladšího brášku. Náhlá vzpomínka ho vylekala. Má snad tahle dívka něco společného se Sasukem?

Sagi se ocitla v té podivné dimenzi.
“Lorde Orochimaru, prosím…pošlete mi sílu.“ Pronesla obřadně, přesně, jak si pamatovala.
“Takže už jsi zase sama sebou?“ zasyčel z temnoty hlas.
“Ano, ale nemám čas se tady vykecávat! Potřebuju urychleně přeměnit!“ vztekala se, věděla, že jí ten nebezpečný člověk může mezitím zabít.
“Uklidni se, Sagi-chan. Vždyť už ti nabíhá tvá obvyklá moc…“ věděla, že právě teď se Orochimaru usmívá.
“Ne! Nehodlám se uklidnit!“ křičela dál.
“Jak myslíš, ale s klidem se všechno lépe zvládá, víš?“ v hadím sykotu postřehla viditelný náznak zadržovaného smíchu.
“No a co? Mě tu jde o život, ale to je vám zřejmě úplně fuk!“ tloukla pěstí do země, věděla ale, že to nepomůže.
“O život? To jaksi nechápu.“ Podivil se.
“Bojuju s Itachim Uchihou a ten mě může každou chvíli zabít!“ dodala vysvětlení.
“Tak, moc ti naběhla. Hodně štěstí v boji…“ hlas zanikl v temnotě a Sagi se začala pomalu probírat…

„Výborně!“ Orochimaru se usmíval a spolu se Sasukem sledovali stopu, kteru zanechal Kabuto.
“Co se děje, lorde Orochimaru?“ zeptal se černovlasý.
“Bojuje s tvým bratrem…a za nás.“ To mladého Uchihu popohnalo vpřed.
Nehodlal dopustit, aby mu nějaká holka, která už měla být dávno mrtvá, nakonec zabila bratra.

Překvapilo ho, jak rychle se zvedla. Vždyť po takovýchhle zkolabováních ji museli většinou dost dlouho křísit. Ale ještě víc ho překvapilo, co uviděl se zvedat. Pravda, vyřešilo to jeho menší problém s… podivnými nutkáními… , ale stejně…takovouhle Sagi by si v životě nepředstavoval.
Dívka, obklopená temnou chakrou, která jí vycházela z jediné značky na krku, měla rudé oči… ne jako Sharingan…celé rudé, bez jakékoliv známky jiné barvy. Dlouhé modré vlasy zbělaly a vířily společně s podivnou chakrou okolo ní. Pleť jí zcela zčernala. Právě přijala maximum moci, co mohla přijmout od svého pána. To ona byla nejsilnější zbraní pod Orochimarovým velením.
“Uchiha Itachi…umilea hemogi miotie“ promluvila divným cizím jazykem, kterému nerozuměl.
Nevěděl, jak jinak by se měl bránit. Udělal to, co v danou chvíli považoval za nejlepší. Aktivoval Mangekyou Sharingan. Tsukuyomi by mělo pomoci.
“Amiote meoga simie.“ pronesla klidně a iluze se rozplynula.
Udivilo ho to. Ale pochopil. TOHLE byla její schopnost. Ale ta chakra…není její. To si uvědomil a pohlédl znovu na znamení, z nějž energie vycházela.
“Orochimaru!“ sykl.
“Orochimaru ade me nimia seleta mea!“ křikla a vyrazila kupředu.
“Ne!“ Sagi i Itachi se otočili.
Orochimaru si klepal na čelo, nechápal, jak může být někdo tak tupý.
“Tenhle je můj!“ křikl Sasuke a vyřítil se přímo proti svému bratrovi.